SYNDROM VYHOENÍ UITELE

Transkript

1 Univerzita Palackého v Olomouci Filozofická fakulta Katedra sociologie a andragogiky SYNDROM VYHOENÍ UITELE SYNDROME OF TEACHER S FAILURE Bakaláská diplomová práce Ilona Nesvadbová Vedoucí bakaláské diplomové práce: PhDr. Petra Vávrová Olomouc 2013

2 Prohlášení Prohlašuji, že jsem tuto práci vypracovala samostatn a uvedla v ní veškerou literaturu a ostatní zdroje, které jsem použila. V Trutnov dne Ilona Nesvadbová

3 Podkování Dkuji PhDr. Pete Vávrové za odborné vedení, cenné pipomínky, ochotu a pomoc pi zpracování této bakaláské práce.

4 Obsah 1. SYNDROM VYHOENÍ Uvedení do pojmu syndrom vyhoení a jeho definice Píiny syndromu vyhoení Píznaky syndromu vyhoení Fáze procesu syndromu vyhoení Riziková povolání a syndrom vyhoení UITELSKÁ PROFESE Osobnost uitele Profese uitele Uitel a syndrom vyhoení PREVENCE SYNDROMU VYHOENÍ Pracovní oblast Oblast soukromí Životní hodnoty a postoje Oblast zdraví PRAKTICKÁ ÁST Cíl výzkumného šetení Charakteristika souboru Metody a postupy výzkumného šetení VÝZKUMNÉ ŠETENÍ Realizace výzkumného šetení Interpretace výsledk výzkumného šetení Shrnutí výsledk výzkumného šetení ZÁVR POUŽITÁ LITERATURA A ZDROJE PÍLOHY ANOTACE...58

5 ÚVOD Tématem mé bakaláské práce je syndrom vyhoení u pedagog. Jsem uitelkou v mateské škole tém již ticet let. Tuto profesi jsem toužila vykonávat od první tídy. Je to asi tím, že jsem jako dít poznala výborné paní uitelky, které mi byly vzorem. Psychicky je to však práce velmi nároná, a v dnešních mnících se podmínkách v oblasti školství spíše k horšímu, stále náronjší. Uitel musí být pedagogem, psychologem, ekonomem, rádcem, vychovatelem, odborníkem, pítelem, vyjednavatelem, ale pedevším musí zstat lovkem. Musí zastat spoustu rolí a zvládat spoustu situací a ve všech si vdt rady. Denn je na nj vyvíjen tlak z vnjšího i vnitního prostedí. Musí a ml by se stále vzdlávat, je neustále pod drobnohledem dtí, rodi, prarodi, zamstnanc, koleg, nadízených, zizovatele, veejnosti. Nesmí dlat chyby, jelikož jsou to vtšinou chyby navždy. Uitelství je láska - láska k práci, k dtem, k lidem, láska vtšinou na celý život. Uitelskou osobností se lovk rodí. Empatie k lidem a pirozená autorita se nedá nikdy nauit. Uitelé v dnešní situaci nemají pro svou profesi pijatelné podmínky. Stále se mní situace ve školství, hromadí se dokumenty, které musí uitelé vyplovat a evidovat. Uitelé jsou ve stále zvyšujícím se stresu, nemají patinou prestiž, prodlužuje se vk odchodu do dchodu. Také to je dvodem, že mají uitelé obavu, zda svoji práci zvládnou, zda se dokáží pizpsobit spolenosti, technice, okolnímu svtu. O syndromu vyhoení existuje již mnoho odborné literatury, lánk, odkaz. Stále však není syndromu vyhoení u uitel a prevenci vnována dostatená pozornost, pedevším ve školách a školkách. Cílem mojí práce je definovat pojem syndrom vyhoení a zjistit míru profesního vyerpání pedagog mateské a základní školy a míru psychosociální zátže pedagog. 5

6 1. SYNDROM VYHOENÍ V odborné literatue se pro pojem syndrom vyhoení používá termín burnout, což esky znamená doslova vyhoet nebo vyhoení. Syndrom vyhoení znamená fyzicky, emocionáln a mentáln se zcela vyerpat (Kivohlavý, 1998, s. 7). Podle ICD (Mezinárodní klasifikace nemocí Svtové zdravotnické organizace) není vyhoení klasifikováno jako nemoc, ale patí do doplkové kategorie diagnóz (Stock, 2010, s. 14). Christian Stock ve své knize zastává názor, že jde o novjší dobový jev, který se rozmáhá v dsledku zmn v pracovní oblasti, globalizace, rozpadu rodinných struktur a demografického rozvoje (Stock 2010, s. 15). Syndrom vyhoení je uveden v Mezinárodní klasifikaci psychických poruch pod íslem Z 73.0 pod skupinou s názvem Problémy spojené s obtížemi pi zvládání životních situací. Syndrom vyhoení je diagnóza. Postihuje nejastji ty, kteí mají fyzicky i psychicky vyerpávající profesi. Práci, pi níž navazují s lidmi, s kterými jsou v kontaktu, uritý citový vztah. Syndrom vyhoení se dotýká nejastji tch, kteí jsou zapálení pro svoji práci, nadšení, plní pozitivní energie. Mají profesi, která je baví, dlají ji s láskou a oekávají od ní mnoho, asto ve své práci hledají smysl života. Tito lidé jsou však nedostaten ocenni, trpí nedostatkem uznání, mají pocit bezmoci a vyerpání. Syndrom vyhoení postihuje pedevším osoby v tzv. pomáhajících profesích, a to lékae, zdravotníky, sociální pracovníky, státní úedníky, osoby peující o nemocné. Další oblastí, kde se syndrom vyhoení vyskytuje ve velké míe, je školství. Ohroženi jsou uitelé a uitelky všech stup, více však ze základních a stedních škol, také ze škol speciálních, pi práci s mentáln postiženými žáky (Kivohlavý, 1998). 6

7 1.1 Uvedení do pojmu syndrom vyhoení a jeho definice Syndrom vyhoení je dsledkem dlouhodob psobícího (chronického) pracovního stresu, který je zvládán maladaptivn. Vyskytuje se zvlášt u profesí, obsahujících jako podstatnou složku pracovní nápln práci s lidmi, na jejichž hodnocení jsou závislé (nebo je pro n dležité), a tlak na kvalitu i kvantitu výkonu. Jedná se o závažný medicínský a psychologický problém, který významn ovlivuje zdraví a kvalitu života osob, u nichž se vyskytuje (Švingalová, 2006, s. 49). Syndrom vyhoení (burnout syndrom) se vyznauje stavem celkového vyhoení. Vyhoení fyzického, emocionálního a mentálního (Kivohlavý, 1998, s. 10). Tento pojem se poprvé objevil v psychologii v sedmdesátých letech 20. století a použil ho a pojmenoval Hendrich Freundenberger. S jevem celkového vyerpání se setkáme nap. již v Bibli v píbhu proroka Eliáše, který utíká ped krvežíznivou královnou Jezábel do poušt, kde padá vyerpáním a peje si smrt nebo ve starém ecku v povsti o Sisyfovi a jeho nekonené práci. Dalším píkladem psychického vyhoení je i píbh badatele britského admirála Byrda, který se chtl jako první lovk dostat k Jižnímu pólu. Po dosažení cíle však zjistil, že ho pedbhla norská skupina. Po tomto zklamání pi zpátení cest navíc nenašla jeho expedice zásoby a po totálním vyerpání lenové této skupiny dobrovoln ukonili svj život. Dalším píkladem jsou i píbhy válených posádek, které se po marných bojích vzdaly, nebo i píbhy podnikatel, kdy po poáteních úspších pišly tžkosti, pekážky a jiné neovlivnitelné okolnosti a oni zbankrotovali. Také v manželství po urité dob zamilovanosti mže dojít k vyhoení. (Kivohlavý, 1998, s. 45, 46). Termín burnout byl nejprve užíván u lidí, alkoholik, kteí ztratili zájem o vše. Poté se tento termín používal i pro toxikomany a dále i pro lidi, kteí své práci zcela propadli. Problému burnout se vnoval také americký psycholog Faeber, který v roce 1983 uveejnil seznam lánk, pojednání 7

8 a knih, které se jevem burnout od roku 1974 do 1983 zabývaly. Jeho pokraovateli se stala dvojice amerických psycholog Kleiber a Enzman, kteí také zveejují seznam odborných lánk, dostupných v letech (Kivohlavý, 1998, s. 46, 47). Dalším psychologem, který se termínem burnout zabýval, byl psycholog Herbert Freudenthal, jenž sám byl workholikem. Zdenk Weber, lektor s orientací na syndrom vyhoení ve svém lánku píše: Syndrom vyhoení se týká všech, není to vc jenom nkterých profesí, ale všech lidí. Syndrom vyhoení tak se íká následkm vtšinou dlouhodobé krize vzniklé uritým zpsobem života. Syndrom vyhoení se projevuje bu na fyzické, emocionální, mentální nebo vztahové rovin a nebo na všech zárove; nkdy bývá myšlení to poslední, co dobe funguje, zatímco tlo bolí, pichází ospalost a únava, stídají se pocity únavy a euforie se ztrátou zájmu o sebe sama, o druhé a o vše co donedávna bývalo inspirací. Myslím si, že syndrom vyhoení je pirozenou reakcí lidského organizmu na životní styl, který moderní spolenost praktikuje. Zdá se mi, že jedin skrze osobní krizi se jedinec zane zabývat sám sebou a zane podnikat rzné kroky k osobní zmn. Syndrom vyhoení je termín pro osobní stav projevující se nejastji vyerpáním a prázdnotou v té osobní oblasti, která je zasažena krizí. Zkušenosti ukazují, že syndrom vyhoení ovlivuje osobní vnímání reality. Pokud se cítíme vyerpalí a vyhoelí, aktivují se naše pirozené hluboké instinkty sebezáchovy a produkují velké množství hrubé energie potebné k regeneraci a záchran (z 8

9 Pojem burnout lze definovat rznými výroky psycholog, kteí se tímto jevem zabývali. Kivohlavý je uvádí ve své knize (Kivohlavý, 1998, s. 47, 48, 50): Cary Cherniss: Burnout je reakcí na práci, která lovka mimoádn zatžuje. Burnout je stav, kdy lovk ztratil nadji, že se ješt nco mže zmnit. Helena Sek: Burnout je stav chronického špatného fungování. Henrich Freudenberger: Burnout je stav vyplenní všech energetických zdroj pvodn velice intenzivn pracujícího lovka (nap. lidí, kteí se snaží druhým lidem v jejich tžkostech pomoci a pak se cítí sami pemoženi jejich problémy). Carol J. Alexandrová: Burnout je stavem totálního odcizení (alienation), a to jak práci, tak druhým lidem i sama sob. Shirley Kashoff: Burnout je stav lovka, který se podobá vysychání pramen, i vybíjení baterie. Stejn jako stres i burnout není mimo nás, ale v nás. Neznáme ho, dokud se v nás nezabydlí. ehulka: Burnout je emoní vyprahlost. Burnout je ztrátou smyslu pro zaujetí pracovní inností. Burnout je vystupovaná nespokojenost ze ztráty iluzí (disiluzionment). 9

10 Maslach a Jackon: Burnout je syndromem emocionálního vyerpání, depersonalizace a sníženého osobního výkonu. Dochází k nmu tam, kde lidé pracují s lidmi, tj. tam, kde se lidé vnují potebným lidem. Dvojice autor této definice vypracovala dotazník MBI Maslach Burnout Inventory, který obsahuje 22 otázek, jež mžeme použít k mení burnout syndromu. Nkteré výše uvedené definice mají spolené znaky. Jsou to emocionální píznaky, jako je vyerpání, únava, deprese. V definicích se klade draz více na píznaky chování lidí než na píznaky fyzické. Burnout se dává vždy do souvislosti s pracovním výkonem a jeho píznaky se vyskytují u psychicky zdravých lidí a jejich snížený pracovní výkon souvisí s negativními postoji, nespokojeností (Kivohlavý, 1998). 1.2 Píiny syndromu vyhoení Syndrom vyhoení bývá zpsoben výhradn chronickým stresem a dlouhodobou disbalancí mezi zátží a fází klidu, tedy mezi aktivitou a odpoinkem (Stock, 2010, s. 15). Ve spolenosti celkov narstá poet psychických onemocnní. Spousta lidí své psychické problémy zdvodují stresem, což je souasný dobový jev. Všichni jsme vystaveni stresovým situacím. Jsou neustále okolo nás. Stres zpsobuje nkolik stresor. Stock uvádí stresory fyzické (hluk, hlad), psychické (asová tíse, vysoké i naopak nedostatené vytížení, zmny v krátkém období) a sociální, mezi které patí konflikty nebo ztráta blízké osoby (Stock, 2010). Další píiny syndromu vyhoení, které uvádí Weber jsou ( - emocionáln nároná práce - rozvody, nedostatek pozitivních zdroj - nezdravý životní styl, nezdravé stravování, nedostatek pohybu 10

11 - rutina a rutinní život - ztráta smyslu života - pooperaní stavy a nedostatená regenerace - nezrehabilitované trauma a posttraumatický stres - psychické bloky a oddlenost od pirozených pocit - mentální, emocionální a fyzické petžování v dtství - syndrom krátkého asu den je píliš krátký - workholismus - žádná osobní duchovní víra - opuštnost a samotáství - silný pomahaský vnitní vzorec jedinec se seberealizuje jen skrze druhé lidi, pomáháním ostatním Pojem stres poprvé použil kanadský endokrinolog Selye. Podle nj je stres sumou všech adaptaních reakcí biologického systému, které byly spuštny nespecifickou noxou. V souasnosti má pojem stres širší použití a z psychologického hlediska jde o stav nadmrného zatížení i ohrožení (Vágnerová, 2004, s. 50). Kivohlavý definuje stres jako vztah mezi dvma silami, které psobí protikladn (Kivohlavý, 1998, s. 52). Jednou silou jsou stresory, které nás zatžují, a druhou silou jsou salutory, které spouští obranné schopnosti pi zvládání problém a zátžových situací. Pokud je však stresor více než salutor, dojde ke stresu. Pi petrvávající síle stresor dochází k distresu, což je patologicky psobící stres (Kivohlavý, 1998). Stres nemusí být jen negativní, ale mže mít i pozitivní význam. Uritá míra stresu mže lovka aktivovat, vést ho k ešení problém a nenadálých situací. Nkteí lidé stresové situace pímo vyhledávají, nap. pi extrémním sportování, nadmrných výkonech (Vágnerová, 2004). Mezi lidmi, kteí podléhají stresu, jsou urité rozdíly. Záleží na jejich nezdolnosti, na postoji ke svému životu a vnímání hodnot, na urité víe 11

12 v sebe sama, na smyslu bytí a pozitivním pístupu k lidem, práci a pekážkám. 1.3 Píznaky syndromu vyhoení Syndrom vyhoení siln oslabuje mentální, emocionální a fyzické schopnosti ( Stock uvádí ti základní symptomy vyhoení vyerpání, odcizení a pokles výkonnosti (Stock, 2010). U vyerpání jde o emoní a fyzické vysílení, kdy u fyzické stránky pevládá nedostatek energie, slabost a chronická únava, svalové naptí a bolesti zad, náchylnost k infekním onemocnním, poruchy spánku, pamti a soustední, zažívací potíže a náchylnost k nehodám. Pi emoním vyerpání pevládá sklíenost, bezmoc a beznadj, ztráta sebeovládání, pocity strachu a pocity prázdnoty. U symptomu odcizení dochází k postupné ztrát idealismu, cílevdomosti a zájmu. Dochází k odcizení vi kolegm i nadízeným a klienti, zákazníci i žáci jsou vnímáni jako pítž. Postižený má problémy i v soukromí, penáší si dom pracovní problémy, je podráždný nebo apatický, mže dojít až k dobrovolné izolaci a nezájem o sociální vazby. U výkonnosti se jedinec považuje za neschopného v profesní oblasti, potebuje více energie ke zvládání úkol a snižuje se jeho produktivita (Stock, 2010). Kebza, Šolcová lení píznaky syndromu vyhoení podle úrovní, ve kterých se projevují (Kebza, Šolcová, 1998). Jsou to píznaky na psychické úrovni (nap. pocit duševního vyerpání, pocity smutku, frustrace, marnosti, sebelítosti), fyzické úrovni (nap. celková únava organismu, bolesti hlavy, bolesti ve svalech, poruchy spánku, krevního tlaku, riziko vzniku závislostí) a píznaky na úrovni sociálních vztah (redukce kontakt s klienty, kolegy, nadízenými, nízká empatie, narstání konflikt, nechu k profesi). Švingalová uvádí píznaky syndromu vyhoení z Pedagogického slovníku jako vyerpání fyzické a psychické, ztráta zájmu o práci 12

13 (Švingalová, 2006). Uvádí také píznaky, které popisují Hartl, Hartlová, jako je pocit zklamání, hokosti, ztráta inorodosti, poslání a ztráta zájmu o svou práci. Švingalová také uvádí soubor píznak ze Slovníku sociální práce jako stav celkového vyerpání, pocity beznadje a zlosti, klesající pracovní motivace, výkon a sebevdomí, odmítavé i negativní postoje (Švingalová, 2006). ehulka, ehulková uvádjí symptomy vyhoení ve dvou fázích (ehulka, ehulková, 1998). V první fázi pevládá u jedince nespokojenost s prací, na kterou myslí i mimo pracovní dobu, únava, nechu chodit do práce i do spolenosti. Ve druhé fázi již nastupují konflikty na pracovišti, klesá pracovní výkon, soustednost, pravidelnost docházky do zamstnání. Jedinec se stává lhostejným a nepístupným k lidem, kterým by ml pomáhat. Zhoršuje se imunitní systém, nastupují bolesti hlavy a zad. Nastávají i závislosti na alkoholu, lécích a kuivu. ehulka, ehulková uvádjí nejznámjší modely poruchy syndromu vyhoení Maslachové (cit. dle Bartlové, 1992), která rozlišuje symptomy na (ehulka, ehulková, 1998, s. 68): - emoní vyerpání - dehumanizaci: negativní až cynický postoj - snížení pracovní výkonnosti Buchka a Hackenberg (cit. podle Meidingera, 1997) lení symptomy takto: - tlesné vyerpání - emoní vyerpání - duševní vyerpání (ehulka, ehulková, 1998, s.68). 1.4 Fáze procesu syndromu vyhoení Proces, jehož vyvrcholením je efekt vyhoení, vtšinou trvá mnoho let. Jde tedy o neustále se vyvíjející proces, který prochází rznými fázemi (Švingalová, 2006, s. 49). 13

14 Švingalová (2006) uvádí fáze vývoje syndromu vyhoení podle Hartla, Hartlové (2000): Pedchorobí jedinec by chtl pracovat co nejlépe, touží po úspchu, ten však nepichází. Symptomy prvního stadia jedinec nic nestíhá, je stále v asové tísni, jeho práce zaíná ztrácet systém. Symptomy druhého stadia vyskytují se bžné neurotické symptomy, které provází pocit, že musí stále nco dlat. Poté je výsledkem chaos. Symptomy tetího stadia pocit, že musí se ztrácí, a dostaví se vzdor, že nemusí nic, kolegové jej obtžují svoji pítomností, zájem a nadšení jsou pry a zstává pouze únava a zklamání. Kivohlavý uvádí, že syndrom vyhoení je do urité míry stadiem procesu, který profesor Hans Selye, zakladatel souborného studia stresu, nazval GAS (General Adaptation Syndrom). GAS pedstavuje obecný soubor píznak procesu vyrovnávání se s tžkostmi a podle Hanse Selyeho má ti fáze (Kivohlavý, 1998): První fáze psobení stresoru. Druhá fáze zvýšená obranyschopnost organizmu. Tetí fáze vyerpání rezerv sil a obranných možností. Dalším modelem procesu vyhoení, který Kivohlavý uvádí, je tyfázový model Christiny Maslach (Kivohlavý, 1998): 1. Idealistické nadšení a petžování 2. Emocionální a fyzické vyerpání 3. Dehumanizace druhých lidí jako obrany ped vyhoením 4. Terminální stadium stavní se proti všem a všemu a objevení se syndromu vyhoení Kebza, Šolcová uvádjí fáze vývoje procesu vyhoení R. Schwaba (Kebza, Šolcová, 2003): 14

15 1. Nerovnováha mezi požadavky zamstnání a schopnostmi jedince tmto nárokm dostát 2. Bezprostední krátkodobá emocionální odpov na tuto nerovnováhu pocity úzkosti, únavy a vyerpání 3. Zmny v postojích a chování jednání s klienty je neosobní, mechanické Nkteí autoi lení fáze syndromu vyhoení podrobnji. R. Golombiewski a I. Stevenson stanovili v roce 1986 celkem osm fází rozvoje syndromu vyhoení (Kebza, Šolcová, 2003). Nejlenitjším modelem vývoje syndromu vyhoení je model Johna W. Jamese (1982), který publikoval ve své knize, a má 12 po sob jdoucích fází (Kivohlavý, 1998). Pedstavitel rakouské školy logoterapie a existenciální psychoterapie, již zmiovaný Alfried Laengle, prezentoval v roce 1997 hlubší pohled na prbh procesu syndromu vyhoení prostednictvím tí fází (Kivohlavý, 1998): První fáze lovk se pro nco nadchl, má uritý cíl. Má pro co žít a jeho život je smysluplný. Má co dlat a chce dosáhnout vytyeného cíle pracovní smysluplnou inností. lovk má dvod, pro je dležité tuto práci vykonávat a ta je prostedkem k dosažení cíle. Druhá fáze z prostedku se stává cíl užitková hodnota. Ten, kdo zpoátku pracoval pro uritý ideál, cíl, nyní pracuje pro žádoucí vedlejší produkt nap. peníze. Tento lovk postupn pestává dlat to, co dlá, z toho dvodu, že v tom vidí smysl svého života, ale proto, že mu to nco pináší. Neustále se vzdaluje od prvotního cíle a nadšení. Dál však psobí na míst, kde pvodn nadšen pracoval a žil. Dochází tak postupn k odcizení, které je pedstupnm prázdnoty bytí. Místo smysluplných cíl nastupují tzv. zdánlivé cíle (nap. život podle módy, konformita, spoleenské postavení). Tetí fáze je podle Leangleho životem v popeli. Naznauje jeho ti charakteristiky: 15

16 a/ Ztráta úcty k hodnot druhých lidí, vcí a cíl lovk se na lidi dívá jako na materiál, nastupuje neúcta, necitelné a necitlivé chování, cynismus, ironie a sarkasmus. b/ Ztráta úcty k vlastnímu životu lovk si pestává vážit vlastního tla a ztrácí úctu k vlastnímu pesvdení a snahám. Chová se cynicky již také sám k sob, ztrácí cit i soucítní sám se sebou. Nieho si neváží a nic pro nho nemá hodnotu. Jeho život pestává mít smysl. c/ Život se stává pouhým vegetováním lovk se propadá do existenciálního vakua, tzv. života beze smyslu. Fáze vývoje syndromu vyhoení jsou tedy odborn popisovány rzn. Švingalová tyto fáze zjednodušen popsala takto (Švingalová, 2006): Fáze nadšení pracovník se velmi angažuje pro svoji práci, má vysoké ideály, kterých se snaží dosáhnou i za cenu chronického pracovního petžování. Fáze frustrace výsledky práce neodpovídají pvodní pedstav ani vynaloženému úsilí, pracovník je zklamán. Fáze apatie a stagnace lovk ve své pracovní aktivit polevuje, opakuje pouze rutinní profesní postupy, ztrácí nadšení pro práci. Fáze celkového vyerpání dostavují se psychické, sociální i tlesné obtíže, které petrvávají, i když se pracovník snaží o regeneraci sil. 1.5 Riziková povolání a syndrom vyhoení Zvýšené riziko vzniku syndromu vyhoení pináší již samotný život v souasné spolenosti, s neustále rostoucím životním tempem (asovým stresem) a tlakem na vysoký a kvalitní výkon lovka. Doba produktivního vku, kdy je lovk zapojen do pracovního procesu, se prodlužuje. Rostou nároky na adaptaci na spoleenské zmny (nap. zmny politického systému v postkomunistických zemích) a prudký technický rozvoj (Švingalová, 2006, s. 52). 16

17 Agentura OSHA (Evropská agentura pro bezpenost a ochranu zdraví) uvedla v roce 2007 ve svém prohlášení jako píinu pracovního stresu tyto obecné rizikové faktory (Stock, 2010): - nejistota pracovních pomr, nestabilita na trhu práce, obavy ze ztráty místa - rostoucí náchylnost ke stresu v souvislosti s globalizací, nap. pesouvání pracovních míst do zahranií - úbytek jistot v dsledku nových forem pracovních smluv, nap. krácení dovolené, více pesas - dlouhá pracovní doba, rostoucí intenzita práce, nárst produktivity - zeštíhlení spoleností, rušení pracovních míst a oddlení - rostoucí emocionální náronost práce v dsledku sociálních zmn, práce s klienty se stává náronjší toto potvrzují i pedagogové nebo sociální pracovníci - nesluitelnost zamstnání a soukromého života Následkem rostoucí produktivity vykonává mén lidí stále více pracovních povinností. Dochází tak ke zhušování pracovní nápln. Neustále na nás psobí množství rzných údaj, text, vzdlávacích materiál. Zpracováváme spoustu informací. Žijeme také ve spolenosti služeb, zákazníci kladou i vysoké nároky na jejich kvalitu, flexibilitu a rychlost. Pihlédnout musíme i k regulativnímu prostedí v nkterých profesích (pomáhajících nebo peovatelských), od kterých úady vyžadují stále rzná data, formuláe a zprávy. Zvýšená pracovní zátž tak patí mezi stresové faktory (Stock, 2010). Soubor zamstnání, ve kterých nejastji dochází k vyhoení, uvádí Kivohlavý ve své odborné knize (Kivohlavý, 1998): Zdravotnictví první upozornilo na syndrom vyhoení, pedevším zdravotní sestry pracující v hospicech, na onkologii, na oddlení intenzivní pée, na pooperaních pokojích, na psychiatrii, neurologii a nefrologii, také na intern, pedevším na koronárních oddleních. Syndrom vyhoení se 17

18 nevyhýbá ani lékam a je jedním z hlavních dvod odchodu a zmny místa ze zamstnání ve zdravotnictví (fluktuace). Hospodáství a administrativa další oblastí s vyšším výskytem tohoto syndromu vyhoení je u vedoucích pracovník této oblasti, od mistr až po generální editele. V této oblasti se vyskytuje ve vysoké míe stres a distres. Sociální pée a sociální služby v této oblasti se syndrom vyhoení týká pedevším sociálních pracovnic, poradc sociální služby, sociálních kurátor, pracovník vzeské služby, píslušník kriminální služby, policie, atd. Rodina asto se s projevem vyhoení setkáváme i v rodin v život manžel, rodi, v soužití píbuzných. Spokojenost v manželství a v rodin je promnlivá a nespokojenost má blízko k vyhoení. Kivohlavý (1998, s. 23) dále uvádí také druhy profesí, ve kterých se nejvíce vyskytují pacienti s diagnózou syndromu vyhoení: - lékai (pracující v hospicech, na onkologii, nefrologii, JIP, gynekologii, zubní lékai atd.) - zdravotní sestry - zdravotní personál (nap. zubní laboranti) - psychologové a psychoterapeuti - psychiati - sociální pracovnice - poradci ve vcech sociální pée (o dti, dospívající, rodiny v krizi atd.) - uitelé všech stup - policisté - pracovníci v nápravných zaízeních - žurnalisté - politici - sportovci (atleti, trenéi, manažei atd.) - duchovní (knží, farái, kazatelé) - poradci v organizaních vcech - vedoucí pracovníci všech stup 18

19 - administrátoi - právníci, zvlášt tzv. obhájci chudých - pedagogové pracující s duševn postiženými dtmi - vedoucí letecké dopravy - piloti a osádky letadel - podnikatelé a manažei - obchodníci - vyjednavatelé - úedníci - sociální kurátoi - pracovníci exekutivy 2. UITELSKÁ PROFESE Uitelská profese je prakticky už dlouhou dobu pedmtem zvýšeného zájmu celé spolenosti. Tento zájem je rzn motivován, vyplývá však ze stále rostoucího významu vzdlání pro jedince a celou spolenost. V minulosti byla tato profese u nás podceována spoleensky i ekonomicky. Tato situace se však píliš nezmnila ani v posledních letech. Výzkumy však ukazují, že uitelská profese patí k nejnáronjším (Vašina, Valošková, Uitelé a zdraví, 1998, s. 7, 8). Vašina, Valošková ve svém referátu, který byl pednesen na seminái Uitelé a zdraví v roce 1997, uvádjí, že kritériem zvýšené zátže bývá snížená výkonnost, úrove zdraví, pracovní nespokojenost a další symptomy. V lánku erpají z dat, která byla získaná pomocí dotazníku HFI (Human faktor inventory). Autorem dotazníku je J. W. Jones (Vašina, Valošková, Uitelé a zdraví, 1998). 2.1 Osobnost uitele V každé historické dob vytyuje spolenost urité pedstavy o tom, jaké charakteristiky by mli mít uitelé, pedagogové-teoretici tyto pedstavy 19

20 ztvárují do souboru požadovaných vlastností uitel. Na druhé stran je zvláštní, že se skoro vbec nic neví o tom, jaké uitele by si páli mít ti, kdo s nimi prožívají ást života tedy žáci (Prcha, 2002, s. 60). Prcha dále pedkládá výzkum V. Holeka (1997) s aplikací posuzovací škály, která uplatuje kritéria tí druh vlastností úspšného uitele podle hodnocení žák (Prcha, 2002): - vlastnosti osobnostní (charakterové, temperamentové, smysl pro spravedlnost aj.) - vlastnosti didaktické (odborná pipravenost, schopnost výkladu, zájem o obor aj.) - pedagogicko-psychologické charakteristiky (vztah k žákm, zpsob hodnocení aj.) Ve výzkumu se potvrdilo, že úspšný uitel je podle žák takový, který je pimen dominantní, má ve tíd dobrou káze, klid a poádek. Toto zjištní podle Prchy se ukázalo i v šetení žák základních škol S. Bendlem (2001), který do dotazníku zahrnul otázku: Jaké podstatné vlastnosti (schopnosti, dovednosti) musí mít podle tvých zkušeností uitel, aby žáci byli v jeho pítomnosti ukáznní? Nejastjší požadovanou vlastností pak jsou: písnost, láska, zajímavá výuka. Žáci mají na obraz ideálního uitele celkem rozumné nároky, ale obraz ideálního uitele je komplexnjší, v praxi tudíž stží dosažitelný z hlediska reálné pracovní zátže uitel (Prcha, 2002, s. 61). Pracovní výkon každého lovka je podmínn nejen vnjšími vlivy, ale také jeho osobními vlastnostmi (Paízek, 1989, s. 30). Tentýž autor tvrdí, že se pro tyto vnitní pedpoklady užívá termín zpsobilost, což znamená soubor subjektivních pedpoklad pro úspšný výkon povolání uitele. Zahrnuje zpsobilost odbornou, pedagogickou, psychologickou, didaktickou a spoleenskou, výkonovou, osobní profil, spoleenský profil a motivaci. Tyto uvádné složky se bhem asu a vlivem podmínek mní a jako celek tvoí základ autority uitele (Paízek, 1989). 20

21 Ukazatel osobnostní zpsobilosti vyjaduje podle Paízka míru zvládnutí pracovního úkolu uitele na základ vlastností jeho osobnosti (Paízek, 1998, s. 38). Nap. uitel-introvert mže mít úspch pi vyuování matematiky na vysoké škole, ale mže selhat pi výuce matematiky na stedním odborném uilišti. Jako uitelé jsou podle Paízka úspšnjší extraverti, jelikož dokáží reagovat na jednání žák, pímo vyjadují názory a požadavky a konflikty prožívají navenek než v sob. Úspch v práci uitele podporuje i vle a charakter, zvláš pak rozhodnost, cílevdomost, dslednost i zaujetí pro pedmt. Další významnou vlastností, kterou uvádí Paízek je zralost (Paízek, 1998). Pestože je zralost definována rzn, jednotliví autoi se shodli, že znamená pedevším sociální zralost (emancipace, orientace na ostatní lidi), schopnost vžít se do situace druhého lovka, vdomí spoleenské píslušnosti, povinností a práv. Zralost se vyvíjí vkem zpsobem života a práce a vyznauje se pedevším ochotou a schopností pevzít odpovdnost, objektivn posuzovat situaci bez subjektivních zámr, schopnost rozhodovat se a nést za tato rozhodnutí dsledky, nezávislost pi hodnocení situace i žák, objektivitu pi klasifikaci. Každý uitel si tak ve škole vytváí svj individuální styl. Další znak sociální zralosti, který Paízek uvádí, je odborná kvalifikace, ekonomická samostatnost a schopnost založit vlastní rodinu. Velmi podstatnými vlastnostmi uitele jsou také poteba a schopnost mezilidských vztah a komunikaní dovednosti (Paízek, 1998). Mluvíme-li o osobnosti uitele, máme vždy na mysli soulad mezi odbornými a osobními kvalitami zastešenými vysokou úrovní kultivovanosti a zvnitnním etických zásad (Vašutová, 2004, s. 40). Autorka dále poukazuje na etickou stránku výkonu uitel, jejíž souástí jsou osobní vlastnosti, které uvádí: - enthusiazmus, pozitivní postoj k životu, lásku k dtem - schopnost motivovat a ešit problémy - schopnost kultivovan komunikovat, vystupovat a jednat - empatie, dvryhodnost, tolerance, spravedlivost, diskrétnost 21

22 - starostlivost, trplivost a laskavost - nápaditost a tvoivost - sebeovládání, emocionální rovnováhu - sdílení a kooperativnost - píkladné dodržování pravidel - pracovitost, rozhodnost, organizaní schopnosti - model hodnot a postoj Profesní etika u nás není pro uitele skuteným závazkem, je spíše považována za intimní atribut. Formulovat však etický kodex je obtížné a delikátní. Obtížnost je spojena s podstatou etického chování uitel, kdy toto chování vychází z emocí, postoj, hodnot a vlastností. Delikátnost je spojena s citlivostí lidí na normování, které by mohlo vést k omezování osobní a profesní svobody (Vašutová, 2004). Stejná autorka vysvtluje pojem etického kodexu: Etický kodex v profesi je chápán jako soubor stanovených princip, pravidel a norem chování lidí v profesním prostedí pi výkonu profese, ale asto se stává jeho dodržování souástí osobního života (Vašutová, 2004, s. 41). Dále uvádí, že pro uitele je dležité pijmout a zvnitnit uritý model chování, který je poté souástí kultury školy. V odborné literatue se mluví o kultue vyuování a uení. Postoj v eské republice k vyhlášení etického kodexu uitel je piklonit se více ke vzniku etických pravidel školy (Vašutová, 2004). 2.2 Profese uitele O uiteli a uitelské profesi pojednává velké množství literatury, ale pesto není tém nikdy pojem pesn vymezen (Prcha, 2002, s. 17). Prcha tudíž používá zpesující definice, jako jsou termíny edukátor, pedagogický pracovník, profese (uitelská), uitel (Prcha, 2002): Edukátor je profesionál, který provádí edukaci (vyuuje, vychovává, školí aj.). Edukaní innost je typická pro adu profesí, ale nejvíce 22

23 zastoupenou kategorií jsou pedagogití pracovníci. Tento pojem je vymezen na základ právních pedpis. Pedagogický pracovník je asto oznaován jako uitel, ale právní vymezení pojmu podává 2 zákona. 563/2004 Sb. Z právního hlediska je skupina pedagogických pracovník rznorodá co do druh a stup škol a obsahu innosti. Pro objasnní této skupiny uitelské profese se využívá sociologický a socioekonomický aspekt. Profese k objasnní specifinosti uitelské profese jsou rzné pístupy a jeden z nich uitelství zkoumá a objasuje podle inností, které uitelé vykonávají. Nutné je také využít typologii uitelské profese, což jsou specifické skupiny této kategorie (nap. uitelé primární školy, uitelé ZUŠ aj.). Uitelé lze kategorizovat také podle funkcí, které zastávají ( tídní uitel, uvádjící uitel aj.). Pro objasnní uitelské profese jsou významné objektivní determinanty, což jsou faktory, které jsou dány politickým, ekonomickým a sociálním prostedím, v nichž uitelé pracují. Uitelská profese má také rzné etapy profesní dráhy. Jinou charakteristiku budou mít uitelé zaínající a jinou zkušení odborníci. Pedpokladem pro tuto profesi je také píprava pro uitelské povolání (Prcha, 2002). S uitelskou profesí souvisí i pojem stavovství, což je sociální charakteristika ( stav ) pro specifickou skupinu lidí. Tato skupina má ekonomické a právní postavení ve spolenosti, sdílí urité tradice, zpsob života, konvence a rituály a má uritou prestiž. Zda jsou uitelé i dnes stavem, na to je obtížné odpovdt, i když je zejmé, že uitelský stav má dlouhodobou historii. Prcha uvádí popis J. Petráa (2001), že v 19. století pedstavovali uitelé kantorskou intelektuálskou elitu, kdy se tato profese penášela z otc na potomky (Prcha, 2002, s. 20). Stavovská píslušnost je však minulostí a Prcha uvádí názor sociologa R. Havlíka (2000, str. 109, který tvrdí, že petrvává: Absence plnohodnotných stavovských organizací, které by stanovovaly normy, dbaly na jejich dodržování, garantovaly autonomii rozhodování profesionál, reprezentaci a obhajobu stavovských zájm uitel navenek (Prcha, 2002). 23

24 Uitel a jeho definice Prcha ve své knize uvádí rzné definice, mimo jiné i definici z Education at a Glance: OECD Indicators (2001, str ), která definuje uitelé jako osoby, které pedávají poznatky, postoje a dovednosti obsažené ve formálních kurikulárních programech pro žáky a studenty ve vzdlávacích institutech. Tato definice je založena na tech konceptech (Prcha, 2002): 1. aktivita vykonávání pímé vyuovací innosti 2. profesionalita osoby, které ve vzdlávacích zaízeních vyuují 3. vzdlávací program jsou to ti, kteí vyuují žáky, ale ne ti, kteí provádjí urité služby týkající se vzdlávání (nap. psychologové, knihovníci aj.) Vašutová ve své knize vysvtluje, že uitelskou profesi lze charakterizovat na základ analýz, užití pístup, obecných kritérií a klasifikací (Vašutová, 2004, s. 15). Uitelé jsou práv takoví, jaké je chce mít spolenost, jakou jim dává dvru a morální podporu, jaké jim vytváí legislativní a materiální podmínky, jak je finann oceuje. Uitelé vždy byli a jsou zárove uznáváni i kritizováni a kontroverzní status profese jen potvrzuje jejich významné místo v život spolenosti (Vašutová, 2004, s. 21). Uitelské povolání patí k tm, které povahou svých nárok na výkon jedince mohou pispt ke vzniku burnoutu (Šolcová, Kebza, Uitelé a zdraví, 1998, s. 43). Autoi tohoto referátu prezentují adu nepíznivých charakteristik, které pispívají k vysokému stresogennímu potenciálu uitelského povolání, jako jsou nemotivovaní žáci, suplování rodinné výchovy, vysoké poty žák ve tídách, zvyšování potu uebních hodin, vysoká administrativa, problémy v kontaktu s rodii, pokles spoleenské prestiže uitel, nízké platové ohodnocení, agresivita ve školách. 24

25 Pedškolní pedagog plní spoustu rolí. Šmelová uvádí role, které vymezila D. Tomanová (2001) (Šmelová, 2006): 1. Role peovatelky uitelka poskytuje dítti pocit bezpeí, lásku, úctu, chrání dít ped nebezpeím, podporuje zdravý životní styl, vede dít k sebeobsluze, k hygien, poskytuje mu pomoc apod. 2. Role komunikátora uitelka naslouchá, odpovídá, sdluje, navazuje vztah s dtmi, rodii, kolegy, provozními zamstnanci, referuje o pedagogických jevech. 3. Role uitelky uitelka vede dti k poznávání svta kolem nás, uí dít jednat a žít, uit se, navozuje pirozené i modelové situace a disponuje dalšími aktivitami, jako je diagnostika, projektování, motivace, hodnocení. 4. Role vdce aktivizuje a organizuje úastníky pedagogických proces, tuto roli uitelky využívají práv pi spolupráci s rodinou, s dalšími institucemi v obci. 5. Role manažera ídí chod instituce, zjišuje pání a oekávání, vyhodnocuje a reaguje na podnty. 6. Role obhájce uitelka mže zachytit signály, které svdí o špatném uspokojování poteb dítte a dlat kroky k náprav. 7. Role poradce uitelka dovede poradit rodim ve výchov i vzdlávání, nabízí ešení, doporuuje kontakt s odborníky. U veejnosti petrvává názor, že uitelská profese je vlastn klidná práce, že uitel je vzdlaný, zná výchovné metody, je autoritou a umí si s dtmi poradit. Má sice odborné vdomosti, ale nedosahuje takové úrovn jako nap. inženýr, léka, právník atd. Pokud se uiteli nedaí práce, mže za to sám uitel (E. ehulka, O. ehulková, Brno, 1998, s. 325). Tito autoi považují za dležité vnovat se tlesné i duševní zátži pi výkonu uitelského povolání, nebo obsah i výkon uitelské profese se mní. Je také poteba brát specifinost tohoto povolání a jeho spoleenské hodnocení. 25

26 2.3 Uitel a syndrom vyhoení Školství je druhou oblastí, kde se vyskytuje syndrom vyhoení ve vysoké míe. Ve vtší míe se vyskytuje u pedagog základních, stedních a uovských škol. Více mu podléhají i uitelky speciální pedagogiky, které pracují s dementními školáky a psychiatricky postiženými dtmi. Nároné povolání z hlediska syndromu vyhoení je také uitelství odborného školství (Kivohlavý, 1998, s. 21). ehulka, ehulková ve svém lánku tvrdí, že je pekvapivé, pokud vtšina uitel považuje svoji práci za prmrn až podprmrn náronou fyzicky. Mnozí uitelé však po vyuování pociují stedn silnou fyzickou únavu, bolesti nohou a také hlasovou únavu. ada uitel má s hlasem vleklé problémy, kterým není vnovaná náležitá pozornost. Další zátží pro uitele je zátž psychická, kterou je vhodné dlit na zátž senzorickou, mentální a emoní (ehulka, ehulková, 1998). Znanou zátží je u pedagog zátž práv senzorická, kdy své povolání musí vykonávat pi plném vdomí, s velkými nároky na zrak a sluch. Mentální zátž klade nároky na psychické procesy, jako je pam, pozornost, pedstavivost, myšlení a rozhodování (ehulka, ehulková 1998, s odkazem na Hladkého a kol. 1993). Nejvýraznjší zátží je zátž emocionální, pedevším u uitel základních škol a je tvoena afektivní odezvou pedagogické práce. Ve vztazích mezi uitelem a žáky se tak výrazn projevují osobnostní vlastnosti žáka i uitele. Emoní zátž má adu negativních dsledk a rzné projevy. asto si uitelé stžují na bolesti hlavy, zažívací obtíže, vegetativní problémy, nejistotu v pohybech a hlavním problémem je i problém v komunikaci. Jako dsledek dlouhodobé zátže je tak možné zkoumat fenomén burnout u uitel. 26

27 První píznaky syndromu vyhoení se asto objevily u uitelek, které patily mezi nejlepší na pedagogických fakultách. Chtly žáky uit, ale setkaly se s malým zájmem, nízkou kázní a s nedostatkem kázeských prostedk. Poté pibyly i špatné vztahy v uitelském kolektivu a nakonec i problémy v rodin a nesmyslné požadavky ze strany vedení (Kivohlavý, 1998, s. 25). Karel Paulík ve svém referátu na seminái Uitelé a zdraví uvádí, že uitelé se svou prací cítí více zatíženi. Tetina uitel pak považuje tuto zátž, která souvisí s výkonem jejich profese, za silnou až extrémní. To pináší adu negativních dsledk jako je pocit únavy až vyerpání. Paulík také uvádí pracovní nespokojenost uitel, snížení ochoty na sob pracovat. V chování uitel se objevuje zvýšení sociální distance, odosobnní vztah, nadmrná písnost k žákm, jízlivost apod. Uitelé tak pímo ovlivují prožívání i chování žák a nepímo jejich duševní zdraví (Paulík, Uitelé a zdraví, 1998) ehulka, ehulková provedli na základ rozhovor a dotazník uritou klasifikaci uitelských stres a rozdlili je na (ehulka, ehulková, 1998, s. 326): - Stresy, které souvisejí s objektivními pracovními podmínkami (poetné tídy, problémoví žáci ve tíd, hygienické nedostatky vyuovacích prostor jako je hluk z ulice, špatná akustika, nedostatky v didaktické technice, atd.) - Stresy, které souvisejí s kvalifikací (uitel nedovede vysvtlovat látku, nechápe chování žák, nedovede pracovat dobe s uebnicí a didaktickými pomckami, atd. - Stresy, které souvisejí s osobností uitele (malá motivace, nespokojenost se svou prací, neurotismus, tlesné i psychické onemocnní, špatná spolupráce s rodii, atd.) Toto rozdlení navíc ukazuje postupné narstání osobní kompetence uitele na vyrovnávání se se zátží. 27

28 U pedagog existují typologie osobnosti zamené na oblast pracovní zátže. Soubor test AVEM je známý pedevším v Nmecku a rozlišuje tyi typy osobnosti (Stock, 2010, s. 44): Typ G (Gesundheit zdraví) se vyznauje ochotou nést zátž a vysokým pracovním nasazením. Dokáže si udržet odstup a tak i schopnost se regenerovat, je kolegiální, a tudíž i úspšný. Tento typ je ideální typ. Typ A (Anstrengung námaha) je perfekcionalista. Vyznauje se nadprmrným pracovním nasazením, ztrácí schopnost regenerace. U koleg mívají nízkou podporu, hrozí jim opotebení. Typ B (Burnout vyhoení) se projevuje znaným pracovním zaujetím. Poté však pichází fyzické i psychické vyerpání a rezignace. Nedokáže využít pomoci koleg a ztrácí efektivitu. Typ S (Schonung šetení se) je typem, který se bojí pracovního opotebení. Pracuje dobe, ale neprojevuje iniciativu nad rámec povinností. Pracovní nasazení mají mén intenzivní. Stock (Stock, 2010) objasuje, že toto typologické rozdlení bylo poprvé použito ve vdeckém przkumu na freiburských školách a provedlo ho psychosomatické oddlení univerzitní kliniky ve Freiburku (2004). V tomto šetení se zjistilo, že 63% uitel vykazovalo vysokou až velmi vysokou angažovanost typy G, A a B. Vtší polovina této skupiny (35%) bylo ve stavu vyhoení (typ B), co se týká psychického a fyzického vyerpání. To potvrzuje i to, že syndrom vyhoení se objevuje u pedagogastji než u ostatních. U 37% pedagog se projevovalo nižší nasazení, i když svou práci vykonávali dobe. Z této studie vyplývá, že dv tetiny pedagog pracuje s nadprmrným nasazením, jedna tetina z nich se spíše šetí. Švingalová uvádí poznatky Everarda a Morrise (1996), že mezi hlavní symptomy stresu u uitel patí pocit vyerpání, snížení kontaktu mimo školu, frustrace z nedosažení výkonu, apatie, podráždnost, pání opustit školu (Švingalová, 2006, s. 63). Píiny stresu u pedagog a syndromu lení na tyto kategorie (Švingalová, 2006): Individuální psychické píiny perfekcionalismus, nedostatek asertivity, negativní myšlení, ztráta smyslu života, nahromadní životních stresor, aj. 28

29 Individuální fyzické píiny nedostatek odolnosti k zátži, nezdravý zpsob života nap. nadváha, kouení, velká konzumace alkoholu, aj. Institucionální píiny nedostatky v ízení škol, nedostatky v organizaci, pracovní klima, velká administrativa, nedostatené školní prostory, vysoká hladina hluku, asový stres, feminizace, zvyšující se poet problémových žák, nároky na pedagogy v rzných oblastech, špatná komunikace a kooperace v týmu, malá vzájemná pomoc a podpora koleg, nedostatené finanní odmování, zvyšující se vk pedagogického sboru, aj. Širší spoleenské píiny malá spoleenská prestiž uitelské profese, špatný pohled veejnosti na uitele, údajná odpovdnost za chyby ve výchov, aj. Nedostatená píprava pedagog na povolání co se týe oblasti výcviku potebných dovedností. Švingalová uvádí nkteré názory a lenní uitelova stresu (Švingalová, 2006, s. 65): - Bacík, Kalous, Svoboda (1995) kategorizují stres uitele na stres, který vyplývá z uitelova vztahu s vedením školy, z organizace práce ve škole, ze vztahu uitele se žáky, ze vztahu ke kolegm a rodim. - Eger (1997) ukazuje na stres z pechodu na moderní techniku a stres z jejího používání a využívání moderní didaktické techniky - Eger, Jakubíková (2001) tvrdí, že pracovní klima uitel mže výrazn ovlivnit vedení školy Jestliže vycházíme z reálných fakt, z toho, že problém ve školách pibývá a vkový prmr len pedagogického sboru neustále stoupá, je teba poítat s tím, že v budoucnu bude poet pedagog postižených syndromem vyhoení významn narstat (Švingalová, 2006, s. 67). 29

30 3. PREVENCE SYNDROMU VYHOENÍ Prevence znamená pedcházení poruchám, kdy v podstat rozeznáváme ti typy prevence (Vašina, Uitelé a zdraví, 1998). Jde o primární, sekundární a terciální prevenci. Základem primární prevence je opatení ped vznikem poruchy, aby k ní nedošlo. Základem sekundární prevence je vasné objevení poruchy v dob, kdy se rozvíjí nebo je možné navrátit se k norm. Léba poruchy a obnovování porušených funkcí celého systému je náplní terciální prevence. Pi primární prevenci nelze uplatnit úinná opatení, jelikož zde hrají roli politici, ekonomové, architekti, ekonomické možnosti a celková státní školská politika. Jedná se zejména o malé platy uitel, úspory na vybavení škol, velký poet žák ve tíd, mnící se koncepce školství. Tyto faktory uitel neovlivní, ale podílejí se na výkonu pedagogické práce. Sekundární prevence se zabývá vyrovnáním se s problémy, které se objevily, ale lze je ješt odstranit. Pedevším je to dobrá politika školských úad, systém spolupráce s rodii a s organizacemi, které spolupracují se školou, odborná píprava uitele a aktivní samostudium. Terciální prevence je zamená na nápravu škodlivého psobení, na to, aby se škody od stresu neprohlubovaly. Znamená to kvalitní a obratné ízení školy a zalenní do sociálnpolitického regionu školy, kde se nachází. Mly by tak dobe fungovat odborná stediska, psychologické poradny pro uitele, které by umly poskytnout odbornou pomoc ve stresových situacích, které uitel nedokáže zvládnout (Vašina, Valošková, 1998). Pedpokladem úspšné prevence syndromu vyhoení u uitelského povolání je osvojit si základní postupy a strategií hodnocení stresogenních situací a zvládání stresu, úprava životosprávy, denního režimu a životního stylu (Šolcová, Kebza, Uitelé a zdraví, 1998). Pi prevenci syndromu vyhoení mže mít velký význam také vysokoškolská píprava pracovník pomáhajících profesí. Nutné je, aby se 30

31 tžišt studia peneslo z odborn vdecké a didaktické oblasti do oblasti psychologické a tím se posílily praktické komunikativní dovednosti a vztahové kompetence (dovednosti jednat a komunikovat se žáky, klienty, pacienty, rodii, kolegy, nadízenými). Další pozornost by mla být vnována výcviku konkrétních dovedností a návyk v oblasti výuky psychohygieny, zvlášt v rámci dalšího vzdlávání pracovník pomáhajících profesí (Švingalová, 2006). 3.1 Pracovní oblast Burnout syndrom se promítá do postoj a zpsob chování, které souvisí s výkonem pracovní innosti absencí v zamstnání, zmny zamstnání, snížené pracovní úsilí, snížená pracovní spokojenost aj. To má i ekonomické dsledky, a proto je i v zájmu zamstnavatele, aby se prevencí burnout syndromu zabýval. Mohou to být programy zamené na osobní rozvoj, pracovní poradenství, výcvik v profesních dovednostech, týmovou spolupráci a další. Podniky a organizace v zahranií do tchto program investují a snižují tak fyzický a psychický stres, a tím i náklady na nemocenské dávky. U nás však podpora a investice do tchto program chybí (Kebza, Šolcová, 2003). Prevencí je zmna organizace a kultury organizace, ve zvýšení participace pracovník na rozhodování, spokojenost s nadízenými, se spolupracovníky, s postupem, finanním ohodnocením, jasný kariérní ád (Kebza, Šolcová, Uitelé a zdraví, 1998). Pokud nemá pi práci docházet ke stresm a psychickému vyhoení je teba (Kivohlavý, 1998): - ujasnit si, co se od koho oekává - pracovní úkoly by mly být realizovatelné - dsledná zptná vazba - flexibilita (pružnost) - kompletizace - uznání 31

32 Kivohlavý zmiuje i úpravu pracovních podmínek (nap. uvolnní z centra naptí, zjednodušení složitých pracovních postup, obohacení práce) a úpravu pracovišt (privátnost prostedí, hluk, svtlo, teplo, klid, individuální úprava pracovišt). Tentýž autor v boji proti stresu a vyhoení doporuuje jako vtšina autor humor, uvolnní naptí, zájem o vlastní zdraví, relaxaci (Kivohlavý, 1998). Švingalová uvádí v prevenci syndromu vyhoení podobné zásady jako Kebza, Šolcová (2003). Doporuuje také úastnit se rzných supervizních skupin. V eské republice se supervizím vnuje pozornost v oblasti medicíny, psychologie, rozvíjí se také v oblasti sociální práce. Ve školství, u pedagogických pracovník, je však oblast supervize zanedbána. Chybjící supervize jako souást celoživotního vzdlávání pedagogických pracovník a další faktory zvyšuje riziko syndromu vyhoení (Švingalová, 2006). Švingalová uvádí nkolik doporuení podle Henninga a Kellera (1995), jak pekonávat stres u pedagog. Tato doporuení jsou zárove prevencí stresu a syndromu vyhoení (Švingalová, 2006): - snížit píliš vysoké ideály (pedejdeme tak nebezpeí frustrace) - nepropadat syndromu pomocníka (být v rovnováze mezi soucítním a emocionálním odstupem) - nauit se íkat NE (nepetžovat se a myslet i na sebe) - stanovit si priority (soustedit se pouze na podstatné innosti) - dobe plánovat (umt zacházet se svým asem, pracovat v etapách, neodkládat práci a úkoly) - zaazovat mezi práci pestávky - vyjadovat své pocity oteven a citliv - hledat emocionální a vcnou podporu (požádat o radu kolegyni, kolegu) - vyvarovat se negativního myšlení, nelitovat se - pedcházet výukovým problémm (pipravit se na vyuování, sdlit svá oekávání, být dslední, vyhýbat se výhružkám) 32

33 - pi vyuování si zachovat rozvahu (nejednat impulzivn v problémové situaci, kritizovat konstruktivn, nezapomínat na humor) - doplovat energii (mít v rovnováze práci a odpoinek, umt relaxovat) - vyhledávat výzvy (uit se, vzdlávat se, rozvíjet výukové a výchovné metody) - využívat nabídek pomoci (úast v diskusní skupin koleg) - žít zdrav (Zdraví není všechno, ale bez zdraví není nic: Stará lidová moudrost) Stock radí vyešit svou pracovní situaci omezením pracovní zátže, kdy ešením mže být zkrácení pracovní doby, prodloužení pestávek, zkrácení úvazku, ale i odchodem do pedasného dchodu. Dležitou roli v zamstnání hraje kolektiv a jeho vzájemná soudržnost. K utužení pracovního kolektivu mohou pispt opatení, která Stock uvádí ve své knize. Je to nap. vzájemná komunikace, práce na spoleném projektu, nové posily, firemní oslavy. Další dležitou roli z hlediska spokojenosti v zamstnání uvádí Stock finanní ohodnocení a uznání za dosažené výsledky, o kterých se musí vdt. Pokud je však situace v zamstnání složitá, je lepší radji odejít než riskovat zdraví (Stock, 2010). Kdo dokáže pozitivn pijímat a hodnotit realitu své profesní práce, má nejen radost ze svého povolání, ale také je mnohem více schopen zlepšovat jednotlivosti, ekonomicky své povolání mnit, pronikat k uspokojením, která mže jeho práce poskytnout. A také je schopen nacházet možnosti uspokojení mimo povolání, v tom, co mu práce poskytnout nemže (Schmidbauer, 2008, s. 226). Psycholog Václav Mertin doporuuje uitelm jako prevenci ped vyhoením lépe zacházet s profesním životem, regenerovat a mít i své neškolní zájmy a dále by se ml celoživotn vzdlávat, každý rok alespo 14 dní, což je i celospoleenská prevence. Dle jeho názoru je vzdlaný 33

34 uitel sebevdomjší a lépe obhájí svoji práci ped žáky, rodii, vedením, inspekcí i veejností. Psycholog Antonín Mezera se zase domnívá, že uitelé by mli po nkolika letech povinn zmnit školní prostedí a populaci žák, které uí (metoda v managementu job rotation). Ve svém Antistresovém programu pro uitele C. Henning a G. Keller navrhují zavedení sabatiklu, tzv. volného roku (podobn jako ve Švýcarsku), kdy by ml mít uitel píležitost po 7-8 letech vyuování tzv. volný rok. Využil by ho k naerpání sil, k dalšímu vzdlávání atd. ( 3.2 Oblast soukromí Stres psobí na všechny, i na ty, kteí jsou neustále v bhu, stedem pozornosti, mezi druhými lidmi a stále ve stehu, pod tlakem i na ty, kteí dlají jen monotónní a mechanickou, stejn však unavující práci. Nkdo pak potebuje svj klid a nemá rád, je-li z nho vyrušován, druhý se potebuje bavit a být mezi lidmi (Cimický, 1996, s. 39). Cimický uvádí rady, jak se bránit osamocení (Cimický, 1996): - zbavit se zábran a pedsudk - neodsuzovat pedem to, co neznáte - více poznávat okolí i osoby - zboit ze kolem sebe - pry od spolenosti, která uznává jen nco - nepodceovat se, být trplivý, vytrvalý, odvážný a zvídavý - nebát se piznat nespokojenost Zvládnout nepíznivé události a pekat je v duševní rovnováze pomáhá komplex protektivních faktor. Je to schopnost vyrovnávat se s náronými životními situacemi. Tyto faktory zahrnují i sociální oporu, nap. podporu rodiny, pátel, partnera, širší sociální sít, což je i pomoc 34