GEOMETRICKÉ APLIKACE INTEGRÁLNÍHO POČTU

Podobné dokumenty
Geometrické a fyzikální aplikace určitého integrálu. = b a. je v intervalu a, b záporná, je integrál rovněž záporný.

= b a. V případě, že funkce f(x) je v intervalu <a,b> záporná, je integrál rovněž záporný.

Seznámíte se s další aplikací určitého integrálu výpočtem obsahu pláště rotačního tělesa.

URČITÝ INTEGRÁL. Motivace:

Odraz na kulové ploše Duté zrcadlo

Seznámíte se s další aplikací určitého integrálu výpočtem objemu rotačního tělesa.

Při výpočtu obsahu takto omezených rovinných oblastí mohou nastat následující základní případy : , osou x a přímkami. spojitá na intervalu

Digitální učební materiál

5.2. Určitý integrál Definice a vlastnosti

6. a 7. března Úloha 1.1. Vypočtěte obsah obrazce ohraničeného parabolou y = 1 x 2 a osou x.

Hyperbola, jejíž střed S je totožný s počátkem soustavy souřadnic a jejíž hlavní osa je totožná

OBJEMY A POVRCHY TĚLES

Křivkový integrál prvního druhu verze 1.0

Odraz na kulové ploše

II. 5. Aplikace integrálního počtu

VE FYZICE A GEOMETRII. doc. RNDr. Jan Kříž, Ph.D., RNDr. Jiří Lipovský, Ph.D.

Obsah rovinného obrazce

KONSTRUKTIVNÍ GEOMETRIE. Mgr. Petra Pirklová, Ph.D. kmd.fp.tul.cz Budova G, 4. patro

29. OBJEMY A POVRCHY TĚLES

Matematické metody v kartografii

+ c. n x ( ) ( ) f x dx ln f x c ) a. x x. dx = cotgx + c. A x. A x A arctgx + A x A c

Dráhy planet. 28. července 2015

14. cvičení z Matematické analýzy 2

R n výběr reprezentantů. Řekneme, že funkce f je Riemannovsky integrovatelná na

x + F F x F (x, f(x)).

11. cvičení z Matematiky 2

11. cvičení z Matematické analýzy 2

ANALYTICKÁ GEOMETRIE V PROSTORU

3. APLIKACE URČITÉHO INTEGRÁLU

26. listopadu a 10.prosince 2016

Výpočet obsahu rovinného obrazce

Hledání hyperbol

Středová rovnice hyperboly

LINEÁRNÍ DIFERENCIÁLNÍ ROVNICE 2.ŘÁDU

Integrální počet - IV. část (aplikace na určitý vlastní integrál, nevlastní integrál)

Zobrazení kružnice v pravoúhlé axonometrii. osy, která je normálou roviny dané kružnice; délka hlavní poloosy je rovna poloměru

18. x x 5 dx subst. t = 2 + x x 1 + e2x x subst. t = e x ln 2 x. x ln 2 x dx 34.

MATEMATIKA II V PŘÍKLADECH

LDF MENDELU. Simona Fišnarová (MENDELU) Určitý integrál ZVMT lesnictví 1 / 26

Konstrukce na základě výpočtu I

Lineární nerovnice a jejich soustavy

III.4. Fubiniova (Fubiniho) věta pro trojný integrál

Jsou to rovnice, které obsahují neznámou nebo výraz s neznámou jako argument logaritmické funkce.

4. cvičení z Matematiky 2

3.4.3 Množiny bodů dané vlastnosti I

Jak již bylo uvedeno v předcházející kapitole, můžeme při výpočtu určitých integrálů ze složitějších funkcí postupovat v zásadě dvěma způsoby:

Integrální počet - II. část (určitý integrál a jeho aplikace)

V = π f 2 (x) dx. f(x) 1 + f 2 (x) dx. x 2 + y 2 = r 2

1. a) Určete parciální derivace prvního řádu funkce z = z(x, y) dané rovnicí z 3 3xy 8 = 0 v

Geometrie. RNDr. Yvetta Bartáková. Gymnázium, SOŠ a VOŠ Ledeč nad Sázavou

Analytická geometrie přímky, roviny (opakování středoškolské látky) = 0. Napište obecnou rovnici. 8. Jsou dány body A [ 2,3,

Geometrie. RNDr. Yvetta Bartáková. Gymnázium, SOŠ a VOŠ Ledeč nad Sázavou

(1) přičemž všechny veličiny uvažujeme absolutně. Její úpravou získáme vztah + =, (2) Přímé zvětšení Z je dáno vztahem Z = =, a a

7.5.8 Středová rovnice elipsy

f(x)dx, kde a < b < c

( ) ( ) Sinová věta II. β je úhel z intervalu ( 0;π ). Jak je vidět z jednotkové kružnice, úhly, pro které platí. Předpoklady:

Příklad 22 : Kapacita a rozložení intenzity elektrického pole v deskovém kondenzátoru s jednoduchým dielektrikem

Technická univerzita v Liberci. Fakulta přírodovědně-humanitní a pedagogická Katedra matematiky a didaktiky matematiky KŘIVKY. Pomocný učební text

M A = M k1 + M k2 = 3M k1 = 2400 Nm. (2)

( t) ( t) ( t) Nerovnice pro polorovinu. Předpoklady: 7306

4.2.7 Zavedení funkcí sinus a cosinus pro orientovaný úhel I

Větu o spojitosti a jejich užití

5.2.4 Kolmost přímek a rovin II

Integrální počet - III. část (určitý vlastní integrál)

4.4.3 Kosinová věta. Předpoklady:

14 Kuželosečky v základní poloze

Seznámíte se s použitím určitého integrálu při výpočtu hmotnosti, statických momentů, souřadnic těžiště a momentů setrvačnosti.

VEKTOROVÁ ALGEBRA A ANALYTICKÁ GEOMETRIE V ROVINĚ

Petr Hasil. Podpořeno projektem Průřezová inovace studijních programů Lesnické a dřevařské fakulty MENDELU v Brně (LDF)

ˇ EDNA SˇKA 9 DALS ˇ I METODY INTEGRACE

56. ročník Matematické olympiády. b 1,2 = 27 ± c 2 25

Kinematika tuhého tělesa

s N, r > s platí: Základní požadavek na krásu matematického pravidla: Musí být co nejobecnější s minimem a a = a = a. Nemohli bychom ho upravit tak,

ELEKTŘINA A MAGNETIZMUS Řešené úlohy a postupy: Spojité rozložení náboje

5.1.5 Základní vztahy mezi body, přímkami a rovinami

5.1.5 Základní vztahy mezi body přímkami a rovinami

V předchozích kapitolách byla popsána inverzní operace k derivování. Zatím nebylo jasné, k čemu tento nástroj slouží.

2.1 Shrnutí základních poznatků

A DIRACOVA DISTRIBUCE 1. δ(x) dx = 1, δ(x) = 0 pro x 0. (1) Graficky znázorňujeme Diracovu distribuci šipkou jednotkové velikosti (viz obr. 1).

Funkce jedné proměnné

Kapitola 5. Seznámíme se ze základními vlastnostmi elipsy, hyperboly a paraboly, které

Vzdělávací materiál. vytvořený v projektu OP VK. Název školy: Gymnázium, Zábřeh, náměstí Osvobození 20. Číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.

4. přednáška 22. října Úplné metrické prostory. Metrický prostor (M, d) je úplný, když každá cauchyovská posloupnost bodů v M konverguje.

Integrál a jeho aplikace Tomáš Matoušek

Konstrukce na základě výpočtu II

Integrální počet funkcí jedné proměnné

2.cvičení. 1. Polopřímka: bod O dělí přímku na dvě navzájem opačné polopřímky.

NMAF061, ZS Písemná část zkoušky 25. leden 2018

Zimní semestr akademického roku 2014/ prosince 2014

8. Elementární funkce

11. cvičení z Matematické analýzy 2

integrovat. Obecně lze ale říct, že pokud existuje určitý integrál funkce podle různých definic, má pro všechny takové definice stejnou hodnotu.

2. INTEGRÁLNÍ POČET FUNKCE JEDNÉ PROMĚNNÉ

Úlohy domácí části I. kola kategorie A

Kapitola Křivkový integrál 1. druhu Délka oblouku

Matematika 1A. PetrSalačaJiříHozman Fakulta přírodovědně-humanitní a pedagogická Technická univerzita v Liberci

6. Určitý integrál a jeho výpočet, aplikace

OBECNÝ URČITÝ INTEGRÁL

Základní příklady. 18) Určete velikost úhlu δ, jestliže velikost úhlu α je 27.

GEODETICKÉ VÝPOČTY I.

Transkript:

Integální počet funkcí jedné eálné poměnné - 4. - GEOMETRICKÉ APLIKACE INTEGRÁLNÍHO POČTU PŘÍKLAD Učete plochu pod gfem funkce f ( x) = sinx n intevlu,. Ploch pod gfem nezáponé funkce f(x) se n intevlu, počítá podle vzoce S( f;, ) = f( x)dx. Funkce sinus n zdném intevlu nezáponá je, tkže můžeme psát [ ] S(sin x;, ) = sin x dx= cos x = cos ( cos ) = ( ) ( ) =. Ploch pod gfem funkce sinus n intevlu, činí tedy měné jednotky. PŘÍKLAD Učete plochu mezi gfem funkce f ( x) = cos x osou x n intevlu,. Funkce kosinus není n zdném intevlu nezáponá, nelze tedy ezpostředně použít vzoec z příkldu. Z náčtku le sndno zjistíme, že plochu mezi gfem funkce, kteá n zdném intevlu mění znménko, osou x můžeme učit pomocí míně modifikovného vzoce S( f;, ) = f( x) dx. Pltnost vzoce sndno nhlédneme, uvědomíme-li si, že solutní hodnot překlápí gf záponé funkce kolem osy x gf funkce nezáponé ponechává eze změny. Po nše konkétní zdání můžeme tedy psát / / S(cos x;, ) = cos x dx= cos x dx+ cos x dx= cos xd x+ ( cos x) dx = / / / [ ] [ ] ( ) ( ) ( ) ( ) = sin x sin x = sin sin sin sin = =. / Po nezáponou funkci tedy uvedený vzoec přechází n vzoec z příkldu. Využijeme větu o ditivitě po učité integály (viz Beviář st. 5) integční oo ozdělíme tk, y n jeho částech už integovná funkce znménko neměnil.

Geometické plikce integálního počtu - 4. - PŘÍKLAD Učete plochu vymezenou gfy funkcí f ( x) = cosx gx ( ) = sinx n intevlu /4,5 /4. Plochu vymezenou n zdném intevlu, gfy funkcí g f počítáme podle vzoce 4 Sgf (, ;, ) = gx ( ) f( x) dx. Po nše konkétní zdání můžeme poto psát 5 5 /4 5 /4 S (sin x,cos x ; / 4,5 / 4) sin x cos x d x ( sin x cos x ) d x [ cos x sin x ] /4 /4 5 /4 /4 = = = = ( ) 5 5 = cos 4 sin 4 cos 4 sin 4 = ( ) ( ) + + = 4 =. PŘÍKLAD 4 Pomocí integálního počtu učete plošný osh olsti ohničené elipsou o poloosách. Elips o poloosách, v hlvním postvení se středem v počátku souřdnic (poloos ve směu souřdnicové osy x ve směu y) je zdán ovnicí neoli ( ) ( ) x/ + y/ =, ( ) y = x/. Plošný osh olsti vymezené tkovou elipsou je poto oven dvojnásoku plochy pod gfem funkce ( ) = ( / ) f x x n intevlu, : Smosttně nčtněte o gfy i jimi vymezenou plochu. 4 Sndno se dá pomocí náčtku ukázt pltnost uvedeného vzoce po nezáponé funkce gx ( ) f( x ), kdy přechází n Sg (, f ;, ) = gx ( ) f( x) dx, [ ] jkož i ozšířit jeho pltnost n oecné funkce splňující g( x) f( x ). Tehdy stčí k oěm funkcím přičíst dosttečně velkou kldnou konstntu, y se stly nezáponými, uvědomit si, že ( ) ( ) g( x) + C f( x) + C = g( x) f( x ) že se posunutím ve směu osy y velikost plochy mezi dvěm gfy nemění. Je-li g( x) f( x ), tj. leží-li gf funkce g pod gfem funkce f, stčí jistě pohodit oě funkce psát [ ] S( f, g;, ) = S( g, f;, ) = f( x) g( x) dx. Spojením oou vzthů pk získáme vzoec uvedený v příkldu. 5 N uvedeném intevlu pltí sin x cos x.

Integální počet funkcí jedné eálné poměnné - 4. - ( ) S = S( f;, ) = x/ dx. Integál, n kteý zdání příkldu vede, počítáme pomocí sustituce: x= cost ( x/ ) dx= ( x/ ) dx= = cos sin d = d = sin d t t t x t t nkonec píšeme ( ) = sin t d t = sin t d t = t cos t sin t = ( ) S = x/ dx=. CVIČENÍ K PŘÍKLADŮM 4. Učete plošný osh olsti ) mezi gfem funkce f( x)= x + x osou x n intevlu,, ) mezi gfem funkce f( x) = sinx osou x n intevlu, /, c) mezi gfem funkce f( x) = x + x osou x n intevlu,, d) ohničené gfy funkcí f( x) = x n g( x)= n x, kde n je zdné přiozené číslo. Intevl volte podle půsečíků oou gfů.. Pomocí integálního počtu učete plošný osh ) kuhu o poloměu, ) odélník o stnách, 6 c) pvoúhlého tojúhelník o odvěsnách přeponě c, 7 d) tojúhelník s vcholy o souřdnicích A = [;], B = [ ;] C = [c ; c ], kde, c < c jsou zdné kldné konstnty (poovnejte se vzocem známým z elementání geometie). 8 PŘÍKLAD 5 Pomocí integálního počtu učete ovod kužnice o poloměu. Kužnici o poloměu se středem v počátku souřdnic popisujeme v nlytické geometii ovnicí 6 Využijte fktu, že Odélník o stnách je totožný s olstí pod gfem konstntní funkce f( x)= n intevlu,. 7 Pvoúhlý tojúhelník umístěte v ovině tk, y jeho odvěsny ležely n souřdnicových osách x y. 8 Tojúhelník z cvičení d má jednu stnu délky výšk n ni spuštěná má délku c. Podle vzoce z elementání geometie y tedy jeho plošný osh měl ýt c /.

Geometické plikce integálního počtu - 4.4 - x + y =, její ovod O() je tedy dán jko dvojnásoek délky gfu funkce n intevlu,. Můžeme poto psát f ( x)= x definovné x () = ( ;,) = + d = + d = x O L x x x x + dx= x x = / = d = d = = d = [ csin ] = y x x x ( / ) d = d y y x x x y y [ ] [ ] = csin csin( ) = / ( /) =. Jiný způso výpočtu ovodu kužnice vychází z jejího pmetického zdání 9 x = cos ϕ, y = sin ϕ, ϕ,. Podle oecného vzoce po pmeticky zdnou křivku (viz Beviář) můžeme tedy v tomto přípdě psát dx dy ( dϕ) ( dϕ) ( ) ( ) ( ) O () = + dϕ= sinϕ + cosϕ dϕ= sinϕ+ cosϕ dϕ= d [ ]. = ϕ= ϕ = CVIČENÍ K PŘÍKLADU 5. Učete délky následujících křivek ) Neilovy poly y x = ( je zdná kldná konstnt, y > ) n intevlu, x, x x ) řetězovky = ( + ) y e e, je zdná kldná konstnt, n intevlu, x, c) evolventy kužnice o poloměu, jejíž pmetické ovnice jsou x = (cost+ tsin t), y = (sin t tcos t), n intevlu,, d) úsečky spojující dv zdné ody v ovině (postou). 9 Opět předpokládáme, že střed kužnice je totožný s počátkem souřdnicové soustvy. Návod: užijte sustituce u x / = e.

Integální počet funkcí jedné eálné poměnné - 4.5 - PŘÍKLAD 6 Pomocí integálního počtu učete ojem koule o poloměu. Koule o poloměu se středem v počátku souřdnic vznikne otcí půlkuhu ohničeného n intevlu, gfem funkce vzoce můžeme tedy po její ojem psát f ( x)= x osu x kolem této osy. Podle oecného ( ) ( ) V() = x dx= x dx= x x = ( ) ( ( )) 4 =. CVIČENÍ K PŘÍKLADU 6. Učete ojemy následujících otčních těles ) válce o poloměu podstvy výšce h, ) kužele o poloměu podstvy výšce h, c) komolého kužele o poloměech podstv ( > ) výšce h, d) otčního elipsoidu o poloosách, e) kulové úseče o výšce h odříznutého ovinou z koule o poloměu, f) otčního poloidu vzniklého otáčením poly y = px (p je zdná kldná konstnt) n intevlu, kolem osy x. PŘÍKLAD 7 Pomocí integálního počtu učete plošný osh kulové plochy o poloměu. Jk již víme z příkldu 6, kulová ploch o poloměu se středem v počátku souřdnic vznikne otcí půlkužnice zdné n intevlu, gfem funkce osy x. Podle oecného vzoce můžeme tedy po její plošný osh psát f ( x)= x kolem x () d d x S = x + x x= x + x= = d = d = = 4 x x x x [ x]. Nejdříve vždy učete, otcí jké plochy kolem osy x zdné těleso vznikne gfem kteé funkce je tto ploch vymezen.

Geometické plikce integálního počtu - 4.6 - CVIČENÍ K PŘÍKLADU 7. Učete povchy následujících otčních těles ) válce o poloměu podstvy výšce h, ) kužele o poloměu podstvy výšce h, c) komolého kužele o poloměech podstv ( > ) výšce h, d) kulové úseče o výšce h odříznutého ovinou z koule o poloměu. Výsledky: Cvičení k příkldům 4 ) 6, ), c), d) n n +. ), ), c), d) c. Cvičení k příkldu 5 8 9 x ) + 7 4, ) x x e + e, c), d) ( ) ( ) +. Cvičení k příkldu 6 ) d) h, ) 4, c) ( ) h, e) h h, f) h + +, p. Cvičení k příkldu 7 ) + h, ) + + h, + + + +, d) ( ) c) ( ) ( ) h h h + h. Ve výsledcích jsou komě povchu pláště otčního těles zpočteny i povchy podstv těchto otčních těles.