Odraz na kulové ploše

Podobné dokumenty
Odraz na kulové ploše Duté zrcadlo

URČITÝ INTEGRÁL. Motivace:

Geometrické a fyzikální aplikace určitého integrálu. = b a. je v intervalu a, b záporná, je integrál rovněž záporný.

GEOMETRICKÉ APLIKACE INTEGRÁLNÍHO POČTU

Středová rovnice hyperboly

Hyperbola, jejíž střed S je totožný s počátkem soustavy souřadnic a jejíž hlavní osa je totožná

Výpočet obsahu rovinného obrazce

Laboratorní práce č.8 Úloha č. 7. Měření parametrů zobrazovacích soustav:

Základní příklady. 18) Určete velikost úhlu δ, jestliže velikost úhlu α je 27.

Seznámíte se s další aplikací určitého integrálu výpočtem obsahu pláště rotačního tělesa.

= b a. V případě, že funkce f(x) je v intervalu <a,b> záporná, je integrál rovněž záporný.

Zobrazení kružnice v pravoúhlé axonometrii. osy, která je normálou roviny dané kružnice; délka hlavní poloosy je rovna poloměru

3.1.3 Vzájemná poloha přímek

Dráhy planet. 28. července 2015

14 Kuželosečky v základní poloze

ZOBRAZOVÁNÍ ODRAZEM NA KULOVÉ PLOŠE aneb Kdy se v zrcadle vidíme převrácení. PaedDr. Jozef Beňuška jbenuska@nextra.sk

ANALYTICKÁ GEOMETRIE V PROSTORU

56. ročník Matematické olympiády. b 1,2 = 27 ± c 2 25

(1) přičemž všechny veličiny uvažujeme absolutně. Její úpravou získáme vztah + =, (2) Přímé zvětšení Z je dáno vztahem Z = =, a a

Při výpočtu obsahu takto omezených rovinných oblastí mohou nastat následující základní případy : , osou x a přímkami. spojitá na intervalu

Diferenciální počet. Spojitost funkce

x + F F x F (x, f(x)).

+ c. n x ( ) ( ) f x dx ln f x c ) a. x x. dx = cotgx + c. A x. A x A arctgx + A x A c

Centrovaná optická soustava

R n výběr reprezentantů. Řekneme, že funkce f je Riemannovsky integrovatelná na

KONSTRUKTIVNÍ GEOMETRIE. Mgr. Petra Pirklová, Ph.D. kmd.fp.tul.cz Budova G, 4. patro

Hledání hyperbol

ZOBRAZOVACÍ ROVNICE OKY A KULOVÉHO ZRCADLA

4.4.3 Kosinová věta. Předpoklady:

3 Algebraické výrazy. 3.1 Mnohočleny Mnohočleny jsou zvláštním případem výrazů. Mnohočlen (polynom) proměnné je výraz tvaru

Posluchači provedou odpovídající selekci a syntézu informací a uceleně je uvedou do teoretického základu vlastního měření.

Seznámíte se s další aplikací určitého integrálu výpočtem objemu rotačního tělesa.

( t) ( t) ( t) Nerovnice pro polorovinu. Předpoklady: 7306

ANALYTICKÁ GEOMETRIE

3. APLIKACE URČITÉHO INTEGRÁLU

5.2. Určitý integrál Definice a vlastnosti

Zavedení a vlastnosti reálných čísel PŘIROZENÁ, CELÁ A RACIONÁLNÍ ČÍSLA

Podobnosti trojúhelníků, goniometrické funkce

Lineární nerovnice a jejich soustavy

Optické zobrazení - postup, kterým získáváme optické obrazy bodů a předmětů

Logaritmická funkce teorie

29. OBJEMY A POVRCHY TĚLES

3. ROVNICE A NEROVNICE Lineární rovnice Kvadratické rovnice Rovnice s absolutní hodnotou Iracionální rovnice 90

Větu o spojitosti a jejich užití

GEOMETRICKÁ OPTIKA. Znáš pojmy A. 1. Znázorni chod význačných paprsků pro spojku. Čočku popiš a uveď pro ni znaménkovou konvenci.

je parciální derivace funkce f v bodě a podle druhé proměnné (obvykle říkáme proměnné

Komplexní čísla tedy násobíme jako dvojčleny s tím, že použijeme vztah i 2 = 1. = (a 1 + ia 2 )(b 1 ib 2 ) b b2 2.

7 Analytická geometrie

. V trojúhelníku ABC platí 180. Součet libovolného vnitřního úhlu a jemu odpovídajícího vnějšího úhlu je úhel přímý. /

Jak již bylo uvedeno v předcházející kapitole, můžeme při výpočtu určitých integrálů ze složitějších funkcí postupovat v zásadě dvěma způsoby:

Obr. 1: Optická lavice s příslušenstvím při měření přímou metodou. 2. Určení ohniskové vzdálenosti spojky Besselovou metodou

2.8.5 Lineární nerovnice s parametrem

3.4.3 Množiny bodů dané vlastnosti I

Podpora rozvoje praktické výchovy ve fyzice a chemii

9. Geometrická optika

6. a 7. března Úloha 1.1. Vypočtěte obsah obrazce ohraničeného parabolou y = 1 x 2 a osou x.

OBJEMY A POVRCHY TĚLES

Úlohy krajského kola kategorie B

FUNKCE SINUS A KOSINUS

17 Křivky v rovině a prostoru

ŘEŠENÍ JEDNODUCHÝCH LOGARITMICKÝCH ROVNIC. Řešme na množině reálných čísel rovnice: log 5. 3 log x. log

Čočky Čočky jsou skleněná (resp. plastová) tělesa ohraničená rovinnými nebo kulovými plochami. Pracují na principu lomu. 2 typy: spojky rozptylky

integrovat. Obecně lze ale říct, že pokud existuje určitý integrál funkce podle různých definic, má pro všechny takové definice stejnou hodnotu.

8. Elementární funkce

26. listopadu a 10.prosince 2016

NEWTONŮV INTEGRÁL. V předchozích kapitolách byla popsána inverzní operace k derivování. Zatím nebylo jasné, k čemu tento nástroj slouží.

V předchozích kapitolách byla popsána inverzní operace k derivování. Zatím nebylo jasné, k čemu tento nástroj slouží.

Základní pojmy Zobrazení zrcadlem, Zobrazení čočkou Lidské oko, Optické přístroje

Geometrická optika. předmětu. Obrazový prostor prostor za optickou soustavou (většinou vpravo), v němž může ležet obraz

Jsou to rovnice, které obsahují neznámou nebo výraz s neznámou jako argument logaritmické funkce.

7.5.8 Středová rovnice elipsy

7.5.8 Středová rovnice elipsy

18. x x 5 dx subst. t = 2 + x x 1 + e2x x subst. t = e x ln 2 x. x ln 2 x dx 34.

3.2.1 Shodnost trojúhelníků I

je jedna z orientací určena jeho parametrizací. Je to ta, pro kterou je počátečním bodem bod ϕ(a). Im k.b.(c ) ( C ) (C ) Obr Obr. 3.5.

Odraz světla na rozhraní dvou optických prostředí

8. cvičení z Matematiky 2

MATEMATIKA II V PŘÍKLADECH

I N V E S T I C E D O R O Z V O J E V Z D Ě L Á V Á N Í

PODOBNÁ ZOBRÁZENÍ 1. SHODNOST TROJÚHELNÍKŮ 2. PRÁVOÚHLÝ TROJÚHELNÍK

Paprsková optika. Zobrazení zrcadly a čočkami. Rovinné zrcadlo. periskop zobrazování optickými soustavami.

Matematika II: Pracovní listy Integrální počet funkce jedné reálné proměnné

Fyzikální kabinet GymKT Gymnázium J. Vrchlického, Klatovy

LINEÁRNÍ DIFERENCIÁLNÍ ROVNICE 2.ŘÁDU

2.cvičení. 1. Polopřímka: bod O dělí přímku na dvě navzájem opačné polopřímky.

63. ročník matematické olympiády III. kolo kategorie A. Ostrava, března 2014

2. INTEGRÁLNÍ POČET FUNKCE JEDNÉ PROMĚNNÉ

4. Determinanty. Výpočet: a11. a22. a21. a12. = a 11 a 22 a 33 + a 12 a 23 a 31 + a 13 a 21 a 32 a 13 a 22 a 31. a 11 a 23 a 32 a 12 a 21 a 33

3.2.2 Shodnost trojúhelníků II

DERIVACE A INTEGRÁLY VE FYZICE

Obecně: K dané funkci f hledáme funkci ϕ z dané množiny funkcí M, pro kterou v daných bodech x 0 < x 1 <... < x n. (δ ij... Kroneckerovo delta) (4)

Příklad 22 : Kapacita a rozložení intenzity elektrického pole v deskovém kondenzátoru s jednoduchým dielektrikem

Tangens a kotangens

II. INTEGRÁL V R n. Obr. 9.1 Obr. 9.2 Integrál v R 2. z = f(x, y)

Bodový zdroj světla A vytvoří svazek rozbíhajících se paprsků, které necháme projít optickou soustavou.

14. cvičení z Matematické analýzy 2

OBECNÝ URČITÝ INTEGRÁL

Algebraický výraz je číselný výraz s proměnou. V těchto výrazech se vyskytují vedle reálných čísel také proměnné. Například. 4a 4,5x + 6,78 7t.

2.5.9 Vztahy mezi kořeny a koeficienty kvadratické rovnice

4. cvičení z Matematiky 2

Transkript:

Odz n kulové ploše Duté zcdlo o.. os zcdl V.. vchol zcdl S.. střed zcdl (kul. ploch).. polomě zcdl (kul. ploch) Ppsek vchází z odu A n ose zcdl po odzu n zcdle dopdá do nějkého odu B n ose. tojúhelníků vznčených n oázku plne: ASM ASM : : sin β w w ovnice vdělíme dostneme: sin β ákldní podmínkou optického zozování je, že světelné ppsk se příliš nevzdlují z lízkého okolí optické os tzv. pxiální posto že přitom s optickou osou svíjí mlé úhl. Potom pltí, že olouk MV se líží úsečce kolmé k optické ose, že unkce sinus tngens se přiližně ovnjí svému gumentu: α β sin β tgα tgβ MV MV Vzniklou ovnici vnásoíme součinem jmenovtelů ( - ) : seskupíme: + Po vdělení součinem dostneme jednoduchý vzth: dosdíme: MV tgα sin β tgβ MV + vcholová ovnice dutého zcdl Vcholová ovnice nezávisí n úhlech α β! Ted všechn ppsk vcházející z odu A tzv. předmět - pod mlými úhl vzhledem k ose zcdl (tzv. pxiální ppsk) dopdjí do jediného odu B - tzv. oz.

Speciálně se může stát (po < ), že odžený ppsek nepotne optickou osu ve skutečnosti, le jen kdž ho zpětně podloužíme vzniká tzv. zdánlivý (vituální) oz (viz o.) Pk chom museli duhému členu n levé stně přidt záponé znménko (poč?) ovnice tk dostl jiný tv: Je le jistě vhodnější ovnici neměnit ději přijmout znménkovou dohodu, že vituálnímu ozu z zcdlem - přiřdíme záponou hodnotu ( < 0). Anlogick vituální předmět opět z zcdlem ude mít záponou hodnotu ( < 0) : Vpuklé zcdlo Po nlogickém výpočtu dostneme ovnici (zkuste z D. cv.), kteá se od ovnice dutého zcdl liší jen znménkem pvé stn: + Pk opět postčí znménková dohod, že polomě vpuklého zcdl má střed z zcdlem oznčíme záponým číslem ( < 0): Pk ted po oě zcdl ude pltiti stejný vzth: + vcholová ovnice kulového v zcdl

Lom n kulové ploše Po vzoový výpočet je n oázku znázoněno vpuklé kulové ozhní dvou ůzných optických postředí s index lomu n n : o.. os kulové ploch V.. vchol kulové ploch S.. střed kulové ploch.. polomě kulové ploch Ppsek opět vchází z odu A n optické ose po lomu dopdá do nějkého odu B této os. Podle oázku pltí: w ASM : + ovnice vdělíme: w sinε MMS : sinε + w BSM : sin β sin β ovnice vdělíme: w sinε ASM : sinε Vzniklé ovnice opět vdělíme vužijeme zákon lomu: sin α sin n n unkce sinus s kosinus po mlé úhl nhdíme jejich gument: VM sinε n n α n n sinε sin β n sin β n β n VM n Rovnici, kteá vnikne z levé stn z konečné pvé stn vnásoíme součinem jmenovtelů: n n n + n seskupíme: n + n n n ( n n ) Po vdělení součinem vznikne opět jednoduchý vzth: n n n n + Vcholová ovnice kulové lámvé ploch Vcholová ovnice opět nezávisí n úhlech α β! Ted všechn ppsk vcházející z odu A (předmět) pod mlými úhl k optické ose (pxiální ppsk) se lámou do jediného odu B (oz). 3

Stejně jko u odzné kulové ploch je nutno dosdit záponé hodnot po zdánlivý oz neo předmět, kteé jsou n opčných stnách než eálné po polomě duté lámvé ploch. nménkovou dohodu lze pk zoecnit po kulové odzné i lámvé ploch následovně: - vzdálenost předmětu od vcholu kulové ploch odzné neo lámvé počítáme kldně ve směu poti postupu světl dopdjícího n plochu - vzdálenost ozu od vcholu kulové ploch odzné neo lámvé počítáme kldně ve směu postupu světl n ploše odženého neo lomeného - polomě kulové ploch oznčíme znménkem, jké měl střed kulové ploch jko oz. vedení pojmu ohnisko: Víme, že odzná kulová ploch přiřdí kždému odu jko předmětu nějký učitý od jko oz (skutečný neo zdánlivý). Deinujeme: od n optické ose, jehož oz je v nekonečnu, se nzývá předmětové ohnisko F. Jeho polohu (předmětová ohnisková vzdálenost) dostneme z vcholové ovnice po : + ted ude: Anlogick : od n optické ose, jehož předmět je v nekonečnu, se nzývá ozové ohnisko F /. Jeho polohu / (ozová ohnisková vzdálenost) dostneme po : + ted stejný výsledek: U zcdl jsou tk oě ohnisk totožná: F F / jsou stejná ozové i předmětové ohniskové vzdálenosti: A vcholovou ovnici lze psát: + Vcholová ovnice kulového v zcdl Po lámvou plochu nlogickým postupem: předmětové ohnisko: n n n n + n n n ozové ohnisko: n n n n + n n n 4

U lámvé ploch už ted ohnisk nejsou totožná: F F / ozové i předmětové ohniskové vzdálenosti jsou ůzné: / Vcholovou ovnici je pk možno psát se dvěm vintmi pvé stn: n + n n ( n ) vcholová ovnice kulové lámvé ploch e vzthů po ohniskové vzdálenosti lámvé ploch je zřejmé (poč?), že i / znménko, npř.: > 0, / > 0 toho plne, že ohnisk F F / jsou vžd v opčných částech optické os (viz o.): musí mít stejné většení ozu Jestliže už známe polohu předmětového ozového ohnisk, můžeme jejich vlstnosti vužít po konstukci ozů: - jestliže je oz předmětového ohnisk v nekonečnu, pk kždý ppsek, kteý z předmětového ohnisk F vchází, je ovnoěžný s optickou osou - ted potíná ji v nekonečnu (ppsek ) - stejně tk všechn ppsk ovnoěžné s osou, kteé přicházejí z nekonečn, se potínjí v ozovém ohnisku F / (ppsek ) Potože po konstukci ozového odu postčí půsečík pávě dvou přímek, kteé mjí popsné vlstnosti, můžeme lehce vtvořit oz liovolného mimoosového předmětového odu. A jestliže tento předmětový od ude koncovým odem úsečk postvené kolmo n optickou osu, pk jsme vlstně schopni předmětovou úsečku délk zozit n úsečku délk / (viz následující oázek po kulovou lámvou plochu) F F x ppsek ppsek Délk těchto úseček /..jsou to vlstně svislé souřdnice koncových odů úseček n mšlené svislé ose, s počátkem n optické ose s kldným směem nhou: - ted je > 0 kdž její oz vznikne pod optickou osou (je převácený), pk < 0. Pomě těchto úseček deinuje veličinu: 5

6 Příčné zvětšení ozu Doszuje se včetně znménk. pk záponé zvětšení znmená převácený oz podoných tojúhelníků n oázku plne po pomě stn (k záponé musíme přidt minus): Po příčné zvětšení kulovou lámvou plochu tk pltí: Povedeme dále zození předmětové úsečk délk n ozovou úsečku / po kulovou odznou plochu (viz o.), kteá má oě ohnisk totožná stejné oě ohniskové vzdálenosti: podoných tojúhelníků n oázku plne po pomě stn (k záponé musíme přidt minus): ( potože / ) I po příčné zvětšení kulovou odznou plochu ted omálně pltí: Po příčné zvětšení kulových odzných i lámvých ploch ted pltí stejné vzth: Příčné zvětšení ozu -------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- konec kpitol K. Rusňák, veze 03/06 F x ppsek ppsek