Didaktika deskriptivní geometrie

Transkript

1 Didaktika deskriptivní gemetrie Obecná část II.část Didaktické zásady ve vyučvání deskriptivní gemetrie didaktické zásady jsu zbecněním zkušenstí získaných za učitelské praxe d celé řady učitelů DG během mnha desetiletí zabývají se způsbem vyučvání, výběrem a bsahem látky a jejím uspřádáním jedntlivé zásady zásada názrnsti zásada sustavnsti a lgické pslupnsti zásada uvědmělsti a aktivníh získávání pznatků zásada trvalsti zásada přístupnsti učiva a individuálníh přístupu k žákům zásada spjení terie a praxe zásada vědecksti zásada názrnsti rzvj prstrvé představivsti (nejdůležitější úkl) rzvíjí se d útléh dětství hrací kstky, stavebnice pznávají gemetrické útvary, učí se je pjmenvat učitel ve vyučvání užívá mdelů gemetrických útvarů, zpčátku je nechává žákům stále na čích (je-li mžnst i ve vitríně apd.) přiřazvání gemetrických tvarů a jejich názvům známým věcem z klí pkud se s rzvíjením prstrvé představivsti začne až v DG (na SŠ neb dknce na VŠ, pkud na ZŠ úplně vypustí steremetrii), je pr žáky pzdě, knstrukce se učí zpaměti, aniž by získali prstrvu představu správné vytvření představy suvisí se správným vytvřením mdelů nejrůznějších tvarů a pté především jejich brazů užívají se mdely různých druhů htvé učební pmůcky (např. skládací mdely, dřevěné mdely, drátvé mdely apd.) předměty p ruce sešit, pravítk, tužka i imprvizvané mdely sklenice + vda = demnstrace řezu rtačníh válce rvinu apd. kreslení názrných náčrtků

2 S t r á n k a 2 dynamické mdely vytvřené gemetrickým sftwarem ve steremetrii výrba papírvých mdelů (sítě těles), plastelína apd. aby žáci viděli útvary prstrvě, užíval a užívá se různých pmůcek, pstupně anaglyfy dvjstředvé prmítání, brázky v dplňkvých barvách a brýle se stejně barevnými skly (60. léta 20. stletí) Science centra v sučasnsti výhda dynamické gemetrie učitel si připraví mdel, na kterém vše demnstruje, mdel může natáčet, měnit zadání apd., pzději žáci zkuší tvřit sami, učitel může vlivnit, čím žáci mhu hýbat apd. výhdné i pr planimetrii, žáci si vše chytají, případně dvdí sami, pznatky jsu trvalejší je třeba naučit i žáky vymdelvat a pzději představit si situaci a z th vycházet při řešení úlh vzdušná gemetrie pzr na přeceňvání mdelů, pzději, až má většina žáků upevněnu představu je využívat méně, puze, jsu-li nezbytně nutné c nejvíce využívat náčrtky, przumění je vázán na předpklad, že si žáci dvedu správně představit, c náčrtek představuje náčrtky jsu vdítkem při rzbru úlh a důkazech vět (důkaz se nikdy nemůže pírat situaci v náčrtku, musí d něj abstrahvat, náčrtek služí puze jak vdítk k důkazu zanedbání zásady názrnsti vede k frmálním znalstem, její přecenění může brzdit rzvj abstraktníh myšlení zásada sustavnsti a lgické pslupnsti výuce DG předchází steremetrie (nyní čast zanedbávaná), steremetrie tvří s DG sustavu, kdy se přechází d jednduššíh ke slžitějšímu žáci se seznamují s pznatky v určitém systému, který může být různě uspřádán, na uspřádání mají vliv pžadavky snv, didaktické pžadavky, splupráce s statními předměty, respektvání přiměřensti učiva vzhledem k věku žáků apd. všem ne důsledně ddržvat lgicku pslupnst (přiměřenst věku) ideálně na ZŠ a SŠ Dg učit v cyklech na ZŠ nejprve induktivní přístup, prpedeutika pr DG steremetrie v rámci matematiky, základy rýsvání SŠ vlit i jiné plhy útvarů, začínat s deduktivními metdami a v rámci DG zbrazvací metdy základní metrické a plhvé útvary a zbrazvání jednduchých těles případně jejich řezů, zbrazvací metdy v tmt přadí KP, MP, PAX, KSP, SP na VŠ pak lineární výuka dkázat věty ze steremetrie, jedntlivé zbrazvací metdy d hlubky, slžitější úlhy, aplikace Dg cyklická výuka nárčná na čas, ale je výhdná pr žáky, základy se čast pakují a upevní v sučasnsti se řada studentů setká se steremetrií a DG až na VŠ pzdě, prblém především při studiu techniky zásada sustavnsti se má drážet v práci učitele i žáka, žáci se mají připravvat sustavně na každu hdinu hned v den zadání (dufám, že studenti jak buducí učitelé tt dělají ), učitel má sustavně prmýšlet látku, kteru bude prbírat v hdině (dtt ), sustavně kntrlvat vědmsti i dmácí úkly žáků

3 S t r á n k a 3 zásada uvědmělsti a aktivníh získávání pznatků zásada je zalžena na tm, že žáci mají vnímat učiv s pchpením mají rzumět vztahům a závislstem mají jasné a přesné představy příslušných pjmů pdmínku je, aby se žáci aktivně pdíleli na práci ve vyučvání a sami měli snahu nvé pznatky získat a naučit se je, prt nelze uplatňvat zásadu uvědmělsti bez zásady aktivníh získávání pznatků žáci musí chápat vztahy mezi prstrvým útvarem a jeh brazem, t vyžaduje nejen prstrvu představivst, ale i lgické myšlení, pzr na frmalistické znalsti - zná t jak básničku, ale dtazy zjistíte, že tmu vůbec nerzumí a neumí si pd tím nic představit, je třeba pdprvat iniciativu vhdně zvlená metda výkladu, žáci sami bjevují suvislsti, tvří mdely apd. je třeba důkladné pchpení základních úlh, zmechanizvat je, ale patrně, je nutné, aby je žáci důkladně pchpili, vlit hdně příkladů a čast bměňvat zadání kntrlvat práci žáků a pravvat nedstatky pdněcvání aktivity žáků prblémvý způsb výuky, prjektvé vyučvání, učební úlhy (vhdně vlené tázky), samstatná práce, rzhvr, sutěže apd. zásada trvalsti žáci mají získat pznatky trvalé hdnty, prt je třeba, aby se sami aktivně účastnili výuky a nvé pznatky získávali uvědměle měli zájem pznávat nvé věci nvé učiv navazval na předchzí učiv byl čast pakván v DG nejdůležitější, aby byl výklad srzumitelný pakvání látky se prvádí i tím, že se řeší úlhy, ve kterých se pužije knstrukcí, vět a definic, které měli dříve neb si je měli zpakvat samstatné grafické prvedení dané úlhy, které žák dvede učiteli vysvětlit, je důkaz, že žák látku zvládl a rzumí jí je nutné, aby z každé hdiny byl dmácí úkl, který žáci musí vypracvat i se zápisem prstrvéh řešení nutné, aby žák sám vyřešil mnžství základních úlh, aby zvládl těžší úlhy každu hdinu je nutné kntrlvat práce žáků, aby měl učitel přehled, kd jablátku zvládá a mhl lepším žákům dávat nárčnější úkly a hrší žáky se snažil dstat na průměrnu úrveň zařazvat samstatné práce v rámci vyučvání pr věření zvládnutí látky (nejlépe minut, výjimečně celu vyučvací hdinu), pravené práce dstane žák hned příští hdinu, aby měl přehled, v čem případně udělal chybu pr trvalé svjení učiva je důležité žákům zdůraznit splečné bdy jedntlivých partií, analgické vztahy apd., žáci si lépe zapamatují pučku, znají-li její dvzení a především její praktické uplatnění (názrné předvedení na mdelech z klí) zásada přístupnsti učiva a individuálníh přístupu k žákům znamená, aby učiv byl přiměřené věku, schpnstem a duševnímu rzvji žáka, jde vhdný výběr látky a vhdné vyučvací metdy

4 S t r á n k a 4 prsti zařazení DG d snv SŠ byl namítán, že je t btížný předmět nepřiměřený věku žáků, námitky měli ti, kd Dg neznali či neuměli, byl namítán, že žáci nemají pr předmět předpklady, především rzvinutu prstrvu představivst (PP), přitm DG právě rzvíjí PP nejvíc z praxe pedaggů vychází, že žáků, kteří nemají schpnst PP je mál, hlavní rli hraje věk, čím dříve se začne s rzvjem PP, tím lépe z praxe vyplynul, že pkud má žák ptíže při vyučvání Dg je t především prt, že žáci nejsu z nižších tříd dbře připraveni, nemají dstatečnu (neb žádnu) průpravu ve steremetrii neb nemají základy prcvičené na dstatečném mnžství příkladů v některých případech je lepší řešit nejprve úlhu ve speciální plze a ptm ji teprve zbecnit (např. v MP řez válce rvinu válec s pdstavu v půdrysně a řez rvinu klmu k půdrysně) vynikající žáky dkázat na dbrnu literaturu slabší žáci důkladně sledvat jejich práci ve škle i dma, dávat dplňkvé úlhy, na nichž si dplní nedstatky neb pskytnut knzultace zásada spjení terie a praxe tat zásada se v Dg uplatní tak, že se žáci učí rýsvat, seznamují se s nrmami (kótvání), kreslí strjnické sučástky, seznamují se se stavebními výkresy při každé mžné příležitsti aplikujeme tereticku část výuky na řešení praktických úlh řešení střech, výkpy, násepy, spjvání ptrubí apd. zásada nesmí být na úkr sustavnsti vyučván a musí být v suladu i se zásadu vědecksti a dalšími zásadami zásada vědecksti ve starších učebnicích Dg není tat zásada ddržvána, pracuje se s pjmy, které nebyly předtím definvány, některé pučky jsu neúplné neb nesprávně frmulvány důkazy jsu neúplné, užívá se brácených vět, které nebyly dkázány a mnhdy ani vyslveny mnh prhřešků pramení z neznalsti správné terminlgie d učitele se čekává, že celživtně udržuje kntakt s vědeckými disciplínami, které jsu základem jeh vyučvacích brů učitel by měl umět vhdnými výukvými metdami vědecké infrmace předávat, prvázet žáky při jejich hledání, zpracvání a využívání Frmalismus ve vyučvání DG nerespektvání výše uvedených zásad vede k frmalistickému získávání pznatků a tím i ke špatným výsledkům příčiny frmalismu je třeba hledat ve špatné práci učitele, v jeh nehstečné připravensti, v jeh přístupu k žákům i v jeh vlastnstech žáci, kteří získali jen frmální znalsti znají pučky, ale nedvedu je využít na příkladech knstrukce prvádějí jen pdle určitéh předpisu, ale nedvedu je zdůvdnit neb si představit v prstru v Dg vede k frmálním znalstem nedstatek správných představ, t je někdy způsben tím, že učitel zanedbá v pčátku mdelvání útvarů v prstru a předpkládá, že žáci dvedu

5 S t r á n k a 5 příslušné vztahy vyčíst z rvinnéh brazce (někdy i u dbrých učitelů z časvých důvdů, chce např. žákům vylžit ještě určitu věc a musí pak spěchat a nemlže se přesvědčit, jestli všichni žáci výklad przuměli) hlavní příčiny frmálních znalstí neuvědmělé získávání pznatků zanedbání zásady názrnsti slabý kntakt učitele se třídu (někdy se učitel věnuje puze něklika žákům) žáci se učí řešit úlhy jen pdle danéh vzru (šablnvitst) dlučení terie d praxe rychlé temp výkladu zanedbání věkvé schpnsti žáků nezájem žáků předmět další příčiny frmálních znalstí učitel tleruje nesprávné vyjadřvání neb nesprávnu terminlgii učitel nekntrluje pravidelně a důsledně práci žáků neprvádí sustavně pakvání starší látky při zkušení se spkjí jen s pvrchními znalstmi má na žáky mírné pžadavky Terminlgie v DG čistá terminlgie v DG vznikla až ve druhé plvině 19. stletí zásluha na jejím vybudvání Dminik Ryšavý, Čeněk Jarlímek terminlgie a frazelgie v DG není nic strnuléh, vyvíjí se stále stejně jak spisvná řeč zásady při užívání terminlgie v DG termíny se mají tvřit tak, aby dpvídaly duchu českéh jazyka a správně vystihvaly i bsah příslušnéh pjmu (některé termíny, které nedpvídaly bsahu pjmu, byly upravvány např. dříve vypuklý neb též knvexní úhel značil nerientvaný úhel, který je v tevřeném intervalu 180 až 360, nyní značuje nerientvaný úhel v tevřeném intervalu 90 až 180 ) správné užívání pjmů rzlišvat úhel, dchylka, rientvaný úhel, kruh, kružnice apd. českým názvům dáváme přednst před mezinárdními, pkud jsu tyt vžité (např. rvnběžné míst paralelní, pravúhlé míst rtgnální, ksúhlé míst klingnální, kladné míst pzitivní, záprné míst negativní apd.) napak cizí slva užívat, jsu-li vžitá a nepředkládat za každu cenu (např. svá afinita, středvá klineace, elipsa, parabla, hyperbla, regulární, singulární apd.) třeba dbát na t, aby dnešní terminlgie užívala vhdnější názvy, aby nebyly zaváděny zbytečné názvy, aby byla vlnst tvření nvých názvů tam, kde dsavadní terminlgie nestačí (nyní např. vznikání nvých názvů suvisejících s rzšířením využití pčítačů a gemetrickéh sftwaru)