1. LINEÁRNÍ ALGEBRA. , x = opačný vektor

Podobné dokumenty
p = 6. k k se nazývá inverze v permutaci [ ] MATA P7 Determinanty Motivační příklad: Řešte soustavu rovnic o dvou neznámých: Permutace z n prvků:

Analytická geometrie

KKKKKKKKKKKKKK. (i = 1,..., m; j = 1,..., n) jsou reálná čísla a x j jsou neznámé, se nazývá soustava m lineárních rovnic o

Analytická geometrie

u, v, w nazýváme číslo u.( v w). Chyba! Chybné propojení.,

Cílem kapitoly je zavedení význačných pojmů pro matice, jejichž znalost je nutná, mimo jiné, pro řešení soustav lineárních rovnic.

nazveme číselným vektorem. Čísla a Definice. Vektor, jehož všechny složky se rovnají nule, se nazývá nulový vektor o r = (0, 0, 0,, 0).

POLYNOM. 1) Základní pojmy. Polynomem stupně n nazveme funkci tvaru. a se nazývají koeficienty polynomu. 0, n N. Čísla. kde

VEKTOROVÁ ALGEBRA A ANALYTICKÁ GEOMETRIE V ROVINĚ

M a t i c e v e s t ř e d o š k o l s k é m a t e m a t i c e

MATEMATIKA PRO EKONOMY

M - Posloupnosti VARIACE

Přednáška 7: Soustavy lineárních rovnic

Cílem kapitoly je zvládnutí řešení determinantů čtvercových matic.

Kapitola 5 - Matice (nad tělesem)

6.2. ČÍSELNÉ ŘADY. V této kapitole se dozvíte:

Matice. a B =...,...,...,...,..., prvků z tělesa T (tímto. Definice: Soubor A = ( a. ...,..., ra

Základní elementární funkce.

Univerzita Karlova v Praze Pedagogická fakulta

1. ZÁKLADY VEKTOROVÉ ALGEBRY 1.1. VEKTOROVÝ PROSTOR A JEHO BÁZE

2.4. INVERZNÍ MATICE

1.1. Definice Reálným vektorovým prostorem nazýváme množinu V, pro jejíž prvky jsou definovány operace sčítání + :V V V a násobení skalárem : R V V

Matematika NÁRODNÍ SROVNÁVACÍ ZKOUŠKY DUBNA 2018

PRACOVNÍ SEŠIT ČÍSELNÉ OBORY. 1. tematický okruh: Připrav se na státní maturitní zkoušku z MATEMATIKY důkladně, z pohodlí domova a online.

6. ČÍSELNÉ POSLOUPNOSTI A ŘADY 6.1. ČÍSELNÉ POSLOUPNOSTI

11.1 Úvod. Definice : [MA1-18:P11.1] definujeme pro a C: nedefinujeme: Posloupnosti komplexních čísel

Matematika NÁRODNÍ SROVNÁVACÍ ZKOUŠKY BŘEZNA 2018

Logické rovnice. 1 Úvod. 2 Soustavy logických rovnic

3. Lineární diferenciální rovnice úvod do teorie

Vlastnosti posloupností

Algebraický výraz je číselný výraz s proměnou. V těchto výrazech se vyskytují vedle reálných čísel také proměnné. Například. 4a 4,5x + 6,78 7t.

, která vznikla z matice A vynecháním i-tého řádku a j-tého sloupce nazýváme minorem matice A příslušnému k prvku

Nekonečné řady. 1. Nekonečné číselné řady 1.1. Definice. = L L nekonečnou posloupnost reálných čísel. a) Označme { a }

STEJNOMĚRNÁ KONVERGENCE POSLOUPNOSTI A ŘADY FUNKCÍ

4. Determinanty. Výpočet: a11. a22. a21. a12. = a 11 a 22 a 33 + a 12 a 23 a 31 + a 13 a 21 a 32 a 13 a 22 a 31. a 11 a 23 a 32 a 12 a 21 a 33

Řešení soustav lineárních rovnic

definované pro jednotlivé řády takto: ) řádu n nazýváme číslo A = det( A) a a a11 a12

Matice. nazýváme m.n reálných čísel a. , sestavených do m řádků a n sloupců ve tvaru... a1

1. LINEÁRNÍ ALGEBRA 1.1. Matice

Kapitola 4 Euklidovské prostory

Matematika NÁRODNÍ SROVNÁVACÍ ZKOUŠKY BŘEZNA 2019

Matematika I, část II

Analytická geometrie

m n. Matice typu m n má

Kapitola 1. Nekonečné číselné řady. Definice 1.1 Nechť {a n } n=1 je posloupnost reálných čísel. Symbol. a n nebo a 1 + a 2 + a

6 Stabilita lineárních diskrétních regulačních obvodů

Matematika NÁRODNÍ SROVNÁVACÍ ZKOUŠKY ÚNORA 2019

STŘEDNÍ ŠKOLA ELEKTROTECHNICKÁ, OSTRAVA, NA JÍZDÁRNĚ 30, p. o. MATEMATIKA

Kuželosečky jako algebraické křivky 2. stupně

1.8.1 Mnohočleny, sčítání a odčítání mnohočlenů

Přijímací řízení akademický rok 2013/2014 NavMg. studium Kompletní znění testových otázek matematika a statistika

Posloupnosti a řady. Obsah

Matematika NÁRODNÍ SROVNÁVACÍ ZKOUŠKY BŘEZNA 2019

Komplexní čísla. Definice komplexních čísel

Přehled často se vyskytujících limit posloupností. = ek. = 1 lim n n! = = C = α 0+

8.2.7 Geometrická posloupnost

Matematika NÁRODNÍ SROVNÁVACÍ ZKOUŠKY ÚNORA 2018

2. Matice a determinanty

7.2.4 Násobení vektoru číslem

1.2. MOCNINA A ODMOCNINA

1. ČÍSELNÉ OBORY 10. Kontrolní otázky 24. Úlohy k samostatnému řešení 25. Výsledky úloh k samostatnému řešení 25. Klíč k řešení úloh 26

VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V BRNĚ BRNO UNIVERSITY OF TECHNOLOGY

1.3. POLYNOMY. V této kapitole se dozvíte:

6. Posloupnosti a jejich limity, řady

7. Analytická geometrie

8. Elementární funkce

PRACOVNÍ SEŠIT ALGEBRAICKÉ VÝRAZY. 2. tematický okruh: Připrav se na státní maturitní zkoušku z MATEMATIKY důkladně, z pohodlí domova a online

n=1 ( Re an ) 2 + ( Im a n ) 2 = 0 Im a n = Im a a n definujeme předpisem: n=1 N a n = a 1 + a a N. n=1

8.1 Úvod. Definice: [MA1-18:P8.1] výpočet obsahu plochy pod grafem funkce. (nejdříve jen pro a < b ) a = x 0 < x 1 <... < x n = b.

Matematika NÁRODNÍ SROVNÁVACÍ ZKOUŠKY BŘEZNA 2018

Sekvenční logické obvody(lso)

y regulovaná veličina w žádaná hodnota regulované veličiny e regulační odchylka y R akční veličina u řídicí veličina v poruchová veličina w(t) e(t)

DUM č. 19 v sadě. 13. Ma-1 Příprava k maturitě a PZ algebra, logika, teorie množin, funkce, posloupnosti, řady, kombinatorika, pravděpodobnost

Správnost vztahu plyne z věty o rovnosti úhlů s rameny na sebe kolmými (obr. 13).

11. přednáška 16. prosince Úvod do komplexní analýzy.

MATICOVÉ HRY MATICOVÝCH HER

Přijímací řízení akademický rok 2013/2014 Bc. studium Kompletní znění testových otázek matematika

GEOMETRIE I. Pavel Burda

8.2.6 Geometrická posloupnost

Nové symboly pro čísla

n-rozměrné normální rozdělení pravděpodobnosti

Seznámíte se s použitím určitého integrálu při výpočtu hmotnosti, statických momentů, souřadnic těžiště a momentů setrvačnosti.

( ) ( ) Úpravy algebraických výrazů. Mocniny a odmocniny. a a. b b. b a 1 = 1, ( 1) = 1, ( 1) = 1

D = H = 1. člen posloupnosti... a 1 2. člen posloupnosti... a 2 3. člen posloupnosti... a 3... n. člen posloupnosti... a n

Obecně: K dané funkci f hledáme funkci ϕ z dané množiny funkcí M, pro kterou v daných bodech x 0 < x 1 <... < x n. (δ ij... Kroneckerovo delta) (4)

Lineární programování

Okruhy z učiva středoškolské matematiky pro přípravu ke studiu na VŠB TU Ostrava-

Abstrakt. Co jsou to komplexní čísla? K čemu se používají? Dá se s nimi dělat

Přijímací řízení akademický rok 2012/2013 Kompletní znění testových otázek matematické myšlení

PRAVDĚPODOBNOST A STATISTIKA

Souhrn základních výpočetních postupů v Excelu probíraných v AVT listopad r r. . b = A

2.3. DETERMINANTY MATIC

c) Pomocí Liouvillovy věty dokažte, že Liouvillovo číslo je transcendentí. xp 1 (p 1)! (x 1)p (x 2) p... (x d) p e x t f(t) d t = F (0)e x F (x),

Univerzita Karlova v Praze Pedagogická fakulta

Analýza a zpracování signálů. 4. Diskrétní systémy,výpočet impulsní odezvy, konvoluce, korelace

9. Racionální lomená funkce

5. Lineární diferenciální rovnice n-tého řádu

Iterační metody řešení soustav lineárních rovnic

Matematika I. Název studijního programu. RNDr. Jaroslav Krieg České Budějovice

8. Analýza rozptylu.

Transkript:

. LINEÁRNÍ LGEBR Vektorový prostor.. Defiice Nechť V e moži které sou defiováy operce sčítáí + : t. zobrzeí V V V ásobeí i : t zobrzeí R V V. Možiu V zýváme vektorovým prostorem, sou-li splěy ásleduící xiomy 8. x, y V : x + y = y+ x 2 x, yz, V:( x + y) + z = x+ ( y+ z) 3 o V x V : x + o = x, o = ulový vektor 4 x V ( x ) V : x + ( x ) = o, x = opčý vektor 5 x, y V, R: ( x+ y) = x+ y 6 x V,, b R: ( + b) x = x+ bx 7 x V,, b R: ( b) x = ( bx) : x = x x V 8 Poz. Prvky z V se zýví vektory, reálá čísl skláry. Neběžěší typy vektorových prostorů: ritmetický vektorový prostor: prvky sou uspořádé - tice reálých čísel x = ( x, x2, x3, x ) geometrický model vektorového prostoru: moži všech orietových úseček v roviě ebo v prostoru.. Vět Nechť V e vektorový prostor x V, pk pltí:. 0 x = o 2. z rovosti x + y = o vyplývá x = y x = x 3. ( ) Lieárí závislost ezávislost vektorů.2. Defiice Vektory v, v2 v V zýváme lieárě ezávislé, estliže rovice cv + cv 2 2 + cv = o e splě pouze v přípdě, že skláry c, c c 2 sou všechy rovy ule. Vektory v, v2 v V zýváme lieárě závislé, estliže e splě rovice cv + cv + cv = o, přičemž lespoň ede ze sklárů c c c e růzý od uly. 2 2 2,

Poz. Levou stru rovice v v v V., 2 cv + cv + cv = ozýváme lieárí kombicí vektorů 2 2 Dimeze vektorového prostoru.3. Defiice Vektorový prostor V se zývá - dimezioálí ebo tké prostor dimeze, > 0, existue-li ve vektorovém prostoru V - lieárě ezávislých vektorů v, v2 v pltí-li, že kždý vektor z V lze vyádřit ko lieárí kombici vektorů v v 2 v. ozč. V, Báze vektorového prostoru.4. Defiice Kždou možiu lieárě ezávislých vektorů v, v2 v V zpisueme v, v2 v. zýváme bází ve V Poz. Nechť V e vektorový prostor v, v2 v eho báze. Vyádřeí kždého vektoru tvru lieárí kombice vektorů báze e edozčé. Mtice.5. Defiice Schém m reálých (komplexích) čísel u V ve = m m zýváme mticí typu (m,). Poz.. i, - prvek mtice, leží v i tém řádku tém sloupci 2. čtvercová mtice řádu, e-li m= 3. hlví úhlopříčk e tvoře prvky, 22, 33, 44 4. ulová mtice: všechy prvky mtice i, sou rovy ule 5. edotková mtice E e čtvercová mtice řádu, prvky hlví úhlopříčce sou rovy, osttí prvky sou rovy 0 T 6. e trspoová mtice k mtici, vzike z mtice výměou řádků z sloupce T 7. symetrická mtice: pltí li t. = = i ) 8. troúhelíková mtice typu ( m, má pod hlví úhlopříčkou ulové prvky 2

Zákldí operce s mticemi.6. Defiice Rovost mtic: = B = b i m, Součet mtic: C = + B c = + b i m, Násobeí mtice reálým číslem: B = k b = k i m,, k R Pro sčítáí mtic ásobeí mtic reálým číslem pltí:. komuttiví zákoy: + B= B+, k= k, k R 2. socitiví zákoy: ( + B) + C = + ( B+ C), k( l) ( ) 3. distributiví zákoy: k( + B) = k+ kb, ( ) 4. existece ulové mtice: + O = + =O 5. existece opčé mtice: ( ) = kl, kl, R k+ l = k+ l, kl, R Násobeí mtic.7. Defiice Nechť = ( ) e mticí typu ( m, ) B = ( b k ) e mticí typu (, p ). Součiem mtic B v tomto pořdí e mtice C = B= ( c ik ) typu ( mp,, ) kde c = b = b + b b ik k i k i2 2k i k = Pro ásobeí mtic pltí:. socitiví záko: ( B) C = ( BC ) 2. distributiví záko: ( + B) C = C + BC ásobeí zprv C( + B) = C+ CB ásobeí zlev 3. E = E =, kde e mtice řádu 4. O = O= O, kde O e ulová mtice 5. e-li B = O, pk emusí být i = O i B = O 6. existue-li souči mtic B, pk ( B). T T T = B 7. pro ásobeí mtic obecě epltí komuttiví záko: B B. Hodost mtice.8. Defiice Mximálí počet lieárě ezávislých řádků dé mtice zýváme hodostí této mtice. Ozč. h( ), h( B) Měme mtici vytvořme z í mtici B ěkterou z těchto úprv:. vyměíme řádky mtice z sloupce 2. změíme pořdí řádků mtice 3. vyásobíme ěkterý řádek mtice číslem k 0 3

4. vyecháme z mtice řádek, který e tvoře ulmi 5. vyecháme z mtice řádek, který e lieárí kombicí osttích řádků 6. přičteme k ěkterému řádku mtice lieárí kombicí osttích řádků Potom mtice B mí steou hodost říkáme, že sou ekvivletí, zčíme Jk vyplývá z bodu () úprvy (2) ž (6) pltí i pro sloupce mtice. Poz. e čtvercová mtice řádu e-li h( ) = zýváme mtici regulárí e-li h( )< zýváme mtici sigulárí Výpočet hodosti mtice:. z dé mtice vyecháme řádky, které sou lieárí kombicí osttích řádků 2. pomocí úprv () ž (6) převedeme dou mtici troúhelíkovou mtici 3. počet eulových řádků e rove hodosti mtice B. Determit.9. Defiice Determitem řádu čtvercové mtice řádu eímiž prvky komplexí čísl, zýváme číslo, které zčíme det ebo. e-li =, pk det = 2. e-li 2, potom e = ( ) + det = = det sou reálá popřípdě defiueme tkto: kde mtice vzike z mtice vyecháím prvího řádku -tého sloupce. Poz.. det zýváme subdetermitem vzhledem k prvku i+ 2. souči ( ) det zýváme lgebrickým doplňkem prvku zčíme.2 Vět (Lplceův rozvo) Pro det řádu pltí: = ( ) i+ det = det rozvo podle i- tého řádku ( ) det = det i= i+ rozvo podle - tého sloupce, kde d et vzike z det vyecháím i-tého řádku resp. -tého sloupce. 4

Vlstosti determitů:. hodot determitu se ezměí, změíme-li řádky z sloupce 2. estliže v determitu ede řádek tvoří smé uly, rová se determit ule 3. estliže v determitu vyměíme 2 řádky, determit změí zméko 4. estliže má determit dv řádky steé, rová se ule 5. e-li ěkterý řádek determitu ásobkem iého řádku, e determit rove ule 6. vyásobíme-li ěkterý řádek determitu reálým číslem c 0, dosteme determit pro který pltí det = cdet 7. přičteme-li k ěkterému řádku determitu ásobek iého řádku, determit se ezměí Výpočet determitů: obecě determit vypočteme rozvoem podle libovolého řádku ebo sloupce Je-li. determit řádu = : = 2. determit řádu = 2 : 3. determit řádu = 3 2 3 2 22 23 3 32 33 2 2 22 = 22 2 2 : počítáme pomocí Srrusov prvidl = 22 33 + 2 23 3+ 2 32 3 3 22 3 2 2 33 32 23 4. determit řádu > 3: počítáme rozvoem podle vybrého řádku resp. sloupce Poz. Determite mtice, která e uprve troúhelíkový tvr, se rová součiu prvků hlví úhlopříčce. Iverzí mtice.0. Defiice Iverzí mticí k čtvercové mtici řádu rozumíme tkovou čtvercovou mtici řádu, pro kterou pltí : = = E, kde E e edotková mtice řádu. Poz. e čtvercová mtice řádu e-li h( ) = zýváme mtici regulárí, t det 0 e-li h( )< zýváme mtici sigulárí, t det = 0 5

.3. Vět Nechť e regulárí mtice řádu prvků. Pk pltí ( ) det 2 e mtice utvořeá z lgebrických doplňků T =, kde ( ) T = zýváme dugovou mticí. Potom můžeme psát: =. det Poz. lgebrický doplěk : = ( ) i+ det Mticové rovice: V těchto rovicích hledáme ezámou mtici X. Schemticky tyto rovice můžeme zpst př. tkto: X = B, X= B, XB = C, řešíme pomocí iverzích mtic. Soustvy lieárích rovic.. Defiice Soustv m lieárích rovic o ezámých x x2 x + 2x2 + + x = b x + x + + x = b 2 22 2 2 2 x + x + + x = b m m2 2 m m, x má tvr kde R zýváme koeficiety soustvy, i m,, b bm e sloupec prvých str. Kždý vektor x ehož složky x, x2 x vyhovuí všem rovicím zveme řešeím soustvy. Je-li b i = 0 ehomogeí. pro i (t. pro i =,2,...,m), pk soustvu zýváme homogeí, ik Soustvu můžeme zpst v mticovém tvru: 2 2 22 2 m m2 m x b x2 = b2 ebo x bm X = B 2 2 22 2 kde = e mtice soustvy, m m2 m 6

x x2 x b b2 bm e mtice tvořeá ezámými e mtice tvořeá sloupcem prvých str. Sestvme mtici ve tvru: 2 2 22 2 b b b m m2 m m 2 Tuto mtici zčíme / B zýváme i rozšířeou mticí soustvy..4. Vět (Frobeiov) Soustv X B = má řešeí, právě když h( ) h( / B) Ozčíme-li h( ) = h( / B) = h, pk v přípdě, že =.. h= ( počet ezámých) má soustv edié řešeí 2. h< má soustv ekoečě moho řešeí, která můžeme zpst pomocí h prmetrů Gussov elimičí metod řešeí soustv lieárích rovic: Předpokládeme, že mtice / B vzike z rozšířeé mtice soustvy / Búprvmi:. výměou 2 libovolých řádků 2. vyásobeím libovolého řádku číslem 0 3. vyecháím řádku se smými ulmi 4. přičteím k ásobku ( k 0) řádku k iému řádku Pk soustvy X = B X = B mí steá řešeí. Úprvy () ž (4) eměí hodost mtice i v / B. Frobeiovu větu budeme plikovt ž vhodě uprveou soustvu rovic, t. úprvmi () ž (4) budeme postupě uprvovt / B troúhelíkový tvr. 7

.5. Vět Crmerovo prvidlo Je-li mtice řádu e-li det 0, pk má soustv X = B právě edo řešeí. T X = ( det,det 2 det ), det Kde det i, i, e determit, který dosteme z determitu soustvy hrzeím i-tého sloupce sloupcem prvých str. 8