+ c. n x ( ) ( ) f x dx ln f x c ) a. x x. dx = cotgx + c. A x. A x A arctgx + A x A c

Podobné dokumenty
R n výběr reprezentantů. Řekneme, že funkce f je Riemannovsky integrovatelná na

Při výpočtu obsahu takto omezených rovinných oblastí mohou nastat následující základní případy : , osou x a přímkami. spojitá na intervalu

2. INTEGRÁLNÍ POČET FUNKCE JEDNÉ PROMĚNNÉ

26. listopadu a 10.prosince 2016

Integrální počet - II. část (určitý integrál a jeho aplikace)

Obsah rovinného obrazce

Integrální počet - III. část (určitý vlastní integrál)

7. Integrální počet Primitivní funkce, Neurčitý integrál

5.2. Určitý integrál Definice a vlastnosti

LDF MENDELU. Simona Fišnarová (MENDELU) Určitý integrál ZVMT lesnictví 1 / 26

VIII. Primitivní funkce a Riemannův integrál

Jak již bylo uvedeno v předcházející kapitole, můžeme při výpočtu určitých integrálů ze složitějších funkcí postupovat v zásadě dvěma způsoby:

Přehled základních vzorců pro Matematiku 2 1

Matematika II: Pracovní listy Integrální počet funkce jedné reálné proměnné

Seznámíte se s další aplikací určitého integrálu výpočtem objemu rotačního tělesa.

3. APLIKACE URČITÉHO INTEGRÁLU

Obsah. Aplikovaná matematika I. Gottfried Wilhelm Leibniz. Základní vlastnosti a vzorce

Integrální počet - IV. část (aplikace na určitý vlastní integrál, nevlastní integrál)

Petr Hasil. Podpořeno projektem Průřezová inovace studijních programů Lesnické a dřevařské fakulty MENDELU v Brně (LDF)

Riemannův určitý integrál.

Výpočet obsahu rovinného obrazce

6. Určitý integrál a jeho výpočet, aplikace

18. x x 5 dx subst. t = 2 + x x 1 + e2x x subst. t = e x ln 2 x. x ln 2 x dx 34.

VIII. Primitivní funkce a Riemannův integrál

Integrál a jeho aplikace Tomáš Matoušek

V předchozích kapitolách byla popsána inverzní operace k derivování. Zatím nebylo jasné, k čemu tento nástroj slouží.

integrovat. Obecně lze ale říct, že pokud existuje určitý integrál funkce podle různých definic, má pro všechny takové definice stejnou hodnotu.

NEWTONŮV INTEGRÁL. V předchozích kapitolách byla popsána inverzní operace k derivování. Zatím nebylo jasné, k čemu tento nástroj slouží.

Matematika II: Testy

II. 5. Aplikace integrálního počtu

Primitivní funkce. Definice a vlastnosti primitivní funkce

MATEMATIKA II V PŘÍKLADECH

je daná funkce. Množinu všech primitivních funkcí k f na I nazveme neurčitým f(x)dx nebo f.

Vzdělávací materiál. vytvořený v projektu OP VK. Název školy: Gymnázium, Zábřeh, náměstí Osvobození 20. Číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.

Funkce jedné proměnné

Diferenciální počet. Spojitost funkce

10 Určitý integrál Riemannův integrál. Definice. Konečnou posloupnost {x j } n j=0 nazýváme dělením intervalu [a,b], jestliže platí

vás seznámí s učivem, které v dané kapitole poznáte a které byste po jejím prostudování měli umět.

Obsah na dnes Derivácia funkcie

OBECNÝ URČITÝ INTEGRÁL

ZÁKLADNÍ POZNATKY. p, kde ČÍSELNÉ MNOŽINY (OBORY) N... množina všech přirozených čísel: 1, 2, 3,, n,

DERIVACE A INTEGRÁLY VE FYZICE

INTEGRÁLNÍ POČET. Primitivní funkce. Neurčitý integrál. Pravidla a vzorce pro integrování

je parciální derivace funkce f v bodě a podle druhé proměnné (obvykle říkáme proměnné

Obsah. Perspektivy krajinného managementu - inovace krajinářských discipĺın. Jakob Steiner švýcarský matematik - geometr. vzorce, integrační metody

8. Elementární funkce

ANALYTICKÁ GEOMETRIE V PROSTORU

Matematika 1A. PetrSalačaJiříHozman Fakulta přírodovědně-humanitní a pedagogická Technická univerzita v Liberci

Text m ºe být postupn upravován a dopl ován. Datum poslední úpravy najdete u odkazu na staºení souboru. Veronika Sobotíková

je jedna z orientací určena jeho parametrizací. Je to ta, pro kterou je počátečním bodem bod ϕ(a). Im k.b.(c ) ( C ) (C ) Obr Obr. 3.5.

x + F F x F (x, f(x)).

12.1 Primitivní funkce

Digitální učební materiál

Matematické metody v kartografii

Souhrn základních výpočetních postupů v Excelu probíraných v AVT listopad r r. . b = A

JEDNODUCHÝ INTEGRÁL příklady. pro vysoké školy

Kapitola 7: Integrál.

2. Funkční řady Studijní text. V předcházející kapitole jsme uvažovali řady, jejichž členy byla reálná čísla. Nyní se budeme zabývat studiem

Integrály definované za těchto předpokladů nazýváme vlastní integrály.

6. a 7. března Úloha 1.1. Vypočtěte obsah obrazce ohraničeného parabolou y = 1 x 2 a osou x.

4. přednáška 22. října Úplné metrické prostory. Metrický prostor (M, d) je úplný, když každá cauchyovská posloupnost bodů v M konverguje.

Kapitola 7: Neurčitý integrál. 1/14

17 Křivky v rovině a prostoru

Integrální počet - II. část (další integrační postupy pro některé typy funkcí)

Obecně: K dané funkci f hledáme funkci ϕ z dané množiny funkcí M, pro kterou v daných bodech x 0 < x 1 <... < x n. (δ ij... Kroneckerovo delta) (4)

2.3 Aplikace v geometrii a fyzice Posloupnosti a řady funkcí Posloupnosti funkcí... 17

Geometrické a fyzikální aplikace určitého integrálu. = b a. je v intervalu a, b záporná, je integrál rovněž záporný.

13. Exponenciální a logaritmická funkce

LINEÁRNÍ DIFERENCIÁLNÍ ROVNICE 2.ŘÁDU

Logaritmická funkce, logaritmus, logaritmická rovnice

Až dosud jsme se zabývali většinou reálnými posloupnostmi, tedy zobrazeními s definičním

Seznámíte se s použitím určitého integrálu při výpočtu hmotnosti, statických momentů, souřadnic těžiště a momentů setrvačnosti.

Masarykova univerzita

Jsou to rovnice, které obsahují neznámou nebo výraz s neznámou jako argument logaritmické funkce.

3 Algebraické výrazy. 3.1 Mnohočleny Mnohočleny jsou zvláštním případem výrazů. Mnohočlen (polynom) proměnné je výraz tvaru

Lineární nerovnice a jejich soustavy

Kapitola 7: Integrál. 1/17

5.5 Elementární funkce

= b a. V případě, že funkce f(x) je v intervalu <a,b> záporná, je integrál rovněž záporný.

Věta (princip vnořených intervalů). Jestliže pro uzavřené intervaly I n (n N) platí I 1 I 2 I 3, pak

URČITÝ INTEGRÁL FUNKCE

5. INTEGRÁLNÍ POČET FUNKCE JEDNÉ PROMĚNNÉ

MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ LDF MT MATEMATIKA NEURČITÝ INTEGRÁL

INTEGRACE KOMPLEXNÍ FUNKCE KŘIVKOVÝ INTEGRÁL

MATEMATIKA I. prof. RNDr. Gejza Dohnal, CSc. IV. Základy integrálního počtu

2. Pokud nedojde k nejasnostem, budeme horní a dolní součty značit pouze

Ohýbaný nosník - napětí

POUŽITÍ RIEMANNOVA INTEGRÁLU K VÝPOČTU MATEMATICKO-FYZIKÁLNÍCH ÚLOH

Křivkový integrál prvního druhu verze 1.0

Komplexní čísla tedy násobíme jako dvojčleny s tím, že použijeme vztah i 2 = 1. = (a 1 + ia 2 )(b 1 ib 2 ) b b2 2.

56. ročník Matematické olympiády. b 1,2 = 27 ± c 2 25

M - Příprava na 3. zápočtový test pro třídu 2D

Při výpočtu složitějších integrálů používáme i u určitých integrálů metodu per partes a substituční metodu.

NMAF061, ZS Písemná část zkoušky 25. leden 2018

4. Determinanty. Výpočet: a11. a22. a21. a12. = a 11 a 22 a 33 + a 12 a 23 a 31 + a 13 a 21 a 32 a 13 a 22 a 31. a 11 a 23 a 32 a 12 a 21 a 33

Petr Hasil. Podpořeno projektem Průřezová inovace studijních programů Lesnické a dřevařské fakulty MENDELU v Brně (LDF)

SYLABUS PŘEDNÁŠKY 7 Z GEODÉZIE 1

Integrální počet - I. část (neurčitý integrál a základní integrační metody)

( t) ( t) ( t) Nerovnice pro polorovinu. Předpoklady: 7306

Kapitola Křivkový integrál 1. druhu Délka oblouku

Transkript:

) INTEGRÁLNÍ POČET FUNKCE JEDNÉ PROMĚNNÉ ) Pojem neurčitého integrálu Je dán funkce Pltí všk tké F tk, y pltilo F ( ) f ( ) Zřejmě F ( ), protože pltí, 5,, oecně c, kde c je liovolná kon- stnt f ( ) nším úkolem je njít funkci () Def: Funkce F () se nzývá primitivní k funkci f () n intervlu (, ) R, jestliže pro všechn z tohoto intervlu pltí F ( ) f ( ) Z úvodního příkldu je zřejmé, že má-li dná funkce f () primitivní funkci, je tkových funkcí nekonečně mnoho liší se pouze konstntou Def : Množinu všech primitivních funkcí F () k funkci f () n intervlu (, ) nzýváme neurčitým integrálem funkce f () Píšeme f ( ) d F( ) c Vlstnosti neurčitého integrálu Je-li funkce f () spojitá n intervlu (, ), pk k ní v tomto intervlu eistuje lespoň jedn primitivní funkce tedy i neurčitý integrál f ( ) d Pokud pro (, ) eistují integrály f ( ) d g( ) d, pltí : f ( ) d f ( [ ] ) c f ( ) d c f ( ) d, kde c 0 je konstnt [ f ( ) ± g( ) ] d f ( ) d ± g( ) d

I d c n n II d c, n n III d ln c ( IV V d c ln e d e c VI sin d cos c VII cosd sin c VIII IX cos sin d tg c d cotg c ) Zákldní neurčité integrály ( ) ( ) -------------------------------------------------------------- X d rcsin A A c XI XII d ln ± B c ± B d A A rctg A c XIII A d A ln c A A ------------------------------------------------------------- f ( ) f d ln f c ) XIV f ( ) d F( ) c

Integrce pomocí zákldních vzorců úprvmi integrovné funkce ) d ( ) d vz c c ) d d c c vz ( ) ) d d d d c vz, ln ) d d d d c sin cos cos tg tg cos cos cos cos 5) d d c vz rctg 9 6) d d d c vz rctg 0 6 ( ) 6 6 6 7) d vz ln c 8) d d vz ln ( ) 6 c 6 ( ) 9) d vz0 rcsin c 0) d vz ln c 5 5 ) d 5 d c vz ln Integrce pomocí vzorce č ) d ln 5 c 5 ) d d ln c ) sin sin tg d d d ln cos c cos cos Integrce pomocí vzorce č 5) cos( ) d sin( ) c ( ) 6) d ( ) d c ( ) c 6 7) e d e c

) Sustituce typu t ϕ() ) Integrce sustituční metodou Vět : Nechť funkce t ϕ() má derivci n intervlu ( α, β ) zorzuje ho n intervl (, ) Nechť funkce f (t) je spojitá n intervlu (, ) Pk n intervlu (, β ) dosdíme-li do primitivní funkce n prvé strně t ϕ() Integrci sustituční metodou provádíme podle následujícího schémtu : f ϕ f ( t) dt, α pltí ( ( )) ϕ ( ) d sust: t ϕ( ) c dt ϕ ( ) d f ( ϕ ( )) ϕ ( ) d f ( t) dt F( t) c F( ϕ( )) Z novou proměnnou t čsto volíme vnitřní složku složené funkce Př : Sustituční metodou vypočítejte integrál ( 7) d Řešení : t 7 dt d dt d t dt t d ( 7) dt C C t 8 ) Sustituce typu ϕ(t) Vět : Nechť funkce f () je spojitá n intervlu (, ) Nechť funkce ϕ (t) má nenulovou derivci n intervlu ( α, β ) zorzuje ho n intervl (, ) Pk n intervlu (, ) pltí ( ) d f ( ( t)) ϕ f ϕ ( t) dt, dosdíme-li do primitivní funkce n prvé strně t ( ϕ ), kde ϕ je inverzní funkce k funkci ϕ Integrci sustituční metodou provádíme podle následujícího schémtu : sust : ϕ( t) f ( ) d f ( ϕ( t)) ϕ ( t) dt F( t) c F( ϕ ( c d ϕ ( t) dt )) d Př: Sustituční metodou vypočítejte integrál ( ) d t tdt dt t Řešení : c d tdt t t rctg rctg ( ) ( ) ( t ) c ) Integrce metodou per prtes Jde o metodu, kterou používáme pro integrci součinu dvou funkcí n zákldě následující věty Vět : Nechť funkce u ( ) v( ) mjí derivci n intervlu (, ) Pk eistuje-li integrál n prvé strně, pltí u ( ) v ( ) d u( ) v( ) u ( ) v( ) d

Metod má smysl, pokud umíme řešit integrál n prvé strně rovnosti Volu funkcí u v je čsto výhodné provádět pomocí následujících prvidel : z nederivovnou funkci volíme toho činitele, kterého neumíme integrovt, umíme-li integrovt o činitele, potom toho, který se derivcí více zjednoduší Př : Metodou per prtes vypočítejte integrál lnd Řešení : v ln, v d d d C ln ln ln ln u 6, u 5 5) Integrce jednotlivých typů funkcí ) Integrce jednoduchých rcionálních lomených funkcí Neryze lomenou rcionální funkci vyjádříme vydělením jko součet polynomu ryze lomené rcionální funkce Pokud má tto ryze lomená funkce tvr A, integrujeme ji pomocí ně- c kterého ze vzorců,, popřípdě A ( ) n neo d (dělíme) d c vz rctg ( jiný způso výpočtu : d d d d ) d (dělíme) d ln c ln c ( ) d d c c ( ) vz ( ) 9( ) ln 5 8 rctg C (úlohu je možné řešit též sustitucí t ) ) Integrce ircionálních funkcí Integrál ircionální funkce R( ; n ) d řešíme sustitucí t n Př : d t t t Řešení : d tdt dt (dělíme) t dt tdt d t t t t t lnt C ln C

6 n n k Integrál ircionální funkce R( ; ), ),, n ) d řešíme sustitucí t s, kde s je nejmenší společný násoek čísel Př : d ( ) n,, n, nk 6 5 5 t 6t t t Řešení : d dt 6 dt 6 dt (dělíme) 5 t dt d 6 6 ( ) 6 t ( t ) t ( t ) t 6 6 6 dt 6 dt 6t 6rctgt C 6 6rctg C t c) Integrce goniometrických funkcí Je-li možné integrovnou goniometrickou funkci uprvit n tvr R(sin ) cos řešíme integrál sustitucí t sin, R(cos ) sin řešíme integrál sustitucí t cos (pro převod jedné funkce n druhou používáme vzth sin cos ) sin Př : d cos sin sin sin cos t cos ( t ) Řešení : d d sind dt cos cos cos dt sind ( t ) t dt dt dt t t C C t (dělíme) rctg( ) cos rctg(cos ) t

Nechť f () je funkce spojitá n intervlu 7 Určitý integrál ) Riemnnův určitý integrál,, která je zde nývá kldných hodnot je rostoucí Grf této funkce, os přímky, ohrničují rovinný orzec Rozdělme intervl, n n stejných dílků délky h Nyní určíme funkční hodnoty v krjních odech jednotlivých intervlů vytvoříme součty : sn f ( ) h f ( ) h f ( ) h f ( n ) h dolní součet, 0 Sn f ( ) h f ( ) h f ( ) h f ( n ) h horní součet Čísl sn Sn předstvují součet oshů odélníků o zákldnách délky h výškách dných hodnotmi v krjních odech intervlů Pltí zřejmě sn Sn Budeme-li zvyšovt počet dělících odů n, udou se čísl Jestliže sn Sn k soě přiližovt n, eistují limity lim sn limsn jejich hodnoty jsou si rovny n n Společnou hodnotu těchto limit nzýváme Riemnnův určitý integrál funkce f () v intervlu, znčíme ho f ( ) d Z geometrického hledisk předstvuje f ( ) d osh orzce, ohrničeného grfem funkce f (), osou přímkmi,

Vlstnosti určitých integrálů 8 c f ( ) d c f ( ) d [ ( ) ± g( ) ] d f ( ) d ± f g( ) d f ) d f ( ) d f ( ) d c (, kde c (, ) c Zákldní vět integrálního počtu, vět Leiniz-Newtonov Vět : Je-li F() primitivní funkce ke spojité funkci f () n intervlu,, pk [ F ( ) ] F ( ) F( ) f ( ) d 6 Př : ( ) d Výpočet určitého integrálu metodou per prtes u u v cos [ uv ] u v d u vd Př: cosd [ sin] sind sin 0 [ cos] 0 v sin cos cos0 0 0 0 Výpočet určitého integrálu sustituční metodou Př: sust : t ϕ( ) β f ( ϕ( )) ϕ ( ) d dt ϕ ( ) d f ( t) dt α α α α ϕ( ), β ϕ( ) β [ F( t) ] F( β ) F ( ) 9 sust : t d tdt d tdt ( ) ( ) t t t t 9 t dt rctg [ t] (rctg rctg )

) Geometrické plikce určitého integrálu 9 Osh rovinné olsti Pří výpočtu oshu rovinné olsti mohou nstt následující přípdy : ) Funkce f () je spojitá n intervlu f (), osou přímkmi, pltí f ( ) 0 Osh orzce, ohrničeného grfem funkce, se vypočítá pomocí vzorce P f ( ) d Or : ) Funkce f () je spojitá mění n intervlu, znménko Osh příslušného orzce se vypočítá pomocí vzorce Or : P f ( ) d Při výpočtu určíme průsečíky funkce f () s osou stnovíme intervly, ve kterých je f ( ) > 0 ve kterýchf ( ) < 0 N kždém z těchto intervlů pk počítáme určitý integrál, přičemž v intervlech, ve kterých je funkce záporná, změníme znménko funkce f ()

0 c) Rovinná olst je shor ohrničená funkcí f (), zdol funkcí g () dále přímkmi, Osh příslušného orzce se vypočítá pomocí vzorce Or : [ f ) g( ] P ( ) d Ojem rotčního těles Ojem těles, které vznikne rotcí olsti, ohrničené grfem funkce f (), osou přímkmi, kolem osy, se vypočítá pomocí vzorce [ f ( ) ] d V