MOC SLOVA MARTIN KLUSO. (Praha, íjen 2006) O kehkosti duše a povinnosti silných (slovo pro dti)

Transkript

1 MOC SLOVA MARTIN KLUSO (Praha, íjen 2006) O kehkosti duše a povinnosti silných (slovo pro dti) Dti, pemýšlel jsem nad jednou vcí, o které vám te povykládám. Jak víte, máme kluka Davida Jošuu. Obas leze na rzné vci a jako každé miminko, jako každé dít v jeho vku, všechno zkoumá a všude prolézá. Na všechno chce sahat. Teba na miminka. Davídek naštstí už umí jednu dležitou vc. Co se musí nauit miminko, když pijde k ješt menšímu miminku? Co ho rodie musí nauit? Co mu vždycky íkají? Když pijde k miminku, tak mu vždycky íkají: Opatrn! Že? Opatrn! Opatrn, Davídku, na miminko. Je to tak? Na kamaráda Jozífka. To znamená, že dti, které jsou už trochu vtší, musí s menšími dtmi nakládat jak? Opatrn. Aby jim? Aby jim neublížily. Chtl bych vám o tom trochu povykládat, protože my uíme našeho malého, že s kehkými vcmi se musí nakládat opatrn. Když dít leze k nemu sklennému, co zavolá vždycky máma s tátou? Opatrn! Neíkáme, že se na to nesmí sahat. Dti mžou sahat na miminka, hladit je, ale vždycky hlídáme, aby to bylo opatrn. Aby to bylo nžn. A když dti rostou, tak jsou silnjší. ím jsou silnjší, tím musí být opatrnjší. Opatrnjší, jak nakládají jedni s druhými. Musíme se to uit. Když jsme spolu s dtmi napíklad v posteli, obas se zvednou a opou se o tátu. Táta to snese, to je v pohod. Ale když se opou nkde kolenem, loktem, to bolí. A tak vám nkdy máma s tátou eknou: Opatrn, dávej pozor! Chtl jsem vám položit na srdce, co to jsou kehké vci. Co jsou kehké vci? Sklo nebo malé miminko Nebo keramika, pesn tak. Co ješt? Porcelán, ano. Kehké vci jsou takové, že na n trošku neobratn sáhnete, a mžou se poškodit. A jak se pracuje s takovými kehkými vcmi? Opatrn? A jak to je? Strašn pomalinku, aby to nespadlo. Pesn tak, aby to nespadlo a nerozbilo se. 1

2 A te mi eknte, dti, jak to je s námi, s lidmi. Myslíte si, že jsou lidé nkdy kehcí? Ne? Tak to já vám povím, že ano. Pedstavte si to! Nejsou kehcí tak, že bych nkoho mohl zmáknout, a on by se rozbil. Že bych Kristýnku neopatrn chytil, a rozbila by se. Ale v Kristýnce a ve vás, v dtech i v dosplých, je nco, co není vidt. Duše. Kdo vidl duši, dti? Je kulatá nebo hranatá? Takhle dokulata a dole je hranatá? Nkdy se kreslí kulatá. Ale my víme, že duše se nedá z tla vyndat že bychom tlo nkde rozízli a vyndali duši. Ta naše duše je velmi kehká. Jak se mžete dotknout takové duše? Dti, mžete pohladit nkomu hlavu? Ano? A mžete pohladit nkomu duši? Pedstavte si, že mžete. Mžete. Jak se hladí duše? Opatrn? Výborn. Duše se hladí opatrn, pesn tak. Víte, že král David objal svoji duši a íkal: Duše má, poj, budeme chválit Hospodina. Jak tedy mžete pohladit ní duši? Pedstavte si, že by tady nkdo byl smutný, jeho duše by byla smutná. Poj sem, Kristýnko, budeš hrát smutnou duši, prosím. Poj se ke mn posadit a tva se jako smutná duše. Tak. Dti, to je smutná duše. Jak byste ji pohladily? Co byste udlaly? ekla bych jí nco pkného. Nco pkného? To je ono. Dti, když chcete pohladit duši, mžete jí íct nco pkného. Vyzkoušíme to. Lucinko, tys to tak hezky ekla. Kristýnko, ješt bu smutná duše. Lucinko, ekneš jí nco pkného? Té duši? Pohladíš ji? Nco pkného. Teba, že ji máš ráda, teba, že jí to sluší. Teba, že jsi ráda, že ji zase vidíš. Jsem ráda, že t zase vidím. Vidly jste, co se stalo té duši? Jak se usmála a potšila se? Dti, pedstavte si, že se dá takhle sáhnout na duši. Dá se pohladit. A podobn jako uíme dti, aby byly opatrné, když sahají na miminko, tak se musíme nauit, že musíme být opatrní na naše duše. Protože, dti, už víte, že mžete duši pohladit. A mžete duši ublížit? Ano. Mžeme duši ublížit. Když ekneme nco ošklivého. Když ekneme nco ošklivého, tak mžeme duši ublížit. Je hodn dležité, abyste vdly, že nkde v lovku je duše a že k té duši musíme pistupovat opatrn. Podobn opatrn jako Davídek, když jde k miminku. Podobn vám chci íct: Opatrn! Opatrn, jak nakládáte jedny s druhými! Jak nakládáte, dti, jedny s druhými. Se svými kamarády. Rozumíte mi? Abychom se nauili duše spíše hladit, než jim ubližovat. 2

3 Dti, eknte mi, když jste starší a silnjší, jak se to pozná? Jak poznám, že jste starší a silnjší. Že jste vtší? No dobe. A jak se máte chovat, když jste vtší? Obzvlášt k tm menším? Opatrn. Správn. To vám, starším, chci položit na srdce. Zlobí vás ti malí nkdy? Nkdy hodn? Ale když jste starší, tak jste silnjší, že ano? Kdo unese dti to, co unesu já? Unesete nkdo to, co unesu já? Ne? A já zas neunesu to, co unese strejda Petr. On by asi odnesl i m. Boží slovo íká, že ti, kteí jsou silní, mají nést slabosti druhých. Najdme si to v epištole ímanm. ímanm je hned za Skutky a peteme si to v 15. kapitole, dti. ímanm 15:1: Povinni jsme pak my silní My silní. Kluci, to jsme hlavn my. Chlapi, poslouchejte m. My jsme ti silní, jsme silnjší než holky, je to tak? Když potebuje nkdo nco odnést, komu doma ekne? Teba tátovi. Nebo bráchovi, že ano? Staršímu bráchovi. Starší jsou silnjší než mladší, že? Když Johanka nco neunese, tak ekne seste, že ano. ekne: Prosím t, pomoz mi to odnést. Má odnést nco ze stolu, bojí se, aby se to nerozbilo, tak poprosí Kristýnku, a odnese to ona. Proto ti starší, ti silnjší. Povinni jsme pak my silní mdloby nemocných snášeti Poslouchejte m, to se týká všech. Kdo je starší sourozenec? Kdo z vás je starší sourozenec? Skoro všichni jste starší sourozenci a ti, co nejste, tak teba jednou budete. Takže všichni z vás, kdo máte nkoho mladšího, obzvlášt vy si pamatujte, že vy silní, vy silní musíte snášet mdloby nemocných. Snášet to, když jsou ostatní slabí. Co se teba stane, dti, když je njaký ten bráška nebo sestika na vás protivný? Musíte to unést. Musíte to unést, abyste se nenechaly zviklat, abyste nezaaly být protivné i vy. Abyste nezaaly být zlé a oplácet stejnou zbraní. Musíte na jejich duši opatrn! Opatrn na tu dušiku. Ješt si peteme jeden verš. V Galatským 6:2: Jedni druhých bemena neste, a tak plte zákon Kristv. Co znamená jedni druhých bemena neste? Jedni druhých bemena neste. Co to je bemeno? Njaká tíha? Njaká vc, kterou mám odnést. Teba tžký vysava. Ale mže to být taky tíha na srdci. Nkoho teba tíží nemoc. Nebo ho tíží njaká vc. Boží slovo íká, abychom jedni druhých bemena nesli. Lidé ve svt, kteí neznají Boha, jsou na sebe zlí. Nepomáhají si nést bemena. A silní se poznají tak, že utlaují slabé. ím víc mají síly, tím víc utlaují ty slabé. Lidé ve svt asto sílu používají k tomu, aby 3

4 nkoho utlaili a snížili ho k zemi. A když se potebují dostat nkam nahoru, klidn pošlapou ostatní. Stoupnou si na ty ostatní. Ale mezi Božím lidem to musí fungovat naopak. My silní používáme sílu k tomu, abychom slabší pozdvihli. Abychom je pozdvihli výše. Abychom jim pomohli. Rozumíte tomu, dti? A tak když máte sílu, když jste moudejší, starší, umíte lépe malovat, umíte nco lépe vyprávt, umíte si sbalit batžek na shromáždní, tak tu schopnost a sílu použijte k tomu, abyste pomohly slabším. A nezapomínejte na duši, bute na ni opatrné. Jeden k druhému. Jeden na druhého bute laskaví a milosrdní, protože dušika je velmi kehká. Velmi kehká. Dávejte si pozor, dti, abyste vždycky tím, co íkáte, duši pohladily. O moci slova (kázání pro dosplé) Pane, vydáváme Ti tento as. Prosíme T, abys pomazal naše srdce, Hospodine, aby slovo, které nám dáváš, bylo schopné proniknout hluboko a bylo schopné pinést užitek, pinést zmnu a spasení do našich život. Amen. Slovo, které vám chci dnes íct, je o tom, aby z našich úst nevycházela žádná mrzutá e. teme o tom v Efezským 4, 24: Žádná e mrzutá nevycházej z úst vašich, ale a jest každé promluvení dobré k vzdlání užitenému, aby dalo milost poslucham. To, co jsme tady ráno povídali pro dti, není jenom slovo pro dti. Je to slovo pro každého z nás. Je to slovo pro církev, pro vící, protože lidé ve svt fungují podle jiných pravidel. Toto slovo Bh íká nám, abychom podle nj jednali. Bh nám zjevuje svoje principy. Jenom to, že víme, že jsme duše, je veliké poznání. Lidé ve svt si myslí, že jsme tlo, pytel prvk, hormon, chemikálií, fyzikálních, chemických a biologických zákon. A to je vše. My však víme, že jsme duše. Myslím, že byly njaké pokusy vážit 4

5 duši, došli dokonce k jistým výsledkm. Duše prý váží 22 gram. To je základní nepochopení toho, že duše je nehmotná. Víme tedy, že máme duši, ale víme i to podstatnjší, že JSME DUŠE a MÁME T LO. Nejsme tlo, které má duši, ale jsme duše, která obléká tlo. To podstatnjší se odehrává na rovin, která není tak lehce pozorovatelná. To podstatnjší o vás je to, co nevidím. Ale Bh to vidí a íká nám, abychom se nedívali pirozenýma oima, protože to, co vidíme, je hrozn matoucí, povrchní, klamavé. Klamavé asi nejlépe vystihuje, co mám na mysli. Co o vás dokážu íct, když se na vás dívám? Možná odhadnu váš vk, nkdo z vás se usmívá více, nkdo mén. Znamená to, že nkdo je šastnjší mén a nkdo více? Myslím, že ne. Ne nutn. Nkdo je vysoký, nkdo je malý, nkdo je starší, nkdo mladší, nkdo bží rychleji, nkdo pomaleji, ale to podstatné je na úpln jiné rovin. Náš zpsob jednání musí odrážet toto poznání. Potebujeme se starat o svá tla, abychom byli zdraví. Potebujeme je nakrmit, umýt, uložit ke spánku, zahát. To je zhruba všechno, co je teba tlu dát, víc nepotebuje. Není teba ho víc uctívat. Je poteba ho obléct. To je vše, protože zbytek se odehrává na jiné rovin, na rovin naší duše. Je však poteba vdt, co duše potebuje. Duše potebuje zaopatit. Duše potebuje zbudovat. Tak jako v pirozeném máme nástroje a víme, jak bourat a jak stavt, tak v duchovním to funguje úpln stejn. Nkdy se chováme, jako bychom to nevdli. Mám nadji, že kdybychom vidli v tle, co nkdy dláme v duchu, nikdy bychom to nedlali. Pišli byste za nkým a dali mu facku? Udlali byste to? Asi ne, protože je to špatn. Pijde vám to proti mysli, že? Pitom je to jen njaká interakce v tle. Rozumíte mi? Je totiž možné to vidt. Je to strašn vidt. Pišli byste nkdy k nkomu, vzali me nebo nž a bodli ho? To byste neudlali, že ne? Mám nadji, že byste to neudlali, že je to proti vaší pirozenosti. Vzali byste nkdy luk a šíp, ten ješt zapálili? (Víte, jak to fungovalo. V kádi se rozdlal ohe, vzali šíp, na kterém byla smla nebo njaký holavý materiál, nasadili, zapálili v kádi a hoící vystelili. A šíp mohl nejen zranit, ale také zapálit ohe.) Udlali byste nkdy to, že byste si doma pipravili luk, šíp, pišel by manžel, dít nebo nkdo do dveí, vy byste to vzali a Udlali byste to v tle? Neudlali, že ne. 5

6 Chci vám íct, abyste se nenechali oklamat, abyste si neekli, že je všechno v poádku. Protože Boží slovo nás usvduje, že na duchovní rovin, na rovin naší duše, fungují stejné principy a jsou stejn nebezpené. Boží slovo nás usvduje, že to dláme, a napomíná nás, abychom to nedlali. Myslíme si, že vci na pirozené rovin jsou ty, které se poítají. Ale když pišel Ježíš, usvdoval zákoníky a íkal jim: Jsou pece podstatnjší vci na úpln jiné rovin. Pirozené vci vidíme, ale o ty tady vbec nejde. Bh se nestará o vrabce. Copak mluví o vrabcích? Bh se nestará jen o pirozené vci. Bh nedal zákony ani tlo jen proto, aby fungovalo pirozené. Ale mluví o duchovních zákonech. Nkdy úpln zapomeneme, že jsme duše. Zapomeneme na Boží principy a zákony a chováme se, jako by nebyly, protože kdybychom jim vili a vidli je, byli bychom daleko zdrženlivjší. Žádná e mrzutá nevycházej z úst vašich. Pro ne? Protože Bh nám dal moc, která je v jazyku, v tom, co íkáme a co k tomu pidáváme. Tato moc nám nebyla dána k boení. Byla nám dána k zbudování. Jenomže když máte sílu, umíte ji použít obma smry. Bh s tím poítal a ekl: Stojí mi za to, dát jim moc. Vím, co se bude dít, ale mn to stojí za to. Dám ji moc, aby jazykem mohli init dílo, pestože ho mohou zneužít. Bh svého daru nelituje, ale napomíná nás, abychom si uvdomili, co ten dar umí udlat, co schopnost promluvit dokáže. Je to v tom, že se mžete dostat ne do ucha, ale do duše. Mžete se dostat do duše a sáhnout si tak, jak si rukou nesáhnete. Rukou mžete pohladit ní hlavu, ní rameno, ale nemžete mu pohladit duši. Nemáte kam sáhnout. Ale slovem se mžete dotýkat pímo duše a budovat ji, nebo niit. Mžete stavt, nebo boit. A nesmíte se divit, když mluvíte zle, a pak je nco zboené. To je pímý dsledek našeho zacházení s jazykem; jakým zpsobem spolu navzájem mluvíme a jak uvažujeme jeden o druhém. Pojme se podívat na výraz žádná e mrzutá. Co znamená slovo mrzutá? To není o tom, že se ráno probudíte a jste nevyspalí. To je v poádku. Možná nemáte chu vyskakovat a to také nemusíte. Boží slovo však íká: Žádná e mrzutá. Slovo mrzutá je v etin sapros, a to íká, že je shnilá, asem pestala mít hodnotu, nkým porušená, k niemu se nehodící, chabé kvality, chabé jakosti, špatná, bezcenná. Žádná taková e, shnilá, bezcenná, špatné kvality a nevychází z vašich úst. Amen? 6

7 Ale a je každé promluvení dobré k vzdlání užitenému. Víte, co je to k vzdlání? K budování. Neznamená to, že vystudujete základní školu, stední školu, vysokou školu a doktorát. Není to o tom, že každé slovo má být jako ze slovníku. Má sloužit k budování. Budování eho? eknu vám to slovo ecky, spolen ho rozložíme a zase složíme. Oikodomé. Co tam slyšíte? Oikia jako rodina, dm nebo domov a domé dm, hala, budova, stavt. To znamená, že každé slovo by mlo být ke zbudování, k vystavní domu, rodiny. Jaké rodiny? Na které rovin to funguje? Na všech. Jak u pirozené rodiny, tak také u duchovní rodiny, to je Tla Kristova. Bh nás nabádá k tomu, aby každé slovo, které vykneme, bylo dobré k budování. To znamená, že máte moc od rána do veera budovat svoji rodinu a budovat církev skrze to, co vychází z vašich úst. Amen? Bh nás nabádá, aby každé slovo bylo k našemu budování. Od dobré ráno po dobrou noc, se vším, co je mezi tím. Ta moc a schopnost tam je. íkáte si: Poteboval bych zbudovat církev. Tak ji budujte! Každým slovem, které vyknete jeden k druhému, mžete budovat, mžete povzbuzovat, mžete stavt. Cihlu k cihle. Mluvte, prorokujte, mluvte život, vzdlání a povzbuzení. To slovo íká: A je každé promluvení dobré k zbudování užitenému, aby dalo milost (milost charit) poslucham. Znamená to, že chcete dát milost každým slovem, které íkáte, protože pistupujete pímo k lidské duši. Dál se píše: Všeliká hokost a rozzlobení se, hnv i kik i rouhání bu odjato od vás se vší zlostí. Víte, nkdy si všímám, jak to bereme na lehkou váhu a neiníme pokání. Kdybyste nkoho bodli nožem, kdybyste nco tak zlého udlali, tak jste z toho vyplašení, rozumíte mi? Nevíte, co se stalo, uteete do pokoje a budete se modlit: Bože, já jsem dal nkomu facku, nkomu jsem ublížil. Pipadá mi, že nkdy dokážeme být zlí, dokážeme íct zlé slovo s hnvem, s útržkou, a tváíme se, jako by to bylo v poádku. Však se nic tak hrozného nestalo. A to i dti mezi sebou. Všiml jsem si, že nkdy slyšíme, jak naše dti íkají nco zlého, a nejednáme s tím jako s híchem. Necháváme to být. Nemusí to být nadávka, která je zakázaná. Mže to být zpsob, jakým se nco ekne, zpsob, jakým se odsekne. Mladší, starší starší, mladší, to je úpln jedno. Pochopiteln, že od starších ekáme víc. Nkdy mezi sebou 7

8 vykneme slova zpsobem, který není k zbudování. Víte, že nejsou žádná neutrální slova? Boží slovo íká, že z každého prázdného slova, zdánliv neutrálního, budeme souzeni. Nevím tomu, že mžeme zbudovat církev, pokud neovládneme zpsob, jakým spolu mluvíme. Ped každým slovem, ped každou odpovdí bych ml pemýšlet, co mám íct, abych toho druhého zbudoval. Je úpln jedno, jestli on po mn plive, protože já potebuji, aby pestal plivat. Rozumíte mi? Pokud mi nkdo ubližuje svým slovem, tak mu potebuji odpovdt nco, aby mi pestal ubližovat, a ne odpovídat tak, abych ho zranil také, protože potom se budeme donekonena zraovat navzájem. Od toho tady máme jiné, kteí na nás vysílají ohnivé šípy. Nechme je být a naume se jim bránit. My to ale nedlejme. Nepotebujeme to. Existují dv oblasti budování. Vybudování anebo skutek nkoho, kdo povzbuzuje, pozvedá, protžuje ní rst v kesanské moudrosti, štstí nebo radosti a svatosti. To je to zbudování. Jestli chcete, aby nkdo ml radost, tak jsou zpsoby, jak to udlat, a je poteba o tom mluvit. Je poteba mluvit povzbuzení. Nejprve se to týká našich vlastních domov, nás a našich dtí, manžel a dtí, a to ve všech vazbách. Táta vi mám, máma vi tátovi, máma vi dtem, to bývá asto, dti vi mám, dti vi sob navzájem. Amen? Táta by toho ml být z velké míry strážcem, táta je hlava domu. A ml by se postarat: V našem dom spolu takhle mluvit nebudeme. Ml by tomu jít po krku, a to bude kdokoliv. Když to bude máma, tak pochopiteln nkde v soukromí, ale ml by stejným zpsobem íct: Ne, tak ne. Boží slovo nám íká nco jiného. Ale nevracejte to zpsobem, že když nkoho vidíte, jak vytáhne kudliku a bodne, tak vytáhnete me a rozsekáte ho. To není napomínání. To jste nikomu nepomohli. Ale pijte, vytrhnte mu me z ruky a eknte: Ne, tohle ne, tak ne, jsou jiné zpsoby. Amen? Na to potebujete sílu naerpanou v Bohu, abyste v takových okamžicích jednali Božím zpsobem. Táta má povinnost dm chránit, aby toto byla norma, která se nepekrauje. Když teba jeden vi druhému nco ekne, tak vždycky toho provinilce chytnu a eknu: Nedopustím, aby se kdokoliv obracel proti nkomu z mého domu. Nikdo nebude zloeit a mluvit škared proti nikomu z mého domu v mé pítomnosti, ani ty ne, i když ty sám jsi z mého domu. Nikdo se nebude 8

9 utrhat na moje dti, nikdo se nebude utrhat na moji ženu, nikdo se nebude utrhat na moji dceru, ani vy navzájem. Stejn tak, jako se te hnvám na tebe a jdu proti tob, tak se budu hnvat a pjdu proti každému, kdo pjde proti tob. Pokud táta není doma, tak to zastává máma a íká: Víte, že táta jasn ekl, že taková e se nebude tolerovat. Je to napsané v Božím slov. Pojme si to tady vyvsit, pojme si to napsat. Takhle spolu mluvit nebudeme. Nehledejte zákon, co se smí a nesmí, které slovo se smí, a které nesmí. Nehledejte v tom sílu hlasu v decibelech a zabarvení. Hledejte, zda to, co bylo eeno, je k zbudování, nebo k boení. Amen? Dti, tedy aspo moje, mají nkdy tendenci hledat zákon: Ale co jsem ekl špatn, které slovo bylo matematicky nedokonalé? O to tady vbec nejde. Možná jsi to ekl správn, zdánliv správn, ale neekl jsi to proto, abys pinesl spasení a zbudování. Boží slovo nás nabádá, abychom budovali. Co se týe rouhání. íká se, že se nemáme rouhat, mluvit rouhavá slova. Co je podle vás rouhání? Je to ist náboženské slovo. Zkuste mi ho íct normáln. Co je to rouhání? Nadávat, zloeit. Zloeit je moc hezké slovo. Zloeit je v podstat úpln pesn. Mluvit zle. Nejen mluvit zle, ale ješt lépe mluvit zranní. To slovo znamená doslova mluvit zranní. Rouhat se Bohu znamená mluvit vci, které zraují Boha. Opravdu. Vytáhl jsem si ecké slovíko, které tam je. Skládá se pochopiteln ze dvou: mluvit a zranní. Slovo mluvit je nezajímavé, to je prost mluvit. Ale to druhé, zranní, to je použito teba v Lukáši ve 4. kapitole 35. verši. Pojme se na to podívat: I pimluvil jemu Ježíš, ka: Umlkniž a vyjdi od nho. A povrha jej ábel mezi n, vyšel od nho, a nic mu neublížil. To je to slovo ublížit. Rozumíte, ublížit, zranit. Nebo se pojme podívat na zajímavý verš z Marka 16. kapitoly. Doufám, že máte všichni Marka 16. No, budete se divit. Máte všichni Marka 16,18? Jestli nkdo nemáte Marka 16,18, tak si kupte lepší Bibli. Tak: hady bráti a jestliže by co jedovatého pili, nikoli jim neublíží. To slovo je stejné. Ublížit. Zajímavé, že? To znamená, že máme mluvit, aniž bychom ubližovali, aniž bychom mluvili ublížení. Bez rouhání. Víte, musíme si uvdomit jednu vc. Musíme pochopit, na í stran stojíme. Kde jsme my, kde jsou naši blízcí a pátelé a kde jsou naši nepátelé. astokrát jsme podvádni a máme v tom zmatek. Nepátelé jsou tam venku. Nemyslím tím lidi ve svt nebo kolegu v práci. Od nich 9

10 ale mžu ekat, že pijdou a zraní. Rozumíte mi? Víme, že nás lidi z venku budou zraovat. Budou nás pronásledovat. Mnohé z nás dokonce budou chtít zabít. Tomu se nedivíme a nesnažíme se jít do svta a íkat: Neubližujte nám. Ale eknme jeden druhému: Prosím vás, když je venku tolik tlaku, když je venku tolik zloby, když je venku tolik zla, kde jinde bychom ekali, že mžeme složit svoji zbroj? Copak nechcete pijít dom a odložit si štít pravdy proti ohnivým stelám nepítele? Já chápu, že když jdete ven, tak se obleete, vezmete si helmu, opášete se do veškeré zbroje. Ale i ti nejvtší bojovníci chtli pijít dom, shodit tu tžkou zbroj, ošetit si všechny rány, prozkoumat ohnuté plechy, vyklepat je na další den a utepat si nový štít. Doma chtli odložit svj štít, chtli odložit svoji zbroj a chodit voln. Vždycky mli me po ruce, nkde poblíž, aby se pro nj dalo kdykoli doskoit. My nechceme pijít do církve nebo do našich domov a zažít, že v okamžiku, kdy si odložíme štít, najednou piletí stela. Odkud? Z vlastní ady? Brati, co potom máme dlat? Kde najdeme místo odpoinutí, kde najdeme místo, kde mžeme složit zbroj a voln se pohybovat, v bezpeí, za hradbami? No pece doma, v církvi. A tak se chrate a bute napraveni v situacích, kdy si neuvdomujete nebo berete na lehkou váhu slova, která vyknete, a zpsob jednání jednoho s druhým. To, co jsme íkali o duši, že je kehká a že íkáme dtem: Opatrn! to se týká i dosplých lidí. Myslíme si, kdoví jak silní jsme jedinci a hrdinové, ale když bychom sáhli na duši kohokoliv z nás, tak každý je citlivý. Každý lovk, a vypadá jakkoliv, je citlivý a dotýká se to jeho duše. Když vám eknu nco hezkého, tak povzbudím vaši duši, a jste kdoví jaký hrdina. Když vám eknu nco zlého, co víc, když budu váš blízký a eknu vám nco zlého, tak vám to ublíží daleko víc, protože mezi mnou a vámi není ta spousta bariér a kontrolních mechanism a neekáte to. Neekáte ode m, že vám ublížím. Pijdete ke mn s otevenou náruí. Nemžeme chtít budovat Boží království, nemžeme být Božími syny, pokud nebudeme dokonalí v jazyku, pokud nebudeme dokonalí v tom, jakým zpsobem nakládáme s duší toho druhého. To se týká rodin a církve na prvním míst. Potom se to pochopiteln musí penést i do práce nebo kamkoliv jinam, kde se pohybujeme. Chtl bych, abyste ten standard posílili, abyste si doma sedli, a už jste sami, nebo spolu s kýmkoliv, a ekli: Tohle bude standard našeho domu. U nás se bude mluvit jenom tak, abychom byli zbudováni, a pokud ne, tak to jasn 10

11 pojmenujeme a budeme z toho init pokání. Je obrovský rozdíl, když to nazvete a eknete: Tohle mi uklouzlo, promite, rodino, tak mluvit nechci, byl to omyl, bylo to špatn. Amen? Halelujah. Matouš 5,22: Ale já pravím vám: Že každý, kdož se hnvá na bratra svého bez píiny, musí trpti soud. To íká Ježíš. Mluví o soudu. Každý, kdo se hnvá, musí trpt soud. Amen? A já vám chci íct: budete trpt soud, pokud se hnváte na bratra bez píiny. Pokud žijete v hnvu a hnváte se bez píiny, a mnoho z tch vcí je bez píiny, tak budete trpt soud. Ne jenom soud vný, až nkdy, ale v tu chvíli. Budete prožívat soud. Ne, že by se nkdo chtl mstít, ale je to Boží zákon, protože jakým soudem soudíte, takovým jste souzeni. Kdož by pak ekl bratru svému: Rácha Co je rácha? Prázdná hlavo je docela dobrý peklad z etiny. Rácha znamená, že o nkom eknu, že je prázdný. Ne nutn hloupý, ale íkám, že je prázdný, že je k niemu, neužitený. Kdo z vás ekl nkdy nkomu rácha? Nikdo. A myslíte si, že jste v pohod, že? Neíkáme rácha, ale nkdy íkáme o tom druhém vci, které mohou naznaovat, že ten lovk je k niemu, neužitený, zbytený, prázdný, bezcenný. To je to slovo. Nevím, pro pekladatelé zrovna tady nechali rácha. Tomu nerozumím. Ale chci íct, abyste vdli, že každý, kdož by pak ekl bratru svému: Rácha, povinen bude ped radou státi, a bude se zodpovídat ze svého slova. Nikdo není bezcenný. Amen? A kdož by ekl: Blázne, musí pekelný ohe trpti. Pokud bychom o nkom íkali, že je blázen, že je hlupák, že je hloupý. To není o hloupém chování. Mžeme íct, že to byla hloupost, ne? Mžeme íct, zvláš dtem: To byla pkná hloupost, cos udlal. To bylo od tebe velmi hloupé. To je v poádku, že? Ale nebudu íkat: Ty jsi hlupák, protože to není pravda. Víte, co se dje? Vy toho hlupáka zanete tvoit. Když budete íkat: Ty jsi hlupák, tak toho hlupáka stvoíte. Stvoíte v tom lovku hlupáka. Když se podíváte na nkteré hlupáky, tak to asto je o tom, že nkde na zaátku jejich cesty byl lovk nebo lidé, kteí toho hlupáka stvoili. íkali o nm: Ty jsi hlupák, jsi neschopný, jsi takový nebo makový. Musíme si na to dávat pozor, zvlášt ve své mysli, protože nejdív se ta vc stvoí v naší vlastní mysli a potom ji zaneme tvoit v nkom jiném. Je to tak? Ty jsi lenoch. Nebo: On je lenoch. On je takový nebo makový. To je celý on! Víte, když zanete o nkom mluvit O kom budeme mluvit, o Son? Kdybychom mluvili o Son, tak mžeme mluvit a mluvit, až stvoíme nkoho jiného, že Soo? Skrze slova. Soa je ale 11

12 Boží dcera, která má jednou vládnout svtu skrze to, že Kristus bude v ní. Jak si nkdo dovoluje íkat nco jiného jenom proto, co se mu chvíli zdá skrze pirozené oi? Nemžu o nikom mluvit negativn. Nemžu si tady s Romanem povídat o Kristýn nebo o nkom jiném a utváet njaký obraz, protože a se nám zdá, že ten lovk u toho není, tak to je nco, co tvoíme, a stane se to pak souástí našeho jednání s tím lovkem. My ho tím tvoíme a íkáme: Ty jsi nicka, ty jsi nula, ty jsi nikdo, až se z toho lovka stane nikdo. Pochopiteln, pokud je v Kristu, ví, jak se bránit. Ví, jak to napomenout a íct: Tohle není to, co o mn íká Boží slovo, já to odmítám. Odmítám to, že jsi pišel a zaal boit. Já to neberu. Amen. Matouš 5:23-24: Protož obtoval-li bys dar svj na oltá, a tu bys se rozpomenul, že bratr tvj má nco proti tob: Nechejž tu daru svého ped oltáem a odejdi; prvé smi se s bratrem svým, a potom pijda, obtuj dar svj. Víte, nkdy jsme zaneprázdnni tím, že sloužíme, že dláme rzné vci. Dlali bychom to a ono, a pitom máme rozbité vci doma nebo nkde jinde. To je, jako bychom nic neudlali. Pokud budete mít nabourané vztahy a neudláte krok pro to, abyste si je vyistili, tak tady mžete vpedu stát, mžete kázat, mžete chválit, mžete si hrát, na co chcete, ale nkde v nebi se vám to vbec nepoítá, protože Boží slovo vám jasn eklo, co máte uinit. Boží slovo eklo, že se máte vrátit k té vci, k tomu bratru, k té seste, k tomu muži, k té žen, ke komukoliv, a máte si to vyešit. Mám pocit, že máme njaký problém, ne? Možná nedojdete k ešení, ale udlali jste první krok. Možná v tu chvíli zjistíte, že to je jen nedorozumní, možná zjistíte, že ten lovk ekne: Jo, a nebude to chtít ešit. Možná, že si to vyíkáte a vyešíte to. Ale nemžeme se k tomu stavt tak, že to je nepodstatné. Je to dokonce podstatné natolik, že Bh íká, že vaše obtování daru je nepodstatné. Rozumíte mi? Ten dar je zbytené úsilí. Zbytené úsilí. Zbytená práce. Možná vám zatleská nkdo, kdo nevidí. Ten, kdo nevidí pravdu, vám možná zatleská, když uvidí, že obtujete dar. Ale Bh o tom neví. A tak vás chci napomenout. Pokud máte a chcete obtovat dary, a to byste mli, pokud chcete obtovat kus svého života, abyste sloužili nebo inili Boží vli, tak vás chci napomenout, abyste prozkoumali, jestli nkde nemáte vci, pro které mžete nco udlat a dát je do poádku. Na nás je, abychom si dali tyto vci do poádku. Já vím, vím to skrze to, co mi Bh ekl, že za zavenými dvemi se dje mnoho zlého. Vím, že za zavenými dvemi se íká mnoho 12

13 zlého. Za zavenými dvemi. Zavené dvee nejsou pro nás ešením, protože Bh je všude. Amen? Potebujeme, abychom byli zbudováni k budování a k vychvacování tch, kteí jsou tam venku. Nutn potebujeme, brati, abychom doma naerpali sílu, byli povzbuzeni a vyrazili do boje. Všichni, nejenom my chlapi. Potebujeme se sejít a všechnu energii vnovat vzájemnému povzbuzení, posílení a ošetení ran. Pijdete nkdy z práce nebo z domu a máte pocit, že potebujete ošetit njakou ránu? Já ano. Pijdete, porovnáváte si rány za ten den a íkáte: Jak jsi mohla doma utržit rány? Ale je to tak. Skrze njaké situace, skrze to, co se dje, skrze to, že dti nkdy zlobí nadmíru a žena neví, co s tím. Amen? Potebujete as, kdy se doma sejdete, zavete dvee, odložíte zbroj, prohlédnete si, co se dlo, posílíte se, povzbudíte se, tak abyste si mohli lehnout do postele a nabrat sílu. Nevím, jak se vám spí, když máte vci vyištné a vyešené, a jak se vám spí, když jdete do postele, když to takto eknu, s vcmi v njaké zbroji. Jak se vám spí se štítem, helmou, v botách a s pancíem? Jak se vám spí se šípem v noze? Neodpoinete si. Boží slovo íká, aby nezapadlo nad vaším hnvem slunce. Škoda spát. Jestli si myslíte, že se to vyeší ráno, nevyeší. Doporuuji vám, pokud si chcete odpoinout, abyste to pedložili ped Boha, udlali v tom poádek, a mohli potom nabrat sílu. Pijdete dom, ošetíte rány, nasytíte se. Konen mžete bezpen jíst. Tam venku nevíte, jestli to, co jíte, je bezpené. V Africe jsem si jen tak nemohl sednout k jídlu a jíst. Tam si sednete k jídlu, zkoumáte a pemýšlíte: Pežiju to? Víte, to neíkám z legrace. To je realita. Napijete se a íkáte si: Co to se mnou udlá? Je to v poádku? A to z mnoha dvod. Byla tam pede m na stl položena uritá jídla a Bh mi ekl: Toho se nedotýkej. Musel jsem z toho njakým zpsobem vybruslit, abych to nesndl, a díky tomu jsem také mohl být zachován ve zdraví. Ale já chci pijít dom a chci si odpoinout. Manželka mi dá na stl jídlo, já se za to pomodlím, ale nezkoumám, jestli to je, nebo není dobré. To musí být dobré, bezpené, protože by mi nedala nic zlého. Chci pemýšlet tam venku, jestli to, co jím, není náhodou špatné, ale doma si chci odpoinout v tom, že jím dobrou stravu. To samé ve slovech. Doma nechci opatrn pebírat, co z toho, co bylo eeno, mám zahodit, a co si mám nechat. Chci to pozít, tak jak to je, a vdt, že mi to 13

14 jednou bude k užitku. Chci, aby slovo vyuování, teologie, která doma plyne, byla jenom istá. Takže se chci doma najíst, odpoinout si, ošetit si navzájem rány, povzbudit se, nabýt síly na druhý den, abych si následujícího dne zase vzal zbroj a šel. Amen? Pokud pijdu dom a budu si muset nechat zbroj, zkontrolovat to, co mi bylo dáno, jestli v tom není trochu jedu, a v nesteženém okamžiku piletí šíp do mojí nohy, se kterým potom pjdu spát, protože není, kdo by mi ho vytáhl, tak jak potom budu bojovat druhý den venku? Jaký bude potom boj? K emu nás Bh povolal? Ráno pijdete do služby, Bh uvidí, v jakém jste stavu, a ekne: Hochu, já t asi nemžu postavit do první linie. Vypadáš, že jsi nevyspalý, unavený, zranný, neumytý, nevyklepané plechy. Co jsi dlal? Zní to, jako bych tady povídal njakou rytískou pohádku, možná to zní abstraktn. Ale to jsou velmi konkrétní vci, týkající se zpsobu chze v našem život. Musíme se povznést na duchovní rovinu a vidt duchovní realitu. Pojme se ješt podívat na nkolik drobných verš. Písloví 18:21: Smrt i život jest v moci jazyka, a ten, kdož jej miluje, bude jísti ovoce jeho. Smrt i život jsou v moci jazyka. Není to hrzu nahánjící vc, že smrt i život jsou v moci jazyka? Vdli jste, že jazykem mžete pivodit smrt i život? Pedstavujeme si to poád ješt abstraktn. Nevíme, že mžeme pinést opravdickou smrt a opravdický život skrze jazyk. Nev- íme tomu. To ale íká Boží slovo. Pokud nkde vidíte smrt a nutn potebujete život, mžete mluvit. Mžete mluvit a pinést život, protože Boží slovo íká, že smrt i život jsou v moci jazyka. Ta moc a síla tam je. Žalm 141:3: Polož, Hospodine, stráž ústm mým, ostíhej dveí rt mých. Pokud mluvíte hodn, tak vám rovnou íkám, že mnohé mluvení nebývá bez híchu. Pokud máte problémy s hnvem, s prostoekostí a jste píliš rychlí k mluvení, pak Boží slovo íká, abyste se modlili: Polož, Hospodine, stráž ústm mým, ostíhej dveí rt mých. Stává se vám nkdy, že njaké slovo se vám už tlaí z pusy, a vy ho chytnete ješt vas, než ho eknete? Mn se to nkdy stává. lovk chce nco íct, opáit. Ale neekne nic a zvítzí. Postav, Hospodine, stráž, která tam bude hlídat, a každého vyzve, aby se legitimoval: Co neseš? Co vynášíš ven? A pokud ta vc, kterou vynášíš ven, není k zbudování, tak nemá co vycházet ven. Halelujah! 14

15 Ješt možná jeden verš. Jakub 1:26: Zdá-li se pak komu z vás, že jest nábožný To je hrozné slovo. Já vím, že kudlanka je nábožná, ale my jsme zbožní. Pamatujte si to. Kudlanka je nábožná, protože spíná svoje konetiny, ty svoje nástroje na ulovení a zabití hmyzu. Spíná ruce a vypadá, že se modlí, ale není tomu tak. To je výborný význam slova nábožný. Nechte kudlanku, aby byla nábožná a zdánliv vypadala, že je zbožná, a pitom lovila, ale my bume zbožní, duchovní. Takže: Zdá-li se pak komu z vás, že jest nábožný, a v uzdu nepojímá jazyka svého, ale svodí srdce své, takového marné jest náboženství. To je jako s kudlankou. Myslíte si, že kudlanka bude spasena? Kdo si myslí, že kudlanka bude spasena? Nebude spasena. A pitom z nás vypadá nejnábožnji. Bh ale v tomto verši íká: Marné jest náboženství kudlanky. Je to tak? Vypadá to jako legrace, ale já to neíkám z legrace. To je pravda. Marné jest náboženství kudlanky. Pokud nedokážeme ovládnout svj jazyk, aby jakékoli slovo, které z nás vyjde, bylo k zbudování, tak Boží slovo íká, že naše náboženství je marné. Víte, je to hrozná vc, když po njakém bhu, kdy jste chodili s Bohem, nebo jste si aspo mysleli, že chodíte s Bohem a dláte Boží vli, pijdete ped Boží trn a íkáte: Tak jsem tady. A ty jsi který? Já jsem ten a ten. My t neznáme. Rozumíte mi? To není možné, musíte m tam nkde mít. Zkuste znova, zkuste to hledat pod,kázání. No, to my tady vbec nemáme. Víte, o kterém verši mluvím? Zkuste to hledat pod,ve tvém jménu. Taky nic. Tak to zkuste hledat pod,prorokovat ve tvém jménu, taky nic? Uzdravovat. Vyhánt démony tam je taky. Zkuste to pod,vyhánní démon. Zase nic? Ne, je mi líto, jdte odsud initelé nepravosti. Boží slovo íká, že myslíme-li si, že jsme nábožní, duchovní, myslíme-li si, že jsme starší te nemyslím nutn jenom starší, ale myslímeli si, že nco máme v Kristu, poítejme ty správné vci, prosím vás. Nikdy se nebudeme mit podle toho, kolik démon jsme kdy kam vykázali, ale podle ovoce Ducha. A tak pojímejte svj jazyk v uzdu. Jakub o tom hodn hovoí. Hovoí o tom, jaký je jazyk malý úd, ale jakou sílu má a co všechno dokáže v tom dobrém, i v tom špatném. To je to, co jsem vám chtl položit na srdce. Brati a sestry, vezmme na vdomí, že tam venku zuí bitva. Vezmme na vdomí to, že jsme uprosted tžké doby a zlých lidí. Nedávno jsem nkde byl a íkal 15

16 jsem si: Bože, vidím tolik zloby mezi lidmi. Tolik zloby. Boží slovo íká, že svt leží ve zlém. Vidím to na každém kroku. Svt ve zlém leží. Kde není Bh, tam je sobstednost, nenávist, závist. Svt ve zlém leží. Nemjte nadji ve svt. Svt ve zlém leží. Svt nemá žádnou chu pro vás udlat cokoli dobrého, a by se zdálo, že ano. Svt hledá jenom své vlastní na úkor jiných. Tak to ale nesmí být mezi námi. Tak to nesmí být mezi námi. A neekejte, až se tak zanou chovat lidé okolo vás. Zante vy. Možná lidé okolo vás nejsou nutn vící, možná ve vaší vlastní rodin nejsou vící rodie, manželé nebo manželky, ale to neznamená, že vy byste se mli chovat jinak. Bh vám mocn požehnej. Vzme, že jsme Boží lid, a chovejme se tak, abychom sem mohli pijít, zavít dvee, sundat zbroj a vdt, že tady se mi pece nic stát nemže. Bh vám mocn požehnej na vaší cest. Amen. 16