Masarykova univerzita Fakulta filozofická Psychologický ústav. Dti vystavené dramatickým událostem a PTSD (Psychoterapie dtí )

Transkript

1 Masarykova univerzita Fakulta filozofická Psychologický ústav Dti vystavené dramatickým událostem a PTSD (Psychoterapie dtí ) Vypracovala: Martina Kadlecová Datum:

2 V dnešní dob jsou dti rzného vku vystaveny mnoha dramatickým událostem, které se nutn nemusí stát jim samým, ale souasná média dokáží pinést asto velmi kruté a velice živé informace o mnoha neštstích. A již se jedná o útoky z jedenáctého záí 2001, velká zemtesení v Turecku a Afghánistánu, zásah Tsunami v jihovýchodní Asii, i rozsáhlé povodn na Morav roku 1997 i v echách v roce 2002, ale také dennodenní situaci izraelských, iráckých, nebo afghánských dtí. Zajímá m jaký vliv to má na dti a jejich uvažování o svt, o sob a jak to ovlivuje jejich rozvoj. O této oblasti mžeme pemýšlet jednak v kontextu bezprostedního zážitku dramatické události a reakce na ní v podob posttraumatické stresové poruchy a uvažovat o postupech, které takovým dtem pomohou situaci zvládnout a pekonat takovéto trauma. To mže být asto velice tžké máme-li omezené zdroje takového pomoci a asto nemožnost pomoci potebným. Nebo se mžeme zamit na témata reakcí dtí, ke kterým informace o dramatických událostech picházejí ze svta (nejastji pomocí médií, druhých lidí) a zabývat se tím, jak je kognitivn zpracovávají a jak na n reagují v rzném vku. V této práci bych se ráda dotkla na základ nkolika vysoce zajímavých lánk, týkajících se reakcí dtí vystavených dramatickým událostem, konkrétn americkým dtem bezprostedn i nepímo následkm teroristických útok 11. záí 2001 a všeobecnji tématu práce s dtmi vystavenými takovýmto událostem, asto s diagnostikovanou posttraumatickou stresovou poruchou a nakonec se zamyslela, nad tím, zda a jak reagují dti, které nejsou bezprostedn takovýmto dramatickým událostem vystaveny, ale mají možnost vidt zábry v televizi, v novinách, slyšet o rzných neštstí. Jaké jsou jejich reakce, jak zpracovávají tyto informace a jestli to mže mít negativní vliv na jejich život. Pi hledání informací o mém zvoleném tématu jsem narazila na velmi zajímavý dokument vypracovaný skupinou amerických pediatr týkající se vlivu a následk traumatických událostí na dti. Velmi pehlednou a informan vyerpávající formou nám autoi pekládají tuto problematiku k nahlédnutí. Na základ dramatických událostí z jedenáctého záí 2001 vznikla poteba zkoumat problematiku reakcí na dramatické události, pepracovat scénáe masové pomoci pro ohrožené dti a téma zkoumání projev posttraumatické stresové poruchy u dtí se dostalo do zájmu nejen pediatr. Dtský svt mže narušit mnoho událostí s rznou mírou závažnosti. Mnoho z nich závisí na geografické poloze, jako napíklad zemtesení a hurikány. Jiné závisí na politické situaci, napíklad neklidná oblast Izraele a Palestiny. Mnoho dramatických událostí a neštstí, je však nepedvídatelných. Mžeme pedpokládat, že se nám vyhnou, ale vždy je dobré mít pipraveny postupy jak náhlé krizové situace ešit.

3 To jak moc jakákoliv dramatická událost dít ovlivní, závisí na mnoha faktorech. Jednak na zážitku bezprostedního vystavení, nebo míe s jakou zasáhla daná událost dít i jeho okolí a jak dlouho petrvává (nap. zniené domy po hurikánu). Dležitý je také vk dítte a jeho vývojová úrove. Jak bude uvedeno dále, rznost reakcí vzhledem k vku je veliká. Velmi dležitým faktorem, který ovlivuje dtské prožívání jsou reakce rodi a jejich zvládání stresujících událostí. Dít, které má ve svých rodiích silnou oporu je schopno pekonávat velmi tžké vci. Na první pohled dramatické události nemusí v dtech zanechat tžké trauma, pokud dojde k podpoe ze strany okolí. Dti totiž velmi citliv reagují spíše na události, které ovlivní nepízniv jejich sociální okolí a dostupnost uspokojování jejich poteb, než na dramatinost událostí. Velmi citliv, zvlášt pak ty starší, vnímají neštstí zpsobené lidskou vlí, jako jsou války a teroristické útoky, mén pak reagují napíklad na pírodní katastrofy. Kazim Alat ve svém lánku pehledn uvádí protektivní a rizikové faktory, které urují nakolik dobe dít danou událost zvládne, i se bude potýkat s problémy. Mezi protektivní faktory, které dávají šanci trauma zvládnout a pekonat adí: Vyšší inteligenci a schopnosti v rzných oblastech (competence), podporu rodiny a dobrý socioekonomický status, sociální opora v rámci širšího spoleenství, obecné podmínky celé spolenosti (institucionální podpora, krizová ešení). K faktorm, které naopak vedou k následným problémm adí: Organická poškození nervové soustavy, podvýživu, nízkou inteligenci, nízkou sebeúctu, nízkou sebekontrolu, odmítání ze strany rodi, obecné podmínky ve spolenosti jako napíklad chudobu, problém s rasovou píslušností (nap. problémy poetné ernošské komunity v New Orleans). Tyto faktory se mohou u dtí rzn kombinovat a ovlivovat, takže výsledná škála dtských reakcí je velice rozsáhlá. Prbh reakce na katastrofickou událost má nkolik fází. První fáze bezprostední reakce se mže projevit dsem, pocity hrzy, nebo naopak popíráním, nevírou, že se nco stalo, objevují se také reakce strachu a obavy o rodie a jiné blízké osoby a také snahou jakkoliv pomoci, utšit kohokoliv. V dob od nkolika dn po nkolik týdn se objevuje, úzkost, strach, smutek, deprese, hostilita, apatie. Mže dojít k vývojové regresi. Dti mohou trápit noní mry, nespavost. V této dob však obvykle tyto píznaky odeznívají a dít se vzpamatovává. V tuto dobu je poradenská i psychoterapeutická intervence nejúinnjší. Pokud tyto projevy petrvávají, mluví se o akutní stresové poruše, která, pokud potíže petrvávají déle jak ti msíce pechází v posttraumatickou stresovou poruchu. (dle amerického manuálu DSM-IV).

4 Dít mže své traumatické zážitky projevovat mnoha zpsoby a rzných úrovních. Stránka fyziologická již zmínna byla. Doplním ješt zvýšenou míru vybuzení (arousal), zvýšenou únavnost, nespavost, problémy s píjmem potravy. Po stránce emoní mžeme pozorovat zvýšený neklid, emoní labilitu, vzntlivost, agrese. Také ale pocity bezmocnosti, neschopnosti a apatie. Na kognitivní úrovni se objevují úvahy o tom, pro se stalo nco tak hrozného, úvahy o tom zda se to mže stát znovu. Také teba pocity, že za to mže dít. Objevují se též problémy s uením, obtíže v komunikací. Mnoho projev též najdeme v chování. Dti nenápadné se stávají prraznými a hlasitými, naopak prrazní se mohou zaít chovat plaše, ze spokojených dtí se náhle stávají ustrašené. Mže dojít k vývojové regresi na nižší úrove chování (cucání si palce, primitivní e, ). U starších se též mže objevit rizikové chování jako napíklad experimentování s chemickými látkami, sebeohrožující a sebepoškozující jednání.tyto projevy mají svá vková specifika a také dti v rzném vku reagují na jiné aspekty dramatických událostí a je tedy nutné psychologickou pomoc pizpsobit. Dti v kojeneckém vku reagují pouze na ztrátu, i omezení pée ze strany rodi Mohou projevovat zvýšenou plativost, vyšší vzrušivost, silnjší poplachovou reakci. Batolata a pedškolní dti citliv reagují na atmosféru v jejich bezprostedním okolí a citliv vnímají reakce rodi. Mohou je trápit noní mry, mít potíže s usínáním. Mohou mít potíže s agresivitou a náhlými výbuchy vzteku. Pi nástupu do školy se znanou u dtí rozvíjet kognitivní schopnosti a dti zanou dramatické události zpracovávat myšlenkov. U dtí mladšího školního vku je situace chápána pouze ásten, se zamením na dílí projevy dramatické události vztažené pedevším k vlastní osob a vlastnímu bezpení. asté jsou zde poruchy spánku, výbuchy vzteku. Mže také pijít apatie a problémy s chováním. Své zážitky a problémy asto vyjadují ve he, která je v tomto vku také silným terapeutickým nástrojem. U starších dtí je mnohem vtší potenciál pro sociální kognici a poznávání. S rozvojem myšlenkových operací tyto dti citliv vnímají ty, kteí utrpli škodu. Kladou si otázky pro se to stalo, pro to nkdo zpsobil a jak tomu zabránit, jak to ešit. Zabývají se událostí komplexn, tématem bezpenosti celé spolenosti. Adolescenti se zaínají svými reakcemi blížit dosplým. Najdeme zde projevy deprese a úzkosti. Jsou však ve velmi citlivém období plném zmn (osamostatování se, hledání vlastní identity) a reagují vnímav. Velmi se od sebe liší v úvahách o neštstí, mohou se vyskytnout snahy o zakrývání vlastních pocit a reakcí. Objevuje se též zvýšená tendence peovat o druhé, pomáhat njak poškozeným, nebo naopak rizikové chování a sebepoškozující aktivity.

5 Další rozdíly v projevech mžeme najít mezi chlapci a dívkami. Chlapci vykazují více problém s chováním. Je u nich silná externalizace a agresivní projevy. Také se déle z dramatických zážitk vzpamatovávají. U dívek dochází spíše k internalizaci, projevy traumatu jsou v náladách, úzkosti. astji hovoí o svých pocitech. Dosud jsme hovoili pouze o dtech vystavených vícemén pímo dramatické události, a již v pozici pímého svdka a úastníka, i dít zasažené následky katastrofy. Co ale dti, které vidí události v televizi, slyší o nich od rodi a ostatních dosplých? Ovlivují je tyto události také, akoliv jim nejsou bezprostedn vystaveny? Jak už bylo eeno, v dtských reakcích mají velký vliv reakce rodi. Rodie jsou tedy tmi, kteí mohou dtem pomoci s vnímáním toho co se dje, pokusit se jim vysvtlit co se dje, pomoci jim zpracovat jejich vlastní obavy a pedstavy o tom co se mže stát jim osobn. Dtem chybí kritický náhled a jejich usuzování se postupn rozvíjí, snadno si tak mohou vytvoit na základ podaných informací fantazijní obavy a na základ toho citliv reagovat. Starší dti obzvláš citliv vnímají a reagují, mají mnoho otázek. Zde hraje velkou roli i škola. Pokud nejsou obavy dtí usmrovány, mohou dti zaít svt vnímat jako nepátelské a ohrožující místo a žít ve strachu. Je asto kladena otázka: Pispívají rzná ochranná opatení (nap. protiteroristická) k pocitu bezpeí, nebo naopak zneklidují? Je to velkou otázkou, jak se k této nejistot spolenost postaví, pro dti je dležitý pocit bezpeí, který produkují rodie, bez ohledu na to, jak nepátelský je svt venku. U dospívajících, hledajících vlastní identitu, je velmi dležité mluvit o jejich obavách, jsou ve stavu, kdy se oddlují, aby elili svtu a tápají a pochybují. Je tedy dobré se nebát o tchto tématech citliv ve vztahu k vku s dtmi mluvit a pomoci jim tato témata zpracovat. Existuje mnoho technik, postup, které nejsou sice psychoterapií, ale mohou díky nim uitelé a rodie velmi úinn dtem pomoci pekonat prožitá traumata. Nkteré zajímavé bych zde zmínila. Jak již bylo eeno velkým prostedkem pomoci je hra a fyzická aktivita. Pomocí volných, nebo tematických her pomocí rzných hraek mohou dti vyjadovat a zpracovávat své vlastní zkušenosti, naleznou ve he pro sebe ešení. Vhodným korigováním hry je možno dtem výrazn pomoci. Fyzické, kontaktní hry mohou pomoci s navozením pocitu bezpeí a uvolnní tlesného naptí. Spíše pro starší dti je vhodná skupinová diskuze, sdílení pocit, obav, myšlenek a názor v prostedí tídy. Uitel by ml vše smovat k pocitu bezpeí a uvolnní. Velmi univerzální aktivitou je kreslení, potažmo cílená arteterapie. Dti rzných vk mohou kresbou vyjádit své obavy, nebo naopak do kresby vtlit ešení. Uitelé mohou zadávat specifická témata, napíklad jak záchranái se psi nacházejí zranné, hasii pomáhají dtem, Umleckou aktivitou mže být taky výroba loutek, které jsou pak užívány k hraní

6 divadla, které opt mže být tématicky zameno. Další aktivitou je psaní a vyprávní píbh. Také je možno psát dopisy adresované nkomu (mohou ale nemusí být odeslány), v Americe dti napíklad psali dopisy záchranám co pomáhali v troskách svtového obchodního centra. Psaní a vyprávní píbh mže sloužit k vyjádení vlastních prožitk, nebo reflektovat nepímé psobení události. S tímto tématem ješt úzce souvisí takzvaná biblioterapie, tedy tení knih se speciálním obsahem, který se týká píbh dtí i dosplých zasažených njakou dramatickou událostí. Dti tak mohou projikovat vlastní pocity a zážitky do hrdin knih a nacházet tak úlevu. Velice zajímavou možností, která je hojn užívána v zahranií je tvorba tzv. projekt na zadané téma. Hodí se pedevším pro starší dti a adolescenty. Pi tvorb projektu se využijí rzné znalosti a schopnosti, které jim dodají pocity vlastní kompetence a užitenosti a pomohou vyjasnit si své pocity a oekávání, pípadné obavy. Pi dramatických událostech mže jít asto napíklad o pomoc jiným lidem, informování o možnostech ešení, vytváení návrh pro prevenci a další. Existuje jist mnoho dalších možností, které mohou pomoci. asto velmi úinn a být tak dobrou prevencí vzniku posttraumatické stresové poruchy a dalších komplikací. Žijeme v globálním svt. Negativní vlivy se snadno z jednoho místa dostávají i jinam (mezinárodní terorismus) a když ne pímo, tak i pomocí zpráv (obrazy zkázy po vlnách tsunami, týdny zpráv v novinách, mnoho sbírek). Myslím si, že je velice dobré pemýšlet jak na to mohou reagovat dti a vdt jak jim pomoci v pípad poteby. Myslím si, že tato témata se více i mén nepímo dotýkají i dtí zde v eské republice a je dobré se jim vnovat. Literatura: Alat, K. (fall 2002) Traumatic events and children: how early educators can help.[electronic version] Childhood education 79 (1) pg. 2-9 Crane, P.A., Clemens, P.T. (august 2005) Psychological aspects of disasters: Focus on adolescents.[electronic version] Journal of psychosocial nursing & Mental health services. 43(8) Hagan, J. F., Jr., Foy, J.M., Coleman, W.J., Goldson, E., et al. (september 2005) Psychosocial implications of disaster or terrotism on Children: A guide for the pediatrician. [electronic version]. Pediatrics, 116(3) Preiss, M., Vizinová, D. (1999) Psychické trauma a jeho terapie. Praha, Portál