Derivace a diferenciál funkce. b) f(x) =jx+1j v bodì x = 1;

Podobné dokumenty
. 1 x. Najděte rovnice tečen k hyperbole 7x 2 2y 2 = 14, které jsou kolmé k přímce 2x+4y 3 = 0. 2x y 1 = 0 nebo 2x y + 1 = 0.

Text m ºe být postupn upravován a dopl ován. Datum poslední úpravy najdete u odkazu na staºení souboru. Veronika Sobotíková




Centrum Bohuslava Martinů v Poličce - Městské muzeum a galerie Polička - program na září 2016

Příklady k přednášce 3

MATEMATIKA. Příklady pro 1. ročník bakalářského studia. II. část Diferenciální počet. II.1. Posloupnosti reálných čísel

Řešení úloh celostátního kola 59. ročníku fyzikální olympiády. Úlohy navrhl J. Thomas

1. Písemka skupina A1..

Funkce. b) D =N a H je množina všech kladných celých čísel,

Matematika II Limita a spojitost funkce, derivace

Řešení úloh 1. kola 52. ročníku fyzikální olympiády. Kategorie B Autořiúloh:M.Jarešová(5),P.Šedivý(1,4),J.Thomas(2,3,7), K.RauneraP.Šedivý(6).

Kinematika. Hmotný bod. Poloha bodu

Tento text se snaží být takovým atlasem elementárních funkcí podobně jako atlas hub, ptáků či květin.

1.3.8 Rovnoměrně zrychlený pohyb po kružnici I

c) Po vzd lenot mavence od odlaov li ty lat = x + y, tj. = vt? uv ut L t + L L? v t = t (u + v )? uv L t3 ; (1) i em tl=u ^ tl=v. Dotali jme kubickou

Q N v místě r. Zobecnění Coulombova zákona Q 3 Q 4 Q 1 Q 2

c sin Příklad 2 : v trojúhelníku ABC platí : a = 11,6 dm, c = 9 dm, α = Vypočtěte stranu b a zbývající úhly.

Notice:Jagran Infotech Ltd. Printed by Fontographer 4.1 on 6/3/2003 at 7:12 PM

DYNAMIKA BODU. kterou nazýváme setrvačnou silou. Pohybovou rovnici (2) pomocí ní přepíšeme na

Matematické metody v kartografii. Přednáška 3. Důležité křivky na kouli a elipsoidu. Loxodroma a ortodroma.

LABORATORNÍ ÚLOHA č.1

Matematika II Aplikace derivací

MATEMATIKA I - vybrané úlohy ze zkoušek v letech

FUNKCE, ZÁKLADNÍ POJMY

I. TAYLORŮV POLYNOM. 2. a) x x3, b) x x3 + x5, c) 1 + 2x x2 2x 4, f (4) (0) = 48, d) x , c)

Diferenciální počet funkcí jedné proměnné

Řešení úloh krajského kola 58. ročníku fyzikální olympiády Kategorie B Autor úloh: J. Thomas

Diferenciální počet 1 1. f(x) = ln arcsin 1 + x 1 x. 1 x 1 a x 1 0. f(x) = (cos x) cosh x + 3x. x 0 je derivace funkce f(x) v bodě x0.

y = 1/(x 3) - 1 x D(f) = R D(f) = R\{3} D(f) = R H(f) = ( ; 2 H(f) = R\{ 1} H(f) = R +

Kinematika. Tabulka 1: Derivace a integrály elementárních funkcí. Funkce Derivace Integrál konst 0 konst x x n n x n 1 x n 1.

Příklady ke cvičením z matematické analýzy- ZS 2008/2009- Série I.

Line rn oper tory v euklidovsk ch prostorech V t to sti pou ijeme obecn v sledky o line rn ch oper torech ve vektorov ch prostorech nad komplexn mi sl

Funkce. RNDR. Yvetta Bartáková. Gymnázium, SOŠ a VOŠ Ledeč nad Sázavou

Matematická analýza ve Vesmíru. Jiří Bouchala

Matematika I Reálná funkce jedné promìnné

K přednášce NUFY080 Fyzika I prozatímní učební materiál, verze 01 Keplerova úloha Leoš Dvořák, MFF UK Praha, Keplerova úloha

Matematika I A ukázkový test 1 pro 2018/2019

Funkce základní pojmy a vlastnosti

a) [0,4 b] r < R, b) [0,4 b] r R c) [0,2 b] Zakreslete obě závislosti do jednoho grafu a vyznačte na osách důležité hodnoty.

Derivace funkce. Obsah. Aplikovaná matematika I. Isaac Newton. Mendelu Brno. 2 Derivace a její geometrický význam. 3 Definice derivace

Rovnice rovnováhy: ++ =0 x : =0 y : =0 =0,83


Matematika II Funkce více promìnných

1. Spo t te limity (m ºete pouºívat l'hospitalovo pravidlo) x cotg x 1. c) lim. g) lim e x 1. cos(x) =

Funkce základní pojmy a vlastnosti

Jízdní odpory. Téma 4 KVM. Teorie vozidel 1

Bakalářská matematika I

x 2 +1 x 3 3x 2 4x = x 2 +3

3.3. Derivace základních elementárních a elementárních funkcí

1. Písemka skupina A...

Učební text k přednášce UFY102

Diferencovatelné funkce

hmotný bod: těleso s nekonečně malými rozměry, ale nenulovou hmotností, tj. žádné otáčení, žádná deformace atd. = bodová hmotnost

. a) Vyjdeme ze sch matu na ob. R. Obvodem poch z poud o efektivn hodnot I = U=Z kde Z je velikost celkov impedance Z = Ri +!L ; : P i ezonanci plat O

ří é Á -Č Ř---Í

1. Semestrální práce. se skládá ze dvou částí: b) Rys tužkou

Matematika 1. 1 Derivace. 2 Vlastnosti a použití. 3. přednáška ( ) Matematika 1 1 / 16

Strojírenská technologie v příkladech

Přednáška 4: Derivace

+ n( 1)n+1 (x 7) n, poloměr konvergence 6. 3.Poloměr konvergence je vždy +. a) f(x) = x n. (x 7) n, h(x) = 7 + 7(n+1)( 1) n. ( 1)n

Je založen na pojmu derivace funkce a její užití. Z předchozího studia je třeba si zopakovat a orientovat se v pojmech: funkce, D(f), g 2 : y =

c) nelze-li rovnici upravit na stejný základ, logaritmujeme obě strany rovnice

Matematika I A ukázkový test 1 pro 2011/2012. x + y + 3z = 1 (2a 1)x + (a + 1)y + z = 1 a

Název školy. Moravské gymnázium Brno s.r.o. Mgr. Marie Chadimová Mgr. Věra Jeřábková. Autor

Takže platí : x > 0 : x y 1 x = x+1 y x+1 x < 0 : x y 1 x = x+1 y x+1 D 1 = {[x,y] E 2 : x < 0, x+1 y 1 x}, D 2 = {[x,y] E 2 : x > 0, 1 x y x+1}.

Funkce jedné reálné proměnné. lineární kvadratická racionální exponenciální logaritmická s absolutní hodnotou

(FAPPZ) Petr Gurka aktualizováno 12. října Přehled některých elementárních funkcí

ČESKÉ VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ. FAKULTA STAVEBNÍ Katedra technologie staveb BAKALÁ SKÁ PRÁCE

= = = : 1 k > 0. x k + (1 x) 4k = 2k x + 4 4x = 2 x = x = = 2 : 1.

Upozornění : barevné odstíny zobrazené na této stránce se mohou z důvodu možného zkreslení Vašeho monitoru lišit od fyzické dodávky.

Pro jakou hodnotu parametru α jsou zadané vektory kolmé? (Návod: Vektory jsou kolmé, je-li jejich skalární součin roven nule.)

Matematika II Extrémy funkcí více promìnných

Parabola. Předpoklady: 7501, Pedagogická poznámka: Na všechny příklady je potřeba asi jeden a půl vyučovací hodiny.

v trojúhelníku P QC sestrojíme vý¹ky na základnu a jedno rameno, patu vý¹ky na rameno oznaèíme R a patu na základnu S

Integrování jako opak derivování

I. 4. l Hospitalovo pravidlo

o d e vz d á v e j t ek o m p l e t n í, / n e r o z e b r a n é /, a b y s e t y t o

, = , = , = , = Pokud primitivní funkci pro proměnnou nevidíme, pomůžeme si v tuto chvíli jednoduchou substitucí = +2 +1, =2 1 = 1 2 1

Řešení úloh celostátního kola 55. ročníku fyzikální olympiády.

Derivace funkce. Přednáška MATEMATIKA č Jiří Neubauer

Řetězová kola bez náboje 5 x 2.5 mm (03-1) pro válečkové řetězy DIN 8187/ ISO R606

F (x) = f(x). Je-li funkce f spojitá na intervalu I, pak existuje k funkci f primitivní funkce na intervalu I.

2 Fyzikální aplikace. Předpokládejme, že f (x 0 ) existuje. Je-li f (x 0 ) vlastní, pak rovnice tečny ke grafu funkce f v bodě [x 0, f(x 0 )] je

0.1 Funkce a její vlastnosti

Výroba ozubených kol. Použití ozubených kol. Převody ozubenými koly a tvary ozubených kol

Obecnou definici vynecháme. Jednoduše řečeno: složenou funkci dostaneme, když dosadíme za argument funkci g. Potom y f g


Příklady z matematiky(pro ITS)

Matematika I (KMI/PMATE)

Matematika 1 pro PEF PaE

Úlohy k pøedná¹ce NMAG 102: Lineární algebra a geometrie 2, 2016

Výsledky úloh. 1. Úpravy výrazů + x 0, 2x 1 2 2, x Funkce. = f) a 2.8. ( ) ( ) 1.6. , klesající pro a ( 0, ) ), rostoucí pro s (, 1)

Text m ºe být postupn upravován a dopl ován. Datum poslední úpravy najdete u odkazu na staºení souboru. Veronika Sobotíková

Číselné množiny. Přirozená čísla (N) Množina všech přirozených čísel N={1,2,3 } Celá čísla (Z) Množina všech celých čísel Z={,-3,-2,-1,0,1,2,3, }


Matematika (KMI/PMATE)

Matematika I A ukázkový test 1 pro 2014/2015

ÚSTAV MATEMATIKY A DESKRIPTIVNÍ GEOMETRIE. Matematika AA01. Cvičení, zimní semestr DOMÁCÍ ÚLOHY. Jan Šafařík

Transkript:

Devace a dfeencál funkce Doka¾te omocí dence, ¾e devace funkce f() = n,nn,jef 0 ()=n n. Doka¾te omocí dence, ¾e devace funkce f() =lnje f 0 () =. Podle dence devace vyoètìte devac funkce f() = sn o R. Podle dence devace vyoètìte devac funkce: a) f() = + 4 v bodì =; b) f() =j+j v bodì = ; c) f() = v bodì =0: Vyoètìte vní devac funkce v obecném bodì D f : a) f() =+ + f 0 ()= 4+ ; R b) f() =( )( +) [f 0 ()= ; R] c) f() = f 0 ()= + ( ) ; jj= + + d) f() = f 0 ()= + + + ( + ) ; = Vyoètìte vní devac funkce v obecném bodì D f : a) f() = f 0 ()= = + = ; >0 b) f() = 5 8 q c) f() = + + f 0 ()= + f 0 ()=5 4 ( 8) = + 0 ( 8) = ; jj = 8 q = + + + = + = ; >0 Vyoètìte vní devac funkce v obecném bodì D f : a) f() = cos(4 +) [f 0 ()= 4 sn(4 +); R] b) f() = cos (4 +) f 0 ()= cos (4 +)sn(4 +); R c) f() = cos(4 +) f 0 ()= (4 +) sn(4 +) ; R Vyoètìte vní devac funkce v obecném bodì D f : a) f() = ln b) f() = ln(tg ) + sn c) f() =ln sn f 0 () = ln ; >0 f 0 () = sn ;=k ; kz f 0 () = cos ; =(k+) ; kz Vyoètìte vní devac funkce v obecném bodì D f : a) f() = f 0 ()= (+ln); >0 Tyeset by AMS-T E X

b) f() = ( ) c) f() = (cos ) sn f 0 () = (cos ) sn f 0 () = ( ) cos ln cos sn cos ln( ) ; > ; [ kz +k; +k Nec» f() = 0 a + b > 0 Jak je nutné volt 0, a a b, aby funkce f() byla sojtá v bodì 0 a mìla v tomto bodì devac? a a 0 = ; b= 4 ; albovolné Funkce f() =jj= 8 >< >: >0 0 =0 <0 je denována jako souèn dvou funkcí, z nc¾ duá nemá devac v bodì = 0. Estuje devace f 0 (0)? [ano ; f 0 (0) = 0] Uka¾te, ¾e devace sudé funkce je funkce lcá. Uèete ovnc teèny a nomály ke gafu funkce f() = + 4 vbodì[ ;?] gafu. [teèna: y = 5 ; nomála: = ] Uèete ovnc teèny a nomály ke gafu funkce f() = tgv bodì gafu, jeo¾ {ová souøadnce je = teèna: 8. y =4 ; nomála: y = 8 4 8 Na¹te ovnc nomály ke gafu funkce f() =ln ovnobì¾né s øímkou y +. y e =0 Uèete teèny k aabolu y = +vedené z bodu B = [; ]. y = ( + )( ) ; y + =( )( + ) Uèete dfeencál funkce f() = + + 5 v bodì = a zjstìte, jak se l¹í od øíùstku funkce o 4 = =0:0. [df(; ) =9; 4f df =0:0000] Uèete øbl¾nì odnotu sn 59 o 5 0. [sn 59 o 5 0 : =0:8559] Odvoïte øbl¾ný vzoec a + a + a o a>0, a. Uka¾te, ¾e dfeencální ovnc y 00 +4y = 0 vyovují funkce y = c cos + c sn kde c a c jsou lbovolné eálné konstanty. Uèete n{tou devac funkce: a) f() =ln b) f() = c) f() = cos f (n) ()= f (n) ()= ( )n (n )! n (n )!! ( ) n+ ; kde (n )!! = ::: (n ) f (n) () = n cos + n

Je dána funkce f() = sn. Vyoètìte f (0) (). f (0) () =( 80) sn 40 cos Doka¾te omocí dence, ¾e devace funkcí: a) f() =e ; b) f() = sn ; c) f() = cos jsou: a) f 0 () =e ;b)f 0 () = cos ; c)f 0 ()= sn. Podle dence devace vyoètìte devac funkce a) f() = sn ; b) f() = ; c) f() = ; d) f() = cos ; e) f() = : a) cos ;b) Podle dence devace vyoètìte devac funkce ;>0; c) ;d) sn ;e) a) f() = + v bodì =0 [ ] b) f() = v bodì =0 [0] c) f() = sn( ) v bodì = [4] Uèete vní devace a jejc denèní obo o funkce: a) y = b) y = c) y = d) y = 8 >< >: ( ; ) ( )( ) ; ( ) (; +) <0 ln( + ) 0 ( actg jj 4 sgn + e jj e jj> jj > 8 >< 4y 0 = >: y 0 = ( ; ) ; (; +) ( <0 y 0 = + 0 8 >< 4y 0 = >: jj + > ( )e jj 0 > 5 5 Zjstìte, zda má funkce f() = ( actg = 0 0 =0 devac v bodì =0. [ne] Zjstìte, zda má funkce f() = ( sn 0 cos >0 devac v bodì =0. [ne] Vyoètìte vní devac funkce v obecném bodì D f : 0a +5 4 a) f() = 5+ [ 5] b) f() =a 5 5a + 5 ; a=konst.

c) f() = + 5 d) f() =( + )( + ) e) f() = + f) f()= + 4 5 + 4 8 +9 ( ) ( + ) Vyoètìte vní devac funkce v obecném bodì D f : a) f() =+ + + + ; >0 b) f() = + c) f() = d) f() = ( ) ; jj < + ; jj= q ; >0 8 8 e) f() = + 4 4 + f) f()= + ( + ) 4 Vyoètìte vní devac funkce v obecném bodì D f a) f() =( +) 4 8( +) b) f() = 5 + 5 4 5(5 +) 5 + 4 4 5 + 4 + 4 4 + c) f() = 4 + d) f() = 4( +) ( ) Vyoètìte vní devac funkce v obecném bodì D f a) f() =( ) cos +sn b) f() = sn cos c) f() = cos + cos sn sn d) f() = k tg ; = + ; kz +sn sn e) f() = + sn 4 f) f()= tg g) f() = cos + ) f() = +tg sn sn cos 4 ; = k ; k Z ; = k ; kz 4 + sn sn 4 tg(=) cos (=) 4 sn + ( + ) 5 +tgcos 4

Vyoètìte vní devac funkce v obecném bodì D f a) f() =e e b) f() =e (cos + sn ) [e (cos + sn +cos )] c) f() = e e sn sn (sn cos ) d) f() = aa +a a +a a ; a>0 a a aa +a a a a ln a + a a a ln a e) f() =ln ln ; =0 f) f()=ln ln(ln ) ; >e g) f() = log a; a>0 ) f() = log log (log 5 ) ln ln(ln ) (log a) ln a log 5 log (log 5 ) ln ln ln 5 Vyoètìte vní devac funkce v obecném bodì D f a) f() = [ ln ] b) f() =0 [0 ( + ln 0)] c) f() = ln 4 4 4 d) f() =0 0 ln 0 e) f() = ln f) f()=a sn ; a>0 (ln ) ln ln ln sn cos a sn ln a Vyoètìte vní devac funkce v obecném bodì D f a) f() = accos + accos acsn b) f() = (acsn ) c) f() = actg + 4 d) f() = + actg ( + ) e) f() = accos + f) f() = acsn + ( + ) ( ) Vyoètìte vní devac funkce v obecném bodì D f a) f() = sn sn cos b) f() = actg(tg ) cos c) f() = tg( ) cos ( ) d) f() = sn + cos [ sn ] 5

e) f() = cos f) f()=e cos sn cos e cos sn Vyoètìte vní devac funkce v obecném bodì D f a) f() = + ( ln +) b) f() = ln +ln+ c) f() = (ln ) (ln ) ln + ln(ln ) d) f() = ln + + + + ln( +) e) f() = (+) (+) (+) sn f) f()=( +) sn ( +) sn + + cos ln( +) Uèete vní devac funkce f() = acsn(sn ) v bodec =(k ), k Z. [neestuje] Po jaká n N má funkce f() = ( n sn = 0 0 =0 devac v bodì =0? Doka¾te, ¾e funkce f() =j bodì a. [n>] aj'(), kde '() je dfeencovatelná a '(a) = 0, nemá devac v Doka¾te, ¾e devace lcé funkce je funkce sudá. Doka¾te, ¾e devace eodcké funkce je oìt funkce eodcká se stejnou eodou. Ve kteýc bodec má gaf funkce f() =+ sn teèny ovnobì¾né s osou y? [ = k ; k Z] Uèete ovnc teèny a nomály ke gafu funkce y = f() v daném bodì: a) f() = tg v bodì [0;?] teèna: t y =; nomála n y = b) f() =lnv bodì [;?] [teèna: t y = ; nomála n y = +] c) f() = v bodì ;? [teèna: t y +4+ 4 = 0 ; nomála n 8y +5=0] Uèete ovnc teèny ke gafu funkce y = f(), kteá je ovnobì¾ná s danou øímkou : a) f() = + ; y=4 [t y=4( ) ; t y +4=4(+ )] b) f() = ( ) ; y =0 [t y=0; v bodec [0; 0] ; [; 0] ; t y = v bodì [; ]] c) f() = + ; y= + ty = ( ) ; jedna z teèen Uèete ovnc teèny ke gafu funkce y = f(), kteá je kolmá k dané øímce : a) f() = + 5; y+=0 [t+y+=0]

b) f() = +5; y= + c) f() =ln; y = ty 4 = ty ln = ( ) Na¹te ovnce teèen yeboly y = 4, kteé jsou kolmé na øímku +4y = 0. [t y =( 4) ; t y +=(+ 4)] Doka¾te, ¾e yeboly y =8, y = se otínají od avým úlem. Doka¾te, ¾e teèny yeboly y = a omezují se souøadncovým osam tojúelníky s konstantním obsaem P =a. Doka¾te, ¾e bod dotyku teèny k yebole y = a ùseèíky této teèny se souøadncovým osam. ùlí úseèku na teènì, její¾ koncové body jsou Uèete ovnc nomály ke gafu funkce y = f(), kteá je ovnobì¾ná s danou øímkou : a) f() = ln ; y+ = 0 n y e =0 b) f() = 4+5; +4y 4=0 [n+4y 4=0] Uèete ovnc nomály ke gafu funkce y = f(), kteá je kolmá k dané øímce : a) f() = +; y= [n4 4y =0] b) f() = +; y= + [n y =0] Veïte teèny ke gafu funkce y = f() tak, aby ocázely daným bodem a) f() = +9 +5 ; B= [0; 0] [t +5y=0; t + y=0] b) f() = ; B=[ ; ] t y + = + ; t y = + c) f() = ; B= [; ] t y +8 =(8 4 )( + ) ; t y 8 =(8+4 )( Bod se oybuje o kubcké aabole y =. Kteá ze souøadnc se mìní yclej? [o jj < se mìní yclej {ová souøadnce] Z øístavu O vyjí¾dí aník A na seve yclostí 0 km/od. a na výcod aník B yclostí 40 km/od. Jakou yclostí se zvìt¹uje vzdálenost obou lodí? [50 km/od.] Celkový elektcký náboj otékající vodèem je dán vztaem Q(t) =t +t+ [C]. Uèete oud koncem áté sekundy. [ A] Uèete od jakým úlem se otínají køvky: a) + y =8; y = [actg ] b) + y 4 =; +y +y =9 [45 o ] c) y =5; 8 + y 8 = [90o ] d) + y =8a ; y = e) =4ay ; y = 8a a [45 o a 90 o ] +4a [actg ]

Uèete dfeencál funkce: a) f() = 4 4 b) f() = + c) f() =tg d) f() =ln tg df(;d)= 4 e) f() = cos df(;d)= ( df(;d)= d 5 df(;d)= d ( ) df(;d)= tg cos d d sn(=) ) sn +cos ( ) d Pomocí dfeencálu vyoètìte øbl¾nì: a) :0 ; b) sn 9 o ; c) log 0 ; d) actg :0 ; e) :0 : Odvoïte øbl¾ný vzoec n a n + a + [a) :00 ; b) 0:4849 ; c) :04 ; d) 0:95 ; e) 4:005] o a>0aa. n na Stana ètvece je =(:40:05) m. S jakou absolutní a elatvní cybou mù¾eme stanovt obsa ètvece? 0:4 m ;4:% Uèete duou devac funkce f() v obecném bodì D f : a) f() = e e ( +4+) b) f() = ; >0konst. c) f() = sn [ cos ] d) f() =e cos [ e sn ] e) f() = acsn f) f()=a ; a>0 a ( ) ln a +ln a + Uèete tøetí devac funkce f() v obecném bodì D f : a) f() =e [e ( )] b) f() = ln c) f() = e e ( +9 +8+) d) f() = actg a( a ) a (a + ) Pøesvìdète se o tom, ¾e dané funkce vyovují daným dfeencálním ovncím: a) y = C e + C e ; C ; C R;konat. ; y 00 + y 0 y =0; b) y = acsn ; ( )y 00 = y ; c) y = A sn(!t + ')+Bcos(!t + '); A; B;!; 'R; y 00 +! y =0: Uèete n{tou devac funkce a) f() = n [n!] b) f() =e [e (+n)] 8

c) f() = ln d) f() = log a ; a>0; a= (n )! n ( ) ; n n (n )! n ( ) n ln a +(n ) e) f() = sn n sn f) f()= ( ) n + ; = n! ( + ) n+ g) f() = + ; = n! ( ) n ( + ) n+ Pomocí Lebntzovy fomule vyoètìte: a) ( + ) sn (0) ( b) [e sn ] (0) e 0X k=0 9) sn 40 cos 0 sn + k k 9