2.4. INVERZNÍ MATICE

Podobné dokumenty
1.3. POLYNOMY. V této kapitole se dozvíte:

1. ZÁKLADY VEKTOROVÉ ALGEBRY 1.1. VEKTOROVÝ PROSTOR A JEHO BÁZE

definované pro jednotlivé řády takto: ) řádu n nazýváme číslo A = det( A) a a a11 a12

1.2. NORMA A SKALÁRNÍ SOUČIN

3. Lineární diferenciální rovnice úvod do teorie

Matematika I, část II

1.2. MOCNINA A ODMOCNINA

6.2. ČÍSELNÉ ŘADY. V této kapitole se dozvíte:

Kapitola 5 - Matice (nad tělesem)

6. ČÍSELNÉ POSLOUPNOSTI A ŘADY 6.1. ČÍSELNÉ POSLOUPNOSTI

p = 6. k k se nazývá inverze v permutaci [ ] MATA P7 Determinanty Motivační příklad: Řešte soustavu rovnic o dvou neznámých: Permutace z n prvků:

n=1 ( Re an ) 2 + ( Im a n ) 2 = 0 Im a n = Im a a n definujeme předpisem: n=1 N a n = a 1 + a a N. n=1

Komplexní čísla. Definice komplexních čísel

, která vznikla z matice A vynecháním i-tého řádku a j-tého sloupce nazýváme minorem matice A příslušnému k prvku

5.5. KOMPLEXNÍ ODMOCNINA A ŘEŠENÍ KVADRATICKÝCH A BINOMICKÝCH ROVNIC

Matice. nazýváme m.n reálných čísel a. , sestavených do m řádků a n sloupců ve tvaru... a1

1.3. ORTOGONÁLNÍ A ORTONORMÁLNÍ BÁZE

Funkce. RNDr. Yvetta Bartáková. Gymnázium, SOŠ a VOŠ Ledeč nad Sázavou

POLYNOM. 1) Základní pojmy. Polynomem stupně n nazveme funkci tvaru. a se nazývají koeficienty polynomu. 0, n N. Čísla. kde

n-rozměrné normální rozdělení pravděpodobnosti

Derivace součinu a podílu

množina všech reálných čísel

Aplikovaná informatika. Podklady předmětu Aplikovaná informatika pro akademický rok 2006/2007 Radim Farana. Obsah. Algoritmus

Petr Šedivý Šedivá matematika

Matematika 1. Katedra matematiky, Fakulta stavební ČVUT v Praze. středa 10-11:40 posluchárna D / 13. Posloupnosti

( + ) ( ) ( ) ( ) ( ) Derivace elementárních funkcí II. Předpoklady: Př. 1: Urči derivaci funkce y = x ; n N.

Konec srandy!!! Mocniny s přirozeným mocnitelem I. Předpoklady: základní početní operace

1. LINEÁRNÍ ALGEBRA. , x = opačný vektor

6. Posloupnosti a jejich limity, řady

Definice obecné mocniny

S polynomy jste se seznámili již v Matematice 1. Připomeňme definici polynomické

DERIVACE FUNKCÍ JEDNÉ REÁLNÉ PROM

1.1. Definice Reálným vektorovým prostorem nazýváme množinu V, pro jejíž prvky jsou definovány operace sčítání + :V V V a násobení skalárem : R V V

1. Číselné obory, dělitelnost, výrazy

Přednáška 7: Soustavy lineárních rovnic

Užití binomické věty

11. přednáška 16. prosince Úvod do komplexní analýzy.

je konvergentní, právě když existuje číslo a R tak, že pro všechna přirozená <. Číslu a říkáme limita posloupnosti ( ) n n 1 n n n

FUNKCÍ JEDNÉ REÁLNÉ PROMĚNNÉ PRVNÍ DIFERENCIÁL

12. N á h o d n ý v ý b ě r

P. Girg. 23. listopadu 2012

2.6. VLASTNÍ ČÍSLA A VEKTORY MATIC

je konvergentní, právě když existuje číslo a R tak, že pro všechna přirozená <. Číslu a říkáme limita posloupnosti ( ) n n 1 n n n

I. Exponenciální funkce Definice: Pro komplexní hodnoty z definujeme exponenciální funkci předpisem. z k k!. ( ) e z = k=0

8.2.1 Aritmetická posloupnost

a logaritmickou funkci a goniometrické funkce. 6.1 Násobení řad. Podívejme se neprve na násobení mnohočlenů x = x x n a y = y y n.

Spojitost a limita funkcí jedné reálné proměnné

Matematika 1. Ivana Pultarová Katedra matematiky, Fakulta stavební ČVUT v Praze. středa 10-11:40 posluchárna D Posloupnosti

1. K o m b i n a t o r i k a

Deskriptivní statistika 1

P2: Statistické zpracování dat

f x a x DSM2 Cv 9 Vytvořující funkce Vytvořující funkcí nekonečné posloupnosti a0, a1,, a n , reálných čísel míníme formální nekonečnou řadu ( )

6. FUNKCE A POSLOUPNOSTI

11.1 Úvod. Definice : [MA1-18:P11.1] definujeme pro a C: nedefinujeme: Posloupnosti komplexních čísel

8.1.3 Rekurentní zadání posloupnosti I

MATICOVÉ HRY MATICOVÝCH HER

7. KOMBINATORIKA, BINOMICKÁ VĚTA. Čas ke studiu: 2 hodiny. Cíl

u, v, w nazýváme číslo u.( v w). Chyba! Chybné propojení.,

základním prvkem teorie křivek v počítačové grafice křivky polynomiální n

ZÁKLADNÍ TYPY DŮKAZŮ, MATEMATICKÁ INDUKCE

Budeme pokračovat v nahrazování funkce f(x) v okolí bodu a polynomy, tj. hledat vhodné konstanty c n tak, aby bylo pro malá x a. = f (a), f(x) f(a)

3. ELEMENTÁRNÍ FUNKCE A POSLOUPNOSTI. 3.1 Základní elementární funkce. Nejprve uvedeme základní elementární funkce: KONSTANTNÍ FUNKCE

10.3 GEOMERTICKÝ PRŮMĚR

Lineární programování

Matematika I. Název studijního programu. RNDr. Jaroslav Krieg České Budějovice

GEOMETRIE I. Pavel Burda

1 Základy Z-transformace. pro aplikace v oblasti

Nové symboly pro čísla

1 PSE Definice základních pojmů. (ω je elementární jev: A ω (A ω) nebo (A );

8.2.1 Aritmetická posloupnost I

Správnost vztahu plyne z věty o rovnosti úhlů s rameny na sebe kolmými (obr. 13).

2. Náhodná veličina. je konečná nebo spočetná množina;

DIFERENCIÁLNÍ POČET FUNKCE JEDNÉ PROMĚNNÉ. 1) Pojem funkce, graf funkce

8.2.7 Geometrická posloupnost

Zformulujme PMI nyní přesně (v duchu výrokové logiky jiný kurz tohoto webu):

Mocniny. Mocniny, odmocniny, logaritmy, exponenciála. Obecná mocnina. Mocniny. Odmocniny

Abstrakt. Co jsou to komplexní čísla? K čemu se používají? Dá se s nimi dělat

7. Analytická geometrie

c) Pomocí Liouvillovy věty dokažte, že Liouvillovo číslo je transcendentí. xp 1 (p 1)! (x 1)p (x 2) p... (x d) p e x t f(t) d t = F (0)e x F (x),

Náhodný výběr 1. Náhodný výběr

Matematika NÁRODNÍ SROVNÁVACÍ ZKOUŠKY DUBNA 2018

PŘÍKLAD NA PRŮMĚRNÝ INDEX ŘETĚZOVÝ NEBOLI GEOMETRICKÝ PRŮMĚR

Mocninné řady - sbírka příkladů

8.2.6 Geometrická posloupnost

Základní elementární funkce.

7.2.4 Násobení vektoru číslem

IAJCE Přednáška č. 12

1. Nakreslete všechny kostry následujících grafů: nemá žádnou kostru, roven. roven n,

= + nazýváme tečnou ke grafu funkce f

Aritmetická posloupnost, posloupnost rostoucí a klesající Posloupnosti

MATEMATICKÁ INDUKCE. 1. Princip matematické indukce

Algebraický výraz je číselný výraz s proměnou. V těchto výrazech se vyskytují vedle reálných čísel také proměnné. Například. 4a 4,5x + 6,78 7t.

8. Analýza rozptylu.

Číselné řady. 1 m 1. 1 n a. m=2. n=1

Cvičení 1.1. Dokažte Bernoulliovu nerovnost (1 + x) n 1 + nx, n N, x 2. Platí tato nerovnost obecně pro všechna x R a n N?

Iterační metody řešení soustav lineárních rovnic

Matematická analýza I

Iterační výpočty projekt č. 2

3.2. ANALYTICKÁ GEOMETRIE ROVINY

3. cvičení - LS 2017

Transkript:

24 INVERZNÍ MICE V této kapitole se dozvíte: defiici iverzí matice; základí vlastosti iverzí matice; dvě základí metody výpočtu iverzí matice; defiici celočíselé mociy matice Klíčová slova této kapitoly: iverzí matice, regulárí matice, matice adjugovaá, Gaussova metoda iverze matic,přirozeá a celočíselá mocia matice Čas potřebý k prostudováí učiva kapitoly: 0,5 + 1,5 hodiy (teorie + řešeí příkladů)

Defiice Iverzí maticí k čtvercové matici azýváme (pokud existuje) takovou matici typu, pro kterou platí = = E, kde E je jedotková matice Věta Následující výroky jsou ekvivaletí: a) Iverzí matice k matici řádu existuje b) Hodost matice je rova jejímu řádu, tj h( ) c) Determiat matice je růzý od uly d) Matice je regulárí = Pozámka Vidíme, že regulárí matici můžeme defiovat třemi způsoby: det 0 h = ( ) Vlastosti iverzí matice Věta Pro libovolé čtvercové matice, B téhož řádu platí: ( ) = ( ), det ( ) = = ( det ) 1 1 1 det B = B, ( ) 1 1 1 Důkaz Důkaz druhého vzorce a základě vlastostí determiatů je velmi sadý: Cbd = E det = det E det det = 1 det = det Výpočet iverzí matice Věta 1 Iverzí matici k regulárí matici ( ) a řádu lze vyjádřit ve tvaru 11 21 1 1 1 det det 1 2 12 22 2 = = kde je algebraický doplěk prvku a Pozámka Matici ( ) ( ), stejého, tj traspoovaé matici algebraických doplňků, se říká matice adjugovaá

Gaussova metoda iverze matic K určeí iverzí matice se kromě uvedeého výpočtu pomocí adjugovaé matice používá (zejméa pro vyšší řády) tzv Gaussovy metody ato metoda je založea a tom, že k iverzí matici lze přejít pomocí pouze řádkových (ebo pouze sloupcových) elemetárích úprav matice, přičemž ejprve se sažíme dostat jedotkovou matici E a pak aplací týchž elemetárích úprav ve stejém pořadí přejdeme od matice E k iverzí matici V praxi vždy vystačíme se třemi operacemi: přičteím lieárí kombiace řádků k jiému řádku, vyásobeím řádku číslem růzým od uly a přehozeím pořadí řádků Pokud eí možo uvedeým postupem obdržet matici E, je matice sigulárí Řešeý příklad 1 Ivertujte matici ( ) 2 2 = 1 3 Řešeí 3 1 Pomocí adjugovaé matice: Matice algebraických doplňků je ( 2 2) 3 2 3 2 ( 2), dále sado spočítáme det =2 3 ( 2) 1 = 8 udíž = ( ) 1 8 2, po traspozici 2 Gaussovou metodou: Matici a jedotkovou matici E si apíšeme vedle sebe (do tzv blokové matice) a elemetárí úpravy provádíme současě a obou maticích: 2 21 0 2 21 0 2 21 0 4 0 ( E) = ( 1 3 0 1) ( 2 60 2) ( 0 81 2) ( 0 8 1 2) 3 2 8 0 3 2 1 0 3 2 ( 0 8 1 2) ( 0 1 1 2 ) = ( E ) = 2 Celočíselá mocia matice Defiice Pro čtvercovou regulárí matici a defiujeme celočíselou mociu takto: a) =, tz jako opakovaé ásobeí stejých matic b) c) čiitelů =, tz jako opakovaé ásobeí iverzích matic 0 = E čiitelů Pozámka m a) Nyí tedy máme defiová symbol pro libovolé celé m, kladé, ulové i záporé b) Symbol můžeme číst jako matici iverzí k matici ebo i jako ( 1) mociu matice, a základě uvedeé defiice je to jedo Věta Obdobě jako pro číselé mociy pro čtvercovou regulárí matici a m, Z platí: m m + =, m = m

Pozámka Pozor! Některé vzorce, platé pro číselé mociy, elze přejímat pro maticové mociy, zejméa proto, že pro ásobeí matic eplatí komutativí záko Např obecě může být ( ) B B Shrutí kapitoly: Iverzí maticí k daé čtvercové matici je matice stejého typu, pro kterou platí, že souči obou matic v libovolém pořadí dává jedotkovou matici Iverzí matici začíme Iverzí matice existuje pouze k maticím regulárím, tz takovým, jejichž determiat je růzý od uly Je třeba zát základí vlastosti iverzí matice Např determiat iverzí matice je rove převráceé hodotě determiatu původí matice; iverzí matice k součiu matic je rova součiu iverzích matic (čiitelů) v obráceém pořadí aj Vypočítat iverzí matici k daé matici lze dvěma základími způsoby Prvím je výpočet pomocí adjugovaé matice (traspoovaé matice algebraických doplňků), druhým je tzv Gaussova metoda iverze matic Pro vyšší řády je vhodější Gaussova metoda, protože metoda pomocí adjugovaé matice vyžaduje výpočty determiatů Přirozeou mociu matice, kde N, která je defiováa jedoduše jako -ásobý opakovaý souči matice, můžeme yí s využitím iverzí matice zobecit pro libovolý celočíselý základ m Z Pro celočíselou mociu matice platí ěkteré (pozor, e všechy!) věty jako m m pro číselé mociy, apř platí vzorec = + Otázky: Jak je defiováa iverzí matice? K jakým maticím existuje iverzí matice? Uveďte základí vlastosti iverzích matic Jak vypadá matice iverzí k matici traspoovaé? Jak je to s determiatem iverzí matice? Jak se dá vyjádřit iverzí matice k součiu matic? Jaké záte metody výpočtu iverzí matice? Formulujte přesě metodu výpočtu iverzí matice pomocí matice adjugovaé V čem tkví její áročost? Formulujte algoritmus Gaussovy metody iverze matic Defiujte celočíselou mociu matice Jak souvisí celočíselá mocia matice s iverzí maticí?

Příklad 1 Vypočítete iverzí matici (do třetího řádu oběma metodami, čtvrtého řádu pouze Gaussovou metodou): 1 3 2 2 a) ; b) 4 7 1 ; c) 2 1 3 3 2 1 2 0 1 1 1 e) 1 1 1 ; f) 2 3 2 1 0 2 3 2 3 1 1 3 2 ; d) 2 1 3 3 2 ; Řešeí příkladů 1a) 1e) 7 7 7 7 2 4 ; 1b) 1 1 2 ; 1c) 7 5 1 14 7 1 5 15 5 6 3 1 2 1 2 0 2 1 9 8 3 2 2 ; 1f) 1 0 3 3 5 3 2 0 0 ; 1d) [ eexistuje ]; Další zdroje: 1 POLÁK, J Přehled středoškolské matematy 6 vyd Praha: Prometheus, 1997 2 POLÁK, J Středoškolská matemata v úlohách I 1 vyd Praha: Prometheus, 1996 3 POLÁK, J Středoškolská matemata v úlohách II 1 vyd Praha: Prometheus, 1996 4 REKORYS, K a spol Přehled užité matematy 6 přepr vyd Praha: Prometheus, 1995 ZÁVĚR: [ady klepěte a pište]