2. Určte hromadné body, limitu superior a limitu inferior posloupností: 2, b n = n. n n n.

Podobné dokumenty
Matematika II, úroveň A ukázkový test č. 1 (2018) 1. a) Napište postačující podmínku pro diferencovatelnost funkce n-proměnných v otevřené

Požadavky ke zkoušce

Matematika II, úroveň A ukázkový test č. 1 (2017) 1. a) Napište postačující podmínku pro diferencovatelnost funkce n-proměnných v otevřené

Požadavky k písemné přijímací zkoušce z matematiky do navazujícího magisterského studia pro neučitelské obory

Otázky k ústní zkoušce, přehled témat A. Číselné řady

Matematika I A ukázkový test 1 pro 2014/2015

Matematika II, úroveň A ukázkový test č. 1 (2016) 1. a) Napište postačující podmínku pro diferencovatelnost funkce n-proměnných v otevřené

Matematika I A ukázkový test 1 pro 2011/2012. x + y + 3z = 1 (2a 1)x + (a + 1)y + z = 1 a

I. Diferenciální rovnice. 3. Rovnici y = x+y+1. převeďte vhodnou transformací na rovnici homogenní (vzniklou

Vysoké učení technické v Brně, Fakulta strojního inženýrství MATEMATIKA 2

MATEMATIKA II - vybrané úlohy ze zkoušek ( 2015)

Posloupnosti. n2 3n. lim. n4 + 2n. lim. n 1. n + n n. n! (n + 1)! n! lim. n ( 1)n! [1] lim. ln 2 n. lim. n n n sin n2 [0] lim. 2 n.

Program SMP pro kombinované studium

MATEMATIKA II - vybrané úlohy ze zkoušek v letech

Veronika Chrastinová, Oto Přibyl

1. a) Určete parciální derivace prvního řádu funkce z = z(x, y) dané rovnicí z 3 3xy 8 = 0 v

Úlohy k přednášce NMAG 101 a 120: Lineární algebra a geometrie 1 a 2,

Cvičení z Lineární algebry 1

Učební texty k státní bakalářské zkoušce Matematika Skalární součin. študenti MFF 15. augusta 2008

MATEMATIKA III. π π π. Program - Dvojný integrál. 1. Vypočtěte dvojrozměrné integrály v obdélníku D: ( ), (, ): 0,1, 0,3, (2 4 ), (, ) : 1,3, 1,1,

10. cvičení z Matematické analýzy 2

Linearní algebra příklady

Matematický ústav Slezské univerzity v Opavě Učební texty k přednášce ALGEBRA II, letní semestr 2000/2001 Michal Marvan. 14.

Matematická analýza 1, příklady na procvičení (Josef Tkadlec, )

Přednášky z předmětu Aplikovaná matematika, rok 2012

19 Hilbertovy prostory

MKI Funkce f(z) má singularitu v bodě 0. a) Stanovte oblast, ve které konverguje hlavní část Laurentova rozvoje funkce f(z) v bodě 0.

Požadavky ke zkoušce. Ukázková písemka

Státní závěrečná zkouška z oboru Matematika a její použití v přírodních vědách

Substituce ve vícenásobném integrálu verze 1.1

Cvičení z AM-DI. Petr Hasil, Ph.D. Verze: 1. března 2017

1 Zobrazení 1 ZOBRAZENÍ 1. Zobrazení a algebraické struktury. (a) Ukažte, že zobrazení f : x

+ 2y y = nf ; x 0. závisí pouze na vzdálenosti bodu (x, y) od počátku, vyhovuje rovnici. y F x x F y = 0. x y. x x + y F. y = F

PŘÍKLADY K MATEMATICE 3 - VÍCENÁSOBNÉ INTEGRÁLY. x 2. 3+y 2

Transformujte diferenciální výraz x f x + y f do polárních souřadnic r a ϕ, které jsou definovány vztahy x = r cos ϕ a y = r sin ϕ.

10 Funkce více proměnných

Nalezněte hladiny následujících funkcí. Pro které hodnoty C R jsou hladiny neprázdné

[obrázek γ nepotřebujeme, interval t, zřejmý, integrací polynomu a per partes vyjde: (e2 + e) + 2 ln 2. (e ln t = t) ] + y2

Zdrojem většiny příkladů je sbírka úloh 1. cvičení ( ) 2. cvičení ( )

Katedra matematiky Fakulty jaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT v Praze. Zápočtová písemná práce č. 1 z předmětu 01MAB3 varianta A

1 Vektorové prostory a podprostory

Katedra matematiky Fakulty jaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT v Praze Příjmení a jméno ➊ ➋ ➌ ➍ ➎ ➏ Bonus

Katedra matematiky Fakulty jaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT v Praze Příjmení a jméno ➊ ➋ ➌ ➍ ➎ ➏ Bonus

NALG 001 Lineární algebra a geometrie 1, zimní semestr MFF UK Doba řešení: 3 hodiny

ZADÁNÍ ZKOUŠKOVÉ PÍSEMNÉ PRÁCE Z PŘEDMĚTU LINEÁRNÍ ALGEBRA PRO IT. Verze 1.1A

VIDEOSBÍRKA DERIVACE

verze 1.3 kde ρ(, ) je vzdálenost dvou bodů v R r. Redukovaným ε-ovým okolím nazveme ε-ové okolí bodu x 0 mimo tohoto bodu, tedy množinu

Úvodní informace. 17. února 2018

Petr Hasil

y ds, z T = 1 z ds, kde S = S

Matematika pro chemické inženýry

Diferenˇcní rovnice Diferenciální rovnice Matematika IV Matematika IV Program

Rovnice matematické fyziky

1. Náhodný vektor (X, Y ) má diskrétní rozdělení s pravděpodobnostní funkcí p, kde. p(x, y) = a(x + y + 1), x, y {0, 1, 2}.

Plošný integrál Studijní text, 16. května Plošný integrál

11. cvičení z Matematické analýzy 2

Občas se používá značení f x (x 0, y 0 ), resp. f y (x 0, y 0 ). Parciální derivace f. rovnoběžného s osou y a z:

Uzavřené a otevřené množiny

Úvod do parciálních diferenciálních rovnic. 2 Kanonický tvar lineárních PDR 2. řádu pro funkce

13. cvičení z Matematické analýzy 2

ALGEBRA. Téma 5: Vektorové prostory

Eukleidovský prostor a KSS Eukleidovský prostor je bodový prostor, ve kterém je definována vzdálenost dvou bodů (metrika)

Primitivní funkce a Riemann uv integrál Lineární algebra Taylor uv polynom Extrémy funkcí více prom ˇenných Matematika III Matematika III Program

Texty k přednáškám z MMAN3: 4. Funkce a zobrazení v euklidovských prostorech

Zimní semestr akademického roku 2014/ prosince 2014

Vlastní číslo, vektor

KOMPLEXNÍ ČÍSLA A FUNKCE MNOŽINA KOMPLEXNÍCH ČÍSEL C. Alternativní popis komplexních čísel

Příklady pro předmět Aplikovaná matematika (AMA) část 1

1. Cvičení: Opakování derivace a integrály

To je samozřejmě základní pojem konvergence, ale v mnoha případech je příliš obecný a nestačí na dokazování některých užitečných tvrzení.

MATEMATIKA I. Požadavky ke zkoušce pro skupinu C 1. ročník 2014/15. I. Základy, lineární algebra a analytická geometrie

1 Topologie roviny a prostoru

FAKULTA STAVEBNÍ MATEMATIKA II MODUL 2 STUDIJNÍ OPORY PRO STUDIJNÍ PROGRAMY S KOMBINOVANOU FORMOU STUDIA

Lineární algebra : Metrická geometrie

Dvojné a trojné integrály příklad 3. x 2 y dx dy,

INTEGRÁLY S PARAMETREM

Matematika 2 (2016/2017)

Symetrické a kvadratické formy

8.4. Shrnutí ke kapitolám 7 a 8

K oddílu I.1 základní pojmy, normy, normované prostory

Definice 1.1. Nechť je M množina. Funkci ρ : M M R nazveme metrikou, jestliže má následující vlastnosti:

Separovatelné diferenciální rovnice

Elementární křivky a plochy

maticeteorie 1. Matice A je typu 2 4, matice B je typu 4 3. Jakých rozměrů musí být matice X, aby se dala provést

Okruhy, podokruhy, obor integrity, těleso, homomorfismus. 1. Rozhodněte, zda daná množina M je podokruhem okruhu (C, +, ): f) M = { a

f x = f y j i y j x i y = f(x), y = f(y),

15 Maticový a vektorový počet II

PŘÍKLADY K MATEMATICE 3

Lineární zobrazení. 1. A(x y) = A(x) A(y) (vlastnost aditivity) 2. A(α x) = α A(x) (vlastnost homogenity)

Skalární součin je nástroj, jak měřit velikost vektorů a úhly mezi vektory v reálných a komplexních vektorových prostorech.

Definice 13.1 Kvadratická forma v n proměnných s koeficienty z tělesa T je výraz tvaru. Kvadratická forma v n proměnných je tak polynom n proměnných s

PŘEDNÁŠKA 9 KŘIVKOVÝ A PLOŠNÝ INTEGRÁL 1. DRUHU

Obsah. 1 Lineární prostory 2

Pro jakou hodnotu parametru α jsou zadané vektory kolmé? (Návod: Vektory jsou kolmé, je-li jejich skalární součin roven nule.)

Cvičné texty ke státní maturitě z matematiky

Plošný integrál funkce

Lineární algebra : Skalární součin a ortogonalita

7. Integrál přes n-rozměrný interval

Matematika III. Miroslava Dubcová, Drahoslava Janovská, Daniel Turzík. Ústav matematiky

terminologie předchozí kapitoly: (ϕ, Ω) - plocha, S - geometrický obraz plochy

Transkript:

Písemka matematika 3 s řešením 1. Vypočtěte lim n( 1 + n 2 n), n lim n (( 1 + 1 n e ) n ) n. 1/2, 1/ e 2. Určte hromadné body, limitu superior a limitu inferior posloupností: a n = sin nπ ( 2, b n = n n) 1 an, n N. {0, 1, 1}, {,, 1} 3. Vypočtěte: 1/3, 1 2 1 (3n 2)(3n + 1), ( ) n + 2 2 n + 1 + n. 4. Pomocí vhodného kritéria rozhodněte o konvergenci řad: n n n!, 1 n ln n, n=2 n! (3 + 1)(3 + 2)... (3 + n), ( 1) n 1 n ln n. diverguje, diverguje, konverguje, konverguje 5. Určete poloměr a obor konvergence: x n n, 2 n n 2 xn, nx n n!, n (x + 2)n ( 1) n + n. [ 1, 1), [ 1/2, 1/2], (, ), ( 3, 1]

6. Určete součet řady funkcí (první příklad) resp. pomocí součtu řady funkcí sečtěte číselné řady (druhý a třetí příklad): x 4n 3 4n 3, n(n + 2) 3 n, n(n + 1) 8 n. 1 4 ln 1 + x 1 x + 1 2 arctgx, 3, 128 343 7. Vypočtěte Taylorovu řadu funkce f(x) = 1 x, v bodě x 0 = 2 a určete její obor konvergence. Vypočtěte Maclaurinovu řadu funkce e x2. 1 2 ( 1 + 1 2 (x + 2) + 1 4 (x + 2)2 +... + 1 ) 2 n (x + 2)n..., x ( 4, 0), e x2 = ( 1) n x2n (2n)!. 8. Je dáno zobrazení f : R 2 R 2, ověřte, že jsou splněny podmínky Banachovy věty a metodou postupných aproximací určete jeho pevný bod, tj. bod (x 0, y 0 ) splňující f(x 0, y 0 ) = (x 0, y 0 ). f(x, y) = ( 13 y + 2, 13 ) x 4. [3, 3] 9. Vypočtěte Fourierovu řadu funkce e x na intervalu [0, 2π]. e 2π 1 π [ 1 2 + ( 1 n 2 cos nx n + 1 ) ] n 2 sin nx + 1 10. Spočtěte Fourierovu transformaci funkcí f, g, jejich konvoluci f g a také její Fourierovu transformaci (ověřte, že je to součin Fourierových transformací původních funkcí): f(x) = { 1 x [ 1, 1] 0 jinak, g(x) = { 1 x 2 x [ 1, 1] 0 jinak

f g(y) = { F(f)(ξ) = 2 ξ sin ξ, F(g)(ξ) = 4 ξ 3 sin ξ 4 cos ξ, ξ2 y 3 3 y2 + 4 3 y [ 2, 2] 0 jinak, F(f g)(ξ) = 8 sin2 ξ 4 8 sin ξ cos ξ ξ 3. 11. Nalezněte obecné řešení rovnice i partikulární řešení splňující zadanou okrajovou podmínkou, načrtněte charakteristiky i okrajovou křivku a proveďte zkoušku: xu x + yu y = 2(x 2 + y 2 ), u(1, y) = 2y 2 + 1. ( y u = x 2 + y 2 + C, u p = x x) 2 + y 2 + y2 x 2. 12. Metodou separace proměnných nalezněte ohraničené řešení Laplaceovy rovnice na vnitřku jednotkového kruhu splňující zadanou okrajovou podmínku. Proveďte zkoušku. u = 0 pro x 2 + y 2 < 1, u(cos ϕ, sin ϕ) = sin ϕ + cos 2 ϕ. u = (1 + 2y + x 2 y 2 )/2 13. Klasifikujte parciální rovnici druhého řádu, nalezněte řešení a proveďte zkoušku. převeďte na kanonický tvar, x 2 u xx 2xu xy + u yy + xu x = 0. u = yf (y + ln x) + G(y + ln x) 14. Vypočtěte plochu ohraničenou křivkami y = 2x, y = x 2, y = 2 x a y = 1 x. jednoduchým integrálem v kartézských souřadnicích, dvojnásobným integrálem s proměnnými mezemi nejprve podle proměnné x, potom podle proměnné y, dvojnásobným integrálem s proměnnými mezemi nejprve podle proměnné y, potom podle proměnné x,

dvojným integrálem v pevných mezích pomocí jakobiánu a věty o transformaci (zvolte vhodné souřadnice), pomocí Greenovy věty, tj. vypočtěte práci silového pole F = ( y, x) po uzavřené křivce ohraničující plochu. 1/2 15. Vypočtěte moment setrvačnosti homogenní kružnice s jednotkovou hustotou o poloměru R vzhledem k jejímu průměru. πr 3 16. Vypočtěte tok vektorového pole F = (0, 0, x 2 y 2 z 2 ) plochou zadanou rovnicemi x 2 + y 2 + z 2 = R 2, z 0 a orientovanou vnější normálou přímo, převodem na objemový integrál pomocí Stokesovy věty. πr 8 /96 17. Vypočtěte tok vektorového pole F = rotg, kde G = (ky, kx, 0), kde k = konst., plochou z = v x2 +y 2, z 0, orientovanou vnější normálou přímo, pomocí integrální věty. 2πka 2 v a 2 18. Vypočtěte objem, hmotnost, polohu těžiště a moment setrvačnosti kolem osy symetrie pro plný homogenní (hustota ϱ = konst.) kužel o výšce h a poloměru podstavy R. Vypočtěte povrch pláště (bez podstavy), hmotnost pláště (plošná hustota σ = konst.), polohu těžiště pláště a moment setrvačnosti pláště kolem osy symetrie pro tento kužel. jednoduchým integrálem (kužel vznikne rotací úsečky kolem osy x). vícenásobným integrálem (zvolte vhodnou parametrizaci).

Objem V = πr 2 h/3, M = ϱπr 2 h/3, T = (3h/4, 0, 0) je-li osa symetrie x a vrchol (0, 0, 0), J = ϱπhr 4 /10. Povrch S = πr R 2 + h 2, M = σπr R 2 + h 2, T = (2h/3, 0, 0), J = σr 3 R 2 + h 2 /2. 19. Lineární zobrazení f : C 4 C 4 je zadáno ve standardní bázi (v řádkové symbolice) maticí: 5 4 0 0 A = 1 1 0 0 0 0 6 3. 0 0 3 0 a) Určete vlastní hodnoty a vlastní vektory f. b) Určete Jordanův normální tvar J A matice A. c) Určete podobnostní transformaci, které převede matici A na J A (obecně). d) Vypočtěte matici A 5. λ = 3, L λ = {(t, 2t, s, s) t, s C} 3 1 0 0 J A = 0 3 0 0 0 0 3 1 = T AT 1, T = 0 0 0 3 kde (a, b) k(s, t), (s, t) (0, 0). A 5 = T 1 J 5 T. Např. 0 1 0 0 T = 1 2 0 0 0 0 1 0, A5 = 0 0 3 3 T t 2T s 3S 3 S t 2t s s A a 2A b 3B 3 B a 2a b b 1 053 1 620 0 0 405 567 0 0 0 0 1 458 1 215 0 0 1 215 972,. 20. Lineární operátor f : C 5 C 5 má pětinásobnou vlastní hodnotu λ = 3, napište všechny možnosti Jordanova normálního tvaru matice tohoto operátoru (bez ohledu na pořadí bloků). U každé z nich zapište příslušný kanonický tvar charakteristické matice. U všech případů uveďte dimenzi podprostoru L λ vlastních vektorů a hodnost matice (J λe). Existuje sedm navzájem nepodobných operátorů (další Jordanovy matice se liší pouze pořadím bloků). 21. Operátor ϕ : P 1 [x] P 1 [x] (nad R) je zadán předpisem ϕ(ax + b) = ax + a + b.

Zvolme skalární součin v P 1 [x] takto: p(x) q(x) = p(0)q(0) + p(1)q(1). Dokažte, že operátor ϕ je symetrický a nalezněte jeho spektrální rozklad: ϕ = λ 1 π 1 + λ 2 π 2, projekce π 1 (ax + b) =... a π 2 (ax + b) =... zapište předpisem. π 1 (ax + b) = a/2 + b, π 2 (ax + b) = ax a/2 22. Nechť H = L 2 [0, π] je Hilbertův prostor kvadraticky integrabilních funkcí se skalárním součinem f g = π 0 f(x)g(x)dx. Ukažte, že operátor A(y) = y definovavý na D(A) = {y L 2 [0, π], y (0) = y(π) = 0} (tzv. smíšené podmínky) je hermiteovský, tj. A(y) z = y A(z), y, z D(A). Nalezněte jeho vlastní čísla a vlastní funkce. λ n = ( ) (2n + 1)2 2n + 1, y n = cos x, n N 0 4 2 23. Je zadán tenzor ω T 2 2 (V ), kde dimv = 2: ω = e 1 e 1 e 1 e 1 + 2e 1 e 2 e 1 e 1 e 1 e 2 e 2 e 1 + +3e 1 e 2 e 2 e 2 + 5e 2 e 1 e 1 e 1 11e 2 e 1 e 2 e 1. a) Určete dimenzi příslušného tenzorového prostoru. b) Vypište složky tenzoru ω. c) Antisymetrizujte ω v horních indexech. d) Symetrizujte ω v dolních indexech. e) Úžete ω v prvním horním a prvním dolním indexu. f) Úžete ω vektorovým argumentem ξ = e 1 + e 2 na druhé pozici. g) Zvedněte první dolní index na pozici třetího horního pomocí kontravariantní metriky (g ij ) k metrice kovariantní (g ij ), kde g 11 = 2, g 12 = g 21 = 1, g 22 = 1.

Vše zapište ve tvaru jako je zadání ω. 1. určíme dimenzi T 2 2 (V ). 2. vypíšeme nenulové složky ω: dim T 2 2 (V ) = 2 4 = 16 ω 11 11 = 1 ω 12 11 = 2 ω 12 21 = 1 ω 12 22 = 3 ω 21 11 = 5 ω 21 21 = 11 3. antisymetrizujeme ω v horních indexech: Celkem vyjde: ω ij kl = 1 2 (ωij kl ωji kl ) ω = 3e 1 e 2 e 1 e 1 + 10e 1 e 2 e 2 e 1 + 3e 1 e 2 e 2 e 2 4. symetrizujeme ω v dolních indexech: Celkem vyjde: ω ij kl = 1 2 (ωij kl + ωji kl ) ω = e 1 e 1 e 1 e 1 + 2e 1 e 2 e 1 e 1 1 2 e 1 e 2 e 1 e 2 + +3e 1 e 2 e 2 e 2 + 5e 2 e 1 e 1 e 1 11 2 e 2 e 1 e 1 e 2 + 1 2 e 1 e 2 e 2 e 1 11 2 e 2 e 1 e 2 e 1 5. Zúžíme ω v prvním horním a prvním dolním indexu: Celkem vyjde: (ι 1 1ω) i j = ω im jm ι 1 1ω = 10e 1 e 1 + 2e 2 e 1

6. zúžíme ω vektorovým polem ξ = e 1 + e 2, tedy vyčíslíme toto pole na druhém vektorovém argumentu. Vyjde: ι 2 (ξ)ω = = e 1 e 1 e 1 + 2e 1 e 2 e 1 + 2e 1 e 2 e 2 + 5e 2 e 1 e 1 11e 2 e 1 e 2 7. Zvedneme první dolní index na pozici třetího horního indexu. Metrika je zadaná jako: Celkem vyjde: g 3 1 ω = e 1 e 1 e 1 e 1 +e 1 e 2 e 1 e 1 +3e 1 e 2 e 1 e 2 e 1 e 1 e 2 e 1 + +6e 1 e 2 e 2 e 2 6e 2 e 1 e 1 e 1 17e 2 e 1 e 2 e 1 24. Nechť V = R 3. Nalezněte duální bázi (ẽ 1, ẽ 2, ẽ 3 ) k bázi ẽ 1 = (1, 1, 0), ẽ 2 = (0, 1, 1), ẽ 3 = (0, 0, 2). (Zapište ve tvaru ẽ i (ξ) =... pro ξ = (ξ 1, ξ 2, ξ 3 ).) Určete složky formy ω(ξ) = ξ 1 + ξ 2 + ξ 3 v této duální bázi. e 1 (ξ) = ξ 1, e 2 (ξ) = ξ 1 + ξ 2, e 3 (ξ) = 1 2 ξ1 + 1 2 ξ2 1 2 ξ3, ω = 2e 1 + 2e 2 2e 3. 25. Vypracujte jeden složitější příklad (popřípadě i důkaz nějakého tvrzení) dle vlastního výběru, týkající se některého z témat v sylabu předmětu Matematika 3.