5. Lineární diferenciální rovnice n-tého řádu

Podobné dokumenty
3. Lineární diferenciální rovnice úvod do teorie

Budeme pokračovat v nahrazování funkce f(x) v okolí bodu a polynomy, tj. hledat vhodné konstanty c n tak, aby bylo pro malá x a. = f (a), f(x) f(a)

n 3 lim 3 1 = lim Je vidět, že posloupnost je neklesající, tedy z Leibnize řada konverguje, ( 1) k 1 k=1

1. ZÁKLADY VEKTOROVÉ ALGEBRY 1.1. VEKTOROVÝ PROSTOR A JEHO BÁZE

základním prvkem teorie křivek v počítačové grafice křivky polynomiální n

3. Charakteristiky a parametry náhodných veličin

Matematika I, část II

PRAVDĚPODOBNOST A STATISTIKA. Náhodný vektor nezávislost, funkce náhodného vektoru

2 IDENTIFIKACE H-MATICE POPISUJÍCÍ VEDENÍ Z NAMĚŘENÝCH HODNOT

66. ročník matematické olympiády III. kolo kategorie A. Liberec, března 2017

Komplexní čísla. Definice komplexních čísel

Definice obecné mocniny

3. DIFERENCIÁLNÍ ROVNICE

NMAF063 Matematika pro fyziky III Zkoušková písemná práce 17. ledna 2019

1. Přirozená topologie v R n

6. KOMBINATORIKA Základní pojmy Počítání s faktoriály a kombinačními čísly Variace

Kapitola 4 Euklidovské prostory

Obsah. 1 Mocninné řady Definice a vlastnosti mocninných řad Rozvoj funkce do mocninné řady Aplikace mocninných řad...

Kapitola 5 - Matice (nad tělesem)

PRAVDĚPODOBNOST A STATISTIKA. Náhodný vektor nezávislost, funkce náhodného vektoru

S polynomy jste se seznámili již v Matematice 1. Připomeňme definici polynomické

2 Diferenciální počet funkcí více reálných proměnných

1.1. Primitivní funkce a neurčitý integrál

1.1. Definice Reálným vektorovým prostorem nazýváme množinu V, pro jejíž prvky jsou definovány operace sčítání + :V V V a násobení skalárem : R V V

8.1.2 Vzorec pro n-tý člen

S k l á d á n í s i l

11. přednáška 16. prosince Úvod do komplexní analýzy.

Spojitost a limita funkcí jedné reálné proměnné

12. N á h o d n ý v ý b ě r

1 Základní pojmy a vlastnosti

8.1.2 Vzorec pro n-tý člen

k(k + 1) = A k + B. s n = n 1 n + 1 = = 3. = ln 2 + ln. 2 + ln

= + nazýváme tečnou ke grafu funkce f

POLYNOM. 1) Základní pojmy. Polynomem stupně n nazveme funkci tvaru. a se nazývají koeficienty polynomu. 0, n N. Čísla. kde

( x) ( lim ( ) ( ) 0

I. TAYLORŮV POLYNOM. Taylorovy řady některých funkcí: Pro x R platí: sin(x) =

1 Trochu o kritériích dělitelnosti

NMAF063 Matematika pro fyziky III Zkoušková písemná práce 25. ledna x 1 n

DIFERENCIÁLNÍ POČET FUNKCE JEDNÉ PROMĚNNÉ. 1) Pojem funkce, graf funkce

Iterační metody řešení soustav lineárních rovnic

Matematika 1. Katedra matematiky, Fakulta stavební ČVUT v Praze. středa 10-11:40 posluchárna D / 13. Posloupnosti

1.3. POLYNOMY. V této kapitole se dozvíte:

NMAF061, ZS Zápočtová písemná práce skupina A 16. listopad dx

P. Girg. 23. listopadu 2012

Analýza a zpracování signálů. 4. Diskrétní systémy,výpočet impulsní odezvy, konvoluce, korelace

n=0 a n, n=0 a n = ±. n=0 n=0 a n diverguje k ±, a píšeme n=0 n=0 b n = t. Pak je konvergentní i řada n=0 (a n + b n ) = s + t. n=0 k a n a platí n=0

=, kde P(x) a Q(x) jsou polynomy. Rozklad na parciální zlomky Parciální zlomky jsou speciální racionální lomené funkce. Rozlišujeme 2 typy:

MATICOVÉ HRY MATICOVÝCH HER

u, v, w nazýváme číslo u.( v w). Chyba! Chybné propojení.,

MATEMATICKÁ INDUKCE. 1. Princip matematické indukce

3. ELEMENTÁRNÍ FUNKCE A POSLOUPNOSTI. 3.1 Základní elementární funkce. Nejprve uvedeme základní elementární funkce: KONSTANTNÍ FUNKCE

Při sledování a studiu vlastností náhodných výsledků poznáme charakter. podmínek různé výsledky. Ty odpovídají hodnotám jednotlivých realizací

2.4. INVERZNÍ MATICE

1 Uzavřená Gaussova rovina a její topologie

1. K o m b i n a t o r i k a

Správnost vztahu plyne z věty o rovnosti úhlů s rameny na sebe kolmými (obr. 13).

I. TAYLORŮV POLYNOM ( 1

6. Lineární diferenciální rovnice s kvazipolynomiální pravou stranou

Národní informační středisko pro podporu kvality

Užitečné zdroje příkladů jsou: Materiály ke cvičením z Kalkulu 3 od Kristýny Kuncové:

DERIVACE FUNKCÍ JEDNÉ REÁLNÉ PROM

jako konstanta nula. Obsahem centrálních limitních vět je tvrzení, že distribuční funkce i=1 X i konvergují za určitých

7. Analytická geometrie

SEMESTRÁLNÍ PRÁCE Z PŘEDMĚTU

procesy II Zuzana 1 Katedra pravděpodobnosti a matematické statistiky Univerzita Karlova v Praze

Abstrakt. Co jsou to komplexní čísla? K čemu se používají? Dá se s nimi dělat

5.5. KOMPLEXNÍ ODMOCNINA A ŘEŠENÍ KVADRATICKÝCH A BINOMICKÝCH ROVNIC

FUNKCÍ JEDNÉ REÁLNÉ PROMĚNNÉ PRVNÍ DIFERENCIÁL

veličiny má stejný řád jako je řád poslední číslice nejistoty. Nejistotu píšeme obvykle jenom jednou

Determinanty Opakování: Permutace na n prvcích je zobrazení p:{1,..., n} {1,..., n}, které je prosté a na.

!!! V uvedených vzorcích se vyskytují čísla n a k tato čísla musí být z oboru čísel přirozených.

NEPARAMETRICKÉ METODY

Přijímací řízení akademický rok 2013/2014 Bc. studium Kompletní znění testových otázek matematika

2. Vícekriteriální a cílové programování

Přijímací řízení akademický rok 2012/2013 Kompletní znění testových otázek matematické myšlení

2. TEORIE PRAVDĚPODOBNOSTI

Přednáška 7: Soustavy lineárních rovnic

NMAF061, ZS Zápočtová písemná práce VZOR 5. ledna e bx2 x 2 e x2. F (b) =

Klasifikace izolovaných singulárních bodů (zkráceně ISB) C... množina komlexních čísel oo... nekonečno є... náleží

Sekvenční logické obvody(lso)

Náhodný výběr 1. Náhodný výběr

Cvičení 1.1. Dokažte Bernoulliovu nerovnost (1 + x) n 1 + nx, n N, x 2. Platí tato nerovnost obecně pro všechna x R a n N?

O NĚKTERÝCH SUMAČNÍCH TECHNIKÁCH A MOŽNOSTECH JEJICH VYUŽITÍ PŘI VZDĚLÁVÁNÍ BUDOUCÍCH UČITELŮ MATEMATIKY ÚVOD

Masarykova univerzita Přírodovědecká fakulta

1 Diferenciální počet funkcí jedné reálné proměnné

Odhady parametrů 1. Odhady parametrů

5 Křivkové a plošné integrály

Cvičení 6.: Výpočet střední hodnoty a rozptylu, bodové a intervalové odhady střední hodnoty a rozptylu

Matematika 1. Ivana Pultarová Katedra matematiky, Fakulta stavební ČVUT v Praze. středa 10-11:40 posluchárna D Posloupnosti

SPOTŘEBITELSKÝ ÚVĚR. Na začátku provedeme inicializaci proměnných jejich vynulováním příkazem "restart". To oceníme při opakovaném použití dokumentu.

7. KOMBINATORIKA, BINOMICKÁ VĚTA. Čas ke studiu: 2 hodiny. Cíl

Přednáška 7, 14. listopadu 2014

i 1 n 1 výběrový rozptyl, pro libovolné, ale pevně dané x Roznačme n 1 Téma 6.: Základní pojmy matematické statistiky

Rovnice. RNDr. Yvetta Bartáková. Gymnázium, SOŠ a VOŠ Ledeč nad Sázavou

6. FUNKCE A POSLOUPNOSTI

Regrese. Aproximace metodou nejmenších čtverců ( ) 1 ( ) v n. v i. v 1. v 2. y i. y n. y 1 y 2. x 1 x 2 x i. x n

(3n + 1) 3n Příklady pro samostatnou práci

Doc. Ing. Dagmar Blatná, CSc.

Aritmetická posloupnost, posloupnost rostoucí a klesající Posloupnosti

O Jensenově nerovnosti

Transkript:

5 3.3.8 8:44 Josef Herdla lieárí difereciálí rovice -tého řádu 5. Lieárí difereciálí rovice -tého řádu (rovice s ostatími oeficiety) ( ), a,, a (5.) ( ) ( ) y a y a y ay q L[ y] y a y a y a y, q je spojitá a I = (a, b), a < b. ( ) ( ) Z obecé teorie vyplývá, že možia všech řešeí rovice (5.) a itervalu I (tzv. obecé řešeí) je možia yˆ er( L), de ŷ je libovolě vybraé řešeí partiulárí (a I ), tj. řešeí rovice s pravou straou q, a er(l) je možia všech řešeí přidružeé rovice homogeí, tj. L[ yˆ ] q, (5.) y er( L) L[ y ]. Sutečost, že se dále vždy bude jedat o řešeí a itervalech spojitosti fuce q, ebude dále vždy zdůrazňováa. Dále je zámo, že dim(er(l)) = a tedy v prostoru er(l) eistuje báze o prvcích y, y,, y. Lze tedy aždé řešeí rovice (5.) psát ve tvaru ˆ y y c y c y c y de c, c,, c jsou ějaé ostaty. Uvedeými pozaty jsou motivováy dále uvedeé roy řešeí rovice. Postup řešeí lieárí difereciálí rovice -tého řádu s ostatími oeficiety. Vyhledáí báze možiy všech řešeí homogeí rovice (staoveí fudametálího systému), tj. alezeí -tice lieárě ezávislých řešeí y, y,, y homogeí difereciálí rovice, tj. L[ y ],,,, y, y,, y, lieárě ezávislé.. Staoveí partiulárího řešeí ŷ, tj. alezeí alespoň jedé fuce, terá řeší difereciálí rovici s pravou straou q. 3. Kostruce obecého řešeí ve tvaru y y c y c y c y. ˆ

5 3.3.8 8:44 Josef Herdla lieárí difereciálí rovice -tého řádu 4. Je-li řešea počátečí úloha, staoveí ostat c, c,, c ta, aby řešeí vyhovělo počátečím podmíám ( přizpůsobeí ostat ). Fudametálí systém. ( ) ( ) Nechť L[ y] y a y a y a y. Jestliže y( ) e, pa L[ y( )] L[ e ] ( e ) a ( e ) a ( e ) a ( e ) ( ) ( ) e a a a. Tedy platí: Le [ ] právě dyž a a a. (5.3) Polyom a a a je tzv. charateristicý polyom difereciálí rovice L[ y] y a y a y a y, vzie z difereciálí rovice sado záměou y ( ) ( ) ( ), =,,, ( y () y ). Z rovice (5.3) vyplývá, že fuce y( ) e je řešeím lieárí homogeí difereciálí rovice L[y] = právě dyž oeficiet je ořeem charateristicého polyomu této rovice. Poud má charateristicý polyom právě avzájem růzých (obecě ompleích) ořeů,,,, pa můžeme sado sestavit lieárě ezávislých řešeí, tj. fudametálí systém, e, e,, e. Důaz lieárí ezávislosti tato sestrojeých fucí provedeme v ásledující větě, zato i pro případ víceásobých ořeů. Má-li charateristicý polyom víceásobé ořey je situace složitější. Věta 5. (ostruce fudametálího systému - báze er(l)) Nechť charateristicý polyom lieárí difereciálí rovice y a y a y a y, (5.4) ( ) ( ) má právě,, avzájem růzých (ompleích) ořeů s ásobostmi,,,, tj. platí: a a a ( ) ( ) ( ), de i j i j,. Pa dále uvedeé fuce tvoří fudametálí systém (bázi er(l)) rovice (5.4): e, e, e,, e, e, e, e,, e, 3 3 3 3 3 e, e, e,, e, e, e, e,, e. Pozáma 5. Fuce v (5.5) typu polyom epoeciála se azývají vazipolyomy. Než přistoupíme důazu Věty 5., prozoumejme chováí těchto vazipolyomů z hledisa derivace. (5.5) () Derivace vazipolyomu je vazipolyom. Je totiž

5 3.3.8 8:44 Josef Herdla lieárí difereciálí rovice -tého řádu ( ) ( ) ( ) P e P P e de m P( ) p p p p je ějaý polyom. Pa ovšem m m m P( ) P( ) p ( p mp ) ( p p ) p p, (5.6) m m m m m je opět polyom. () Poud derivace eměí stupě polyomů. Teto pozate plye ze vztahu (5.6), tj.: st( P) st( P P). (3) Poud pa derivace zachovává ulové polyomy, tj. P P P. Je-li P ulový polyom, pa P P je utě tay ulový polyom. Je-li P P ulový polyom, pa P emůže být eulový, jia by eplatilo tvrzeí v bodě (). Pro sazší vyjadřováí defiujme stupeň vazipolyomu vztahem st( Pe ) : st( P). Poud tedy derivováí zachovává stupeň a ulovost vazipolyomů. (důaz Věty 5.) (a) Fuce (5.5) jsou LN. Napišme ulovou lieárí ombiaci všech fucí z (5.5), dostaeme: c e c e c e c e c e c e c e c e c e. (5.7) Je zřejmé, že (5.7) je možo psát ve tvaru P ( ) e P ( ) e P ( ) e, (5.8) de jsme ozačili: P( ) c c c, ( ), (5.9) P c c c P c c c ( ). Naším cílem je uázat, že oeficiety c, c,, c, v lieárí ombiaci (5.7) emohou být eulové, tj. polyomy P i v rovici (5.8) musí utě být ulové. Za tím účelem rovici (5.8) vydělíme epoeciálou, dostaeme e P ( ) P ( ) e P ( ) e, (5.) 3

5 3.3.8 8:44 Josef Herdla lieárí difereciálí rovice -tého řádu de jsme ozačili i : i, protože čísla i jsou po dvou růzá čísla (tj. platí i j ), jsou čísla i eulová a jsou opět po dvou růzá. i j Nyí budeme ěolirát po sobě derivovat rovici (5.) ta dlouho, až polyom P () vymizí. Po této operaci bude mít výsledá rovice (5.) tvar: P ( ) e P ( ) e, (5.) de podle pozámy 5. budou zachováváy stupě i ulovosti vazipolyomů, tj. st(p i ) = st(p i ) a Pi Pi, i =,,. Nyí a rovici (5.) apliujme stejý postup jao a (5.), tj. vydělme vyderivujme polyom P (). Dostaeme e a 3 3 P ( ) e P ( ) e, de jsme ozačili i : i i, opět po dvou růzá eulová čísla a opět st(p i ) = st(p i ) a Pi Pi, i = 3,,. Tato budeme postupovat doud v rovici zbude jediý vazipolyom. Zapišme posledí dva roy tohoto postupu, tj. a ro. Dostaeme P ( ) e P ( ) e, (5.) ( ) P e. (5.3) Z posledí rovice vyplývá, že polyom P je ulový, pa ovšem musí být podle pozámy 5. ulové i polyomy P, j. Odtud vyplývá, že P je ulový polyom. j Z rovice (5.) plye i ulovost polyomu P - - a tedy aoec ulovost že P - a obdobě všech ostatích polyomů (5.9). Odtud plye ulovost všech oeficietů c a tedy lieárí ezávislost fucí (5.5). (b) Sutečost, že fuce (5.5) jsou řešeím homogeí rovice (5.4) doážeme později s využitím vhodějšího aparátu. Přílad 5. Staovme obecé řešeí difereciálí rovice y y 4y 8y. Pro charateristicý polyom zadaé rovice platí: 3 4 8 3 3 ( ) ( )( 4 ) ( )( ). 4

5 3.3.8 8:44 Josef Herdla lieárí difereciálí rovice -tého řádu Polyom má tedy dva růzé ořey, z toho oře je dvojásobý. Podle Věty 5. tomu odpovídá fudametálí systém e, e, e. Obecým řešeím zadaé homogeí rovice bude libovolá lieárí ombiace vetorů báze, tj.: y c e c e c e 3. Přílad 5. (ompleí ořey charateristicého polyomu) Staovme obecé řešeí difereciálí rovice y 3y y 6y. Pro charateristicý polyom zadaé rovice platí: 3 3 6 ( 3) ( 3) ( 3)( ) ( 3)( i )( i ). Podle Věty 5. ořeům polyomu odpovídá fudametálí systém e, e, e 3 i i Nevýhodou této báze je její ompleí charater,. (5.4) i e i cos( ) si( ), i e cos( ) isi( ), taže reálá řešeí daé difereciálí rovice je uto vyjadřovat lieárími ombiacemi s ompleími oeficiety, což se může v orétích případech jevit jao epraticé. V aždém vetorovém prostoru, tedy i v er(l), vša báze eí určea jedozačě. Jestliže a dvojici vetorů i i e, e provedeme trasformaci i y e cos( ) : y i i i e si( ) (5.5) pa fuce y, y, opět řeší daou homogeí difereciálí rovici, eboť jsou to lieárí ombiace jejího fudametálího systému a trojice fucí 3 e,cos( ),si( ) je lieárí ezávislá, eboť trasformace (5.5) je určea regulárí maticí. Je tedy možia (5.6) opět fudametálím systémem zadaé rovice. Obecé řešeí zadaé difereciálí rovice můžeme tedy vyjádřit dvěma způsoby: (5.6) ebo y c e c e c e, (5.7) 3 i i 3 y c e c cos( ) c si( ). (5.8) 3 3 Pozáma 5. 5

5 3.3.8 8:44 Josef Herdla lieárí difereciálí rovice -tého řádu Koeficiety lieárí ombiace jsme v rovicích (5.7), (5.8) ozačili stejými symboly c i, ač je zřejmé, že vyjadřují-li obě rovice tutéž fuci y, mohou být v aždé rovici oeficiety růzé. Uvažujeme-li ompleí oeficiety c i, pa obě formule vyjadřují tutéž možiu řešeí daé homogeí difereciálí rovice, možia všech reálých řešeí se ovšem sáze popisuje formulí (5.8). Trasformaci použitou v (5.5) je ovšem možo použít a libovolou dvojici avzájem ompleě sdružeých fucí v sezamu (5.5). Jestliže má charateristicý polyom dvojici ompleě sdružeých ořeů se stejou ásobostí, tj. v jeho rozladu a ořeové čiitele lze vyhledat výraz ( ) ( ), de i,,, pa podle Věty 5. této dvojici ořeů odpovídá posloupost fucí fudametálího systému e, e, e,, e, e, e, e,, e, terou lze opět v sezamu (5.5) ahradit posloupostí reálých fucí cos( ), cos( ), cos( ),, cos( ), e e e e si( ), si( ), si( ),, si( ), e e e e apliací stejé lieárí trasformace jao v (5.5). Partiulárí řešeí Věta 5. (variace ostat) Nechť L[ y]: p ( ) y p ( ) y p ( ) y p ( ) y, (5.9) ( ) ( ) fuce p, p,, p, q jsou spojité a I = (a, b), a < b, a fuce y, y,, y, tvoří fudametálí systém homogeí difereciálí rovice L[ y] = a I. Pa fuce yˆ( ) c ( ) y ( ) c ( ) y ( ) c ( ) y ( ) (5.) je řešeím (partiulárím) rovice L[ y] = q a I, jestliže fuce c, c,, c, vyhovují a I soustavě: 6

5 3.3.8 8:44 Josef Herdla lieárí difereciálí rovice -tého řádu c c [ y,, y ]. (5.) c q c p Stačí ověřit, že fuce ŷ defiovaá formulí (5.) vyhovuje rovici L[ y] = q za předpoladu (5.). Výpočet bude přehledější, použijme-li maticový zápis. Defiujme matice: [,,, ], y y y c, pa lze psát ŷ. c Vzhledem podmíce (5.) pro derivace fuce ŷ platí: yˆ ˆ y. ( ) ( ) yˆ ( ) ( ) q yˆ p Dále yˆ yˆ L[ yˆ ] p, p,, p, p p, p,, p, p p, p,, p, p ( ) ( ) yˆ ( ) ( ) q yˆ p [ ], [ ],, [ ], [ ],,,, L y L y L y L y q q q, což se mělo doázat. Přílad 5.3 Nalezěte obecé řešeí difereciálí rovice y y y e. Pravá straa rovice je spojitá a (,) (, ), a této možiě bude eistovat obecé řešeí difereciálí rovice. () Fudametálí systém. Charateristicý polyom: ( ), = je jediým ořeem charateristicého polyomu a je ořeem dvojásobým. Podle Věty 5. je { e, e } báze řešeí homogeí rovice. 7

5 3.3.8 8:44 Josef Herdla lieárí difereciálí rovice -tého řádu () Partiulárí řešeí. Podle Věty 5. je aždá fuce yˆ( ) c( ) e c( ) e partiulárím řešeím daé rovice poud pomocé fuce c, c, jsou řešeím soustavy e e c e e e c e. c Odtud plye c, tj. c c l, a tedy yˆ( ) e l e. (3) Obecé řešeí. y( ) l e ce c e. c c. Itegrací dostaeme Pozáma 5.3 V rovici (5.9) jsme zavedli oeficiet p ( ) ač ho lze vždy z rovice odstrait děleím, proto jsme jej apř. v rovici (5.) euvažovali (resp. uvažovali jsme jej jedotový). Chtěli jsme zde zdůrazit jeho vliv a tvar soustavy (5.). 8