ÉTUDE DU CEFRES n 3. Octobre 2004 N 3. Promny sladké Francie. Otázky francouzských djin 30. a 40. let 20. století

Transkript

1 ÉTUDE DU CEFRES n 3 1 N 3 Octobre 2004 Promny sladké Francie. Otázky francouzských djin 30. a 40. let 20. století

2 2 Obsah Obsah 2 Úvod 3 Evianská konference 1938 a postoj francouzské diplomacie 5 Adéla Pospíchalová Francouzská imigraní politika v letech Magdaléna Friedrichová Francouzské hospodáství : Modernizace nebo úpadek? 42 Petra Brožová Francouzský komunismus Ondøej Vosátka Alsasko-Lotrinsko 64 Martina Sedláková Seznam pramen a použité literatury 86

3 ÉTUDE DU CEFRES n 3 3 Úvod Promny sladké Francie. Otázky francouzských djin ticátých a tyicátých let 20. století Francouzský ústav pro výzkum ve spoleenských vdách (CEFRES) spolu s Institutem mezinárodních studií FSV UK (IMS) pedkládá eské veejnosti sborník studií k djinám Francie ticátých a tyicátých let 20. století. Jedná se o pepracované a pro publikaci upravené texty bakaláských diplomových prací vzniklých v seminái jednoho z editor tohoto sborníku. Tyto práce se opírají o novou francouzskou historiografickou literaturu a mapují témata a okruhy problém, které dosud nebyly v esky psané odborné literatue takka vbec zmiovány. 1 Vznik vynikajících studentských prací by s ohledem na nedostatený pístup k literatue v knihovnách UK nebyl myslitelný bez možnosti využití knihoven celé ady pražských výzkumných ústav. Pro soustavnou práci student IMS nad tématy moderních francouzských djin je však zásadní dlouhodobá spolupráce zmínného Institutu FSV UK s CEFRES. Ob pracovišt vznikla v Praze až po revoluci roku IMS byl založen z iniciativy prof. dr. Jana Kena, jednoho z nejvýznamnjších stedoevropských specialist na moderní djiny 2, jako pracovišt zamené na komplexní výzkum a pedagogické zprostedkování významných makroregion severní polokoule. IMS se ustavil jako jedna ze souástí nov založené Fakulty sociálních vd UK. Jedna ze ty kateder Institutu vnuje pozornost západní Evrop a zejména Francii. Díky spolupráci s CEFRES a s podporou grantu TEMPUS Institutional Building European Studies, který partnersky zajišovala univerzita Paris III, se na katede vedené doc. dr. Lenkou Rovnou, CSc. mj. podailo založit speciální francouzský seminá. Katedra získala statut Jean Monet Centre of Excellence a práv Francii je ve výuce - zejména v rámci magisterského a doktorského studia - vnována nadstandardní pozornost. Na IMS psobili a psobí francouzští hostující profesoi i ad hoc pednášející, avšak pro stabilizaci francouzského programu, ale i evropských studií a dalších výzkumných i výukových aktivit je podstatná zejména spolupráce s CEFRES. Je to dáno mimoádn šastnou personální konstelací jak vedoucích osobností CEFRES, vždy blízkých Univerzit Karlov a speciáln IMS, tak ochotou a obtavostí ady ostatních pracovník a stipendist tohoto centra francouzského výzkumu v Praze. Pražské historiky pojila již se zakládající editelkou CEFRES dr. Marie-Elizabeth Ducreux dlouholetá badatelská spolupráce, sahající hluboko do let starého režimu. O to píjemnjší bylo, když tato respektovaná odbornice na eské djiny založila v Praze výzkumné, konferenní a vdecko-informaní pracovišt, které si záhy získalo jméno a sympatie široké obce zájemc o moderní metody francouzské a obecnji evropské historiografie. Studijní knihovna CEFRES je momentáln pro pražský djepisný život i studium francouzského pohledu v celé ad spoleenskovdních obor prost nepostradatelná. V této linii pokraovala editelka dr. Françoise Mayer a ovšem také prof. dr. Antoine Marès, dlouholetý pítel zesnulého velkého muže eské historiografie 19. století profesora Otto Urbana. Již v dob jejich psobení se také etablovala publikaní ada sborník CEFRES jako jednoho z respektovaných eských odborných orgán djepisného a politologického, sociálnvdního a filozofického zamení. IMS oceoval, že editelé a pracovníci CEFRES vypisovali své vlastní kursy pro jeho studenty. Velmi významné je také vedení a možnost konsultací, resp. oponentury bakaláských i magisterských diplomových prací. Je v zájmu IMS i v zájmu dlouhodobé esko-francouzské spolupráce, aby se tento tsný zpsob spolupráce dále rozvíjel. IMS nabízí dnes asi tetinu své výuky v cizích jazycích. Kvantitativn zatím mírn vede nmina (díky masivní podpoe DAAD), pozice francouzštiny však k naší velké radosti soustavn sílí. Seminá, v jehož rámci vznikla šestice studií, zahrnutých do sborníku, má dlouhodobý charakter a je pednostn vnován systematickému zkoumání zajímavé epochy na zlomu II. svtové války, 1 Velkolepá, cenov pro studenty absolutn nedostupná syntéza djin Francie z Laroussovy produkce, vydaná v Cinkeho pekladu nakladatelstvím Karolinum r. 2003, nemohla již být autory pi psaní jejich lánk vzata v úvahu a bylo k ní pihlédnuto jen pi redakních úpravách studií. Georges Duby, Djiny Francie od poátk po souasnost, Praha Srovnej zejména kapitoly: Jean Metttas, Mezi dvma válkami ( ), s , Marcel Merle, Instituce a politický život , s Zdenk Pousta - Pavel Seifter - Jií Pešek (eds.), Occursus - Setkání - Begegnung. Sborník ku poct 65. narozenin prof. dr. Jana Kena, Praha, 1995 a Jií Pešek - Oldich Tma (eds.), O djinách a politice. Janu Kenovi k sedmdesátinám, Ústí n. L., 2001.

4 4 nebezpeného míru let a poátku studené války (zhruba léta ). Akceptována jsou ovšem i témata, která chronologicky mírn pedcházejí a do naznaené epochy teprve doznívají nebo problémy, které se v úplnosti rozvinuly až poátkem padesátých let, svým zázemím a podhoubím však tkvící v letech tyicátých. Smyslem semináe není przkum pvodních pramen (pro studenty bakaláského studia jen tžko dostupných), nýbrž shromáždní nejnovjší zahraniní literatury k tématu, její všestranná kritika a fundované vylíení nkteré závažné, rovinu encyklopedických pehled podstatn pekraující problematiky. Tak tomu je i ve vybraných pracích. Ti studie jsou vnovány z rzných úhl pohledu imigraní problematice: Adéla Pospíchalová se v obecnji koncipované studii zamila na evropskou Evianskou konferenci roku 1938, toto svým zpsobem selhání humanitární politiky evropských demokracií ve chvíli politického naptí a doznívající sociální krize. Dkladná práce Magdaleny Friedrichové Francouzská imigraní politika mapuje traumatické situace evropských uprchlík v tsn pedválené a zejména válené Francii, ukazuje mj. i kontinuitu názor na imigraci a pisthovaleckou integraci ve Francii pedválené, válené a z ásti poválené. Lenka Kopeková pak v píspvku nazvaném Národní fronta a imigrace ve Francii, nartla širší legislativní kontext problematiky a dovedla výklad jejích politických dsledk až do dnešní Francie. Výstižný píspvek Petry Brožové Francouzské hospodáství vykresluje tžkou situaci francouzského startu do poválené epochy a pedstavuje též cenný komparaní podklad pro úvahy o možnostech a charakteristikách eského hospodáského, resp. hospodásko-politického vývoje poválené doby. Ondej Vosátka se tématu Francouzský komunismus chopil s ohromným kriticky orientovaným pracovním nadšením. Jde o téma, které svou exemplárností studenty opravdu velmi láká k vypracování analýz (v souasné dob v seminái vznikají dv chronologicky návazné bakaláské práce). Je ovšem nutno zachovat si od tématu i bohaté literatury odstup a nepodléhat emocím, nepodloženým kontextuálním posouzením dobové situace. Poslední studii sborníku zpracovala Martina Sedláková, výkonná redaktorka celé pedkládané publikace. Její zájem patil Návratu Alsaska-Lotrinska do Francie po II. svtové válce. Rozsáhlá a s pochvalou dkana za výborný odborný výkon obhájená studie zahrnující i komplikovanou válenou dobu težila mj. z konzultací s prof. dr. Bernardo Polonim z univerzity ve Štrasburku, jemuž patí náš upímný dík. Souhrnný obraz, který nabízí šest studií sborníku o Sladké Francii v tžké dob jejich djin otevírá eskému tenái pohled do problematiky pro nj zcela nové, a to jak tematicky, tak s ohledem na metodické pístupy a interpretaní postupy francouzských historik. Práv jejich práce studenti etli, podrobili kritice a dkladn vytžili. Je to i pootevení okna do dílny soudobé francouzské historiografie, do prostoru zajímavých ideových a politických diskusí o nesnadných a bolestivých tématech. Studenti se pi práci na zvolených tématech nejen mnohé dozvdli o djinách zem, kterou mají rádi a které se hodlají i nadále intenzivn vnovat, ale také se mnoho nauili. Publikování jejich studií bylo možné díky vydavatelské pohostinnosti CEFRES a pedevším pátelskému porozumní jeho editel prof. dr. Georges Minka a prof. dr. Christian Lequesna. Podkování patí také panu Davidu Emlerovi, který obtav text proetl a svými pipomínkami pispl k jeho zlepšení. Pedkládaná publikace tak otevírá širší eské zainteresované veejnosti okno poznání do moderních francouzských djin a jejich soudobé reflexe. A to je pesn cíl dlouhodobého spolupráce CEFRES a IMS FSV UK. Christian Lequesne Jií Pešek Michel Perottino

5 ÉTUDE DU CEFRES n 3 5 Evianská konference 1938 a postoj francouzské diplomacie Adéla Pospíchalová Židovští uprchlíci z Nmecka a Rakouska pedstavovali v lét 1938 závažný problém. Cílem mezinárodní konference, svolané americkým prezidentem Rooseveltem do francouzského Evianles-Bains, bylo nalezení východiska, které by pomohlo zlepšit situaci bženc. Výsledky setkání byly minimální. V prbhu konference se ale jasn ukázal postoj zúastnných zemí k židovskému problému a projevily se jejich diplomatické zájmy. Byl také vyslán signál nacistickým pedstavitelm, kteí rozpaitý výsledek konference mohli pochopit jako tichý souhlas s jejich protižidovskou politikou, který byl jedním z pedpoklad radikalizace ešení židovské otázky v rámci íše. Konference probíhala v napjaté dob. Neuplynulo mnoho asu od anšlusu Rakouska a krize v Sudetech se pomalu stávala velmi žhavým politickým tématem. Evropské velmoci tou dobou tvrd zastávaly politiku appeasementu vi Nmecku a ani ostatní státy nemly zájem na znepátelení si Hitlera. Bhem konference se proto všichni úpnliv snažili vyhnout diskusím o politických tématech. Zdrazována byla snaha vyešit nastalou humanitární krizi uprchlík z Nmecka a bývalého Rakouska bez ohledu na politické okolnosti a píiny dané situace. Vzniklé pomry trefn komentoval William Shirer ve svém Berlínském deníku: Je to absurdní situace: Snaží se uchlácholit muže, který nese odpovdnost za jejich problém. 3 Pedkládaná studie se zabývá prbhem konference s tím, že zvýšenou pozornost vnuje francouzské taktice, postojm a zájmm v Evianu v kontextu obecného pístupu vi uprchlíkm. Ve francouzském poínání se ásten odrážel i pístup ostatních evropských zemí, které byly podobn zavalené bženci. Základním pramenem byly dokumenty Archivu francouzského Ministerstva zahraniních vcí v Paíži. Souástí této dokumentace jsou záznamy z prbhu jednání, projevy jednotlivých delegát, pravidelné zprávy francouzského zástupce v Evianu Ministerstvu zahraniních vcí a pokyny a šetení, která se provádla v rámci francouzských úad. Nkteré aspekty politiky jiných zemí jsou proto postiženy jen z ásti. Situace íšských emigrant V roce 1933 žilo v Nmecku pes Žid, z toho asi jedna tetina v Berlín a 20% tvoili emigranti z Polska tzv. Ostjuden. Do roku 1938 z Nmecka odešlo kolem Žid. 4 Anšlus Rakouska zmail poslední nadje uprchlík na brzký návrat a podnítil další silnou migraní vlnu, zejména z Vídn. V Rakousku žilo kolem Žid, z toho asi 90% v jeho hlavním mst. Stejn jako Židé v Nmecku byli ve vysoké míe asimilováni a výrazn se podíleli na kulturním a ekonomickém vývoji zem. Netrvalo dlouho a protižidovská opatení platící v Nmecku byla po anšlusu zavedena i v Rakousku. Bhem krátké doby se stala perzekuce Žid v Rakousku bžnou. Byly bojkotovány židovské obchody a mnohým byl zakázán výkon jejich povolání. Tisíce Žid a politických odprc nacismu byly uvznny nebo poslány do pracovních a koncentraních tábor. V Rakousku byl zárove zahájen dvojí program ekonomická diskriminace a emigrace. Vznikl propracovaný byrokratický systém podporující emigraci ze zem. Ve Vídni byla za úelem urychlení procesu odžidovštní bývalého Rakouska zízena Ústedna pro židovské vysthovalectví (Die Zentralstelle für jüdische Auswanderung), která byla vedena Adolfem Eichmannem. Ta se pozdji stala vzorem pro obdobnou instituci, která byla zízena v Berlín a po vzniku protektorátu i v Praze. 5 Proces arizace židovského majetku tak byl úzce propojen s emigrací. Za umožnní legální emigrace byli Židé nuceni zaplatit tém celým svým majetkem. Ti, jenž se rozhodli íši opustit, museli nejprve zaplatit takzvanou Reichsfluchtsteuer, neboli da za vysthování. 6 Tímto zpsobem nacisté legáln docílili ožebraení emigrant ped jejich odchodem do zahranií a zárove tak 3 ADLER-RUDEL: The Evian Conference on the Refugee Question. In: Leo Baeck Institute Yearbook 13, 1968, s TERNON, Y.: Genocidy 20. století, Praha, 1997, s V Berlín byla ustavena v lednu 1939 a v Praze v ervenci Tato da byla v Nmecku pvodn zavedena v dob ekonomické krize v roce 1931, aby nedocházelo k odlivu kapitálu ze zem. Po Hitlerov nástupu k moci byla dramaticky navýšena.

6 6 posílili píjmy své ekonomiky. To byl také jeden z dvod, pro byla emigrace Hitlerem podporována. V dob konání konference v Evianu, v ervenci 1938, bylo Židm povoleno pevést pes hranice pouze 10 íšských marek. Akoliv emigrace byla podporována íšskými úady, nebylo jednoduché zemi opustit. Židovští uprchlíci nebyli píliš vítáni nikde ve svt a bylo velmi obtížné získat vstupní víza, která byla nezbytnou podmínkou pro vycestování. Spojené státy, které byly tradin cílem emigrant, postupn zpísovaly svj systém pisthovaleckých kvót. Ron pijímaly maximáln pisthovalc. Tento poet byl pak rozdlen mezi národnostní skupiny, a to tak, že míst pipadlo osobám picházejícím z Velké Británie a z Irska, tedy zemím, kde nehrozily žádné politické perzekuce. I jiné zem jako Argentina, Brazílie, Kanada a Austrálie, které v minulosti byly považovány za imigraci otevené, zpísovaly svou legislativu a snižovaly své pisthovalecké kvóty. 7 Uprchlíkm se navíc zužovaly možnosti s nastolováním autoritativních režim v evropských státech. Nicmén ani evropské zem, které platily za demokratické a nacházely se v bezprostední blízkosti Nmecka, nechtly v roce 1938 pijímat nové žadatele o azyl. Svj krok ospravedlovaly oslabeným hospodástvím a vysokým potem již pijatých politických uprchlík nejen z íše, ale i jiných evropských stát, které se potýkaly s nedemokratickým vývojem jako napíklad Španlsko. Švýcarsko, Belgie a Holandsko pijímaly jen malý poet uteenc a posilovaly dohled nad svými hranicemi. Nkteré zem jako Velká Británie zpísnily své celní požadavky tak, aby odradily možné zájemce o azyl. Stejn tak Francie již nemla zájem pijímat nové imigranty a to i pesto, že ješt v prbhu 30. let byl píchod rzným skupinám uprchlík vcelku lehce umožnn. Francouzská imigraní politika ve 30. letech Bhem vtšiny meziváleného období poskytovala Francie azyl tisícm politických uprchlík, kteí zde mimo ochrany našli i stálou práci a dobrou životní úrove. Nicmén ani Francie nebyla pipravena vyrovnat se s velkým pílivem uprchlík ve 30. letech. Francouzská otevenost a pohostinnost vi stále siln rostoucímu potu pisthovalc byla konfrontována s pokraující ekonomickou krizí a hrozbou války s nacistickým Nmeckem a jeho spojenci. Již díve pijatým uprchlíkm byly dávány za vinu neutuchající ekonomické potíže v zemi a jejich politická píslušnost se zaala stávat pedmtem spekulací. V dsledku dané situace a politických pemn na jae 1938 francouzská vláda zmnila svj postoj k uprchlíkm a zahájila písnou pisthovaleckou politiku. Mezi lety byla imigraní politika Francie vedena v souladu s potebami zem, která po první svtové válce elila nedostatku pracovních sil. V porovnání s ostatními zemmi v Evrop Francie pijímala nejvíce uprchlík. Bylo to dáno nejen její geografickou polohou, spolenými hranicemi s Nmeckem a Itálií, ale pijíždli sem tradin i politicky i kulturn nebo nábožensky utlaovaní ze stední a východní Evropy. Francie platila za zemi azylu, kde bylo možno uchovat si politické pesvdení, ba i revoluní nadšení, pro všechny nechtné v zemích, kde byly zavádny autoritativní režimy. Není proto divu, že v roce 1933, kdy se zvedla nová uteenecká vlna z Nmecka, byla Francie, a zejména Paíž, považována za ideální místo pro usazení. Ekonomická krize na poátku 30. let a nástup Adolfa Hitlera k moci v Nmecku opt oživily uprchlickou problematiku. Uprchlíci pestali být vnímáni pozitivn a z ekonomických a politických kruh zaaly sílit hlasy požadující zastavení politiky otevených dveí. Zástupci odbor se zasazovali za pijetí imigraních kvót, aby tak snížili konkurenci na pracovním trhu. Tehdejší ministerský pedseda Édouard Daladier z Radikální strany a jeho vláda elili více jak milionové nezamstnanosti a novému masivnímu proudu politických uprchlík z Nmecka. É. Daladier, který také zastával funkci ministra války v osmi francouzských kabinetech, považoval nekontrolovaný píliv uprchlík za bezpenostní riziko, jenž by mohlo zpsobit narušení koncepce národní obrany, 8 stejn jako by mohlo vyvolat násilnou nepátelskou reakci francouzských nezamstnaných i pracujících. Bhem kvtna 1933 pijala Francie více jak nmeckých uprchlík. V té dob se také naplno projevily rozdílné názory premiéra Daladiera a jeho ministra vnitra Camilla Chautempse, které zpsobily, že vláda a ani její zvláštní mezirezortní komise nebyly schopné zaujmout jednotný 7 Jedin Šanghaj, respektive její mezinárodní ást, pijímala uprchlíky, aniž by požadovala vstupní povolení i víza. 8 Francie se podle tehdejších pedstav generálního štábu nemla nikdy dostat do ofenzivního postavení a armáda tak byla koncipována jako více mén nepohyblivá zákopová síla. 9 MAGA,T.P.: Closing the Door: The French Government and Refugee Policy, In: French Historical Studies, vol. 12, n. 3, s. 428.

7 ÉTUDE DU CEFRES n 3 7 postoj k imigraní politice své zem. Ve stžejní diskusi, která se týkala zavedení i nezavedení restriktivní politiky vi uprchlíkm pedseda vlády prosazoval názor, že pro veejný poádek a bezpenost zem jsou písnjší opatení nutná. Nejenže Francie, dle jeho názoru, nebyla schopna v daných ekonomických podmínkách cizincm zajistit pracovní uplatnní, ale nov píchozí pedstavovali i bezpenostní hrozbu. Obával se, že s uprchlíky se do zem dostane vtší poet špión a politických rozvrace. 10 Navíc se domníval, že by vtší poet cizinc mohl zpsobit sociální nepokoje a umocnit ekonomickou krizi, z ehož by mohlo profitovat jedin Hitlerovo Nmecko. Také panovala oprávnná obava, že vtší poet židovských uprchlík z Nmecka mže vyvolat antisemitské nálady a tak posílit pozice francouzské radikální pravice. Oproti tomu C. Chautemps považoval francouzskou ekonomiku i pes krizi, v níž se nacházela, za schopnou pijmout další uprchlíky. Spatoval v nich velký potenciál, který by Francie mohla v budoucnu využít mimo jiné i pro svou vlastní bezpenost. Nad teorie o spiklencích a špiónech stavl humanitární tradici Francie. Jeho názory podpoilo jak ministerstvo zahraniních vcí, tak i ministerstvo financí. 11 Na konci íjna 1933 padla Daladierova vláda a po krátkém Sarrautov období se do ela vlády dostal C. Chautemps. I pes krátký asový úsek, kdy psobil jako premiér, byla liberální pisthovalecká politika zachována i bhem dalších pti let. V této dob se nicmén francouzské dvee zaínají pivírat díky tvrdšímu uplatování byrokratických požadavk, jejichž nesplnní v dívjších letech nepedstavovalo pro imigranty problém. Po roce 1933 se situace zmnila a nesrovnalosti v dokumentech se stávaly vážnou pekážkou k obdržení povolení k pobytu a pracovního povolení, i dvodem k navrácení do zem pvodu. I pesto Francie zstávala evropskou zemí, která ve srovnání s ostatními pijímala nejvtší poet lidí. V roce 1936 nov ustavená vláda Lidové fronty, 12 v jejímž ele stanul pedseda Socialistické strany 13 Léon Blum, pezkoumala uprchlickou politiku a k velké nelibosti východních region a ministerstva války dospla k závru, že žádná restriktivní opatení nejsou poteba. Akoliv se vlád nepodailo zvládnout ekonomickou krizi, která trvale vytváela tlak na ochranu trhu práce ped cizinci, a došlo ke ztroskotání zahraniní politiky, podailo se jí uchránit uprchlickou politiku ped zásadními omezujícími opateními. Tradice politiky otevených dveí a morální odpovdnost Francie vi utlaovaným jiných národ se staly hlavními argumenty, které prosazovali L. Blum a C. Chautemps. 14 Odmítavý postoj by Francii postavil na stejn nízkou morální úrove jako byly státy, které uprchlický problém vytváely. Nejhlasitji se proti tmto argumentm stále stavl E. Daladier, který v té dob opt zastával funkci ministra války. Své názory ml šanci prosadit a uvést do praxe až po skonení vlády Lidové fronty v dubnu Anšlus Rakouska v beznu 1938 vyprovokoval vládní krizi ve Francii a vynesl É. Daladiera do premiérského kesla. Ten sestavil stedo-pravou koalici, která zstala u vlády po další dva roky. Znamenalo to konec liberálního pojetí uteenecké politiky, jenž se znovu stala pedmtem zvýšené pozornosti s píchodem nových žadatel o azyl z Rakouska. Jeden z prvních krok v rámci uteenecké politiky nového ministerského pedsedy bylo vydání zákona o pobytu cizinc na francouzském území, 15 první svého druhu po tém sto letech. 16 Tento zákon legáln zavádl rozdlení uprchlík do dvou skupin. Na jedné stran ochraoval již uplatovaná práva díve píchozích imigrant z 20. let, zejména z Ruska a z Arménie, a zárove zavádl písnjší opatení vi nov píchozím žadatelm o trvalý, ale i doasný pobyt ze Španlska, 17 Nmecka a jiných zemí. Navíc tento zákon dával pohraniním úedníkm vtší pravomoci nevpustit uprchlíka do zem. S jeho uvedením v platnost se Francie, která byla dlouhou dobu považována za stát otevený novým pisthovalcm, stala typickou tranzitní zemí. 10 Tento názor nejspíš vycházel ze zkušenosti z 20. let, kdy Francie pijala antifašist z Itálie, mezi nimiž se vyskytly i osoby, které se pozdji angažovaly v protistátní innosti. 11 MAGA, T.P.: Closing the Door, s Vláda Lidové fronty pinesla stabilizaci francouzské politické scény. Bhem meziváleného období byla francouzská politická scéna velmi nestabilní. V této dob se postupn vystídalo 33 rozdílných vlád. 13 Socialistická strana zastávala humanitární a mírové zásady již od dob svého dívjšího pedsedy a zakladatele Jeana Jaurse. 14 Premiéi v letech Jednalo se o zákon z , ve kterém se za uprchlíka považoval každý cizinec žijící ve Franci, který nemohl užívat ochrany své vlastní vlády. 17 Dalším faktorem, který nutn ovlivnil Blumv postoj k uprchlické politice, byl stále rostoucí píliv Španl, kteí picházeli v malých skupinách již od roku Masivní píchod probhl až po rozpoutání obanské války ve Španlsku. V íjnu 1937 bylo ve Francii údajn pijato kolem španlských uprchlík a na jae 1939 se jejich poet vyšplhal na

8 8 Tímto krokem dala Francie jasn najevo, že je uprchlíky již pln saturována, 18 jak prohlásil v ervenci 1938 francouzský vyslanec Henri Bérenger pi svém projevu na konferenci v Evian-les- Bains, která se zabývala neutšenou situací uprchlík z Rakouska a Nmecka po beznovém anšlusu. Ke svolání konference došlo v dob, kdy ve Francii probíhalo pehodnocování situace a vítzily mén liberální myšlenky. Od toho se také odvíjely její postoje, které se ne zcela sluovaly s myšlenkou pomoci rakouským a nmeckým politickým uprchlíkm, která byla deklarována jako stžejní pro pipravované setkání zástupc pisthovaleckých stát. Svolání konference Nedlouho po anšlusu Rakouska, 23. bezna 1938, svolal americký prezident F. D. Roosevelt mezinárodní konferenci, jejímž tématem mla být vážná uprchlická krize v Evrop, která díky stále agresivnjší politice Nmecka nabyla nevídaných rozmr. Až do roku 1938 byla Hitlerova protižidovská politika považována ostatními státy za jeho vnitropolitickou záležitost. Mimo neoficiální protesty ze strany intelektuál a významných kulturních osobností demokratické zem nepodnikly žádná efektivní opatení na vládní úrovni, aby se jakkoliv pokusily danou situaci v Nmecku zmírnit i zvrátit. Tato politika nevmšování byla nacisty zneužita k vystupování tlaku na vnitní politické a rasové nepátele v zemi. V letech bylo vydáno 135 protižidovských zákon, které nmeckou židovskou populaci omezovaly ekonomicky, kulturn i spoleensky. Nepetržitý tlak ze strany nacistického státu a spolenosti vyprovokoval poetnou emigraci, která se po anšlusu Rakouska stala nezanedbatelným problémem, který zem potenciálního azylu nemohly pehlížet, nebo se pímo dotýkal jich samých, jejich ekonomické a spoleenské situace. Prezident Roosevelt požádal vlády Velké Británie, Francie, Belgie, Nizozemí, Dánska, Švédska, Norska, Švýcarska, Itálie, Austrálie a Nového Zélandu a vlády všech stát amerického kontinentu, 19 aby spolu se Spojenými státy sestavily zvláštní komisi složenou z vyslanc jednotlivých vlád, která by se zabývala problematikou politických uprchlík z Rakouska a Nmecka. Aby jeho pozvání mlo šanci na kladné pijetí, bylo nutno zdraznit, že cílem setkání nebude nátlak na zvýšení imigraních kvót nebo zmírnní platné legislativy. Naše myšlenka je taková, že zatímco tito zástupci by byli dosazeni zainteresovanými vládami, finanní náklady spojené s okamžitou emigrací by pevzaly soukromé organizace psobící v píslušné zemi. Navíc by mlo být zejmé, že se od žádné zem nebude požadovat, aby pijala vtší poet emigrant než dovoluje její platná legislativa. 20 Ameriané poítali, že bhem následujících dvanácti msíc, poínaje 1. ervencem 1938, by mohly Spojené státy pijmout nmeckých uprchlík, Latinská Amerika (hlavn Argentina) a Evropa zájemc o azyl z íše, aniž by bylo nutné mnit stávající legislativu v jednotlivých zemích. 21 Spolen s výzvou k uspoádání konference zažádal americký prezident o uvolnní pijímacích procedur ve Spojených státech. Americká roní kvóta pro uprchlíky z Nmecka inila v té dob osob, 22 ale tento poet nebyl v roce 1937 naplnn a pijato bylo pouze osob. Dvodem nebyl nízký zájem žadatel, ale americká neochota a písnost, o emž svdí i to, že mezi lety bylo okolo uprchlík odmítnuto. 23 Podle Rooseveltových pedstav se na chystané konferenci mly sejít státy, kterých se pímo dotýkala problematika uprchlík z Nmecka a bývalého Rakouska, aby si vzájemn vymnily své názory a pohledy na danou vc. Toto setkání nemlo mít za daných okolností politický charakter, ímž také Ameriané vysvtlovali nepizvání žádného z nástupnických stát Rakousko-Uherska. 24 Nepedpokládalo se ani, že by tato konference a její pípadné další aktivity mohly psobit v rozporu s již existujícími organizacemi, které se zabývaly uprchlickou otázkou, i jejich innost jakkoliv omezovat nebo narušovat. Nicmén vzniklá situace vyžadovala, jak se Roosevelt domníval, rychlou odpov všech zainteresovaných zemí a také jejich vzájemnou koordinaci na vládní úrovni. 18 Archiv Ministerstva zahraniních vcí Francie v Paíži (MAE), SDN 1816/22, projev Henriho Bérengera. 19 Celkem se jednalo o 32 zemí. 20 Foreign Relations of the US 1938, Washington, 1955, vol. I, s In Adler-Rudel: The Evian Conference, s. 237, Rooseveltv zvací dopis. 21 MAE, SDN 1815/4, telegram z Washingtonu. 22 Spolu s rakouskou kvótou se jednalo o osob ron. Adler-Rudel: The Evian Conference, s BAUER, Y.: Jews for Sale?, New Haven and London, 1994, s BAUER, Y.: Jews for Sale?, s MAE, SDN 1815/7.

9 ÉTUDE DU CEFRES n 3 9 Jedním z vážných problém, který znesnadoval pijetí uprchlík, byla skutenost, že z Nmecka a bývalého Rakouska utíkaly osoby bez jakýchkoliv finanních prostedk. To pedstavovalo velkou penžní zátž pro pijímající zem. Proto také bylo jednou ze základních myšlenek zasedání zajistit, aby uprchlíci mohli odcházet z íše s kapitálem, který by jim umožnil usadit se v zemi, do které picházeli, aniž by potebovali výraznou vládní pomoc daného státu. Tím by se pro adu zemí (hlavn Latinské Ameriky) stali uprchlíci daleko atraktivnjší a mli by tak vtší šanci na vlídnjší pijetí. Tato otázka se stala pedmtem pozdjších vyjednávání s íší, která vedl stálý výbor, ustanovený bhem konference v Evianu. Od poátku bylo patrné, že pokud se nevyeší klíová otázka celého problému, totiž kdo zaplatí náklady na píjem tisíc Žid z Nmecka a Rakouska, 25 nikdo vtší poet uprchlík z íše nepijme. Americké svolání konference nebylo jedinené díky svému tematickému zamení, nebo uprchlický problém existoval delší dobu a musel se ešit již díve. Dležitá byla skutenost, že Ameriané aktivn pistoupili k ešení daného problému na mezinárodní úrovni, což svým zpsobem signalizovalo zmny v kurzu americké zahraniní politiky. Nesmíme zapomínat, že Spojené státy americké nebyly lenem Spolenosti národ. Tato iniciativa se dá vysvtlit i jako snaha zapojit se do uprchlické politiky na mezistátní úrovni a získat tak možnost utváet její celkový koncept. V rzných vyjádeních americké strany se navíc asto zdrazovala nutnost spolupráce se Spoleností národ. Stálý výbor, který Ameriané plánovali v Evianu založit, ml být v kontaktu s Vysokým komisariátem pro uprchlíky z Nmecka Spolenosti národ, který sídlil v Londýn, aby tak mohl využít jeho bohatých zkušeností s uteenci. 26 Postoje jednotlivých zúastnných zemí byly patrné již z prvních ohlas na americký návrh. Ty se bhem setkání vládních pedstavitel v Evianu tém nezmnily. Pvodn se oekávalo, že by zem Latinské Ameriky a státy Commonwealthu mohly vtší poet uprchlík pijmout. To se ale nepotvrdilo. Konference, jež byla plánována na ervenec, se mla zabývat i dalšími otázkami spojenými s emigrací, jako byla legislativní ochrana uprchlík, jejich pesídlení, financování apod. Pvodn se pedpokládalo, že do agendy konference bude zaazena i Palestina, jakožto místo možného pesídlení Žid, kteí tvoili vtšinu 27 z politických uprchlík, kteí z Nmecka a bývalého Rakouska odcházeli. To ovšem narazilo na odpor Velké Británie, která podmínila svou úast na konferenci práv vylouením tohoto tématu z jednání. Palestina se v meziváleném období stala pro Británii velmi ožehavou a složitou otázkou a pipustit její veejné projednávání bylo naprosto nepijatelné. Pro Brity pedstavovala palestinská otázka politický problém, který musel být ešen citliv a vnímám z více úhl pohledu než jen v rámci hledání azylu pro (sta)tisíce Žid z íše. Situace v regionu byla složitá a Británie si nepála, aby se jakkoliv (kýmkoliv) narušila dosavadní jednání a její zájmy v oblasti. Na druhou stranu se tak omezilo pole psobnosti chystané konference, nebo práv Palestina byla chápána jako vhodné teritorium, kam by Židé mohli pirozen picházet, aniž by se to pímo dotýkalo zúastnných zemí. Projednávání palestinské otázky by nicmén bhem zasedání v Evianu muselo vyvolat rozkol mezi Brity a ostatními zúastnnými, na emž neml ani Londýn, ani Washington zájem. Proto bylo rozhodnuto, že se v Evianu o Palestin jednat nebude. Z tajného memoranda W. Murraye, vedoucího oddlení pro blízkovýchodní otázky, americkému generálnímu konzulovi v Jeruzalém G. Wadsworthovi je britský postoj a jeho obavy jasn patrné. Je cítit, že by se komise mla vyhnout jakýmkoliv pokusm zavést do jednání taková politická témata, která jsou spojena s Palestinou, sionistické a antisionistické otázky. Takovéto otázky by vyvolaly hoké vášn a mohly by dokonce vést k rozkolu v innosti výboru. 28 Mimo to si Británie kladla ješt další dva požadavky, kterými podmiovala svou úast na konferenci. Mla se projednávat jen problematika již existujících uprchlík a nikoliv tch, kteí jsou ohroženi perzekucí a chystají se svou zemi teprve opustit. Dále se konference mly úastnit pouze zem imigrace, nikoliv tedy Nmecko i jiné státy, které vytváely uteenecký problém. 29 Postoj stát Latinské Ameriky a Commonwealthu byl v podstat shodný. Zem svou úast pislíbily, ale zárove upozornily, že se jejich chování bude odvíjet v souladu s jejich vnitropolitickými zájmy, které nesmí být nijak doteny. V pípad zemí Commonwealthu byly tyto zájmy definovány spíše politicko-sociáln, tedy ásten i rasov, zatímco Latinská Amerika svou 25 Konference mla ešit jen otázku uprchlík z íše. 26 MAE, SDN Asi 90%. In: Adler-Rudel: The Evian Conference, s In: Foreign relations of the U.S.,1938. Washington 1955, vol I., s ADLER-RUDEL: The Evian Conference, s. 237.

10 10 pozornost soustedila na možný vznik ekonomických a obchodních problém spojených s pípadným píchodem nmeckých uprchlík. Kolumbijská vláda ve své odpovdi na Rooseveltovo pozvání úast pislíbila pod podmínkou, že tento krok nebude interpretován jako politický in, ale jen jako humanitární gesto. Také se dožadovala nového ujištní, že na ni nebude kladen tlak na zmnu stávající legislativy o uprchlících. 30 Chilské ano bylo doprovozeno upozornním, že vládní imigraní politika se ídí písnými pravidly a že vláda nemá zájem o žádné osoby, které by mly v úmyslu pisthovat se do mstských aglomerací, tedy o obchodníky a ty, kteí zastávají svobodná povolání. Naopak je otevena zemdlcm, jenž by byli ochotni pesthovat se do jižních oblastí zem, kde jsou ovšem velmi špatné životní podmínky. 31 I odpovdi ostatních zemí Latinské Ameriky se nesly ve stejném duchu. Napíklad Argentina chápala americkou iniciativu jako humanitární výzvu, kterou je možné ešit jen v prostoru vymezeném platným zákonodárstvím v zemi, tak aby v žádném pípad nebyl ohrožen sociální a politický ád zem a její ekonomické poteby. 32 Státy stední a jižní Ameriky byly vtšinou zemdlské a proto nemly zájem o netechnické a nezemdlské profese, které by pro n pedstavovaly jen nevítanou konkurenci na pracovním trhu. Tém všechny pozvané zem kontinentální Evropy, i když s jistými výhradami, s úastí souhlasily. Výjimku pedstavovala Itálie, která ve své odpovdi na pozvání oznaila svou úast jako nesluitelnou s hlavními proudy své národní a zahraniní politiky, které jsou jasn definovány a známy. 33 Ostatní evropské zem myšlenku setkání pijaly, pestože se žádná ped jejím zahájením netajila tím, že nehodlá nic mnit na svých dosavadních imigraních procedurách smrem k uvolnní pisthovalecké politiky. Z prvních reakcí se dalo vyíst, že od chystané konference oekávaly najití území mimo Evropu, kde by se mohl usídlit vtší poet osob, ímž by se výrazn zlepšila nelehká situace, ve které se díky velkému proudu uprchlík ocitaly. Obecn panovala obava, že pijetí velkého potu osob z íše vyvolá lavinovou reakci v jiných státech stední a východní Evropy. Dnes Nmci a Rakušané, zítra eši a Maai! varoval napíklad britský denník Daily Express. 34 Navíc zde byla otázka Polska a Rumunska, jejichž pedstavitelé se netajili svým úmyslem vyešit svou židovskou otázku velmi razantn. Poláci a Rumuni se dovolávali úasti na konferenci. To bylo pro ostatní nepijatelné, nebo nikdo nechtl ešení humanitární krize vzniklé v bývalém Rakousku a Nmecku rozšiovat na ešení židovské otázky v celé Evrop. Za zmínku stojí i reakce Hitlera, který dva dny po ohlášení konference F. D. Rooseveltem prohlásil: Mohu jen doufat, že zbylý svt, který má tak hlubokou sympatii pro tyto kriminálníky (Židy), bude alespo štdrý natolik, aby tyto sympatie pevedl na praktickou pomoc. My, na naší stran, jsme pipraveni dát tyto všechny kriminálníky tmto zemím k dispozici, dokonce i na pepychových lodích. 35 Evropské zem svou roli v ešení uprchlické problematiky spatovaly v usnadnní pechodu do jiné zem, nejlépe do zámoí. Nemalý vliv na postoje evropských zemí mla i ekonomická krize 30. let, jejíž dozvuky byly stále velmi patrné. Projevila se nejen v hospodáské oblasti ale i rostoucí podporou krajn pravicových hnutí. Ani Francie se svým pístupem zásadn nelišila od ostatních evropských zemí. Byla kontinentální velmocí a její hlas ml vtší váhu. Ped zahájením konference si francouzské ministerstvo zahraniních vcí vyžádalo stanoviska ostatních ministerstev k problematice politických uprchlík z Nmecka a Rakouska. Dne se sešla mezirezortní komise, která pod pedsednictvím Henryho Bérengera mla za úkol upesnit stanoviska, jež mla francouzská delegace na ervencovém mezivládním setkání zastávat. Francie k chystané konferenci pistupovala velmi seriózn, ale zárove bez velkých oekávání. Ve Francii pedstavovali uprchlíci jedno z pedních politických témat již delší dobu. Zájem na chystaném setkání byl tedy pochopitelný. Rooseveltovo pozvání na konferenci pišlo ješt v dob, kdy byl u vlády druhý kabinet Lidové fronty s premiérem Léonem Blumem. V ele ministerstva zahraniních vcí tehdy stál Joseph Paul- 30 MAE, SDN 1815/34, kolumbijská odpov na americký zvací dopis. 31 MAE, SDN 1815/35, chilská odpov na americký zvací dopis. 32 MAE, SDN 1815/38, argentinská odpov na americký zvací dopis. 33 MAE, SDN 1815/26, italská odpov na americký zvací dopis. 34 MAE, SDN 1815/30, zpráva z Londýna pojednávající o polemice v britských novinách. 35 BERENBAUM, M.: Witness to the Holocaust, New York, 1997, s. 32.

11 ÉTUDE DU CEFRES n 3 11 Boncour. Tato vláda na americkou výzvu reagovala velmi kladn. Pání Spojených stát ešit daný problém na ist humanitárním základ se pln sluoval s velkomyslným konceptem imigraní politiky Lidové fronty. Ve snaze vyhnout se zpolitizování akce nemla být konferenci vnována velká publicita a mla si zachovat vícemén soukromý charakter, což se týkalo jak finanních zdroj, tak i složení jednotlivých delegací. Neexistoval dvod k obavám, že by se od Francie (a ani jiného pizvaného státu) oekávalo jakékoliv zvláštní úsilí a v oblasti legislativní i finanní, což bylo patrné z charakteru pozvání prezidenta Roosevelta. Francouzští pedstavitelé vnímali, že americká iniciativa má mimo jiné za cíl vyešit složitou vnitní situaci v USA. Dle jejich názoru chtla usmrnit velmi živé proudy sympatií, které se v této zemi (v USA) projevují ve prospch rakouských uprchlík a které by lehce mohly, pokud by se jimi vládní úady nezabývaly, perst v násilné demonstrace nepátelství vi Nmecku a v kampa za zmnu imigraních zákon. 36 Na americký návrh i pesto pistoupili. Doufali, že si Spojené státy zaínají uvdomovat nebezpeí, které mže pedstavovat fašismus pro jejich vlastní bezpenost, a že Hitlerovo chování se nejenže nesluuje s principy humanity a demokracie, které jsou Ameriany tolik uznávány, ale že je i ohrožuje. A kdyby snad uteenecká politika mla být dvodem k ukonení amerického izolacionismu, nechtla se Francie v ele s Léonem Blumem stát pekážkou tohoto kroku tím, že by se píila Rooseveltovu návrhu. Vláda Lidové fronty byla 8. dubna 1938 nahrazena stedo-pravým kabinetem É. Daladiera. Ten pistupoval k uteenecké problematice daleko písnji. Vydání zákona o uprchlících tuto tendenci jen potvrdilo. Samotnou konferencí se zaal zabývat až koncem dubna, kdy musel reagovat na americký návrh, aby se Francie stala hostitelskou zemí chystaného setkání. Pvodn bylo navrženo Švýcarsko pro svou centrální polohu, ale Švýcai odmítli podobnou úlohu zastávat. Jednali tak proto, aby se údajn nezpronevili Spolenosti národ, ale také proto, a to pedevším, aby se nedostali do sporu s Nmeckem. Po švýcarském odmítnutí se Ameriané obrátili na Paíž, která tuto roli bez velkého nadšení pijala. 37 Se zpísováním podmínek pijetí uteenc do zem Francie zaala pochybovat o prospšnosti mezinárodní konference o uprchlících. Zásadním úkolem pro budoucí konferenci bylo zajistit, aby Francie nakonec nebyla donucena pijmout vtší poet uprchlík za své hranice a ani na území svých kolonií. Francouzské ministerstvo pro kolonie Georgese Mandela se jednoznan stavlo proti pijetí politických uprchlík ve francouzských koloniích. Usazení uteenc by údajn pedstavovalo nesmírnou finanní zátž pro metropoli. Tato myšlenka se také setkala jen s minimální odezvou v samotných koloniích. Ministerstvo podniklo menší przkum a rozeslalo dotaz do všech svých kolonií, jestli a kolik uprchlík by jednotlivá území mohla pijmout. Nazpt pišly jen dv pozitivní odpovdi. Z Nové Kaledonie, která byla ochotna pijmout nkolik stovek rodin, a z Madagaskaru, který pislíbil poskytnout písteší nkolika tisícm rodin. Nikdo jiný na danou výzvu kladn nereagoval. Dále bylo pijetí uprchlík vnímáno ministerstvem jako problém ve smyslu politickém. Kdybychom souhlasili s umožnním usazení židovských emigrant, zdálo by se, že jsme v jisté míe pijali úhel pohledu zahraniních vlád, které tvrdí, že existuje židovská otázka, a které odmítají považovat Židy ve své zemi za státní píslušníky. 38 Z nót mezi ministerstvy mimo jiné i vyplývá, že akoliv byli za pedmt konference oznaeni politití uprchlíci z Nmecka a bývalého Rakouska, byl tento problém uvnit státního aparátu jednoznan chápán jako židovská otázka a v tchto relacích také posuzován. S uspoádání konference souviselo více obav na francouzské i na britské stran. Jednou ze záležitostí, která zneklidovala politiky v Paíži, bylo, aby úinek setkání nebyl kontraproduktivní. Existovalo zde reálné riziko, že podobná akce vyvolá další vlnu antisemitismu ve stední a východní Evrop, který by podnítil nový exodus, a tím by se problém uprchlík dostal na naprosto nekontrolovatelnou úrove. Navíc by takovéto zasedání mohlo narušit snahy ministra zahraniních vcí Georgese Bonneta uplatovat politiku appeasementu. Bonnet usiloval, aby se Francie vyvarovala jakýchkoliv zbytených krok, které by mohly zavdat píinu ke sporu, nebo dokonce vyprovokovat konflikt s Nmeckem, který by následn mohl vést k válce. 36 MAE, SDN 1815, francouzský velvyslanec ve Washingtonu ministerstvu zahraniních vcí, MAE, SDN 1815/ MAE, SDN 1815/221, ministerstvo pro kolonie ministerstvu zahraniních vcí.

12 12 Mnoho otazník vzbuzovala otázka vztah se Spoleností národ, jejímž lenem Spojené státy americké nebyly. Panovala obava, že by mohlo dojít k dalšímu oslabení institucí Spolenosti národ, 39 které se uprchlíky zabývaly již delší dobu. Francouzská strana se proto snažila získat záruky návaznosti práce existujících agentur a budoucích aktivit, které vyplynou z jednání konference. 40 K tomu se spolu s Velkou Británií snažily ješt ped zaátkem zasedání pozice Spolenosti národ posílit. Zprostedkovaly mimo jiné slouení Nansenova úadu, jehož innost mla být k skonena, a Vysokého komisariátu pro uprchlíky z Nmecka. Nicmén jak ve Francii, tak v Anglii neml nikdo zájem dávat své pochybnosti a obavy píliš hlasit najevo. Nechtli Ameriany zrazovat v jejich snaze zapojit se do ešení evropských problém. V rámci vnitní komunikace mezi ministerstvy nikdo nezakrýval svou skepsi ohledn skuteného pijetí vtšího potu uprchlík z íše do jakékoliv ze zemí, které se mly zasedání úastnit. Zdrženlivé postoje ostatních vlád byly všem dobe známy. Zejména odmítavý pístup zemí jihoamerického kontinentu velmi zklamal Ameriany. Ale ani o vstícném kroku ze strany Spojených stát se reáln neuvažovalo. Otázkou v podstat zstávalo, jestli dojde alespo k naprostému naplnní stávající kvóty, která po setení nmecké a rakouské umožovala legální pijetí osob z íše ron, a jestli se tak stane pijetím lidí se statutem uprchlík. Ani pedpokládaným finanním jednáním americké strany s íší se nedávaly velké šance na úspch. Nicmén i ona malá nadje a pak také skutenost, že se USA ásten zapojily do evropských záležitostí, i když jen na velmi omezeném poli, nedovolovala nikomu, aby se stavl proti americké snaze zabývat se problematikou íšských uprchlík. Ješt ped zahájením zasedání v Evianu probhla mezi ministerstvy debata o možnostech a postojích, které mla zastávat francouzská delegace. Jednou z nevyjasnných otázek bylo, kdo by ml být považován za politického uprchlíka a jestli se definice uprchlíka sluuje s definicí politického uprchlíka. Podle pvodní americké verze se na zasedání za politického uprchlíka mly považovat a) osoby, které si pejí emigrovat pro své politické názory, náboženství nebo pvod a jsou stále na území Nmecka (vetn Rakouska) a b) osoby, které již ze stejných dvod emigrovaly. 42 Francouzm se nezamlouvalo, aby byli do definice politického uprchlíka, tak jak ho bude chápat svolaná konference, zahrnuti i ti, co se teprve chystají odjet. Nechtli, aby se podobný krok stal podntem k odchodu dalších osob. Stejn tak se obávali, že by si Nmci podobnou definici mohli vysvtlit v neprospch Francie a posílit tak své aktivity podporující odchod Žid z íše. Na nátlak židovských organizací, které mly v Americe silnou lobby, byli nakonec na konferenci jako politití uprchlíci považováni i ti, kdo íši doposud neopustili. Potvrdil to americký delegát M. Taylor ve svém úvodním projevu. Pojem politický uprchlík užívaný pro úely stávající konference je zamýšlen tak, aby v sob zahrnoval osoby, které touží opustit Nmecko, stejn jako ty, které tak již uinily. 43 Francouzi stejn jako Angliané nemli zájem, aby se pojetí politických uprchlík, kteí mli být pedmtem zasedání, sluoval s definicí uprchlíka, tak jak ji vnímala Spolenost národ. Nechtli tak vyvolat nepatiné nadje a dohady ve zbytku stední a východní Evropy a snažili se tím udržet humanitární charakter celé akce a zabránit jejímu zpolitizování a rozšíení na vtší poet lidí. Proto také bylo zdrazováno, že se jedná jen o osoby politicky pronásledované v íši. Z podobných dvod platila tichá dohoda nepoužívat oznaení Židé, akoliv všem bylo jasné, že ti, jichž se 39 V souinosti se Spoleností národ psobily ti rzné agentury, které na ni byly více i mén závislé. Tzv. Nansenv úad byl založen v roce 1931 jako Mezinárodní úad pro uprchlíky SN a ml za úkol zabývat se humanitárními problémy (bezpenost, ulehení asimilace, pípadné urychlení repatriace atd.) v rámci uprchlické otázky. Jeho psobnost byla omezena do konce roku 1938, protože se pedpokládalo, že poté již nebude podobná instituce potebná. Pozdji psobil jako autonomní organizace Spolenosti národ, která úzce spolupracovala s Mezinárodním úadem práce SN. Do jeho kompetence spadali uprchlíci z Ruska a Arménie atp. a po roce 1935 i z oblasti Sárska. Po smrti svého prvního pedsedy Nansena si nicmén neudržel svou pozici a nedokázal se úinn angažovat ve prospch uprchlík. Komisariát pro uprchlíky z Nmecka byl založen jako reakce na nástup Hitlera k moci a silnou emigraní vlnu, kterou zpsobil. Vzhledem k politické situaci byl plenárním shromáždním ustanoven jako orgán nezávislý na Spolenosti národ. Ml jednat ve prospch jednotlivých uteenc, pomáhat jim usadit se a ml Spolenosti národ pedkládat obecná doporuení vztahující se k uprchlíkm. Nejprve v jeho ele stanul respektovaný americký odborník na mezinárodní vztahy James G. McDonald. Nesplnil velká oekávání, která do nj byla vkládána, a po dvou letech podal svou demisi. Zárove upozoroval na humanitární katastrofu nmeckých Žid. Vyzval dokonce Spolenost národ, aby Nmecko bombardovala. Jeho nástupcem ve funkci se stal britský generál ve výslužb sir Neil Malcolm, který byl daleko více než jeho pedchdce finann omezován tím, že jeho úad nesml pijímat finanní prostedky od soukromých organizací. Nansenv úad se postupn stal bezzubou organizací, která nemla patinou sílu nco zmnit. Uprchlíky se v rámci institucí Spolenosti národ ješt zabýval Mezinárodní úad práce. Katastrofální stav existujících institucí, které se mly uprchlíky zabývat, byl také jedním z dvod, pro prezident Roosevelt spatoval potebu svolat évianskou konferenci. 40 MAE, SDN 1815/ BAUER, Y.: Jews for Sale?, s MAE, SDN 1815/ , poznámky k návrhu agendy konference. 43 MAE, SDN 1816/ , návrh jednání konference pedložený americkým delegátem M. Taylorem první den zasedání.

13 ÉTUDE DU CEFRES n 3 13 problém pímo dotýká, jsou práv Židé. Paíž a Londýn se daleko více než Washington snažily vyhnout tomuto pojmenování ze strachu, aby se problém nerozrostl na ešení židovské problematiky v celé Evrop. 44 Je možné, že se také obávaly, že by tak mohly zavdat píinu novému argumentu nacistické kampan proti nim samým, který by poukazoval na zežidovštní demokratických stát. 45 Stejn tak Francii záleželo na tom, aby setkání v Evianu bylo chápáno jen jako pracovní setkání vládních zmocnnc, tzv. comité intergouvernemental mezivládní zasedání, a nikoliv jako oficiální konference. Francouzi mli zájem na tom, aby roztídní rakouských uprchlík na ty, kteí mají nárok vstoupit do Francie, a ty, kteí ne probhlo ješt ped jejich píjezdem do zem, tedy ješt na íšském území. 46 Delegace odjíždla na zasedání s pedstavou, že by mla být zízena komise, stávající pevážn z Amerian, která by tídní provádla. Pedpokládalo by to jistou spolupráci s židovskou náboženskou obcí, která emigraci také ásten organizovala. Chtli tak zabránit, aby Hitler zneužil dobré vle okolních stát zabývat se daným problémem tím, že by rychle vyhnal za hranice všechny, kteí mu nejsou vhod. Podle vládního návrhu ml být rakouským uprchlíkm piznán stejný statut a ochrana jako mli uprchlíci z Nmecka podle ženevských konvencí z roku 1933 a Francouzská vláda svj hlavní úkol v rámci ešení uprchlické krize do budoucna spatovala pevážn v umožnní uteencm pejít do jiné zem. Vzhledem k velkorysé imigraní politice v pedchozích letech poet pijatých cizinc na jejím území nadmíru pevyšoval poty v jiných zemích. Aby dostála své humanitární tradici, byla Francie ochotna zastávat roli tranzitní zem a na omezenou dobu uteence pijímat. Dležité každopádn bylo zajistit, aby se z doasné imigrace nestala imigrace trvalá. To mlo být zarueno písným dodržováním zásady, že do Francie bude vpuštn jen ten z politických uprchlík, kdo bude mít již zajištno vstupní povolení i lístek do cílové zem. Celkový postoj na konferenci ml být defenzivní. Francie nechtla vyžadovat na nikom žádné závazky, stejn jako sama odmítala pevzít jakoukoliv zvýšenou odpovdnost. Ješt ped zahájením jednání v Evianu byla otevena otázka stálého výboru, který Ameriané plánovali vytvoit. Francouzi se proti podobnému návrhu nestavli, jen požadovali, aby tento orgán pracoval v kontaktu, a pokud možno i ve spolupráci s orgány Spolenosti národ. Návrh, aby se Paíž stala sídelním místem této organizace, byl ovšem razantn zamítnut. Francouzi nechtli, aby se Paíž stala v budoucnu místem požadavk a protest vyvolaných souasnou a budoucí perzekuní politikou Nmecka. Jak se vyjádil sám H. Bérenger, Francie nemla zájem, aby prvek kulturního a rasového antagonismu natrvalo vnikl do vzájemných francouzsko-nmeckých vztah. 48 Zasedání v Evianu Konference ve francouzském Evian-les-Bains probíhala od 6. do 15. ervence Sešlo se na ní celkem 200 delegát z 32 stát. Zástupci 39 uprchlických organizací, z nichž bylo 20 židovských, nebyli sice pímo pozváni, ale jejich píjezd byl vítán. Dále zasedání sledovala stovka noviná. Jako hlavní americký pedstavitel pijel do Evianu Myron C. Taylor, osobní pítel amerického prezidenta D. Roosevelta a bývalý šéf United States Steel Company. Francouzskou delegaci vedl senátor a pedseda komise pro zahraniní záležitosti Senátu Henry Bérenger. V roce 1933 psobil jako první francouzský reprezentant u Vysokého komisariátu pro uprchlíky z Nmecka. Byl také lenem Ústední komise pro uprchlíky, koordinaního orgánu založeného G. Bonnetem. Velká Británie do ela své delegace nominovala lorda Wintertona, lena Horní snmovny, který se nikdy netajil svými námitkami proti osídlení Palestiny židovským obyvatelstvem. Na úvod zasedání vystoupil americký delegát M. C. Taylor, který pednesl návrh programu konference, tak jak si jej pedstavovaly Spojené státy, ale který byl již pedem konzultován a schválen evropskými mocnostmi Francií a Velkou Británií. Tento návrh byl na zaátku zasedání bez vtších potíží pijat za koncept nadcházejícího zasedání. 44 MAE, SDN 1815/ NICAULT, C.: L abandon des Juifs avant la Shoah: La France et la conférence d Evian. In: Les Cahiers de la Shoah. Conférences et séminaires sur l histoire de la Shoah, Université de Paris I Paris, 1994, s Podobný pístup mly i ostatní státy, napíklad Velká Británie nástrojem bylo pedevším zavedení vízové povinnosti. 47 Jednalo se o mezinárodní legální ochranu nmeckých uprchlík a zaruení jim základních lidských práv, nebo nemohli využívat ochrany vlastní zem. 48 MAE, SDN 1815/257, nóta ministrm.

14 14 Vedle hlavního jednání paraleln probíhala uzavená jednání dvou subkomisí ustavených první den. Technická subkomise mla za úkol sbírat informace o legislativní úprav a zvyklostech jednotlivých zemí v oblasti imigrace a druhá byla ustavena, aby vyslechla názory zástupc soukromých organizací k dané problematice. Tato zasedání však nemla tém žádný vliv na jednání, která probíhala v zákulisí, kde se jednalo pímo o konkrétních záležitostech a reálných možnostech, aniž by byly zamlžovány velkými slovy o humanit a morálním poslání demokratických stát. Hlavní zasedání by se dalo pipodobnit pehlídce národních zájm zúastnných. Mezi mluvími z dvaaticeti stát, kteí pouze potvrdili uzavení své zem imigraci, nebyl ani francouzský zástupce H. Bérenger výjimkou, když mluvil o Francii jako o zemi, která již dosáhla svého krajního bodu nasycení cizinci, pokud ho dokonce již nepekroila. 49 Jak se také vyjádil, Francie je pipravena diskutovat o tom, jak jejich [nmeckých a rakouských uprchlík] emigrace mže být nejlépe kontrolována a jejich usazení uskutenno. Jsou zde rzná teritoriální, námoní, finanní, mnová a sociální opatení, která budou muset být nejprve podrobn a peliv zvážena ve výkonných subkomisích. To by mlo být vlastním cílem setkání. Nejsme mezinárodní konferencí, jsme mezivládním výborem. Nejsme rozhodím fórem, jsme koordinaním orgánem. Jakákoliv diskuse o pijímání nových cizinc byla nežádoucí a bezpedmtná. Tak to cítili i ostatní zúastnní. Jestliže britský delegát lord Winterton alespo zmínil pramalou nadji na pijetí uprchlík v koloniích v britské Africe, H. Bérenger tuto možnost veejn vbec nepipustil. Za to se ale obrátil na mladé zem jako USA nebo Austrálie, aby si pipomnly vlastní historii a zamyslely se nad pvodem svých obyvatel, kteí picházeli na nová území de facto také jako emigranti z Evropy. Obrátil se k dominiím a americkému kontinentu, jakožto k teritoriím, která by na rozdíl od peplnné Evropy mohla být klíem v ešení nastalé krize. 50 Ani britský delegát lord Winterton se svým úvodním projevem neodklonil od nastoleného kurzu. Oznail Británii za zemi, která není zemí imigrace. Je vysoce industrializovaná, pln obydlená a stále elí problému nezamstnanosti. Z ekonomických a sociálních dvod tradiní politika poskytnutí azylu mže být uplatnna jen ve velmi úzké míe. 51 Svj zdrženlivý postoj Británie odvodovala nutností a snahou pijatým uprchlíkm zajistit co nejlepší životní podmínky. I poskytnutí azylu v koloniích by se neobešlo bez komplikací. A už to byly nevhodné klimatické podmínky, pelidnní nkterých oblastí i nepíznivá politická situace, které by celý projekt pedem odsoudily k neúspchu, Británie dala jasn najevo, že má malý zájem na jeho uskutenní, i pestože byla zmínna Kea a území východní Afriky jako pípadné možné ešení, jenž bude muset být prozkoumáno. Stejn tak i dominia a zem jihoamerického kontinentu, s výjimkou Dominikánské republiky, nenaznaily alespo minimální snahu zapojit se aktivn do ešení uteeneckého problému. Snad až na zemdlské dlníky, kteí byli poteba a tudíž vítáni, nechtly nikoho pijímat. Danou situaci vnímaly více mén jako evropský problém a na oplátku svalovaly odpovdnost za jeho ešení na Evropany. Nechtly za cenu sociálních a ekonomických obtíží ešit cizí starosti. Prohlášení jednotlivých pedstavitel místy dostávala až antisemitský charakter. Nejpatrnjší to bylo v projevu australského delegáta, který prohlásil, že v Austrálii neexistuje rasový problém a že ani nepovažuje za dobré ho tam vytváet. Austrálie se ovšem imigraci nebránila, pokud by se týkala, jak bylo v její historii zvykem, osob britského pvodu. 52 Již po prvním dnu jednání (pokud ne ješt díve) bylo jasné, že vtšina vlád nemá v daný moment snahu pijmout zásadní poet uprchlík z Nmecka a Rakouska. Brazílie, Kanada, Argentina a Austrálie jasn vyjádily svj rezervovaný postoj. Ostatní zem zejména zdrazovaly úsilí, které již vynaložily v dané oblasti a pipomínaly vlastní svobodu, co se vytváení nové uteenecké legislativy týe. V tomto smru velmi tvrd vystupovala Belgie a také Nizozemí. V prbhu dalších dn se nic závažného nezmnilo a prohlášení delegát byla stále stejn nevýrazná a obecná. Zúastnné zem se dají rozdlit do tí, respektive ty skupin zem americké, evropské a zem Commonwealthu. Ti velmoci Spojené státy, Francie a Velká Británie tvoily specifickou 49 MAE, SDN 1816/22, projev H. Bérengera. 50 Tamtéž. 51 MAE, SDN 1816/6, projev lorda Wintertona. 52 MAE, SDN 1816/ , projev australského delegáta Whita.

15 ÉTUDE DU CEFRES n 3 15 skupinu, jejichž stžejní jednání spoívala v zákulisních debatách, které se z velké ásti vedly o vznikajícím mezivládním výboru, jeho budoucích pravomocích, úkolech a možnostech. Ukázalo se, že akoliv se zde mla projednávat humanitární katastrofa a vyešit její dsledky, nikdo neml zájem o osud uteenc. Uprchlíci byli vnímáni jen jako ekonomická zátž, aniž by se kdo nahlas zamyslel nad konkrétními dvody jejich nynjšího postavení, aniž by kdo našel odvahu oznait veejn berlínskou rasovou politiku za špatnou. Snad kdyby se jednalo o principech, na kterých byly založeny samotné základy spolenosti, které všichni zúastnní uznávali, vnímaly by i geograficky vzdálenjší zem, že se jich daný problém dotýká daleko tsnji, než se na první pohled mohlo zdát. Nikdo z významnjších stát ale neml zájem na vyvolávání podobných témat, protože zde existovala obava, že by tím byla ohrožena nastolená zahraniní politika, politika appeasementu. Plenární zasedání tak bylo opravdu jen pehlídkou národních zájm a nic neíkajících projev. Chybla zde dobrá vle, která by byla pro jakoukoliv akci v dané dob nezbytn nutná, a spolený zájem bránit nkteré demokratické zásady více než své ekonomické zájmy. Americkým cílem setkání v Evianu bylo vytvoení stálého orgánu, který by byl pod jejím vedením schopen vést jednání s íší. Paíž byla od poátku ochotna tuto snahu podpoit a k Evianu pistupovala jen jako k zahájení vtší kolektivní akce ve prospch uprchlík. 53 To nicmén se zárukou a pod podmínkou, že Ameriané, kteí fakticky pevezmou její ízení, svou jasnou koncepcí získají i Brity, kteí se od poátku stavli k této iniciativ spíše negativn. Text závrené rezoluce byl velmi diskutován bhem zákulisních jednání mezi lordem Wintertonem, H. Bérengerem a M. Taylorem. Nakonec se dohodnutý text nejvíce piblížil francouzským pedstavám. Politití uprchlíci byli pektni na nedobrovolné imigranty a Velká Británie pistoupila na vytvoení stálého mezivládního výboru, který odpovídal americkému požadavku, aby stál mimo organizace Spolenosti národ. Samotná Francie se vyhnula vtším závazkm. Dohodnout se na sestavení stálého výboru nebylo jednoduché zvlášt kvli poátenímu britskému odporu. Londýn považoval nový orgán za zbytený vzhledem k tomu, že pod patronací Spolenosti národ již fungoval Vysoký komisariát pro uprchlíky z Nmecka, 54 který sídlil v Londýn. Práv v této instituci mla Británie velký vliv. Londýn si uvdomoval, že nová organizace oslabí jeho pozici a sníží tak sílu psobení pi ešení uprchlické otázky, jejíž kontrola byla pro Brity dležitá hlavn kvli Palestin. Nakonec svolila se založením nového výboru hlavn proto, aby Ameriané neustoupili od myšlenky podílet se na ešení vzniklé krize v souinnosti s evropskými mocnostmi. Sídlem výboru byl uren Londýn, kde sídlil i již zmiovaný Vysoký komisariát. Takto mla být podpoena užší spolupráce mezi tmito dvma institucemi. Navíc bylo dohodnuto, že se vysoký komisa pro uprchlíky z Nmecka bude moci úastnit zasedání výboru. Hlavní argumenty, které byly použity pro pesvdení Británie a ostatních zemí, aby byl stálý výbor založen, byly ti. Je nutné si uvdomit, že USA nebyly lenskou zemí Spolenosti národ. Nebylo tedy vhodné trvat na zalenní Spojených stát do innosti organizací, které jí podléhají nebo s ní jsou úzce svázané. Dále, jak vyplynulo z jednání, která v Evianu probíhala, aby mohl být pijat vtší poet Žid v nkteré ze zúastnných zemí, bylo naprosto nutné, aby tito disponovali alespo ástí svého majetku. Toho nešlo docílit jinak než jednáním s íší. Nebylo sice jasné, jestli návrh na vyjednávání se vznikajícím výborem budou nacistití pedstavitelé akceptovat, ale bylo zejmé, že nov vytvoená a na Spolenosti národ nezávislá instituce má vtší šanci na úspch než organizace k ní pidružená. Od vystoupení Nmecka ze Spolenosti národ vše, co s ní bylo spojeno, bylo a priori chápáno negativn. Nov založený výbor ml tedy alespo teoretickou šanci na zahájení a úspch v jednáních. Pak zde také existoval jiný rozsah innosti. Zatímco Vysoký komisariát se zajímal jen o osoby, které Nmecko již opustily, pod kompetence výboru mli spadat i ti, kteí byli k imigraci nuceni, ale ješt stále se zdržovali na území íše. Do kompetencí Nansenova úadu pak zase spadaly i osoby picházející z východu (Rusko, Arménie). Ameriané pvodn chtli rozšíit psobení výboru i na uprchlíky z ostatních zemí a nejenom z íše, ale museli od této myšlenky odstoupit, nebo narazila na tvrdý odpor jak ze strany Francie, tak i Velké Británie. 53 MAE, SDN Vysoký komisariát nebyl pímo zalenn do struktur SN. Byl ale založen rozhodnutím jejího valného shromáždní.

16 16 Funkce ve výboru byly rozdleny následovn: vedle prezidenta, pvodem z Velké Británie, ml mít ve výboru nejvýznamnjší pozici výkonný editel Amerian. Francouzský zástupce ml psobit jen ve funkci jednoho ze ty viceprezident. Francie tím dosáhla svého cíle. Ameriané pevzali odpovdnost a zárove francouzská úloha byla snížena na minimum. Cílem výboru bylo vedení jednání s íší tak, aby byl umožnn odchod uprchlíkm ze zem a zárove jim nebylo bránno odnést s sebou alespo ást svého majetku. Dležité bylo samotné zahájení dialogu s Hitlerovým Nmeckem. Dále se výbor ml zabývat hledáním míst, kde by se uprchlíci mohli na trvalo usadit, a jednáními s jednotlivými vládami o možnostech usnadnní jejich imigrace. Aby oekávaná vyjednávaní s íší byla vedena v souladu s nastolenou francouzskou politikou appeasementu, bylo nutné zajistit, aby se v textu závrené rezoluce nevyskytovala žádná morální hodnocení nacistických praktik, která by mohla být nmeckou vládou vykládána nepátelsky a mohla by tak ohrozit chystaná jednání s íší ješt ped jejich zahájením. 55 Tak jako ve vtšin projev i v závreném prohlášení bylo obsaženo pání navázat spolupráci se zemí pvodu, 56 která ale nikdy nebyla jmenována a ani odsuzována za své machinace. Po projednání textu rezoluce mezi temi mocnostmi byl text ješt pedložen ostatním zúastnným státm k posouzení, aby tak bylo zajištno její jednomyslné schválení na závrené schzi. Státy Latinské Ameriky trvaly na zmírnní nkterých formulací, a dokonce se i zdálo, že se odmítnou pihlásit k závrenému projektu. Tyto zem byly pod znaným ekonomickým tlakem Nmecka, které jim tou dobou dlužilo kompenzace za již dodané suroviny. Odmítnutí textu závrené deklarace z jejich strany by znamenalo krach celého setkání, a proto došlo k lehkému zmírnní nkterých formulací a k rezoluci byla pidána poznámka M. Taylora, že se jedná pouze o doporuení vládám, které své signatáe niím nezavazuje. 57 Po tchto úpravách mohl být text 15. ervence bhem poslední schze jednohlasn pijat. Bhem konference nedošlo k niemu neoekávanému. Všichni se vzájemn utvrdili v tom, že jejich postoj k imigraci zstává nezmnn a že nikdo neprojevil vli uvolnit pravidla pro pijímání uprchlík. Projevilo se to, co se dalo tušit ješt ped zahájením zasedání, že pro všechny zúastnné bylo nejdležitjší udržet relativn nekonfliktní vztahy z Hitlerem a nepopudit ho ani kritikou, která by Nmci mohla být považována za zasahování do jejich vnitních záležitostí. Pokusit se vyešit nelehkou situaci tisíc uprchlík z Nmecka a bývalého Rakouska bylo až druhotné. Západní zem si ím dál jasnji uvdomovaly riziko války a cestu k jejímu odvrácení vidly v jednáních s Hitlerem. Ve stejném duchu posuzovaly i uprchlický problém, který nemohl být rozumn vyešen, aniž by došlo k dohod s íší. Tento názor byl obecn pijímán. Organizace spojené se Spoleností národ, které se uprchlíky zabývaly, nebyly k podobným jednáním oprávnné. Orgány SN po odchodu Nmecka z jejích ad nemly dostatené prostedky, aby mohly uplatovat svou vli. Nový nezávislý orgán ml, zdálo se, nejvtší šance uspt. Jeho založení byl jediný hmatatelný výstup konference ve francouzském Evian-les-Bains. Ohlasy na konferenci ve francouzském tisku Francouzská vláda se sice snažila na konferenci píliš neupozorovat, její uspoádání nicmén neuniklo komentám médií. Úsilí vlády se ale ásten odrazilo ve zpsobu, jakým noviny o události informovaly. Velké francouzské deníky 58 se konferenci v Evianu vnovaly a pravideln podávaly zprávy o jejích zasedáních. Toto téma nicmén nebylo píliš zviditelováno a rozebíráno. lánky se vtšinou omezovaly jen na popis prbhu plenární schze, který se obešel bez rozsáhlejšího komentáe. Zpravodajství z Evianu zapadlo na stránkách novin mezi lánky o obanské válce ve Španlsku a válce v ín. Velká pozornost byla také vnována událostem v Sudetech a práv podepsané anglicko-italské smlouv týkající se Stedomoí. Ve stejné dob probíhaly i nové nepokoje v Palestin, o kterých bylo ve velké míe informováno. Nkteré zprávy z této oblasti byly 55 Jak se k tmto jednáním postaví Nmecko a jestli k nim vbec pistoupí, nebylo tou dobou vbec jasné. 56 MAE, SDN 1816/96-98, pravidelná zpráva z Evianu Ministerstvu zahraniních vcí v Paíži. 57 MAE, SDN 1817/97, pravidelná zpráva z Evianu Ministerstvu zahraniních vcí v Paíži. 58 Prozkoumala jsem tyto deníky: L Humanité, La Croix a Le Figaro.

17 ÉTUDE DU CEFRES n 3 17 doplnny poznámkou o negativním britském postoji vi židovskému pisthovalectví do Palestiny a britské participaci na zasedání v Evianu. 59 Francouzští dopisovatelé zdrazovali zásluhy své zem v uprchlické otázce a sledovali reakce ostatních delegát na vzniklý problém. Ve stedu pozornosti stál odmítavý postoj Austrálie, Kanady a zemí Latinské Ameriky. Australská federální vláda si peje zachovat svou pisthovaleckou kapacitu pro emigranty britské rasy citoval 8. ervence Le Figaro 60 australského delegáta M. T.-W. Whita a dodával, že kanadský delegát, za svou stranu, podpoil mírnjšími slovy stejnou myšlenku. Ve všech tech sledovaných denících je uprchlická otázka vnímána jako složitý problém, který je nutné ešit na mezinárodní úrovni. I pesto, že upozorují na malou nadji, že by v nkteré zemi mohly být zvýšeny imigraní kvóty, s povdkem vítají Rooseveltovu iniciativu. Stranou zájmu nezstala ani finanní otázka vznášející se nad celým ešením uprchlické krize. La Croix situaci trefn popisuje tmito slovy: Po vyešení tchto citlivých finanních problém bude ješt poteba najít zem pipravené souhlasit s usazením vtšího potu uprchlík na svém území. 61 Nejvíce pozornosti probíhající konferenci vnoval konzervativní deník La Croix. Nejenže pravideln informoval o zasedání, ale také uveejnil komentá k problematice uprchlík ve Francii, který doplnil analýzou situace v Rakousku tyi msíce po anšlusu, 62 která vyznla velmi kriticky a do jisté míry se nevyhnula ironickým poznámkám na dvryhodnost nmeckých slib ohledn rakouské budoucnosti ve spoleném stát s Nmci. V lánku nazvaném Palivý problém emigrant Robert D Harcourt pipomnl dlouhotrvající tradici francouzské pohostinnosti, ale v souladu s vládou nastoleným kurzem dodal, že povstná humánnost nemže dosáhnout takového rozsahu, že by byla ohrožena samotná Francie. Poukazoval na nutnost zvážit demografické a ekonomické podmínky ve Francii, pestože daný problém má i silný morální aspekt. est nesmí perst v nebezpeí. A toto nebezpeí bije do oí. Mže nejprve vyplynout z jistého druhu nerovnováhy mezi poetní silou pvodních obyvatel a elementu picházejícího zvení. Spolu s rizikem rostoucího odcizení je odosobnní pítomné u všech lidí v imigraci, která pesáhla svou pirozenou absorpní kapacitu Vyústní jeho úvah je jednoznané: Dilema: trvání, nebo sebevražda, 63 nepipouští žádné váhání. Dokonce i z morálního hlediska, sebevražda pedstavuje sama o sob atentát na morální ád. Úvaha je zakonena poznámkami nad nebezpeností cizího živlu pro francouzskou spolenost. Vedle vysokého potu policií zadržených cizinc upozoruje i na nebezpeí dovozu nežádoucích politických myšlenek. Tento lánek pln odpovídal linii, kterou nastolila v imigraní politice Daladierova vláda. Zjednodušen eeno, považuje pijetí uprchlík za správné, ale jen do jisté, pro Francii únosné míry, která byla již v danou chvíli naplnna. Ani zakonení konference se neobešlo bez pozornosti médií. Le Figaro pivítal ustavení stálého mezivládního výboru, který by ml pokraovat v práci zahájené bhem konference. Zatímco Le Figaro stejn jako L Humanité se zdržel delších komentá k výsledkm zasedání a spíše citoval ze sebepochvalných projev delegát, La Croix se krátkému hodnocení nevyhnula. Chválila francouzsko-britsko-americkou spolupráci a s uspokojením konstatovala, že zem sousedící s Nmeckem nebudou nuceny pijmout více uprchlík, že jejich úkolem bude administrativn ulehit jejich pechod do tetí zem. 64 To, že se nenašly tetí zem, do kterých by uteenci mohli ve vtším potu pijíždt, zmiováno nebylo. Na poátku zasedání se ve zprávách z konference objevovaly pochybnosti o jejím úspchu, tedy o nalezení azylu pro Židy z Nmecka a bývalého Rakouska. Bylo poukazováno na neochotu zúastnných stát pijímat nové uprchlíky. Naopak ke konci zasedání lánky uveejnné ve tech sledovaných denících vyznívaly pochvaln a s nadjí se zamovaly na budoucí spolupráci v rámci ustaveného stálého výboru. Role Francie na konferenci nebyla nijak vyzdvihována ani zdrazována. Akoliv se jednalo o problém, který se Francie bezprostedn dotýkal, a to díky dlouhým spoleným hranicím s Nmeckem a již velmi poetné skupin imigrant, nebyla vcelku konferenci vnována píliš velká pozornost. 59 Nap.: Le Figaro, , s Le Figaro, , s La Croix, , s La Croix, Trvání jakožto dsledek odmítnutí nových imigrant. Sebevražda jakožto dsledek opaného jednání. 64 La Croix, , s. 1.

18 18 Nmecko a Evianská konference Akoliv se konference zabývala problematikou uprchlík z íše, nebyli reprezentanti Berlína k jednáním pizváni. Jednak proto, že základní myšlenkou bylo zorganizovat setkání zástupc zemí, do kterých uteenci smovali, aby tak mohla být provedena koordinace opatení azylových stát vedoucí k zpehlednní situace a usnadnní odchodu a zlepšení podmínek uprchlík. Z tohoto pohledu by úast zem pvodu uteenc byla zbytená. Na druhou stranu si všichni zúastnní uvdomovali, že bez komunikace s íší nebude výraznjší pokrok v ešení nastalé situace možný. 65 Oficiální vyjednávání s Nmeckem bhem konference v Evianu by na druhou stranu znamenala zkomplikování zasedání, což v danou chvíli bylo nežádoucí. Dležité totiž bylo demonstrovat jednotné stanovisko a humánní cítní zúastnných zemí. Vyjednávání s Hitlerovým Nmeckem se mla uskutenit až pozdji a v daleko diskrétnjší podob. V rámci setkání v Evianu pro n nebyl patiný prostor a ani vhodné podmínky. Taktéž nmecká reakce na svolání konference nenaznaovala jakoukoliv ochotu ke spolupráci, alespo ne na oficiální úrovni. Nacisté vnímali Rooseveltovu iniciativu jako nepátelský krok jasn namíený proti íši. A to pestože byla vyvinuta až tém groteskní snaha vyvarovat se pímého oznaení nmecké protižidovské politiky jako píiny vzniklého uprchlického problému. Ani do budoucna vtšina stát zastoupených v Evianu neuvažovala, že by perzekuce Žid mla být jakkoliv veejn napadnuta, nebo by to ztížilo veškerou komunikaci s íší. U píležitosti zahájení jednání ve francouzském Evianu vznesl britský vyslanec v Berlín dotaz k íšskému ministru zahraniních vcí, jestli je jeho vláda ochotna spolupracovat na ešení uprchlické otázky, a to pedevším tak, že by podporovala emigraci svých Žid. Vzhledem k tomu, že Nmecko pochopilo danou otázku jako dotaz, jestli je jeho vláda ochotna ponechat jistý kapitál v židovských rukou pi jejich odchodu ze zem, byla odpov jednoznan zamítavá. Z principu byla odmítnuta spolupráce se státy, které se zajímají o otázku nmeckých Žid, nebo se jedná o vnitní problém, který se nemohl stát pedmtem žádných diskuzí. 66 Nmci nechtli povolit odliv kapitálu, který byl nashromáždn Židy. Na jae 1938 íše v této oblasti odmítala spolupracovat s mocnostmi a ostatními státy chystajícími se zasednout v Evianu. Demonstrace ochoty jednotlivých stát jednat o pijetí uprchlík na spolené konferenci nebyla brána nmeckými úady píliš vážn. Podle jejich názoru nechtl žádný stát pijmout židovské emigranty, natož pak v pípad, kdy byli bez finanních prostedk. Souhlas íše se spoluprací s úastníky konference by mohl být vykládán jako pipuštní možnosti ústupku v otázce uvolnní nmeckého židovského kapitálu. Tím by se zvýšila pravdpodobnost, že by bhem zasedání v Evianu mohlo dojít k závazkm pijmout vtší poet uprchlík. Akoliv nacistická politika smovala k vyhnání co nejvíce Žid ze zem, úspch zasedání by nebyl, jak vyplývá z konkrétních krok, v nmeckých kruzích vítán. V danou chvíli se jednalo o principiální otázky. Neúspch konference mohl být propagandisticky a politicky velmi dobe využit. To naznaily i novinové reportáže z konference, které nevýrazný výsledek velmi pivítaly. Nmecko tak získalo dležitý argument pro svou protižidovskou politiku. Konference jako by schvalovala nacistický postoj, když dala najevo, že tzv. íšští politití uprchlíci neboli Židé nejsou nikde vítáni. Ani západoevropské zem, ani státy Ameriky, ani britská dominia, ba ani koloniální území neprojevily ochotu Židy u sebe pijmout. Naopak jejich postoj ukázal, že ani u nich není židovský element chtný. 67 O to více povzbuzující muselo být pro Nmecko zjištní, že nkteí delegáti pijali nacistickou rétoriku a byli schopni hovoit o rasovém problému, který by povolením židovské imigrace mohl nastat. Nebyl to jen australský zástupce, který se v tomto smyslu vyjádil, nýbrž i jiní jeho kolegové. Neochota uprchlíky pijmout byla podle nacist jasn prokázána. Nevysvtlovali ji pomocí špatné ekonomické situace, která se podle delegát nebyla schopna vyrovnat s novým pílivem imigrant. Vnímali to jednoznan jako rasovou problematiku, nechu kohokoliv rozšiovat svou židovskou komunitu a jako obavy z jejího negativního psobení 65 Lze to vyíst z velkého zájmu Spojených stát založit stálou organizaci, která by byla povena jednáním s Nmci. Tato snaha byla i ostatními státy podpoena. 66 Obžník státního sekretáe nmeckým ambasádám v Londýn, Paíži, ím, Varšav, a Washingtonu a vyslancm v Blehrad, Budapešti, Bukurešti, Praze, Sofii a Ženev z 8. ervence In: Les archives secrtes de la Wilhelmstrasse, Paris, s Takto se to alespo jevilo nacistickým pozorovatelm. I zástupci židovských organizací však získali podobný dojem. V pípad západních zemí se nicmén nejednalo v prvé ad o rasovou otázku, která by bránila v pijetí vtšího potu židovských uprchlíku. Problém spoíval pevážn v možných ekonomických a sociálních dsledcích v jednotlivých státech a pak také v opatrné politice uplatované vi Nmecku. Viz analýza francouzské situace, kapitola: Francouzská imigraní politika ve 30. letech.

19 ÉTUDE DU CEFRES n 3 19 na spolenost. Tímto se zúastnné státy, které by se pípadn chtly zajímat o židovskou politiku íše, pipravily v oích nacist o právo ji odsuzovat, vzhledem k tomu, že takto oteven ukázaly svj negativní postoj vi Židm. Nacisté tedy mohli mít zájem na neúspchu konference v Evianu jednak proto, že jej mohli úspšn použít pro svou vnitní propagandu jako potvrzení správnosti cesty, kterou se íše vydala, a také jako argument v pípadném mezistátním sporu, kdyby nkterý stát chtl nacistický protižidovský teror napadnout. Na konferenci byl údajn vyslán zástupce Židovské náboženské obce ve Vídni s tajným návrhem, který ml být delegátm pednesen mimo oficiální agendu. Jestli se tato mise uskutenila a zda se jednalo o akci pipravenou Berlínem nebo Vídní, je stále jen pedmtem úvah. Jediným svdectvím o uskutenní tajné mise doktora Heinricha Neumanna von Hethars, uznávaného vídeského laryngologa, je kniha Hanse Habeho Tajné poslání (Die Mission). H. Neumann byl do Evianu vyslán jako zástupce vídeské Židovské náboženské obce spolu s jejím vedoucím dr. Josefem Löwenherzem a bankéem Bertholdem Storferem. Jeho poslání mlo spoívat v pednesení návrhu íšských pedstavitel k prodeji Žid žijících v Nmecku a Rakousku. Cena, která byla nacisty urena, mla init 250 amerických dolar za jednu osobu a v pípad poetnjší rodiny mla být zaplacena jednotná ástka dolar. Poté, co na nabídku americký vyslanec M. Taylor reagoval negativn, ml být dr. Neumann Gestapem poven, aby tlumoil, že rakouských Žid bude 1. srpna pipraveno k transportu. Jestli do koncentraního tábora, nebo do nkteré svobodné zem mlo záviset na postoji, jaký zaujmou úastníci konference k tomuto návrhu. Složily-li by státy do poátku srpna požadovaných dolar, mlo být rakouských Žid odvezeno za hranice íše. Jediný, kdo o tomto nmeckém návrhu informoval, byl Hans Habe, který od roku 1935 pracoval jako korespondent pražského nmeckého deníku Prager Tagblatt u Spolenosti národ v Ženev. O svém setkání s H. Neumannem v Evianu píše: Bydlili jsme v hotelu Esplande, mli jsme pokoje vedle sebe. Akoliv m bylo jenom sedmadvacet let, vnoval mi profesor dvru, trávili jsme spolu dlouhé hodiny, vysedávali spolu dlouho do noci. Stal jsem se pro nho jakýmsi tiskovým tajemníkem na ruby; ml jsem mu proti tisku dlat ze. Ptadvacet let jsem nosil to, co jsem vdl o konferenci v Evian-les-Bains, co mi bylo známo o Bendov 68 poslání, v sob jako bím a jako závazek. Osobní záznamy o rozmluvách s profesorem jsem si uschoval, práv tak znanou ást materiálu, týkajícího se konference. 69 Popis prbhu konference je tém autentický a vychází z historických pramen. O úasti H. Neumanna a jeho dvou koleg na konferenci nemže být taktéž pochyb. Jiné doklady než tato kniha o tajném nmeckém návrhu nicmén nejsou známy. Pipusme však, že profesor Neumann s návrhem na odkoupení Žid do Evianu pijel. Kdo ho vyslal? Co tím sledoval? Otázek je spousta, ale odpovdi zstávají jen v rovin spekulací. Návrh na prodej Žid by mohl být chápán jako pokus o rozvrat celého jednání. Je jen málo pravdpodobné, že by kdokoliv mohl reáln uvažovat o pistoupení na podobnou nabídku. Nacisté si byli dobe vdomi, že západní mocnosti usilují o to, aby byla uvolnna alespo ást zabaveného židovského majetku, což by usnadnilo jejich pijetí v jiných zemích. Požadovat za tchto okolností za každého židovského emigranta 250 dolar mohlo být pouze provokací. Stejn tak i skutenost, že pedmtem prodeje se mli stát lidé. Pistoupila-li by konference na podobnou transakci, popela by samotné základy demokracie, humanismu a morálních hodnot, ke kterým se hlásila. Snížila by se tak na úrove Nmecka a jeho nacistického smýšlení. Koupit by znamenalo daleko víc než jen schválení konfiskací a permanentního nátlaku vyvíjeného íší na její nearijské obyvatele. V pípad Neumannovy mise není ani známo, kdo ml iniciovat jeho vyslání. Existují teorie, že se jednalo o vlastní podnik Hitlerova místodržícího v Rakousku Seysse-Inquarta. V tom pípad by se pak celá akce dala považovat za jeden z bizarních pokus dostat rakouské Židy co nejrychleji ze zem. Zarážející je jen velký draz na zaplacení za každého emigranta, vzhledem k tomu, že pravdpodobnost, že by ástka mohla být splacena, byla velmi nízká. Stejn tak, jednalo-li se o soukromou iniciativu nkterého z nacistických vdc za úelem vlastního obohacení, 70 muselo být odmítnutí více než oekáváno. 68 Pro úely své knihy pektil H. Neumanna na H. Bendu. 69 HABE, H.: Tajné poslání, Praha 1967, s Tuto domnnku napíklad vyslovil Bohumil erný v doslovu Habeho knihy (s. 290).

20 20 Mluví-li se o tajném poslání profesora Neumanna, pak vždy jen v souvislosti s Habeho svdectvím. V rámci dokument týkajících se konference, které jsou uloženy v archivu ministerstva zahraniních vcí v Paíži, je o H. Neumannovi zmínka související s píjezdem tí zástupc Židovské náboženské obce ve Vídni do Evianu. Bylo známo, že byli oficiáln poveni nacistickými initeli, aby hájili zájmy svých souvrc. 71 Spolu s oznámením o jejich píjezdu byl doruen i telegram z Vídn, podepsaný pedsedou vídeské Židovské obce. Byl v nm tlumoen postoj Rakouska, které podporovalo co nejvyšší rst pisthovaleckých kvót a také apel náboženské obce k pijetí konkrétních výsledk. Konference je poslední nadjí Žid a jestli tato bude zmaena, mohlo by to pro n mít za dsledek moráln netolerovatelnou situaci. 72 Tžko si pedstavit, že telegram neprošel cenzurou, a tak by se tato slova mohla peložit i jako nacistický vzkaz, že neúspch konference bude vnímán jako popud, i jako souhlas s ješt písnjší protižidovskou politikou uvnit Rakouska. V danou dobu bylo tžké domýšlet, co se za situací, která by byla oznaena jako moráln netolerovatelná, mohlo skrývat. Vyslání tí zástupc židovské obce ncistickými vdci do francouzského Evianu by pak mohlo být pokusem zjistit, co bylo ješt možné za tolerovatelné považovat. Ne v hranicích morálky (ty už byly dávno pekroeny), ale v politické rovin. Existuje také zpráva zaslaná z Evianu do Paíže 9. ervence, která se odvolává na telegram z Vídn, odeslaný 1. ervence. Podle údaj dvrn poskytnutých jednomu lenovi naší delegace profesorem Neumannem, panem Storferem a panem Löwenherzem, kteí v Evianu representují Židovskou náboženskou obec ve Vídni, by mla íšská vláda v úmyslu ponechat Židovským emigrantm, jejichž odchod bude vymezen bhem zasedání, k dispozici ást jejich majetku, která by inila asi 20%. 73 Tato informace zcela neodpovídá ostatním zprávám, které poukazují na naprosto odmítavý postoj íše k pevedení ásti zabavovaného židovského majetku. To je jasn patrné i z dokument nmeckého Ministerstva zahraniních vcí, z kterých vyplývá nekompromisní postoj v této otázce. 74 Jedna vc je ale zcela zejmá, profesor Neumann a jeho dva kolegové do Evianu pijeli s povením nacist pednést uritý návrh. Vzhledem k tomu, že se tato depeše odvolává k informacím získaným 1. ervence, tedy ješt ped zahájením zasedání ve francouzském Evianu, mohla tato zpráva sloužit jako upozornní na židovskou delegaci z Vídn jakožto zplnomocnnce rakouských (íšských) úad a zajistit jim tak prostor k vyslechnutí. Jestli mli opravdu doruit do Evianu návrh na odkoupení Žid, pak vše bylo jist dobe zajištno, aby nedošlo k informaním únikm ješt ped jejich vyslyšením. Dosažené výsledky A byl úkol zástupc vídeské náboženské obce na konferenci jakýkoliv, dvody, pro které nacisté mohli chtít konferenci zmait, zstávají stejné. Pokud ale Neumannova mise probhla podle líení Hanse Habeho a skonila tak, že ze strany delegát nenarazila na reálnou odezvu, pak jednotlivé zem Hitlerovi ukázaly, že jsou ochotné nadále tiše akceptovat to, co lze oznait jako moráln netolerovatelné a tím mohly nezanedbateln pispt k rozvoji protižidovského teroru nacistického státu. Jediným konkrétním výsledkem setkání bylo ustavení stálého mezivládního výboru. Mimo Dominikánské republiky 75 se žádný stát nezavázal pijmout vtší poet uprchlík na své území. Z pohledu židovských uprchlík a organizací se tedy mnoho nezmnilo. Nebyl projeven úmysl legáln pijmout více uprchlík a zmírnit písné administrativní podmínky pro imigraci, které mnohdy pedstavovaly nepekonatelnou pekážku. Západní svt tímto svým postojem jasn vyjádil svou neochotu pijímat nové uteence a svj postoj k židovské problematice, která se pod pojmem politických uprchlík na konferenci projednávala. Mezi židovskými organizacemi, které pozorn sledovaly celý prbh zasedání, bylo zklamání patrné. U úastník se o nenaplnní oekávání 71 MAE SDN 1815/275, pravidelná zpráva z Evianu Ministerstvu zahraniních vcí v Paíži. 72 MAE SDN 1815/276, telegram z Vídn Pedsedou byl Josef Löwenherz, který do Evianu také picestoval. 73 MAE SDN 1816/50, pravidelná zpráva z Evianu Ministerstvu zahraniních vcí v Paíži. 74 Les archives secrtes de la Wilhelmstrasse, Paris. I pokusy stálého výboru navázat dialog s nmeckou stranou ohledn tohoto tématu byly dlouho bezúspšné a nmecká strana ani poté nebrala tato jednání vážn. 75 Dominikánská republika byla pipravena poskytnout zvláštní výhody rakouským a nmeckým emigrantm - zemdlcm, kteí by vyhovovali podmínkám stanovených platnými zákony o imigraci. Dominikánská republika byla ochotna tmto uteencm poskytnout pdu a technickou podporu. Mimo zemdlce byla pipravena pijmout i osoby z jiných profesí, pakliže se prokáží dostateným kapitálem, aby zahájily profesionální innost ve prospch jejich nové zem. Celkov pislíbila pijetí až osob. (MAE, SDN 1817/43)