Spojitost funkce v bodě, spojitost funkce v intervalu

Podobné dokumenty
Definice limit I

( a) Okolí bodu

Větu o spojitosti a jejich užití

( a, { } Intervaly. Předpoklady: , , , Problém zapíšeme snadno i výčtem: { 2;3; 4;5}?

2.2.9 Grafické řešení rovnic a nerovnic

4. přednáška 22. října Úplné metrické prostory. Metrický prostor (M, d) je úplný, když každá cauchyovská posloupnost bodů v M konverguje.

2.1 - ( ) ( ) (020201) [ ] [ ]

Neurčité výrazy

Logaritmus. Předpoklady: 2909

Jak již bylo uvedeno v předcházející kapitole, můžeme při výpočtu určitých integrálů ze složitějších funkcí postupovat v zásadě dvěma způsoby:

Až dosud jsme se zabývali většinou reálnými posloupnostmi, tedy zobrazeními s definičním

( ) ( ) Sinová věta II. β je úhel z intervalu ( 0;π ). Jak je vidět z jednotkové kružnice, úhly, pro které platí. Předpoklady:

( t) ( t) ( t) Nerovnice pro polorovinu. Předpoklady: 7306

LINEÁRNÍ DIFERENCIÁLNÍ ROVNICE 2.ŘÁDU

(1) přičemž všechny veličiny uvažujeme absolutně. Její úpravou získáme vztah + =, (2) Přímé zvětšení Z je dáno vztahem Z = =, a a

4.4.1 Sinová věta. Předpoklady: Trigonometrie: řešení úloh o trojúhelnících.

Obecně: K dané funkci f hledáme funkci ϕ z dané množiny funkcí M, pro kterou v daných bodech x 0 < x 1 <... < x n. (δ ij... Kroneckerovo delta) (4)

2. Funkční řady Studijní text. V předcházející kapitole jsme uvažovali řady, jejichž členy byla reálná čísla. Nyní se budeme zabývat studiem

Přednáška 9: Limita a spojitost

2.4.7 Shodnosti trojúhelníků II

3. ROVNICE A NEROVNICE Lineární rovnice Kvadratické rovnice Rovnice s absolutní hodnotou Iracionální rovnice 90

OBECNÝ URČITÝ INTEGRÁL

4.4.3 Kosinová věta. Předpoklady:

8. cvičení z Matematiky 2

Zavedení a vlastnosti reálných čísel PŘIROZENÁ, CELÁ A RACIONÁLNÍ ČÍSLA

VIII. Primitivní funkce a Riemannův integrál

Diferenciální počet. Spojitost funkce

Říkáme, že přímka je tečnou elipsy. p T Přímka se protíná s elipsou právě v jednom bodě.

Integrální počet - II. část (určitý integrál a jeho aplikace)

8.2.7 Geometrická posloupnost

Komplexní čísla tedy násobíme jako dvojčleny s tím, že použijeme vztah i 2 = 1. = (a 1 + ia 2 )(b 1 ib 2 ) b b2 2.

2.5.9 Vztahy mezi kořeny a koeficienty kvadratické rovnice

2.5.9 Vztahy mezi kořeny a koeficienty kvadratické rovnice

x + F F x F (x, f(x)).

Konstrukce na základě výpočtu I

3.2.7 Příklady řešené pomocí vět pro trojúhelníky

5.2.4 Kolmost přímek a rovin II

Logaritmické rovnice I

NEWTONŮV INTEGRÁL. V předchozích kapitolách byla popsána inverzní operace k derivování. Zatím nebylo jasné, k čemu tento nástroj slouží.

V předchozích kapitolách byla popsána inverzní operace k derivování. Zatím nebylo jasné, k čemu tento nástroj slouží.

Výpočet obsahu rovinného obrazce

Definice. Nechť k 0 celé, a < b R. Definujeme. x < 1. ϕ(x) 0 v R. Lemma [Slabá formulace diferenciální rovnice.] x 2 1

2.8.5 Lineární nerovnice s parametrem

Vzdálenost rovin

Lineární nerovnice a jejich soustavy

Matematika 1A. PetrSalačaJiříHozman Fakulta přírodovědně-humanitní a pedagogická Technická univerzita v Liberci

Úlohy krajského kola kategorie A

4.2.7 Zavedení funkcí sinus a cosinus pro orientovaný úhel I

Při výpočtu obsahu takto omezených rovinných oblastí mohou nastat následující základní případy : , osou x a přímkami. spojitá na intervalu

13. Exponenciální a logaritmická funkce

integrovat. Obecně lze ale říct, že pokud existuje určitý integrál funkce podle různých definic, má pro všechny takové definice stejnou hodnotu.

5.1.5 Základní vztahy mezi body, přímkami a rovinami

Vzdálenost roviny a přímky

( ) ( ) ( ) Vzdálenost bodu od přímky II. Předpoklady: 7312

{ } ( ) ( ) Vztahy mezi kořeny a koeficienty kvadratické rovnice. Předpoklady: 2301, 2508, 2507

Nejčastějšími funkcemi, s kterými se setkáváme v matematice i v jejích aplikacích, jsou

6. Určitý integrál a jeho výpočet, aplikace

+ c. n x ( ) ( ) f x dx ln f x c ) a. x x. dx = cotgx + c. A x. A x A arctgx + A x A c

ŘEŠENÍ JEDNODUCHÝCH LOGARITMICKÝCH ROVNIC. Řešme na množině reálných čísel rovnice: log 5. 3 log x. log

Řešené příklady k MAI III.

Výraz. podmínky (B) 1 (E) (A) 56 (B) 144 (C) 512 (D) (E) Taková čísla neexistují. Počet všech přirozených čísel, která vyhovují

3. Kvadratické rovnice

8. Elementární funkce

Konstrukce na základě výpočtu I

Matematika II: Testy

Integrální počet - III. část (určitý vlastní integrál)

Souhrn základních výpočetních postupů v Excelu probíraných v AVT listopad r r. . b = A

Hyperbola a přímka

Teorie jazyků a automatů

10 Určitý integrál Riemannův integrál. Definice. Konečnou posloupnost {x j } n j=0 nazýváme dělením intervalu [a,b], jestliže platí

Integrální počet - IV. část (aplikace na určitý vlastní integrál, nevlastní integrál)

LDF MENDELU. Simona Fišnarová (MENDELU) Určitý integrál ZVMT lesnictví 1 / 26

Úlohy školní klauzurní části I. kola kategorie C

Diferenciální počet funkcí jedné proměnné

Vzdálenosti přímek

Stereometrie metrické vlastnosti 01

Křivkový integrál funkce

a a Posloupnost ( ) je totožná s posloupností: (A) 9 (B) 17 (C) 21 (D) 34 (E) 64 (B) (C) (E)

Vzdálenosti přímek

ZÁKLADY. y 1 + y 2 dx a. kde y je hledanou funkcí proměnné x.

Limita a spojitost funkce

3.2. LOGARITMICKÁ FUNKCE

4. cvičení z Matematiky 2

( 5 ) 6 ( ) 6 ( ) Přijímací řízení ak. r. 2010/11 Kompletní znění testových otázek - matematický přehled

Monotonie a lokální extrémy. Konvexnost, konkávnost a inflexní body. 266 I. Diferenciální počet funkcí jedné proměnné

Příklad 22 : Kapacita a rozložení intenzity elektrického pole v deskovém kondenzátoru s jednoduchým dielektrikem

17 Křivky v rovině a prostoru

1.2.7 Sbírka příkladů - vozíčky

2. LIMITA A SPOJITOST FUNKCE

( ) Mechanická práce II. Předpoklady: 1501

3 Algebraické výrazy. 3.1 Mnohočleny Mnohočleny jsou zvláštním případem výrazů. Mnohočlen (polynom) proměnné je výraz tvaru

3.2.1 Shodnost trojúhelníků I

4.2.1 Goniometrické funkce ostrého úhlu

1.3.8 Množiny - shrnutí

Tangens a kotangens

( t) ( t) ( ( )) ( ) ( ) ( ) Vzdálenost bodu od přímky I. Předpoklady: 7308

Riemannův určitý integrál.

6. a 7. března Úloha 1.1. Vypočtěte obsah obrazce ohraničeného parabolou y = 1 x 2 a osou x.

METODICKÝ NÁVOD MODULU

Vlastnosti posloupností

Transkript:

10.1.6 Spojitost funkce v bodě, spojitost funkce v intervlu Předpokldy: 10104, 10105 Př. 1: Nkresli, jk funkce f ( x ) dná grfem zobrzí vyznčené okolí bodu n ose x n osu y. Poté nkresli n osu x vzor okolí bodu f ( b ) nkresleného n ose y. f(b) Obrz okolí bodu n ose y určíme pomocí obrzu krjních bodů tohoto okolí: f() f(b) Obdobně njdeme n ose vzor okolí bodu f ( b ). 1

f() b f(b) Jk pomocí zobrzování okolíček rozlišíme spojitou funkci od nespojité? f() f() Pokud budeme zmenšovt poloměr okolí bodu, bude zmenšovt i jeho obrz n ose y f() f() Když se bude poloměr okolí bodu zmenšovt k nule, bude k nule zmenšovt i velikost obrzu n ose y. Kvůli díře, kterou způsobuje nespojitost, se velikost obrzu nezmenší k nule bude minimálně tk velká jko dír.

Při definici spojitosti postupujeme z druhé strny: nkreslíme si n osu y okolí kolem bodu f ( ) hledáme okolí bodu tk, by se celé zobrzilo do vyznčeného okolí n ose y: f() f() Zvolíme si n ose y okolí U f hledáme n ose x okolí U δ do okolí U f., které funkce zobrzí f() f() Ať zvolíme jkkoliv mlé, vždy se nám U podří njít δ tkové, by se δ zobrzilo do U f. Pro libovolně mlé f tkové U δ f U njdeme, které se celé zobrzí do U definice spojitosti v bodě: Když zvolíme menší než je velikost díry, nepodří se nám njít δ tkové, by se U f (v nšem U zobrzilo do δ přípdě, se i nezntelně menší čísl než U f. zobrzí pod díru tedy mimo to se nám oprvdu nepodří Funkce f je spojitá v bodě, jestliže k libovolně zvolenému -okolí bodu existuje tkové δ -okolí bodu, že pro všechn x z tohoto okolí bodu ptří f. hodnoty f ( x ) do zvoleného okolí bodu f, 3

Vyjádření pomocí nerovnic s bsolutní hodnotou: Funkce f je spojitá v bodě, jestliže ke kždému > 0 existuje δ > 0 tk, že pro všechn reálná x pltí: je-li x δ f x f <. <, pk Z definic je zřejmé, že nemá cenu uvžovt o spojitosti v bodech, ve kterých (nebo v jejichž okolí) není funkce definován. Dodtek: Oprvdu mtemticky úsporně vypdá definice spojitosti tkto: Funkce f je spojitá v bodě > 0 δ > 0 x R, ( x δ f ( x) f ) < <. Pedgogická poznámk: Dokzovt spojitost funkce y = x + 1 n první pohled vypdá zcel nesmyslně, le oproti funkcím y = c y = x je při důkzu, lespoň něco vidět důkz není tk obtížný jko u funkce y = sin x. Jk se dá dokázt, že funkce y = x + 1 je spojitá v kždém bodě? Nejdříve si nkreslíme obrázek: y y=x+1 f() 3 1-3 - -1 1 3-1 x - - Zdá se, že U njdeme pro libovolně mlé U f δ, z obrázku se zdá, že pltí δ. Teď to zkusíme početně. Zvolíme si libovolné musíme k němu njít δ. Neurčujeme si žádný speciální bod z x pokud to dokážeme, výsledek bude pltit pro všechn x. Dosdíme si do podmínky pro f U : 1 ( 1) δ f x f = x + + <. U úprvmi zkusíme zjistit, jk by mělo vypdt x + 1 1 = x = x = x < Uprvíme bsolutní hodnotu: x < v bsolutní hodnotě už jsme získli výrz pro body z okolí n ose x 4

x < = δ když si zvolíme n ose y libovolné okolí bodu f ( ), stčí když si U uděláme n ose x kolem bodu okolí s polovičním poloměrem, by se všechny x z δ zobrzily do U f dokázáno, funkce y = x + 1 je spojitá v kždém bodě. Dlší funkce, které jsou spojité v kždém bodě: y = c, c R y = x y = sin x, y = cos x Spojitost dlších funkcí je možné dokzovt pomocí následující věty: Jsou-li funkce f, g spojité v bodě, pk je tké spojitou funkci v bodě jejich: součet f + g, rozdíl f g, součin f g je-li g 0 tké jejich podíl f g. Př. : Pomocí definice spojitosti funkce f v bodě zformuluj definici spojitosti funkce f v bodě zprv. Funkce f je v bodě spojitá zprv, jestliže ke kždému > 0 existuje δ > 0 tk, že pro všechn reálná x pltí: je-li x ; + δ ), pk f ( x) f <. Pedgogická poznámk: Zcel smosttně seství definici jenom minimum studentů. Osttním se snžím u tbule pomoci tím, že se bvíme o tom, jk jsme n grfech určovli spojitost nebo limitu zprv, která x pro nás pk byl zjímvá pod. Př. 3: Pomocí definice spojitosti funkce f v bodě zformuluj definici spojitosti funkce f v bodě zlev. Funkce f je v bodě spojitá zlev, jestliže ke kždému > 0 existuje δ > 0 tk, že pro všechn reálná x pltí: je-li x ( δ ; f x f <., pk Pltí vět, o které jsme si říkli již při kreslení obrázků: Funkce f je spojitá v bodě, právě když je v tomto bodě spojitá zprv i zlev. Spojitost funkce není pouze bodová záležitost, sledujeme zd je funkce spojitá v intervlu. Otevřený intervl ( ; b ) (neobshuje krjní body): Funkce f je spojitá v intervlu ( ; b ), jeli spojitá v kždém bodě tohoto intervlu. Jk vypdá funkce spojitá v uzvřeném intervlu ; b. 5

b Př. 4: Vyslov definici funkce spojité v uzvřeném intervlu ; b. ; b - uzvřený intervl, body, b do něj ptří Funkce f je spojitá v intervlu ; zlev. b, jeli spojitá v intervlu ( ; ) b, v bodě zprv v bodě b S pomocí předchozích vět je možné rozšířit seznm spojitých funkcí: x y =, y = log x jsou spojité v kždém bodě svého definičního oboru n y x, n N 0;. = je pro liché n spojitá v R, pro sudé v intervlu Shrnutí: Spojitost funkce v bodě definujeme pomocí zobrzování velmi mlých okolí bodu. 6