Fenomenologie I. a II.

Transkript

1 Fenmenlgie I. a II. Mgr. Vlasta Crhistvvá, PhD. (KPF) Náplň kurzu: 1. C je transcendentální fenmenlgie: klnsti vzniku, etapy, celkvý význam, úkl zkumání Ideen I. Zásada a fakt. Přístup ke skutečnsti pržívání. Kritika empiristů. Princip všech principů. Fenmenlgie začíná ppisem danstí prstéh zakušení, zdržením se všech předběžných suzení a terií. Wesenanschaung, eidetická metda, ideace. 2. Generální teze přirzenéh pstje. Vstupní brána fenmenlgie.úkl věd v přirzeném pstji. Radikální bměna přirzených samzřejmstí. Vypnutí a uzávrkvání. Epché a její výkn.karteziánská a z psychlgie.fenmenlgie fenmenlgické redukce. Čisté /transcendentální/ vědmí jak fenmenlgické rezidium. Eidetická redukce. 3. Zkumání čistéh vědmí. Intencinalita. Vědmí a přirzená skutečnst. Regin čistéh vědmí.sekundární redukce. Nesis a nema. Netick-nematické struktury, přechd k prblematice rzumu. 4. Smysl fenmenlgie rzumu. Otázka pravdivéh bytí. Rzum a rzumvé teze. Prtdxa. Adekvátní a inadekvátní evidence, knstituce věci vůbec, transcendentální vdítka. 5. C byl dsažen ve zkumáních Ideen I. Vliv. Prvnání s dalším pstupem fenmenlgie v Ideen II. A v rukpisech z bdbí Krize. Pžadavky k zápčtu: 75% účast a písemná interpretace něklika tématicky suvislých paragrafů z Ideen I. Literatura: Husserl, E., Idea fenmenlgie, Praha 2000 Husserl, E., Ideen zu einer reinen Phanmenlgie und phanmenlgischen Philsphie, Erstes Buch, Allgemeine Einfuhrung in die reine Phanmenlgie, Den Haag l976 Pracvní překlad pr vnitřní ptřebu prsemináře FFUK prf. Kháka Fenmenlgie I. a II. zkuška 1. C je fenmenlgie Husserlva díla, kruh jeh žáků, E. Steinvá, E. Fink, M. Heidegger Krátce fenmenlgii Lgických zkumání a Mnichvské škle, Brentan Husserlův učitel Zde čerpat hlavně z Patčky a Heideggera Hlavní úkl: jasně a výstižně dpvědět na tázku c je fenmenlgie Pstup:

2 Věda fenménech C je fenmén ( hesl k věcem samým, věda tm, jak jsu věci riginarně dané, jakým způsbem, jaksi beze všeh dalšíh) pdmínka nahlédněte, že věc se nám nedává jak huska na krámě, ale je dána překvapivě zvláštním způsbem (jak pstupně naplňvaná intence), studvat tut danst, znamená studvat fenmény, zalžit vědu tm, jak se věci dávají je pak fenmenlgie, tedy: Jak tm, c se takt beze všeh dává, mít vědu? Obecné ujasnění a vypracvání metdy (ppis). Věda fenménech musí být naknec jen vědu tm, jak se knstituuje smysl. C je smysl? Uveď příklad světa: svět je nám dán jak hriznt, ale tent hriznt má pr nás vždy smysl výseku z univerza všeh, c jest. Fenmén nemůže být věcí, je výknem, dějem th, jak jsu teprve věci přístupny. Je tedy třeba h zkumat jak pržívání (subjektivitu). Pržívání (vědmí) je třeba zkumat čistěné, na tzv. transcendentální půdě. C je transcendentální půda? C je Wesen a c Tatsache? 2. C je Wesen vědmí? Vždy vědmí něčeh!!! Studvat vědmí znamená - jak je vědmí vždy vědmím něčeh. C znamená, že vědmí je intencinální? Dvě dpvědi vždy zaměřen na něc, ale vždy nutně také výknem. Prč lze vědmí (čisté) nahlížet jen p výknu epché? Ppis první kartezianské epché z Ideen I. C znamená fenmenlgická redukce ( vše redukván na fenmény, na danst) na čisté vědmí = tj. na půdu prvtních danstí, nezatížených přirzeným přesvědčením ve svět C znamená eidetická redukce Zde je třeba začít d Husserlva rzbru vědy z prvních kapitl Ideen I Vědy eidetické a empirické eidetická věda nutnst a becnst (uchpuje ttiž wesen) Husserl chce zalžit nikliv empiricku vědu vědmí, nýbrž eideticku prt ppisuje pržitky c d jejich eids ale každý pržitek je na transcendentální půdě dán jak n sám, plně, přítmně na rzdíl d dansti věci, která je vždy vědmí transcendentní (jakžt intence) (je třeba pchpit, c z věci je reelní, tj. přitmn ve vědmí)

3 Eidetické zkumání věcí je dvjí danst pržitku a danst věcí, a knstituce věci (genetický přístup) Struktura vědmí eg cgit cgitatum Dva mžné phledy na ttéž událsti na straně cgit a danst na straně cgitatum nesis akty smyslvání (Sinngebung) a nema (transcendentální krelát) Nema jádr bkružené charaktery jádr ppis dansti věci (danst, přednaznačení, tevřenst pr další zkušenst) mžná změna pjetí (Auffassung) věc je pjata jak člvěk, v průběhu zkušensti se změní pjetí či smyslení, není t člvěk, ale lutka Transcendentální krelát jak transcendentální vdítk Charaktery bytí (na straně cgit urdxa tj. vjem), bytí má mdality pravděpdbnst, mžnst, čekávání, vzpmínka, představa, fantazie Další charaktery klad, zápr (je mžné krabičkvat), a hdntvé charaktery 3. Přirzený svět (naturliche Welt) pjem přirzenéh světa se vztahuje zásadně jen k Ideen I v dalších bdbích Husserl zásadně mluví světě živta (Lebenswelt) tent svět živta je vztažen k našim živtům je t princip jeh knstituce, zatímc principem knstituce přirzenéh světa je vnímání (i hdnt a účelů ), ale svět tu není knstituván živtem - účelvu a hdntvu činnstí (zapamatujte si, že i pragmatisté, a th si Husserl velmi cenil, přichází s tím, že svět je knstituván jednáním viz. W. James) a. fenmenlgie, jak vyplývá z jejíh záměru, si klade tázku, jak je svět dán svět je dán vždy ve stejné frmě v čase a prstru a jak hriznt (upzrnění t je specifikum Ideen, a částečně III A Krize, nebť při živtě se na svět nesustředíme, ale na věci s nimiž něc zamýšlíme tedy, jak je dán svět, upřeme-li na něj svji pzrnst = přirzený svět) c je Umwelt jestliže svět je dán vždy ve frmě hrizntu, sám svět by musel být průnikem všech perspektiv hrizntální zkušensti, ale knstituce Umweltu je takvá, že my žijící psplu vždy právě máme n X (svět) jak průnik našich splečných zkušenstí je t náš svět, a je bjektivní, prtže je překrytím všech našich splečných zkušenstí, každý z nás tent Umwelt všem vnímá subjektivně, ale ví, že t, c vnímá, je právě nen předem daný Umwelt. b. přirzené (navyklé až d samzřejmsti) přesvědčení existenci světa (suvisí s Urdxa, tj. s prapůvdním charakterem bytí, ale ne jednduše, vždy něc vnímáme, ale vždy t vnímáme jak část světa, jinak nemůžeme, prtže vnímání je právě tt) a jeh vypnutí

4 cntra Krize : zde žijeme pnřeni d svým zájmů ve světě, napadne li mne zdivčelý pes, žiji v zájmu utéci je t skutečnst: v pdstatě jde různé naštelvání : při prvním zkumání jsme jak fenmenlgvé naštelvání (česky v přirzeném pstji) na t, jak je pr nás svět c d bytí, ppíšeme, že neustále předpkládáme jeh bytí, ale ne ve frmě teze či sudu, ale přirzeně, samzřejmě. V druhém případě se jak fenmenlgvé naštelujeme d pstje, v němž chceme ppsat eids způsbu, jak je svět daný při našem zájmvém živtě je dán v uskutečňvání zájmů, zájmvě, tj. nikdy není jen, ale je vždy vztažen k nám hnusí se mi něc, jde mi t se tmu vyhnut, naléhavst hnusnsti, v tm bytí světa. 4. Rzum Vědmí je vždy vědmí něčeh, ale zárveň vždy vědmím th, s jaku právněnstí si je tht něčeh vědm je tedy zárveň sebevědmím. (vždy jsme si vědmi nejenm jahdvé zmrzliny, ale i th s jakým právněním že tam na rhu prdávají jahdvu zmrzlinu, jsem si vědma s menším právněním, než když už si ji tam kupuji v Umweltu je míra právněnsti věcí velká, pklidná, samzřejmá,) při vnímání věcí není právněnst nikdy apdiktická, nýbrž jen asertrická napak při vnímání eids je míra vědmí právněnsti apdiktická že rhlík je ptravina nemhu vůbec zpchybnit eidetické vědy jsu tudíž apdiktické pjem tělesa jakžt res extenza (rzlehlá věc) není mžné zpchybnit, dtud i fenmenlgie je apdiktická nezapmenut eids má jen ideální bytí, nejde t zda existuje ve světě či ne fenmenlgie je vědu nikdy na ní není mžné uplatnit argument, že čistě vědmí neexistuje, je t eidetická půda, ideální. Rzum je tedy v základu knstituce světa, ale i věd. Spčívá na evidenci, evidence je samdanst. Že u tamth vchdu stjí člvěk, vím rzumvě, na základě daných vjemů,které se dávají jak vjemy člvěka (Wesen). 5. První filsfie Aristteles věda jsucím jakžt jsucím a c mu sbě náleží Od Kanta první filsfie tematizuje, jak je mžné pznání, tázky p pdmínkách pznání Husserl jak je mžná věda C ukazuje fenmenlgické zkumání?

5 Věda není světě v pravdě, skutečnsti, nýbrž, prtže svět je ustaven samtným vnímáním (přirzený), může být jen zkumáním jeh Wesen, a t jedntlivých reginů bytí Empirická věda s pmcí eids ppisuje knkrétní výskyt Princip všech principů jakkákli věda nutně vychází z půvdních danstí (Nutn číst) Význam vědy lepší rientace ve světě než na úrvni přirzenéh pstje Nemylné určvání věcí a tím zacházení se světem, ale věda nikdy nemůže řešit filsfické tázky nemůže říci, c svět je, ale c jsme my jakžt knstituující subjekty 6. V čem spčívá krize věd jejich půvdní zalžení jak sučást filsfie, tj. úsilí žít z čistéh rzumu, vědy se v nvvěku prměnily v puhu metdu předvídání, nadále nejsu s t být vedením našeh živta pdle rzumu, krize patrná p první válce, nedůvěra v rzum, jeden z následků úspěch nacistické mytlgie, Husserlva tázka jak bnvit živt z čistéh rzumu účelvu a hdntvu racinalitu s vědmím, že svými živty = transcendentální subjektivitu knstituujeme svět živta = půdu našich zájmů, mžnst chápat sami sebe jak transcendentální subjekty a svět jak výkn (číst první část Krize a vídeňsku přednášku) c je fyzikální bjektivismus jeh průnik d duchvěd a následky 7. Lebenswelt svět živta Jak k jeh dansti Dvě cesty na transcendentální půdu z dansti světa (III A), z psychlgie (tj. pržívání) (III. B) epché z krize expzice světa živta dějinnst světa živta- knstituce světa 8. Jak je mžná filsfie Vznik filsfie, metda vcítění, účelvá idea filsfie a její dějinné prměny Literatura: Ideen I (na pžádání důležité paragrafy zkpíruji) Krize (na pžádání zkpíruji důležité části)

6 Část fenmenlgii z mngrafie Christvvá, Hejna, Šimsa (na pžádání zkpíruji na disketu) Skripta Sučasné filsfické směry (Hejna a kl.) k dispzici na internetu a ke kupi v prdejně