Matematika I, část II

Podobné dokumenty
1.3. POLYNOMY. V této kapitole se dozvíte:

S polynomy jste se seznámili již v Matematice 1. Připomeňme definici polynomické

1. ZÁKLADY VEKTOROVÉ ALGEBRY 1.1. VEKTOROVÝ PROSTOR A JEHO BÁZE

POLYNOM. 1) Základní pojmy. Polynomem stupně n nazveme funkci tvaru. a se nazývají koeficienty polynomu. 0, n N. Čísla. kde

Komplexní čísla. Definice komplexních čísel

2.4. INVERZNÍ MATICE

3. Lineární diferenciální rovnice úvod do teorie

Správnost vztahu plyne z věty o rovnosti úhlů s rameny na sebe kolmými (obr. 13).

n=1 ( Re an ) 2 + ( Im a n ) 2 = 0 Im a n = Im a a n definujeme předpisem: n=1 N a n = a 1 + a a N. n=1

f x a x DSM2 Cv 9 Vytvořující funkce Vytvořující funkcí nekonečné posloupnosti a0, a1,, a n , reálných čísel míníme formální nekonečnou řadu ( )

FUNKCÍ JEDNÉ REÁLNÉ PROMĚNNÉ PRVNÍ DIFERENCIÁL

Budeme pokračovat v nahrazování funkce f(x) v okolí bodu a polynomy, tj. hledat vhodné konstanty c n tak, aby bylo pro malá x a. = f (a), f(x) f(a)

DERIVACE FUNKCÍ JEDNÉ REÁLNÉ PROM

Abstrakt. Co jsou to komplexní čísla? K čemu se používají? Dá se s nimi dělat

Matematika 1. Katedra matematiky, Fakulta stavební ČVUT v Praze. středa 10-11:40 posluchárna D / 13. Posloupnosti

12. N á h o d n ý v ý b ě r

1.1. Definice Reálným vektorovým prostorem nazýváme množinu V, pro jejíž prvky jsou definovány operace sčítání + :V V V a násobení skalárem : R V V

množina všech reálných čísel

Obsah. 1 Mocninné řady Definice a vlastnosti mocninných řad Rozvoj funkce do mocninné řady Aplikace mocninných řad...

Užití binomické věty

11. přednáška 16. prosince Úvod do komplexní analýzy.

1 Nekonečné řady s nezápornými členy

DIFERENCIÁLNÍ POČET FUNKCE JEDNÉ PROMĚNNÉ. 1) Pojem funkce, graf funkce

= + nazýváme tečnou ke grafu funkce f

GEOMETRIE I. Pavel Burda

jako konstanta nula. Obsahem centrálních limitních vět je tvrzení, že distribuční funkce i=1 X i konvergují za určitých

Matematika 1. Ivana Pultarová Katedra matematiky, Fakulta stavební ČVUT v Praze. středa 10-11:40 posluchárna D Posloupnosti

Kapitola 5 - Matice (nad tělesem)

8.2.1 Aritmetická posloupnost

6. Posloupnosti a jejich limity, řady

MATEMATIKA PŘÍKLADY K PŘÍJÍMACÍM ZKOUŠKÁM BAKALÁŘSKÉ STUDIUM MGR. RADMILA STOKLASOVÁ, PH.D.

Spojitost a limita funkcí jedné reálné proměnné

6. FUNKCE A POSLOUPNOSTI

1. Číselné obory, dělitelnost, výrazy

11.1 Úvod. Definice : [MA1-18:P11.1] definujeme pro a C: nedefinujeme: Posloupnosti komplexních čísel

1 Základy Z-transformace. pro aplikace v oblasti

základním prvkem teorie křivek v počítačové grafice křivky polynomiální n

2. Náhodná veličina. je konečná nebo spočetná množina;

1.8.1 Mnohočleny, sčítání a odčítání mnohočlenů

8.2.1 Aritmetická posloupnost I

5. Lineární diferenciální rovnice n-tého řádu

I. Exponenciální funkce Definice: Pro komplexní hodnoty z definujeme exponenciální funkci předpisem. z k k!. ( ) e z = k=0

7.2.4 Násobení vektoru číslem

( + ) ( ) ( ) ( ) ( ) Derivace elementárních funkcí II. Předpoklady: Př. 1: Urči derivaci funkce y = x ; n N.

MATEMATICKÁ INDUKCE. 1. Princip matematické indukce

Petr Šedivý Šedivá matematika

a logaritmickou funkci a goniometrické funkce. 6.1 Násobení řad. Podívejme se neprve na násobení mnohočlenů x = x x n a y = y y n.

8. Analýza rozptylu.

Iterační metody řešení soustav lineárních rovnic

c) Pomocí Liouvillovy věty dokažte, že Liouvillovo číslo je transcendentí. xp 1 (p 1)! (x 1)p (x 2) p... (x d) p e x t f(t) d t = F (0)e x F (x),

n=0 a n, n=0 a n = ±. n=0 n=0 a n diverguje k ±, a píšeme n=0 n=0 b n = t. Pak je konvergentní i řada n=0 (a n + b n ) = s + t. n=0 k a n a platí n=0

P. Girg. 23. listopadu 2012

3. Charakteristiky a parametry náhodných veličin

Přednáška 7, 14. listopadu 2014

Funkce. RNDr. Yvetta Bartáková. Gymnázium, SOŠ a VOŠ Ledeč nad Sázavou

u, v, w nazýváme číslo u.( v w). Chyba! Chybné propojení.,

5. Posloupnosti a řady

3. ELEMENTÁRNÍ FUNKCE A POSLOUPNOSTI. 3.1 Základní elementární funkce. Nejprve uvedeme základní elementární funkce: KONSTANTNÍ FUNKCE

7. Analytická geometrie

1 Základní pojmy a vlastnosti

5.5. KOMPLEXNÍ ODMOCNINA A ŘEŠENÍ KVADRATICKÝCH A BINOMICKÝCH ROVNIC

10.3 GEOMERTICKÝ PRŮMĚR

1.2. NORMA A SKALÁRNÍ SOUČIN

Sekvenční logické obvody(lso)

Mocninné řady - sbírka příkladů

Matematika přehled vzorců pro maturanty (zpracoval T. Jánský) Úpravy výrazů. Binomická věta

DIM PaS Připomenutí poznatků ze střední školy. Faktoriály a kombinační čísla základní vzorce: n = k. (binomická věta) Příklady: 1.

Analýza a zpracování signálů. 4. Diskrétní systémy,výpočet impulsní odezvy, konvoluce, korelace

3. DIFERENCIÁLNÍ ROVNICE

1 Uzavřená Gaussova rovina a její topologie

Odhady parametrů 1. Odhady parametrů

Náhodný výběr 1. Náhodný výběr

Definice obecné mocniny

1. K o m b i n a t o r i k a

je číselná posloupnost. Pro všechna n položme s n = ak. Posloupnost

Užitečné zdroje příkladů jsou: Materiály ke cvičením z Kalkulu 3 od Kristýny Kuncové:

STEJNOMĚRNÁ KONVERGENCE POSLOUPNOSTI A ŘADY FUNKCÍ

f B 6. Funkce a posloupnosti 3 patří funkci dané předpisem y = 2 x + 3. [všechny] 1) Rozhodněte, která z dvojic [ ;9][, 0;3 ][, 2;7]

Analytická geometrie

Kapitola 4 Euklidovské prostory

a a

4. B o d o v é o d h a d y p a r a m e t r ů

Náhodu bychom mohli definovat jako součet velkého počtu drobných nepoznaných vlivů.

ZÁKLADNÍ TYPY DŮKAZŮ, MATEMATICKÁ INDUKCE

1. LINEÁRNÍ ALGEBRA. , x = opačný vektor

z možností, jak tuto veličinu charakterizovat, je určit součet

Matice. nazýváme m.n reálných čísel a. , sestavených do m řádků a n sloupců ve tvaru... a1

Kombinatorika- 3. Základy diskrétní matematiky, BI-ZDM

Základní elementární funkce.

Matematika I. Název studijního programu. RNDr. Jaroslav Krieg České Budějovice

Matematika NÁRODNÍ SROVNÁVACÍ ZKOUŠKY BŘEZNA 2018

7. KOMBINATORIKA, BINOMICKÁ VĚTA. Čas ke studiu: 2 hodiny. Cíl

Přijímací řízení akademický rok 2013/2014 Bc. studium Kompletní znění testových otázek matematika

je konvergentní, právě když existuje číslo a R tak, že pro všechna přirozená <. Číslu a říkáme limita posloupnosti ( ) n n 1 n n n

NMAF063 Matematika pro fyziky III Zkoušková písemná práce 25. ledna x 1 n

Při sledování a studiu vlastností náhodných výsledků poznáme charakter. podmínek různé výsledky. Ty odpovídají hodnotám jednotlivých realizací

NMAF063 Matematika pro fyziky III Zkoušková písemná práce 17. ledna 2019

Aplikovaná informatika. Podklady předmětu Aplikovaná informatika pro akademický rok 2006/2007 Radim Farana. Obsah. Algoritmus

Vytvořující funkce. I. kapitola. Mnohočleny a jejich koeficienty

O Jensenově nerovnosti

Transkript:

1. FUNKCE Průvodce studiem V deím životě, v přírodě, v techice a hlavě v matematice se eustále setkáváme s fukčími závislostmi jedé veličiy (apř. y) a druhé (apř. x). Tak apř. cea jízdeky druhé třídy osobího vlaku závisí a počtu kilometrů. Elektrický proud I podle Ohmova zákoa závisí při daém apětí U a odporu R vodiče podle vztahu I = U/R. Objem V kruhového kužele o poloměru r při daé výšce v závisí a velikosti poloměru r podle vzorce 1 V = r π v. Vezměme v úvahu rovici y= x + 1. Zvolíme-li libovolé kokrétí reálé číslo x 0, je touto rovicí určeo právě jedo číslo y, 0 které se rová x0 + 1. Tak apř. číslu x1 = 0 odpovídá číslo y1 = 1, kdežto pro číslo x = 1 dostaeme y = 4, apod. Zvolíme-li tedy libovolé číslo y < 1, + ). x + (, ), je mu rovicí y= x + 1 přiřazeo právě jedo číslo Třebaže všechy uvedeé příklady jsou růzého druhu, lze v ich vystihout společou charakteristickou vlastost touto defiicí: Defiice: a) Zobrazeí, viz [], f : M C, kde M C se azývá komplexí fukce komplexí proměé. b) Zobrazeí f : M C, kde c) Zobrazeí f : M R, kde M R se azývá komplexí fukce reálé proměé. M R se azývá reálá fukce reálé proměé. 180

Pozámka Při dalším studiu se v základím kurzu matematiky budeme setkávat pouze s reálými fukcemi reálé proměé. Jediou výjimkou jsou polyomy, a proto se o ich krátce zmííme úvodem. 1.1. Cíle Cílem této kapitoly je rozšířeí zalostí o polyomech (mohočleech ), které jsou ezbytě uté pro řešeí příkladů v ěkterých dalších kapitolách studijích textů z předmětu matematika. Předpokládaé zalosti Jsou předpokládáy zalostí operací s polyomy v rozsahu středí školy, tj. sčítáí polyomů, ásobeí polyomu číslem a polyomem, děleí polyomu polyomem a řešeí jedoduchých typů algebraických rovic (apř. kvadratická rovice, biomická rovice, reciproké rovice). Výklad Defiice 1.1.1. 1 k Komplexí fukce komplexí proměé p( x) = ax + a 1x +... + a1x+ a0 = akx, k = 0 kde x, a, a 0 a { } C C N 0 se azývá polyom -tého stupě. k 181

Pozámky 1. Zobrazeí { 0} C azýváme ulový polyom a ezavádíme pro ěj stupeň.. Pro polyom užíváme také ázev mohočle.. Čísla ak, k = 0,..., azýváme koeficiety polyomu p( x ), které pro aše potřeby budou obvykle čísly reálými. Řešeé úlohy Příklad 4 px x x x C ( ) = + + 1, je polyom čtvrtého stupě s koeficiety a = 1, a = 0, a =, a = 0, a =. 0 1 4 Pozámka Součet, rozdíl a souči polyomů je polyom. Podíl dvou polyomů být polyomem emusí. Řešeé úlohy Příklad Vypočtěte podíl x + x+. x + 1 Řešeí: 1 ( x + x+ ):( x+ 1) = x x+ x + 1 x x ( + ) x + x+ ( x x) x + (x + ) 1 18

Výsledek obsahuje čle 1 x + 1 a eí tedy polyomem. Výklad Defiice 1.1.. Říkáme, že x0 C je kořeem eulového polyomu p( x ), jestliže px ( 0) = 0. Polyom x x 0 prvího stupě, kde px ( 0) = 0, azýváme kořeovým čiitelem polyomu p( x ). Věta 1.1.1. Každý polyom stupě 1 má alespoň jede koře x0 C. Důkaz věty je obtížý a ebudeme jej provádět. Věta 1.1.. Číslo x0 C je kořeem polyomu p ( x ) stupě 1, právě když existuje polyom p 1 ( x ) stupě 1 takový, že platí p( x) = ( x x0) p1( x). Důkaz: Věta 1.1.. je větou ve tvaru ekvivalece, to zameá, že důkaz je uto provést ve dvou krocích. Užijeme vzorce k k k 1 k k k a b = ( a b)( a + a b+... + ab + b 1 ), který si můžeme ověřit vyásobeím pravé stray rovosti. 1. Předpokládejme, že x 0 je kořeem polyomu p( x ), tj. px ( 0) = 0. Pak platí: k k k px ( ) = px ( ) px ( 0) = ax k ax k 0 = ak( x x0 k ) = k= 0 k= 0 k= 0 k 1 k k k 1 = ak ( x x0) ( x + x x0 +... + xx0 + x0 ) = k = 1 k 1 k k = ( x x0) ( akx + akx0x +... + akx0 x+ akx0 k 1 ) k = 1 18

k 1 k k 1 Výrazy akx akx0x... akx0 x akx k + + + + 0 jsou polyomy stupě k 1 pro k = 1,...,. To zameá, že jejich součtem dostaeme polyom stupě 1, který ozačíme p ( x ) a dostaeme 1 p( x) = ( x x0) p1( x).. Předpokládejme, že platí rovost p( x) = ( x x0) p1( x). Dosadíme x= x0 a dostaeme p( x0) = ( x0 x0) p1( x0) = 0. Číslo x 0 je tedy kořeem polyomu p( x ). Řešeé úlohy Příklad Číslo x0 = 1 je kořeem polyomu p(x) = x + x +. Řešeí: čiitel px ( ) x x ( x 1)( x x ) ( x 1) p1 ( x) x 1 = + + = + + = + + je kořeový x 0 = 1 je kořeem polyomu p( x ). Výklad Defiice 1.1.. Platí-li k px ( ) = ( x x0) p1( x), kde p1( x0) 0, k N, pak říkáme, že x 0 je k-ásobý koře polyomu p( x ). Pozámka Místo 1 ásobý budeme říkat jedoduchý koře. 184

Výklad Věta 1.1.. Nechť p( x) je polyom stupě 1. Pak existují čísla x1, x,..., x C, která emusí být růzá, taková, že px ( ) = a( x x)( x x) K( x x). 1 Bez důkazu. Pozámka Podaří-li se ám zapsat polyom p( x ) ve tvaru z předchozí věty, říkáme, že jsme provedli rozklad polyomu p( x ) a kořeové čiitele v oboru komplexích čísel. Řešeé úlohy 5 4 Příklad Polyom px ( ) = x 6x + 8x 8x + 6x má kořey 1, i,1, i, 1. Jeho rozklad a kořeové čiitele má tvar p( x) = ( x 1)( x i)( x 1)( x+ i)( x 1) = ( x 1) ( x i)( x+ i). Vidíme, že koře 1 je trojásobý a kořey i, -i jsou jedoduché. Pozámka Určit kořey polyomů 1. a. stupě vede a řešeí lieárí a kvadratické rovice. Obtíže astávají při určeí kořeů polyomů stupě. Pro = a = 4 existují poměrě komplikovaé vzorce pro určeí kořeů, podobě jako existuje vzorec pro řešeí kvadratické rovice. Pro 5 takové vzorce však vůbec elze určit. Pro aše potřeby bude stačit ávod a určeí kořeů polyomů stupě, který uvedeme v příští kapitole. S přibližým určeím kořeů polyomů se studeti sezámí v předmětu umerické metody. 185

Úlohy k samostatému řešeí 1. Pro daé polyomy p( x) = x x+ 5 a 4 qx ( ) = x + 7x 5x + vypočtěte: a) p (), b) p( ), c) q(0), d) q( 1), e) p() i, f) q( i), g) p(1 + i), h) p( x) + q( x), i) qx ( ) px ( ), j) p( xqx, ) ( ) k) p() q (1), l) qx ( ): px ( ).. Staovte koeficiety polyomů tak, aby platilo p( x) = q( x) : a) px ( ) = ax + x + x+ 1, qx ( ) = bx + bx 1 + b 0, b) p( x) = 5x 8x 4, q( x) = ( a+ b) x + ( a+ b+ c) x+ ( a+ c).. Vyásobte polyomy: a) ( x+ )( x ), b) ( x 1)( x + x + 1), c) ( x x+ )( x x ), d) ( x 5)(4x + 10x+ 5), e) 4. Vypočtěte podíl polyomů: ( x x + 1)( x + x + 1). 4 5 4 a) ( x + x x + x+ ):( x+ 1), b) (x + x x + x+ 4):( x+ ), 5 4 4 c) ( x x + x ):( x ), d) ( x x + x 1):( x x), 5 4 e) ( x + x 5x + x+ 4):( x x+ 1), 6 5 4 f) ( x + x 6x x + 7x 5 x):( x x+ 1). 5. Rozložte polyomy a souči kořeových čiitelů: a) px ( ) = x + 1, b) px ( ) = x + 4x+, c) p( x) = x + x 6, d) p( x) = x + x 1, e) px ( ) = x + 4, f) px ( ) = x + 5, g) p( x ) = x + 1x 48, h) px ( ) = 9x 16, i) p( x) = x + x. 6. Rozložte polyomy a souči kořeových čiitelů: a) p( x) = x x 6x, b) px ( ) = x 8, c) p( x) = 8x + 1x + 6x+ 1 d) p( x) = x + x x, e) px ( ) = x x + 4, f) px ( ) = x x + x+ 6, 4 g) p( x ) = x 9, h) px ( ) = x, i) px ( ) = x 1. 4 6 186

Výsledky úloh k samostatému řešeí 4 1. a) 9 b) 1 c) d) -7 e) 5 - i f) 10 + 7i g) 1 h) x + 8x 5x x+ 7 4 i) x + 6x 5x + x j) x + 7x 11x + x + 47x 5x 4x+ 10 k) 18 x l) x + 7+ x x x + 5. a) 9x 4 b) 7 6 5 4.. a) a = 0, b =, b =, b = 1 b) a=, b=, c= -7. 1 0 6 4 x 1 c) ( x x) 4= x x + x 4 d) 8 x 15 4 4 e) ( x + 1 ) x = x + 1. 4. a) x x + b) x x + c) x x 5x+ 8 x + x 4+ x x + 1 4 x 6x 1 d) x + x+ + x x e) f) x x x 1 b) ( x + 1) c) ( x )( x+ ) d) ( x+ 1)( x ) e) ( x i)( x+ i) f) ( x i 5 5 4 4 )( x+ i ) g) ( x )( x+ 16) h) (x 4)(x+ 4) = 9( x )( x+ ) i) ( x 1 + i)( x 1 i). 6. a) ( xx )( x+ 1) b) px ( ) = ( x )( x+ 1+ i )( x+ 1 i ) 1 c) ( x+ 1) = 8( x+ ) d) x(x+ )( x 1) = x( x+ )( x 1) e) ( x+ 1 )( x ) 5 i 5 i f) ( x 1) + 7 = ( x+ )( x + )( x ) g) ( x+ )( x )( x+ i )( x i ) h) ( x+ )( x )( x+ i)( x i) 1+ i 1 i 1+ i 1 i i) ( x+ 1 )( x 1)( x+ )( x+ )( x )( x ). + 5. 5. a) (1 x)(1 + x) 187