"O zemi, starých naukách, úct a souvztažnosti DOBA KDY ZEM BYLA NEVYERPATELNÁ"

Transkript

1 "O zemi, starých naukách, úct a souvztažnosti DOBA KDY ZEM BYLA NEVYERPATELNÁ" rozhovor s Ashinem Ottamou pro Dotek 8/2000 H: Nevím jak tento rozhovor uvést, protože pátelé DOTEKU na jedné stran již spoustu vcí ví a na druhé práv zase naopak. Jak sama sob, tak tenám bych ráda piblížila hodnoty, ke kterým stojí za to se obracet. M na tomto svt vadí, že se vtšinou hovoí o materiálních vcech z materiálního hlediska. Píroda se bere jako zdroj užitku, jako nco co plodí to i ono, jako nco co produkuje maso, devo - a pitom to tak není. Pijde mi, že jsme podivným zpsobem ztratili vztah a úctu k pírod. Myslím si, že to hodn souvisí s duchovním životem lovka, protože váží-li si lovk sám sebe, tak si váží teba i toho jak ze semene vyroste strom. Hledám zpsob, kterým by se podailo lidem otevít oi - nco jako rozlousknutí ztvrdlé skoápky - aby lovku už nestailo jen se honit za denním chlebem, ale aby ml teba chu peíst si knížku nebo se zastavit a být chvíli sám se sebou - hlavn sám se sebou. Myslím si, že teba prostednictvím rozhovoru s lidmi jako jste vy by se to mohlo podait. A: Vážím si vašeho pání otevít lidem oi; zárove si uvdomuji, že se to v plné míe nepodailo ani Buddhovi, ani Kristovi. Tato skutenost by nás ale nemla odradit - spíš práv naopak pobídnout. Vytrvalá práce na správné vci, která z ist rozumového náhledu se možná jeví jako nemožná, má vliv na naše okolí. Co je snad ješt dležitjší je skutenost, že taková práce zane mnit toho, kdo ji koná. Je to nco jako žít koán - až do totálního úmoru. Všechny tpytky ega postupn shoí; to co pežije ponese v sob esenci hlubšího poznání a panoramatického uvolnní. Krom pocitu platnosti a plnosti, pravé životní angažmá odmní nakonec lovka i pekrásnou vnitní zralostí a vyrovnaností. Ale k vci. Že se na tomto svt mluví o materiálních vcech z materiálního hlediska - na tom podle mého není ješt nic tak nesprávného, pokud se materiální hledisko nestane tím nejdležitjším anebo dokonce tím jediným hlediskem. V dnešní dob asto pepadáváme do pízemní konzumní jednostrannosti. Zdá se ale, že skoro každá doba mla tendenci nkam pepadávat - nap. do mocnáství nebo povrivosti, do koistnictví anebo nesnášenlivosti atd. Nesdílím pocit, že by dnešní doba byla horší než kterákoliv jiná. Nemám rád, když nkdo jednostrann, lacin pomlouvá dnešní svt nestojí za nic. Takový skuhral spíš jen dokazuje, že jemu samotnému život tee skrz prsty a on sám ho nezvládá. Nevím jak vy, ale já bych neml zvláštní zájem žít napíklad ve stedovku. Duchovní život je vysoce dležitou souástí naší existence. Jak jste sama uvedla, v dnešní dob je to vtšinou ten aspekt, který lidem schází k vyváženosti. Možná, že bychom si ale mli trochu víc ujasnit, co zde rozumíme pod duchovním životem - je to v principu velmi široký pojem. Nemyslím, že by všichni lidé mli tisíckrát denn opakovat óm mani padme h um anebo celý den odíkávat modlitby za zvuku gregoriánských chorál. To, eho bychom v obecném mítku mli dosáhnout, bych nazval oduševnlý život. Myslím tím pravou rovnováhu, ve které jsou správn zastoupeny všechny životní roviny. Malé vysvtlení asi bude nutné. Snad nejlépe si to mžeme ozejmit na píkladu aker. Pedpokládám, že všichni, kteí tou DOTEK, o akrách nco slyšeli - dost možná víc než já sám. Nejsem v této oblasti žádný specialista - pvodní buddhismus o akrách nebo hadí síle kundalíni vbec nemluví. Ale nám zde tento obraz mže posloužit jako dobrá analogie. Nkteré duchovní postoje a cviení se koncentrují na otevení a zprchodnní vyšších aker. Tento postoj si vtšinou málo všímá

2 stavu tch nižších aker, které v návalu duchovní inspirace nkdy zstanou tak trochu mimo zetel. Intenzivní cviení pak mohou pinést vcelku nevýhodný výsledek celkové nevyváženosti, kdy práv základní životní a psychologické funkce jako kontakt se svtem, psychologická stabilita, schopnost zajištní existence, zalenní v lidské spolenosti atd. nejsou uspokojiv zvládnuty. Aktivace vyšších aker v takovém pípad sebou ponese jistá rizika, výsledky budou nestabilní a z nkterých úhl pohledu neuspokojivé. To co myslím oduševnlým životem by v této analogii znamenalo stejnomrné zprchodnní a roztoení všech aker tzn. jak tch tí spodních, které v naší analogii representují svtskou existenní oblast, sféru individuality a s tím související vztah k sob i okolí, tak i tch horních aker, které vzestupn otvírají a propojují naši vylennou existenci s vyššími a pravjšími úrovnmi skutenosti. Promítneme-li tuto analogii do praktického života, obdržíme model lovka, který nezstává viset v egocentrickém nebo jen omezen materialisticky svtském pohledu. Je to lovk, který má ujasnnu základní životní orientaci, který nikde nezabedává a který zárove vnímá i širší duchovní kontext vlastní i obecné existence. Jack Kornfield pak popisuje lovka, který medituje jako Buddha, štípe devo jako zálesák, pomáhá jako matka Tereza, uvaí obd jako šéfkucha, obslouží poíta jako profík, pomže píteli v krizi lépe než psychiatr, píjemn si zaídí vlastní angažovaný život a pinese svtlo všude kam pijde. Je to jednoduché ale není to lehké: být tam, kde jsem, dlat naplno to, co dlám - s lehkostí a grácií - a to všechno mít zarámované do povdomí vyšších duchovních hodnot a souvislostí. Nerovnováha vznikne i tam, kde pevládne postoj, že materiální okolnosti existence nepatí do duchovní sféry života. Vlastn každé dlouhodobé ignorování nkteré složky našeho bytí, a materiální, psychické nebo duchovní, bude vytváet nebezpenou deformaci. Negativní následky jsou mnohem dalekosáhlejší, než si na první pohled uvdomujeme. Deformace postoje pak vytvoí deformaci našeho pohledu na svt. lovk ztratí celkový pirozený pehled a zane zapadávat do vymezených, pozdji i omezených jednotlivostí. Mentální rozhled se zúží, nkteré dležité oblasti naší existence zstanou nevyjádeny. Taková nerovnováha se kumuluje, promítá do profilu celého národa a ve výsledku pak nabírá globální rozmr. Nesprávný názor a nesprávný, jednostranný postoj (mihá ditthi) Buddha oznail jako jednu z tch nejpotenciálnjších píin zhouby. Deformaci postoje podle Buddhova uení zpsobuje chtivost, nenávist a zaslepení. To sedne až píliš dobe i na dnešní dobu, není-liž pravda? Zbývá si uvdomit ješt ten praktický dopad tohoto etzce podmínností: nevyváženost a deformace zcela zákonit dív i pozdji zpsobí utrpení. Jádro Buddhovy cesty je univerzální a nadasové. Vztahuje se na všechny epochy, vztahuje se stejnou mrou i na situaci každého z nás. Základní koen vší neutšenosti je v Buddhov uení oznaen slovem Avidžá (avijjá) - do eštiny mžeme peložit jako neuvdomování si pravdy nebo ástené, omezené, zdeformované poznání nebo prost zmámení, iluze. Celá Buddhova cesta se vlastn skládá z kultivace mentálních kvalit a faktor, které napomáhají korigovat škodlivé nebo jednostranné tendence naší mysli. Jsme posedlí po píjemných smyslových požitcích. Je velmi obtížné vymanit mysl z této gravitace a peškolit ji na vyšší úrovn radosti jako napíklad radost z pírody, radost z umní, radost vnitní istoty, radost harmonie, radost z univerzální lásky, radost z vnitní integrity, radost dávání a sdílení, radost jednoduchosti, radost neulpívání atd. Snad ješt silnjší ulpní se tvoí okolo pocitu já-mj-moje-naše. Pekonat gravitaci sebestednosti v pímém utkání má tém nulovou šanci na úspch. Zkoušela jste to už? Proto se vtšinou doporuují mén direktní metody, které egocentricitu v prvním kole se spíš snaží jen oslabit. Jednou z tch nejjemnjších a nejkrásnjších metod je práv vytvoení vnitního prostoru pro úctu a respekt, jak jste zmínila úvodem. Úcta k sob, úcta k ostatním, respekt

3 k pírod, respekt k Veškerenstvu... Sice to nejsou všechno jedna a ta samá vc, ale v širším pohledu všechny spolu úzce souvisí. Ale pozor, nesprávný respekt mže být paralyzující, oddlující, odcizující. Správný druh respektu uvádí bytosti a objekty do prohloubeného vztahu, otevírá novou dimenzi diferencovaného chápání. Správný respekt a úcta napojuje. asto bývá doprovázen pocitem vnitního bohatství. Tento respekt zmenšuje ego a vnáší do mysli jemnou radost a jasnost. HHH: Je zajímavé, že již v tak starých textech, jako jsou ty pvodní buddhistické, mžeme erpat jisté odpovdi k tématm dnešní doby - jako napíklad k situaci konzumní spolenosti nebo k problémm životního prostedí. A to jak k potížím mentálního prostedí našich myslí, tak i k ekologickým problémm životního prostedí povrchu zem. A: Ano. Ty nejzávažnjší katastrofy životního prostedí se odehrávají v lidských myslích. A je to tak, že mentální situace lidí se jistým zpsobem promítne i do pedmtné reality a má jistý vliv na své okolí. Jist nemusím podotýkat, že pímých zmínek na téma životního prostedí nebo konzumní spolenosti v pvodních textech mnoho nenalezneme. Jsou tam ale pasáže - rzné píbhy, rozbor situací, doporuní, instrukce - ze kterých mžeme odpovdi na souasné otázky dnešního života odvodit. Tak kupíkladu v nejstarších buddhistických textech nalezneme jednu píhodu, kdy Buddha pochválil mnichy za to, že zacházeli se svým ošacením nanejvýš úsporn. Když mnišské roby pestaly sloužit jako obleení, mniši je používali dál jako utrky. Když dosloužily i této funkci, mniši je používali dál jako hadry. A když už se nehodily ani k vytírání podlahy, mniši je pak ješt použili jako rohožky u vchodu. Jako kdyby tato drobná epizoda z Buddhovy sanghy nám chtla dát píklad napí celými tisíciletími k pozornému a uvdomlému zacházení s materiálními zdroji naší planety a doporuovala to, co se dnes snažíme ve spolenosti rozšíit pod pojmem recyklování surovin. V Buddhov dob bylo o róby nouze a tak zcela praktický aspekt hrál jist také roli; jsem ale pesvden, že vedle jistého praktického významu, Buddhovi šlo hlavn o kultivaci pozorného uvdomování, které v rámci jeho nauky zaujímá nejpednjší pozici. Do pozorného uvdomování patí i uvdomní si širšího kontextu té které situace, pimenost, správné piazení dležitosti atp. Plýtvání je výrazem nedbalosti a nedomyšlenosti - takový postoj Buddha kritizoval zcela zeteln. V asijské tradici nalezneme i pípady, které z pohledu západního lovka by mohly být posuzovány jako nerozumné plýtvání. V klášterech se o svátcích asto nahromadí nepotebné množství jídla nebo religiózních pedmt, sochy Buddhy jsou pokrývány vrstvikami zlata. Mohla by vzniknout myšlenka, že v chudých zemích jako nap. Barma, neproduktivních mnich a mnišek vytváí pro spolenost píliš tžké bemeno. Jenže toto je nco podstatn jiného. Zde se nejedná o plýtvání nýbrž o zcela jiné seazení hodnot a priorit. I v duchovních oblastech má rozum své místo, není to ale to nejpednjší místo. HHH: Pohled do dávných dob nám nkdy pomže vidt souasnost s jistým odstupem, což vtšinou znamená vidt ji pesnji a objektivnji. A: Lidé Buddhovy doby mli jiný vztah k zemi a pírod, než máme nyní. Nkteré pasáže a pirovnání z dávných text nás dojímají svojí jednoduchou pímostí a silou básnického obrazu. Tak kupíkladu pozdjší theravádové texty ilustrují každou z deseti párami - z deseti sil dokonalosti bodhisatt (= budoucích Buddh) krásným alegorickým obrazem. Jeden z nejinspirativnjších nalezneme u popisu kvality mettá, kvality univerzální lásky: Tak jako voda omyje prach a špínu dobrých i špatných lidí aniž by inila nejmenší rozdíl, práv tak

4 posílá bodhisatta zái univerzální lásky pátelm i nepátelm stejnou mrou, aniž by inil nejmenší rozdíl. Párami ale nejsou prospšné kvality jen pro bodhisatty, stední intenzitu tchto kvalit lze doporuit každému lovku. Poslední z deseti párami je dokonalost vyrovnanosti. Alegorická pasáž zní: Jako zem je indiferentní a rovnovážná ke všemu neistému i istému co na ni kdo hodí a nepropadne výlevm hnvu nebo zdvoilosti, stejn tak ty, bodhisatto, tváí v tvá píjemnému i nepíjemnému zsta vždy rovnovážný, smuj k dokonalosti vyváženosti a dosáhni dokonalého osvícení. U tohoto alegorického obrazu s povážlivým pokýváním hlavy si uvdomujeme, že již bohužel v plném rozsahu neplatí. Píliš dobe dnes víme, že hranici zemské trplivosti dokážeme velice zdatn pekroit a že dokážeme v pírod zpsobit lavinové reakce. Rovnž pirovnání, která spoívala v pedstav, že obloha se nedá zašpinit, a vyhodíme do vzduchu cokoliv, se již také nedají brát doslovn. Geografie, moderní komunikaní prostedky a také fotografie Zem poízené z družic v nás upevnily dojem velmi pehlédnutelného a velmi limitovaného životního prostoru. Vda nalezla prkazná fakta, která svdí ne-li o vývoji vesmíru, tedy alespo o vzniku a vývoji naší planetární soustavy. Jsou tu dkazy postupného vývoje života na naší planet. Historie posledních staletí v nás vyvolává silný dojem pevratného a stále se zrychlujícího vývoje lidstva. V kultue Buddhovy doby sice existuje pontí vzniku a zániku vesmíru, vzniku a zániku svtových systém, existuje i pontí rzných pozemských epoch, pesto na úrovni bžného života pevládá pocit, že život na zemi ml a dlouho, pedlouho ješt bude mít tutéž tvánost: syn oral zcela stejným typem pluhu jako jeho ddeek. O njaké vyerpatelnosti pozemských surovinových rezerv se lidem ani nesnilo. Vše tonulo v pocitu velikosti a nezbadatelnosti zem. Píroda byla oživena personifikací mnohých pírodních fenomén. Vztah k pírod v té dob byl asto uctivým vztahem slabého a ohroženého lovka k vyšším mocným bytostem. S poznáním dalších a dalších pírodních zákon poínaje 17. stoletím se vytváí nový obraz mrtvého vesmíru. Pvodní povrenou úctu a respekt k bytosti Zemi nahrazuje extrém na druhou stranu: pedstava mrtvé hmoty, která slep a mechanicky následuje pírodní zákony. Tímto necitlivým a nepravdivým pojetím pak lovk legitimuje své tendence dlat si s pírodou, co se mu zamane. Zde je pramen souasných ekologických potíží. Situaci mže provizorn napravit úední dohled na jedné stran a inteligentní opatrnost na druhé. Skutené ešení bych ale vidl pedevším v hlubším a obsáhlejším poznání naší existenní sféry - pedevším doplnním tch mimovdeckých pravd a skuteností do našeho pojetí pírody. Nepovažovat ji povriv za bytost s lidskými charakteristikami, a nepovažovat ji tup za bezduchou hmotu, která všechno snese a vydrží. HHH: ekl jste, že Buddhova cesta je nadasová, pesto ale v jeho uení nacházíme elementy, které se zeteln vztahují k okolnostem jeho doby. A: Pouze esence Buddhova uení je mimoasová, nadasová. I nejlepší slovní formulace svojí podstatou již zcela bezasové nebudou. Jedná-li se o konkrétní mezilidská ustanovení, ty bývají dobou podmínny ješt víc. Kdyby Buddha žil dnes, pro vyjádení stejného uení by použil jiná slova a jiné obrazy. Docela vím, že Buddha dnešní doby by péi o životní prostedí a jistý pirozený respekt k zemi a pírod v njaké form zalenil do svého uení. HHH: Buddhova nauka hodn mluví o karm a o jejím vlivu na budoucnost. Já si ale myslím, že karma nepsobí jenom v budoucím život. Já vím, že to funguje i te. Když prost dlám špatné vci, nerozmyslím si to, hrnu se do neho bezhlav, tak se to projeví i v tomhle souasném život.

5 A: Urit je to tak. Ale obdobným zpsobem psobí i ta dobrá karma - a na to se asto pozapomíná. Karma je motivaní potenciál té které akce, který pak eká na píležitost, aby se projevil a tak vydal svoji energii njakým zpsobem do jedincova života zpt. Hmm, to jsem ale neekl píliš srozumiteln, že? Zcela jednoduše se dá princip karmy vysvtlit píslovím Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá pevedeno do ei polopatické bychom ekli Jak kdo žije, takový bude jeho život. Takže nesobecký, moudrý zámr nco udlat nebo nkomu pomoci vytváí dobrou karmu. Taková karma ovlivní jedincv život dobrým, prospšným zpsobem. Egocentrický, chtivý nebo nenávistný in vycházející ze zaslepenosti vytváí špatnou karmu, která pinese rzné formy nepíjemna, utrpení a nesvobody. Karma, jak jste sama vypozorovala, je okamžitá skutenost; její vliv a plné projevení ale na sebe nkdy nechá dlouho ekat. Jisté nepatrné procento karmického náboje se projevuje okamžit po tom, co jsme nco vykonali. Pocítíme dobrý nebo špatný pocit. To je ale jen fragment celého karmického potenciálu té které akce. Vtšina karmické síly musí ekat v latentním stavu na píležitost aby se mohla projevit. Staré systémy vdly že konkrétní fungování karmy je nesmírn komplexní a spletité, pesto pevládal postoj, že karma je tém výhradn jedincovo osobní vlastnictví, popípad ddictví. Dnes se v chápání karmy objevuje krom toho pvodního i širší pojetí; mluvíme o karm rodiny, národa, civilizace, používáme pojem spolené karmy. Podle mého názoru je takové pojetí souasné dob odpovídající a prospšné. Napomáhá nám ve vytvoení nového angažovaného pomru k našemu okolí a upevuje vdomí kolektivní zodpovdnosti za naši planetu. Ashin Ottama je buddhistický mnich eského pvodu. Jeho domovský klášter je nyní ve Švýcarsku; jezdí ale asto do eské republiky, kde vede meditaní kursy, pednáší a úastní se mezináboženských rozhovor. V tomto roce otevel meditaní centrum Bodhipála v severních echách.