8.1 Úvod. Definice: [MA1-18:P8.1] výpočet obsahu plochy pod grafem funkce. (nejdříve jen pro a < b ) a = x 0 < x 1 <... < x n = b.

Podobné dokumenty
11.1 Úvod. Definice : [MA1-18:P11.1] definujeme pro a C: nedefinujeme: Posloupnosti komplexních čísel

STEJNOMĚRNÁ KONVERGENCE POSLOUPNOSTI A ŘADY FUNKCÍ

Kapitola 1. Nekonečné číselné řady. Definice 1.1 Nechť {a n } n=1 je posloupnost reálných čísel. Symbol. a n nebo a 1 + a 2 + a

Základní věta integrálního počtu (Newton Leibnizova) nám umožní výpočet určitých integrálů. Poznáte základní vlastnosti určitých integrálů.

Seznámíte se s použitím určitého integrálu při výpočtu hmotnosti, statických momentů, souřadnic těžiště a momentů setrvačnosti.

Vlastnosti posloupností

Nekonečné řady. 1. Nekonečné číselné řady 1.1. Definice. = L L nekonečnou posloupnost reálných čísel. a) Označme { a }

Základní elementární funkce.

M - Posloupnosti VARIACE

6. ČÍSELNÉ POSLOUPNOSTI A ŘADY 6.1. ČÍSELNÉ POSLOUPNOSTI

Text m ºe být postupn upravován a dopl ován. Datum poslední úpravy najdete u odkazu na staºení souboru. Veronika Sobotíková

1.2. MOCNINA A ODMOCNINA

Seznámíte se s použitím určitého integrálu při výpočtu hmotnosti, statických momentů, souřadnic těžiště a momentů setrvačnosti.

8. Elementární funkce

Verze z 17. května 2018.

6.2. ČÍSELNÉ ŘADY. V této kapitole se dozvíte:

POSLOUPNOSTI A ŘADY,

p = 6. k k se nazývá inverze v permutaci [ ] MATA P7 Determinanty Motivační příklad: Řešte soustavu rovnic o dvou neznámých: Permutace z n prvků:

DUM č. 19 v sadě. 13. Ma-1 Příprava k maturitě a PZ algebra, logika, teorie množin, funkce, posloupnosti, řady, kombinatorika, pravděpodobnost

n=1 ( Re an ) 2 + ( Im a n ) 2 = 0 Im a n = Im a a n definujeme předpisem: n=1 N a n = a 1 + a a N. n=1

Přehled často se vyskytujících limit posloupností. = ek. = 1 lim n n! = = C = α 0+

POLYNOM. 1) Základní pojmy. Polynomem stupně n nazveme funkci tvaru. a se nazývají koeficienty polynomu. 0, n N. Čísla. kde

Posloupnosti a číselné řady. n + 1. n n n n. n n n. = lim. n2 sin n! lim. = 0, je lim. lim. lim. 1 + b + b b n) = 1 b

9. Racionální lomená funkce

Matematická analýza II

6. Posloupnosti a jejich limity, řady

V předchozích kapitolách byla popsána inverzní operace k derivování. Zatím nebylo jasné, k čemu tento nástroj slouží.

Matematika NÁRODNÍ SROVNÁVACÍ ZKOUŠKY BŘEZNA 2018

8.2.7 Geometrická posloupnost

Řešení písemné zkoušky z Matematické analýzy 1a ZS ,

Univerzita Karlova v Praze Pedagogická fakulta

NEWTONŮV INTEGRÁL. V předchozích kapitolách byla popsána inverzní operace k derivování. Zatím nebylo jasné, k čemu tento nástroj slouží.

R n výběr reprezentantů. Řekneme, že funkce f je Riemannovsky integrovatelná na

Analytická geometrie

Matematika NÁRODNÍ SROVNÁVACÍ ZKOUŠKY ÚNORA 2019

Cílem kapitoly je zavedení význačných pojmů pro matice, jejichž znalost je nutná, mimo jiné, pro řešení soustav lineárních rovnic.

Matematika NÁRODNÍ SROVNÁVACÍ ZKOUŠKY BŘEZNA 2019

8.3.1 Pojem limita posloupnosti

Užitečné zdroje příkladů jsou: Materiály ke cvičením z Kalkulu 3 od Kristýny Kuncové:

4. přednáška 22. října Úplné metrické prostory. Metrický prostor (M, d) je úplný, když každá cauchyovská posloupnost bodů v M konverguje.

Jak již bylo uvedeno v předcházející kapitole, můžeme při výpočtu určitých integrálů ze složitějších funkcí postupovat v zásadě dvěma způsoby:

+ c. n x ( ) ( ) f x dx ln f x c ) a. x x. dx = cotgx + c. A x. A x A arctgx + A x A c

1.8.1 Mnohočleny, sčítání a odčítání mnohočlenů

(3n + 1) 3n Příklady pro samostatnou práci

1 Základní pojmy a vlastnosti

Posloupnosti a řady. Obsah

Matematická analýza III - funkční posloupnosti a. Ing. Leopold Vrána

Matematika NÁRODNÍ SROVNÁVACÍ ZKOUŠKY DUBNA 2018

I. TAYLORŮV POLYNOM ( 1

Posloupnosti na střední škole Bakalářská práce

VIII. Primitivní funkce a Riemannův integrál

VEKTOROVÁ ALGEBRA A ANALYTICKÁ GEOMETRIE V ROVINĚ

jako konstanta nula. Obsahem centrálních limitních vět je tvrzení, že distribuční funkce i=1 X i konvergují za určitých

Seznámíte se s pojmem Riemannova integrálu funkce jedné proměnné a geometrickým významem tohoto integrálu.

Matematika NÁRODNÍ SROVNÁVACÍ ZKOUŠKY BŘEZNA 2019

Budeme pokračovat v nahrazování funkce f(x) v okolí bodu a polynomy, tj. hledat vhodné konstanty c n tak, aby bylo pro malá x a. = f (a), f(x) f(a)

KKKKKKKKKKKKKK. (i = 1,..., m; j = 1,..., n) jsou reálná čísla a x j jsou neznámé, se nazývá soustava m lineárních rovnic o

Kuželosečky jako algebraické křivky 2. stupně

Matematika NÁRODNÍ SROVNÁVACÍ ZKOUŠKY BŘEZNA 2018

D = H = 1. člen posloupnosti... a 1 2. člen posloupnosti... a 2 3. člen posloupnosti... a 3... n. člen posloupnosti... a n

Řešení písemné zkoušky z Matematické analýzy 1a ZS ,

6 Stabilita lineárních diskrétních regulačních obvodů

Analytická geometrie

I. TAYLORŮV POLYNOM. Taylorovy řady některých funkcí: Pro x R platí: sin(x) =

je číselná posloupnost. Pro všechna n položme s n = ak. Posloupnost

Přijímací řízení akademický rok 2013/2014 NavMg. studium Kompletní znění testových otázek matematika a statistika

P. Girg. 23. listopadu 2012

Matematika 1A. PetrSalačaJiříHozman Fakulta přírodovědně-humanitní a pedagogická Technická univerzita v Liberci

Řídicí technika. Obsah. Laplaceova transformace. Akademický rok 2019/2020. Připravil: Radim Farana

1. ČÍSELNÉ OBORY 10. Kontrolní otázky 24. Úlohy k samostatnému řešení 25. Výsledky úloh k samostatnému řešení 25. Klíč k řešení úloh 26

Cílem kapitoly je zvládnutí řešení determinantů čtvercových matic.

Matematika NÁRODNÍ SROVNÁVACÍ ZKOUŠKY ÚNORA 2018

n=0 a n, n=0 a n = ±. n=0 n=0 a n diverguje k ±, a píšeme n=0 n=0 b n = t. Pak je konvergentní i řada n=0 (a n + b n ) = s + t. n=0 k a n a platí n=0

7. Integrální počet Primitivní funkce, Neurčitý integrál

LINEÁRNÍ DIFERENCIÁLNÍ ROVNICE 2.ŘÁDU

ZS 2018/19 Po 10:40 T5

12. N á h o d n ý v ý b ě r

ŘADY Jiří Bouchala a Petr Vodstrčil

5. Posloupnosti a řady

procesy II Zuzana 1 Katedra pravděpodobnosti a matematické statistiky Univerzita Karlova v Praze

Funkce. RNDr. Yvetta Bartáková. Gymnázium, SOŠ a VOŠ Ledeč nad Sázavou

Obsah rovinného obrazce

x + F F x F (x, f(x)).

Cvičení 1.1. Dokažte Bernoulliovu nerovnost (1 + x) n 1 + nx, n N, x 2. Platí tato nerovnost obecně pro všechna x R a n N?

Masarykova univerzita Přírodovědecká fakulta

Integrální počet - III. část (určitý vlastní integrál)

NMAF061, ZS Zápočtová písemná práce VZOR 5. ledna e bx2 x 2 e x2. F (b) =

Střední průmyslová škola sdělovací techniky Panská 3 Praha 1 Jaroslav Reichl

Zimní semestr akademického roku 2015/ listopadu 2015

LDF MENDELU. Simona Fišnarová (MENDELU) Určitý integrál ZVMT lesnictví 1 / 26

DERIVACE FUNKCÍ JEDNÉ REÁLNÉ PROM

Matematická analýza I

1. LINEÁRNÍ ALGEBRA. , x = opačný vektor

NMAF063 Matematika pro fyziky III Zkoušková písemná práce 17. ledna 2019

Matematika 1. Katedra matematiky, Fakulta stavební ČVUT v Praze. středa 10-11:40 posluchárna D / 13. Posloupnosti

Napíšeme si, jaký význam mají jednotlivé zadané hodnoty z hlediska posloupností. Zbytek příkladu je pak pouhým dosazováním do vzorců.

Obsah. 1 Mocninné řady Definice a vlastnosti mocninných řad Rozvoj funkce do mocninné řady Aplikace mocninných řad...

Přednáška 7, 14. listopadu 2014

OBECNÝ URČITÝ INTEGRÁL

Obecně: K dané funkci f hledáme funkci ϕ z dané množiny funkcí M, pro kterou v daných bodech x 0 < x 1 <... < x n. (δ ij... Kroneckerovo delta) (4)

Transkript:

KPITOL 8: určitý itegrál Riemův itegrál [M-8:P8.] motivce: výpočet oshu plochy pod grfem fukce 8. Úvod ejdříve je pro < ) řekeme, že moži D, je děleím itervlu,, jestliže je koečá, D. Prvky děleí D {x, x,..., x } itervlu, číslujeme tk, že pltí x < x <... < x. Pro fukci f omezeou, ozčíme Je-li f m i,d if fx), M i,d sup fx). x x i, x i x x i, x i fukce omezeá, D {x, x,..., x } děleí itervlu,, pk čísl Sf, D) m i,d x i x i ) S f, D) M i,d x i x i ), zýváme dolím horím Riemovým itegrálím) součtem fukce f,. Vět 8.: Pro kždé děleí D itervlu, pltí Důkz: Zřejmě pltí Sf, D) ) if fx) Sf, D) Sf, D) ) sup if fx). fx) xi xi ) if fx) x i x i ) if Podoě dostáváme i posledí erovost. Nerovost Sf, D) Sf, D) vyplývá přímo z defiice. Děleí D itervlu, zýváme zjeměím děleí D itervlu,, je-li D D. fx) ). Pozámk: Je-li D {x, x,..., x } děleí itervlu, D D { x}, kde x D, pk zřejmě pltí Sf, D ) Sf, D) S f, D ) S f, D). Uvědomíme-li si yí, že jkékoliv zjeměí D dosteme, že i pro toto oecé zjeměí pltí děleí D lze získt z děleí D postupým přidáváím jedoho odu, Sf, D ) Sf, D) S f, D ) S f, D). Vět 8.: Jsou-li D, D děleí itervlu,, pk Sf, D ) Sf, D ). Důkz: Děleí D D D je zjeměím oou děleí D D. Tedy Sf, D ) Sf, D ) Sf, D ) Sf, D ).

Je-li sup{ Sf, D) D děleí, } if{s f, D) D děleí, } I, pk číslo I zýváme Riemovým určitým) itegrálem fukce f I přípdě R) používé ázvy:... dolí mez;... horí mez; f... itegrd ) itervlu, píšeme eo stručě je f ). [M-8:P8.] Pozámk: Riemův itegrál je defiová je pro fukce omezeé - pro jié fukce totiž eí defiová horí dolí Riemův součet. Pozámk: Jk uvidíme ve Větě 8.6, emá existeci hodotu Riemov itegrálu vliv, změíme-li hodotu itegrové fukce v koečě moh odech. Díky tomu lze připustit, y itegrová fukce eyl v koečě moh odech itervlu defiová. Mohou totiž stt je dvě možosti: ) t dodefiujeme fukci v odech, kde eyl defiová, jkýmkoliv způsoem, itegrál existovt ude ude pokždé stejý. ) t dodefiujeme fukci v odech, kde eyl defiová, jkýmkoliv způsoem, itegrál existovt eude. Pozámk: Pro kždé děleí D itervlu, zřejmě pltí Sf, D) S f, D). Smozřejmě z předpokldu, že f existuje.) Pozámk: Riemův itegrál lze zvést tké pomocí Riemových itegrálích součtů už e horích dolích). K tomu kromě děleí D {x,..., x } uvžujeme ještě možiu τ {t,..., t }, tkovou, že t i x i, x i, položíme Sf, D, τ) ft i ) x i x i ). Itegrál pk defiujeme jko limitu těchto součtů, pokud půjde orm děleí, tj. mximálí délk itervlu vziklého děleím, k ule. Oě defiice Riemov itegrálu jsou ekvivletí, tedy existuje-li itegrál podle jedé z defiic, existuje i podle druhé jeho hodoty jsou v oou přípdech stejé. Všiměte si, že pro f spojitou odpovídá dolí součet tomu, že z ody t i vyereme ody miim fukce f itervlech x i, x i, pro horí součet logicky volíme ody mxim. Vět 8.3: Itegrál tková, že existuje je rove právě tehdy, když existuje posloupost D ) děleí itervlu, lim Sf, D ) lim Sf, D ). Pozámk: Pro D ) z Věty 8.3 zřejmě pltí Sf, D ) Sf, D ) ). ) lim I když k tomu, y měly dvě poslouposti stejou limitu, oecě estčí, když jejich rozdíl má limitu ulovou uvžujme příkld poslouposti ), které limitu emjí, jejich rozdíl je le ulová posloupost s limitou ul), z vlstostí dolích horích Riemových součtů se dá ukázt, že pokud jdeme posloupost děleí D ) splňující ), pk limity jim odpovídjících dolích horích Riemových součtů existují jsou si rovy. V tkovém přípdě tedy z Věty 8.3 víme, že Riemův itegrál existuje. Je čemu se itegrál rová, ám limit ) eříká. Příkld 8.: Pro k R pevé je k dx k ).

Řešeí: Příkld 8.: Řešeí: Pro liovolé děleí D {x, x,..., x } zřejmě pltí Sk, D) kx i x i ) Ukžte, že x dx. k }{{} x i x i ) k ) Sf, D). Necht N. Pk pro posloupost děleí D {,,...,, } tj. x i i ) máme i Sf, D ) i + ) + ), Sf, D ) i Podle Věty 8.3 tedy uvedeá rovost pltí. Příkld 8.3: Itegrál i ) ). dx) dx, kde dx) je Dirichletov fukce viz koec odstvce.), eexistuje. Řešeí: Je-li D liovolé děleí, pk zřejmě pltí Sf, D) Sf, D ) ). Tedy Příkld 8.4: Ukžte, že sup D sg x dx. Sd, D) if D Sd, D). Řešeí: Necht N. Pk pro posloupost děleí D {,, } máme Sf, D ) +, Sf, D ) +. Podle Věty 8.3 tedy uvedeá rovost pltí. Vět 8.4: Je-li fukce f itervlu, spojitá eo mootoí, pk existuje. Důkz pro f mootoí, př. eklesjící: Použijeme Větu 8.3 s děleími D {, + pro která máme Sf, D ) Sf, D ) fx i) i fx) +... + fx ) fx )... fx ) ) Děleím, která jsme použili, se říká ekvidisttí eo též rovoměrá.) 8. Vlstosti fx i) Vět 8.5 ditivit itegrálu vzhledem k itegrčímu ooru) Necht < < c. Pk Necht < existuje Dále defiujeme existuje, právě když existují. Pk defiujeme +.., + f) f) ) pro. [M-8:P8.3],..., + ), },, v tomto přípdě pltí

Pozámk: Předpokld < < c ve Větě 8.5 lze hrdit předpokldem existece itegrálu α mi{,, c} mx{,, c}. Vět 8.6: Necht existuje gx) dx pltí [M-8:P8.4] α, kde. Jestliže se g liší od f, v ejvýše koečě moh odech, pk existuje gx) dx. Důkz: Necht c < c <... < c k jsou právě ty ody z itervlu, ), ve kterých f g. Pk opkovým použitím Věty.5 dosteme f f + f... f + f +... + f. c c c k Položme c, c k+ h f g. Pro i {,..., k + }, N uvžujme posloupost děleí D i, {c i, c i + ci ci, c i ci ci, c i} 3 3 itervlu x i, x i. Předpokládejme příkld, že hc i ) >, hc i) < jik ychom postupovli podoě). Pk protože hx) c i, c i), máme ci ci 3 )ci ci ) ci ci ci ci Sh, D i,) + + hc i) hc i), 3 3 3 3 ci ci 3 )ci ci ) ci ci ci ci Sh, D i,) hc i ) + + hc i ). 3 3 3 3 Protože posloupost dolích součtů posloupost horích součtů mjí stejou limitu t je rov ule, je podle Věty 8.3 i hx) dx. Tedy podle Věty 8.5 o ditivitě itegrálu vzhledem k itegrčímu ooru máme c i hx) dx k+ i c i hx) dx. Nyí už stčí je využít toho, že itegrál z rozdílu je rozdíl itegrálů viz části ), ) ásledující Věty 8.7), dosteme Pozámk: gx) dx fx) hx)) dx N zákldě vět 8.4, 8.5 8.6 stčí k existeci hx) dx., když je fukce f spojitá tj. má tm je koečě moho odů espojitosti v ich má koečé jedostré limity). Vět 8.7:, po částech Necht existují, gx) dx c R. Potom ) f + g)x) dx + gx) dx, ) c f)x) dx c. Je-li víc <, pk c) je-li f,, pk, Důkz: Zřejmé sčítáme ezáporá čísl. d) je-li f g,, pk gx) dx tzv. mootoie itegrálu), Důkz: g f,, tedy podle ), ), c) je ) ) ) g f). e) existuje fx) dx pltí fx) dx, Důkz odhdu: fx) fx) fx) pro kždé x,, tedy ) f d) f ) d) B f) je-li f M,,, B,, pk M B. Důkz: ) pro B zřejmé; ) pro < B : f M MB ) M B ; B e) B d) B 3) pro B < : B ) M B M B. B B

Vět 8.8 itegrál jko fukce horí meze): Necht existuje ft) dt c,. Pk pro fukci pltí: ) F c je spojitá,, F c c). F c x) ) Je-li f spojitá v x,, pk F cx ) fx ). c ft) dt, x, [M-8:P8.5] Existuje-li je jedostrá limit fukce f v x, pk je rov odpovídjící jedostré derivci fukce F v x. ) Pozámk: Z Věty 8.8 vyplývá, že fukce spojitá itervlu I má I primitiví fukci viz Větu 7.). Je-li totiž c I, pk F c x) I pltí Příkld 8.5: Pro fukci fx) kokávity. c ft) dt je primitiví fukcí k f I. Nvíc pro liovolou primitiví fukci F F x) F c x) + F c) Vět 8.9 Newto-Leiizov formule): Jestliže existuje Píšeme: c ft) dt + F c). e t e 4) dt vyšetřete ody lokálích extrémů, itervly mootoie, kovexity F je primitiví fukce k f, ), pk pltí F ) F +) lim F x) lim x x + F ) F +) [ F x) ]. ) F x). Pozámk: N volě primitiví fukce ve Větě 8.9 ezáleží. Jsou-li totiž F, F primitiví fukce k f, ), pk existuje c R tk, že F F + c, ), tedy [ F x) ] F ) F +) F ) + c) F +) + c) F ) F +) [ F x) ]. k f Příkld 8.6: ) k dx [ k x ] k k k ), ) x dx [ x ]. Příkld 8.7: Pro fukci fx) cos x + 3 vypočtěte. Řešeí: Fukce f je spojitá,, tedy itegrál existuje. Podle Příkldu 7.3 je Gx) rctg tg x primitiví fukce k f, ovšem pouze itervlech k ), k + ) ), k Z, e tedy celém itervlu, ). Musíme proto rozdělit áš itegrál dv: Je tké možé použít fukci + F x) ) + která je, opět podle Příkldu 7.3, primitiví fukcí k f F ) F +) [ rctg tg x ] [ + rctg tg x ] )). rctg tg x, ) pro x rctg tg x +, ) lim x celém itervlu, ). Pk dosteme ) rctg tg x ). rctg tg x + lim x + Pozámk: Už před výpočtem jsme si mohli všimout, že fukce f je zdol omezeá kldou kosttou, tedy

hledý itegrál musí ýt kldý. Kokrétěji máme cos x + 3, tedy podle Věty 8.7 d) je 4 4 dx 4 >!!. [M-8:P8.6] Přitom G ) G+), tkže kdyychom zpoměli zkotrolovt, zd je G primitiví fukcí k f celém itervlu, ), mohli ychom tkto odhlit chyu, které jsme se dopustili. Bohužel ám tkováto kotrol epomůže vždy. Přesto je doré si ji udělt. Pozámk - Newtoův itegrál: Je-li F primitiví fukce k fukci f itervlu, ) existují-li limity lim x + F x), lim x F x), pk defiujeme Newtoův itegrál fukce f, ) předpisem N) lim x F x) lim F x) F ) F +) ) x + smozřejmě, je pokud je rozdíl F ) F +) defiová). Existují-li Riemův i Newtoův itegrál, pk si jsou rovy. 8.3 Itegrce per prtes metod sustituce komice Newto-Leiizovy formule metod pro eurčitý itegrál!! při použití metody sustitice je zde uté přepočítt meze itegrálu!! Příkld 8.8: Pro fukci fx) x e x vypočtěte 4. Řešeí: Fukce f je itervlu, 4 spojitá tj. i omezeá), tedy itegrál existuje. Máme: t 4 x e x dx dx dt t) e t ) dt 4 t e t dt 4 t e t dt 4 u t v e t PP [t 4 e t ] ) u v e t e t dt 4 e ) e ) e e ) ) e. Příkld 8.9: Předpokládejme, že existuje dopočítejme prví itegrál: Dosteme tk, že pltí ) f x t dx dt ft) dt ft) dt + ft) dt je sudá eo lichá. Rozepišme f t) dt pro f lichou, pro f sudou. pro f lichou, ft) dt pro f sudou. f t) dt Tohoto využijete v druhém semestru při výpočtu koeficietů Fourierových řd sudých lichých fukcí.)

[M-8:P8.7] Příkld 8.: Předpokládejme, že f je periodická s periodou T po částech spojitá R. Pk pro k Z, < T α kt + pltí ) +T ft) dt +T ft) dt + ft) dt T }{{} ft T ) ft) dt + fu) du protože ezáleží ozčeí itegrčí proměé v určitém itegrálu), u t T du dt T + T ft) dt ) α+t α }{{} fx kt ) t x kt dt dx α α kt α + T + T +T ft) dt ) ft) dt. Tedy při itegrci periodické fukce ezáleží tom, přes který itervl délky periody itegrujeme. Itegrál je vždy stejý. B) Je-li víc d R, pk +d fx) }{{} fx+kt ) dx t x + kt dt dx + kt α + d α + d α+d α ft) dt. Tedy posu itervlu o ásoek periody itegrál ezměí. Příkld 8.: Vypočtěte, kde fx) + si x. Řešeí: Fukce f je spojitá itervlu,, tedy itegrál existuje. Vhodá sustituce zde je t tg x. Fukce tges všk eí defiová celém itervlu,. Proto áš itegrál roztrheme ěkolik itegrálů: Fukce f f 3 f + f + 3 je -periodická, tedy podle Příkldů 8.9 8. máme f + 3 f + 3 f. f Př. 8.B 3 f + 3 f + 3 f Př. 8.B f + 3 f + f 4 f. Hodotu itegrálu f vypočteme v Příkldu 9.3. 8.4 Vět o středí hodotě Vět 8. o středí hodotě): Necht f je spojitá,. Pk existuje c, ) tk, že fc) ). fc)... středí hodot fukce f itervlu,