MATEMATIKA II V PŘÍKLADECH

Podobné dokumenty
MATEMATIKA II V PŘÍKLADECH

MATEMATIKA II V PŘÍKLADECH

Obsah. Aplikovaná matematika I. Gottfried Wilhelm Leibniz. Základní vlastnosti a vzorce

Vzdělávací materiál. vytvořený v projektu OP VK CZ.1.07/1.5.00/ Anotace. Integrální počet. Substituce v určitém integrálu VY_32_INOVACE_M0311

Integrální počet - I. část (neurčitý integrál a základní integrační metody)

MATEMATIKA II V PŘÍKLADECH

Seznámíte se s pojmem primitivní funkce a neurčitý integrál funkce jedné proměnné.

Teorie. Hinty. kunck6am

1 Integrální počet. 1.1 Neurčitý integrál. 1.2 Metody výpočtů neurčitých integrálů

Petr Hasil. Podpořeno projektem Průřezová inovace studijních programů Lesnické a dřevařské fakulty MENDELU v Brně (LDF)

Teorie. kuncova/

Seznámíte se s principem integrace metodou per partes a se základními typy integrálů, které lze touto metodou vypočítat.

Teorie. Hinty. kunck6am

FAKULTA STAVEBNÍ MATEMATIKA I MODUL 7 STUDIJNÍ OPORY PRO STUDIJNÍ PROGRAMY S KOMBINOVANOU FORMOU STUDIA

Kapitola 7: Integrál. 1/17

Příklad 1 ŘEŠENÉ PŘÍKLADY Z M1A ČÁST 12. a) 3 +1)d. Vypočítejte určité integrály: b) 5sin 4 ) d. c) d. g) 3 d. h) tg d. k) 4 arctg 2 ) d.

MATEMATIKA II V PŘÍKLADECH

NEURČITÝ INTEGRÁL - CVIČENÍ

SPECIÁLNÍCH PRIMITIVNÍCH FUNKCÍ INTEGRACE RACIONÁLNÍCH FUNKCÍ

, = , = , = , = Pokud primitivní funkci pro proměnnou nevidíme, pomůžeme si v tuto chvíli jednoduchou substitucí = +2 +1, =2 1 = 1 2 1

Kapitola 7: Neurčitý integrál. 1/14

F (x) = f(x). Je-li funkce f spojitá na intervalu I, pak existuje k funkci f primitivní funkce na intervalu I.

DERIVACE FUNKCE, L HOSPITALOVO PRAVIDLO - CVIČENÍ

Kapitola 7: Integrál.

7.1 Úvod. Definice: [MA1-18:P7.1a]

Derivace a monotónnost funkce

ÚSTAV MATEMATIKY A DESKRIPTIVNÍ GEOMETRIE. Matematika AA01. Cvičení, zimní semestr DOMÁCÍ ÚLOHY. Jan Šafařík

Diferenciální rovnice 1

Pavel Kreml Jaroslav Vlček Petr Volný Jiří Krček Jiří Poláček

Neurčitý integrál. Robert Mařík. 4. března 2012

x 2 +1 x 3 3x 2 4x = x 2 +3

ÚSTAV MATEMATIKY A DESKRIPTIVNÍ GEOMETRIE. Matematika I/2 BA07. Cvičení, zimní semestr

II. 3. Speciální integrační metody

Primitivní funkce, určitý integrál, nevlastní

Úvod. Integrování je inverzní proces k derivování Máme zderivovanou funkci a integrací získáme původní funkci kterou jsme derivovali

Vzdělávací materiál. vytvořený v projektu OP VK CZ.1.07/1.5.00/ Anotace. Integrální počet VY_32_INOVACE_M0307. Matematika

arcsin x 2 dx. x dx 4 x 2 ln 2 x + 24 x ln 2 x + 9x dx.

MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ LDF MT MATEMATIKA NEURČITÝ INTEGRÁL

MATEMATIKA II V PŘÍKLADECH

Primitivní funkce, určitý integrál, nevlastní integrály

MATEMATIKA B 2. Metodický list č. 1. Název tématického celku: Význam první a druhé derivace pro průběh funkce

SPECIÁLNÍCH PRIMITIVNÍCH FUNKCÍ

(5) Primitivní funkce

Digitální učební materiál

c ÚM FSI VUT v Brně 20. srpna 2007

Vzdělávací materiál. vytvořený v projektu OP VK CZ.1.07/1.5.00/ Anotace. Integrální počet VY_32_INOVACE_M0308. Matematika

NMAF 051, ZS Zkoušková písemná práce 17. února ( sin (π 2 arctann) lim + 3. n 2. π 2arctan n. = lim + 3.

Jan Kotůlek. verze 3 ze dne 25. února 2011

f konverguje a g je omezená v (a, b), pak také konverguje integrál b a fg. Dirichletovo kritérium. Necht < a < b +, necht f : [a, b) R je funkce

Integrální počet funkcí jedné proměnné

Matematika 1 pro PEF PaE

je omezena + =,,0 1 je omezena,0 2,0 2,0 je horní polovina koule + + je omezena + =1, + + =3, =0

Příklad 1. Řešení 1a Máme určit obsah rovinné plochy ohraničené křivkami: ŘEŠENÉ PŘÍKLADY Z M1A ČÁST 14. a) =0, = 1, = b) =4, =0

Zimní semestr akademického roku 2015/ ledna 2016

Matematika I. dvouletý volitelný předmět

1 1 x 2. Jedná se o diferenciální rovnici se separovanými proměnnými, která má smysl pro x ±1 a

Příklady pro předmět Aplikovaná matematika (AMA) část 1

Integrální počet funkcí jedné proměnné

INTEGRÁLY S PARAMETREM

PRIMITIVNÍ FUNKCE DEFINICE A MOTIVACE

Konvergence kuncova/

7. Derivace složené funkce. Budeme uvažovat složenou funkci F = f(g), kde některá z jejich součástí

Diferenciální rovnice 3

dx se nazývá diferenciál funkce f ( x )

Určete (v závislosti na parametru), zda daný integrál konverguje, respektive zda konverguje. dx = t 1/α 1 dt. sin x α dx =

diferenciální rovnice verze 1.1

13. DIFERENCIÁLNÍ A INTEGRÁLNÍ POČET

Příklad 1. Řešení 1a Máme vyšetřit lichost či sudost funkce ŘEŠENÉ PŘÍKLADY Z M1A ČÁST 3

( ) ( ) Vzorce pro dvojnásobný úhel. π z hodnot goniometrických funkcí. Předpoklady: Začneme příkladem.

f (k) (x 0 ) (x x 0 ) k, x (x 0 r, x 0 + r). k! f(x) = k=1 Řada se nazývá Taylorovou řadou funkce f v bodě x 0. Přehled některých Taylorových řad.

Zkouška ze Základů vyšší matematiky ZVMTA (LDF, ) 60 minut. Součet Koeficient Body

METODICKÝ NÁVOD MODULU

Zkouška ze Aplikované matematiky pro Arboristy (AMPA), LDF, minut. Součet Koeficient Body. 4. [10 bodů] Integrální počet. 5.

Wolfram Alpha. v podobě html stránky, samotný výsledek je často doplněn o další informace (např. graf, jiné možné zobrazení výsledku a

VKM/IM /2015. Zintegrujte. f (x, y) dx dy = f (x, y) = (y x) 2, Ω : x 2 + y 2 4, x 0.

Matematika II: Řešené příklady

Obyčejné diferenciální rovnice

PRIMITIVNÍ FUNKCE. Primitivní funkce primitivní funkce. geometrický popis integrály 1 integrály 2 spojité funkce konstrukce prim.

Matematika II: Pracovní listy

Matematika II: Pracovní listy

MATEMATIKA B 2. Integrální počet 1

1 Integrál komplexní funkce pokračování

Integrální počet - II. část (další integrační postupy pro některé typy funkcí)

1. Náhodný vektor (X, Y ) má diskrétní rozdělení s pravděpodobnostní funkcí p, kde. p(x, y) = a(x + y + 1), x, y {0, 1, 2}.

8.2. Exaktní rovnice. F(x, y) x. dy. df = dx + y. Nyní budeme hledat odpověd na otázku, zda a jak lze od této diferenciální formule

Začneme obráceným postupem k počítání derivací, tj. hledáním funkcí, jejichž derivaci známe.

Substituce ve vícenásobném integrálu verze 1.1

MATEMATIKA B 2. Metodický list č. 1. Význam první derivace pro průběh funkce

Nalezněte obecné řešení diferenciální rovnice (pomocí separace proměnných) a řešení Cauchyho úlohy: =, 0 = 1 = 1. ln = +,

Základy matematiky pro FEK

MATEMATIKA II V PŘÍKLADECH

Budeme hledat řešení y(x) okrajové úlohy pro diferenciální rovnici druhého řádu v samoadjungovaném tvaru na intervalu a, b : 2 ) y i p i+ 1

Řešení 1a Budeme provádět úpravu rozšířením směřující k odstranění odmocniny v čitateli. =lim = 0

Test M1-ZS12-2 M1-ZS12-2/1. Příklad 1 Najděte tečnu grafu funkce f x 2 x 6 3 x 2, která je kolmá na přímku p :2x y 3 0.

Diferenciální počet 1 1. f(x) = ln arcsin 1 + x 1 x. 1 x 1 a x 1 0. f(x) = (cos x) cosh x + 3x. x 0 je derivace funkce f(x) v bodě x0.

Matematická analýza ve Vesmíru. Jiří Bouchala

Katedra aplikované matematiky, VŠB TU Ostrava.

Diferenciální rovnice

Management rekreace a sportu. 10. Derivace

Matematická analýza III.

Transkript:

VYSOKÁ ŠKOLA BÁŇSKÁ TECHNICKÁ UNIVERZITA OSTRAVA FAKULTA STROJNÍ MATEMATIKA II V PŘÍKLADECH CVIČENÍ Č. Ing. Petra Schreiberová, Ph.D. Ostrava 0 Ing. Petra Schreiberová, Ph.D. Vysoká škola báňská Technická univerzita Ostrava ISBN 978-80-48-08-4 Tento studijní materiál vznikl za finanční podpory Evropského sociálního fondu (ESF) a rozpočtu České republiky v rámci řešení projektu: CZ..07/..00/5.046, MODERNIZACE VÝUKOVÝCH MATERIÁLŮ A DIDAKTICKÝCH METOD

OBSAH CVIČENÍ Č..... Příklady... 4 POUŽITÁ LITERATURA... 9 CZ..07/..00/5.046

Cvičení č. CVIČENÍ Č. STRUČNÝ OBSAH CVIČENÍ: Výpočet integrálů substitucí typu Výpočet integrálů substitucí typu ϕ ( ) t ϕ(t) Výpočet integrálů pomocí metody per partes MOTIVACE: Derivování je mechanický proces, integrování je již složitější. Ne všechny integrály lze řešit pomocí základních vzorců (např. integrace součinu, podílu a složených funkcí). Tyto integrály lze často řešit substituční metodou nebo metodou per partes tak, abychom dostali jednodušší integrál. CÍL: Pochopit princip substituční metody a metody per partes a dokázat poznat základní typy integrálů, které lze těmito metodami řešit. Umět aplikovat zmíněné metody při výpočtech integrálů. CZ..07/..00/5.046

Cvičení č. 4. PŘÍKLADY Příklad : Vypočtěte následující integrál d. + arctan ( ) Řešení: Nejedná se o tabulkový integrál a ani žádné úpravy nepovedou k tabulkovému integrálu, takže musíme při řešení zvolit jednu z využívaných metod při řešení integrálů. Vidíme, že integrand je složen ze součinu funkcí: arctan ( + ) d. Ze znalosti derivací hned víme, že ( arctan ), což je přesně to, co potřebujeme v substituční metodě prvního typu - + součin složené funkce a derivace vnitřní funkce. Rozhodli jsme se tedy pro arctan +. substituční metodu a zkusíme ji aplikovat a integrál vypočítat. arctan t d ( + ) dt arctan d dt t dostali jsme nový integrál proměnné t, + který již spočítat umíme (použití substituce bylo správné) t dt t dt t původního integrálu: + c. Teď už musíme jen vrátit substituci arctan t a dostáváme řešení ( + ) d arctan arctan + c. Derivací nalezené primitivní funkce můžeme ověřit správnost výsledku: ( arctan + c) ( arctan ) + arctan ( + ) Příklad : Vypočtěte následující integrál d ( ). Řešení: Opět se nejedná se o tabulkový integrál. Budeme zjišťovat, kterou metodu použít. Nejde o žádný ze základních typů pro využití per partes, proto první zkusíme substituční metodu. typu. Napadne nás tato substituce t, ověříme, zda máme v integrandu potřebný CZ..07/..00/5.046

Cvičení č. 5 součin. Po diferencování zvolené substituci máme d dt, což znamená, že potřebujeme v čitateli, to tam není a z toho důvodu tato substituce není možná. Zkusíme substituci. typu - pod odmocninou je tomu se zbavíme odmocniny. d costdt dt ( ) ( ) ( sin t) ( cos t ), víme, že sin cos a díky sin t d cost cost cost dt cos t cos t t arcsin dt dt dostali jsme nový integrál proměnné t, který již spočítat umíme (použití substituce bylo správné) dt tan t + c.vrátíme substituci t arcsin a dostaneme řešení původního integrálu: cos t d ( ) tan ( arcsin ) + c. Příklad : ln Vypočtěte následující integrál d. Řešení: Opět se nejedná o tabulkový integrál. Opět jako první zkusíme substituční metodu. V integrandu je součin funkcí ln a. Ze znalosti derivací víme, že ( ) ln, ale ne, kterou máme v integrálu substituce použít nelze. Jedná se o součin dvou odlišných funkcí, takže vyzkoušíme metodu per partes. Funkci umíme jednoduše integrovat i derivovat, funkci ln umíme derivovat za funkci, kterou budeme derivovat, zvolíme ln a za funkci, kterou budeme integrovat, zvolíme ln u ln u d v d ln d ln + po použití metody per partes jsme dostali jednodušší integrál (tabulkový) ln d ln + c CZ..07/..00/5.046

Cvičení č. 6 Příklad 4: Vypočtěte následující neurčité integrály: tan a) d cos (uvědomíme si, že ( ) t t dt + c tan + c b) ( ) e + d tan cos tan t ) tan d cos d dt cos u + u součin polynom a ep.fce per partes e v e u u e v e ( + ) e ( e ) d ( + ) e + e d ( ) ( ) ( + ) e + e ( e ) d + e ( + ) e e e + c e ( ) + c e + e d t sin d lineární sub. a, b- d dt sin tdt cos( ) + c d dt c) ( ) d) cos(ln ) d u sin(ln ) u cos(ln ) u sin(ln ) v u cos(ln ) v cos(ln ) + cos(ln ) + sin(ln ) sin(ln ) d cos(ln ) d dostali jsme stejný integrál vynásobený konstantou různou od, použijeme obratu e cos(ln ) d cos(ln ) + sin(ln ) cos(ln ) d cos(ln ) + sin(ln ) cos(ln ) d t ( cos(ln ) + sin(ln ) ) + c e) e cos ( e ) d tdt t + c ( e ) + c cos sin sin e d dt cos(ln ) d CZ..07/..00/5.046

Cvičení č. 7 t dt f) d d d dt ln arcsin ( ) ln 4 t ln d dt ln + c + t cost sin t u ( ) g) cot + d d dt cot tdt dt du sin t costdt du u d dt ln ( + ) c u + c ln sin t + c ln sin + t 4 h) + 7d 4d dt tdt + c ( + 7) + c d Další řešené příklady: + 7 t 4 dt 4 http://www.studopory.vsb.cz/studijnimaterialy/sbirka_uloh/video/perpartes/inde.html http://www.studopory.vsb.cz/studijnimaterialy/sbirka_uloh/video/integralgona/inde.h tml Neřešené příklady: 6 Vypočtěte následující neurčité integrály: d a) + arctan ( ) cos b) e sin d [ arctan + c] cos [ e c] + c) ( ) ln ( ) ln + c d cos [ ( sin + cos ) + c] d) d e) e d e + c CZ..07/..00/5.046

Cvičení č. 8 g) d cos arctan h) d + [ tan + ln cos + c] 4 4 arctan + c cos i) + sin ( ) d + c + sin Další příklady najdete v kapitole 5. a 5. ve sbírce úloh: http://www.studopory.vsb.cz/studijnimaterialy/sbirka_uloh/pdf/5.pdf CZ..07/..00/5.046

Použitá Literatura 9 POUŽITÁ LITERATURA [] KREML P.a kol.: Matematika II.. Učební tety VŠB-TUO, Ostrava, 007, ISBN 978-80-48-6-5. [] JARNÍK V.: Integrální počet I. Praha, 974. [] VRBENSKÁ H.: Základy matematiky pro bakaláře II. Skriptum VŠB-TU, Ostrava, 998, ISBN 80-7078-545-4 [4] elektronický učební tet: www.studopory.vsb.cz CZ..07/..00/5.046