Bakalářská práce 2008 Anna Krafková

Transkript

1 Unverzta Karlova v Praze Fakulta socálních věd Insttut ekonomckých studí Bakalářská práce 008 Anna Krafková 0

2 Unverzta Karlova v Praze Fakulta socálních věd Insttut ekonomckých studí Bakalářská práce Strategcký defct Vypracovala: Anna Krafková Vedoucí bakalářské práce: PhDr Martn Gregor, PhD. Akademcký rok: 007/08

3 Prohlášení: Prohlašuj, že jsem bakalářskou prác vypracovala samostatně a použla pouze uvedené prameny a lteraturu. V Praze dne Anna Krafková

4 Poděkování: Ráda bych poděkovala PhDr. Martnu Gregorov, PhD. za cenné rady, přpomínky a motvac př vedení mé bakalářské práce. 3

5 Abstrakt V posledních desetletích vznkla řada poltcko-ekonomckých teorí snažících se objasnt pozorovanou akumulac veřejných defctů. Tato práce se soustředí na skupnu modelů, které dluh vysvětlují jako důsledek poltcké stratege. V textu jsou představeny předpoklady a závěry základních navržených hypotéz. Zvláštní pozornost je věnována modelu Lambertn, který je popsán detalněj, dskutovány jsou možnost jeho rozšíření a zobecnění. Závěrem je prezentována emprcká evdence strategckého dluhu. Abstract In last decades several hypotheses tryng to explan the accumulaton of publc debt were proposed. Ths paper focuses on the group of theores explanng the debt as a result of strategc behavour of poltcans. Presented are basc hypotheses, ther assumptons and results. In more detals Lambertn model s dscussed, ncluded s also dscusson about possble extensons and generalzatons of the model. At the end the emprcal evdence for the strategc use of debt s presented. 4

6 Obsah. Úvod Tř modely strategckého dluhu Lambertn model Předpoklady modelu Optmalzace spotřebtele Optmalzace vlády Závěr modelu Lambertn, dskuse předpokladů modelu Defnce příjmu Defnce daňového základu Závěr Alternatvní modely strategckého dluhu Předpoklady Model Tabelln, Alesna Model Persson, Svensson Teore Partsan Cycles Porovnání modelů Emprcká evdence strategckého dluhu Petterson-Ldbom Lambertn Závěr Seznam základních pramenů a odborné lteratury: Příloha

7 . Úvod Od polovny 70.let 0.století dochází ve většně vyspělých zemí světa k nárůstu defctů veřejných rozpočtů. Ekonomcké teore 70. let nedokázaly tento fenomén vysvětlt, a proto vznkla řada nových poltcko-ekonomckých modelů, které se snažly podstatu vládního dluhu objasnt. Centrem pozornost se stala zejména dvě témata: Za prvé, proč se nevyrovnaný státní rozpočet začal objevovat v posledních dvacet č třcet letech spíše než kdy dříve? A za druhé, čím je dáno, že v některých průmyslových zemích dochází k hromadění veřejného dluhu spíše než v jných? Nové modely vznkly zejména jako reakce na teor vyrovnávání daní v průběhu hospodářského cyklu (Barro, 979 a Lucas a Stockley, 983). Barro argumentuje, že vzhledem k dstorznímu účnku daní, je optmální poltkou vlády rovnoměrné rozložení daňové břemene v průběhu cyklu. To znamená vytvoření vládního dluhu v období recese, které je kompenzováno přebytkem v období expanze. K vyrovnání rozpočtu tedy nedochází každým rokem, mělo by však k němu dojít v rámc hospodářského cyklu. Emprcká data posledních desetletí však tento teoretcký rámec nepotvrzují. Graf č.: Vývoj vládního dluhu, %HDP (zdrojová data tabulka č.4 vz příloha) 80 Evropská Une 70 Průměr Graf ukazuje, jakým způsobem se v průměru vyvíjel poměr vládního dluhu k HDP v posledních třcet letech v 8 vyspělých zemích světa. Je zde patrný rostoucí trend Vzorek zahrnuje následující země: Austrále, Belge, Rakousko, Kanada, Dánsko, Fnsko, France, Německo, Řecko, Itále Japonsko, Nzozemí, Norsko, Portugalsko, Španělsko, Švédsko, Velká Brtáne a USA 6

8 ukazatele, od roku 970 (37,5%) do roku 00 (64%), který Barrova teore nevysvětluje. Také nepozorujeme žádné výraznější kolísání v rámc hospodářské cyklu. Další otázkou, na kterou Barrova teore nedává odpověď, jsou velké rozdíly ve výš dluhu v jednotlvých zemích. Graf č.: Vývoj vládního dluhu, %HDP (zdrojová data tabulka č.4 vz příloha) Belge Itale Norsko Nemecko Tento fakt lustruje Graf č., který zaznamenává vývoj poměru dluhu k HDP ve dvou zemích s nejvyšším průměrem (Belge a Itále) a dvou zemích s nejnžším průměrem (Norsko a Německo). Absolutně dosáhla v roce 970 nejvyšší hodnoty ukazatele Velká Brtáne (78%) a nejnžší Japonsko (0,5%). V roce 00, náležela nejvyšší hodnota Japonsku (9,4%) a nejnžší Austrál (,6%). V osmdesátých letech proto začaly vznkat nové modely, které by lépe korespondovaly s emprckou evdencí. Zpochybněny byly základní předpoklady Barrova modelu. Jedním z nejdskutovanějších se stala jeho představa o nekonečném horzontu, v rámc kterého ční jednc svá rozhodnutí, a v neposlední řadě také zanedbání poltckých a nsttuconálních vlvů. Nově vznklé modely klasfkoval Perrot (995) a Alesna (997) do sedm skupn: () () () (v) modely založené na oportunsmu poltků a navtě volčů modely založené na předpokladu deologe poltků modely redstrbučních konflktů modely konflktů mez poltckým stranam 7

9 (v) (v) (v) modely geografcky rozptýlených zájmů modely zdůrazňující efekty rozpočtových nsttucí modely dluhu jako strategcké proměnné Ad (), první skupnu tvoří modely, které vysvětlují dluh jako důsledek oportunsmu poltků a krátkozrakost volčů (Nordhaus, 975). Poltc zvýší dočasně vládní výdaje v předvolebním období tak, aby přesvědčl navní volče. Výsledkem jejch poltky je pak zvýšení vládního dluhu těsně před volbam, a následné snížení v období po volbách. V podstatě se jedná o jeden z modelů strategckého dluhu, jejchž analýza je předmětem této práce, neboť poltcká stratege je určujícím faktorem př rozhodování o výš vládního defctu. Námtky vůč tomuto přístupu spočívají především ve zpochybnění základního předpokladu o tom, že volč podléhají fskální luz. Není zřejmé, proč by měl volč systematcky podhodnocovat daňové náklady relatvně k výhodám plynoucím z výdajů. Navíc teore nepodává dobré vysvětlení pro rozdíly v akumulac dluhu mez zeměm. Na druhou stranu je nutné podotknout, že tato teore je podpořena slnou emprckou evdencí (např. Blas and Nadeau, 99; Alesna, Roubn wth Cohen 997). Ad (), modely založené na odlšných preferencích poltckých stran (Hbbs, 986) vycházejí z defnce pravcové vlády jako zastánce restrktvní poltky a levcové jako zastánce expanzvní poltky. Větší vládní defct se tedy očekává v stuac, kdy je levcová vláda u moc, nžší naopak vládne-l pravce. Teore pomáhá vysvětlt zjevné rozdíly mez výší dluhu v jednotlvých zemích, ne zcela však popsuje akumulac pozorovanou v posledních letech. Ad (), jná skupna teorí klade důraz na efekt mezgenerační redstrbuce př tvorbě rozpočtu. Tyto modely vznkly uvolněním Barrova předpokladu o nekonečnost horzontu, v rámc kterého se volč rozhodují. Předpokládá se, že rozhodovatelé čelí určtému časovému omezení během nějž musí být rozpočet vyrovnán. Současné generace přtom čerpají výhody práva hlasovat o podobě rozpočtu, které budoucí generace nemají, ale jsou to právě budoucí generace, které následky rozpočtu ponesou. Závěrem modelu pak je, že sobecké generace budou volt pro vládní defct. Cukerman a Meltzer (989), Alesna a Perott (995), Persson a Tabelln (999) 8

10 Prot teor se však staví přítomnost mezgeneračního altrusmu, tedy fakt, že současné generace se většnou zajímají o budoucí. Stupeň altrusmu v jednotlvých zemích pak může být teoretckým vysvětlením jejch rozdílných rozpočtových poltk. Nevypovídá však nc o pozorované akumulac dluhu posledních let. Ad (v), velké pozornost se dostalo modelům analyzujícím stuac, ve které o veřejném rozpočtu rozhodují společně poltcké strany, mez nmž panují zřejmé neshody. Jsou-l názory poltků více roztříštěné, bude shoda na redukc veřejného rozpočtu těžší. Teore tedy ukazuje, že koalční vlády jsou obvykle více náchylné k vytvoření vládního dluhu než vlády tvořené jednou stranou (Alesna a Perott, 995). Ad (v), další teore považují za významný faktor ovlvňující vládní rozpočet geografcké oddělení míst, které z výhod veřejných výdajů čerpají a míst, které na tyto výdaje nesou náklady (Alesna a Perot 995). Příkladem takovéto poltky je přecenění beneftů z podpory jednoho regonu, odhlasované příslušnou lokální nsttucí, které neúměrně zatěžuje všechny daňové poplatníky a nejenom obyvatele příslušného regonu. Ad (v), alternatvní vysvětlení podstaty vládního dluhu nabízejí modely založené na analýze nsttuconálního rámce. Zákony, regulace a pravdla, podle kterých je rozpočet schvalován, mají významně ovlvnt konečnou podobu rozpočtu. Je zřejmé, že uzákoněné restrkce fskální poltky (například zákon o vyrovnaném rozpočtu nebo jné regulace) vedou k redukc vládního dluhu. Na druhou stranu vláda tímto omezením ztrácí nástroj pro fskální stablzace v průběhu hospodářského cyklu. Poztvní dopad takovéto poltky není tedy evdentní. Důležtá role je přpsována pravdlům, jmž je řízen rozpočtový proces. Předpokládá se například, že proběhne-l hlasování o celkové výš výdajů dříve než hlasování o jejch alokac, bude rozpočet spíše vyrovnaný než v stuac kdy probíhá hlasování v opačném pořadí. Změnou legslatvy nebo více obecných nsttuconálních změn tak může dojít k redukc veřejného dluhu. Ad (v), konečně poslední skupnu tvoří modely, které vysvětlují akumulac veřejného dluhu posledních let jako důsledek strategckého jednání poltků. Jejch analýza bude předmětem této práce. V následující část budou naznačeny hlavní myšlenky modelů tohoto typu. V dalším textu pak bude podrobně rozebrán model Lambertn, 9

11 spolu s jeho možným rozšířením a zobecněním, stručněj budou představeny modely Persson, Svensson a Tabelln, Alesna. Závěrem bude prezentována emprcká evdence strategckého dluhu.. Tř modely strategckého dluhu V zásadě byly navrženy tř typy modelů, v nchž veřejný dluh vystupuje jako strategcká proměnná. Jedná se o práce Persson a Svensson (989), Tabelln a Alesna (990) a Lambertn (999). Všechny tyto teore předpokládají, že poltc jsou svázán dodržením jstého mezčasového rozpočtového omezení, to znamená, že objem výdajů stávajícího období determnuje objem výdajů obdobích následujících, neboť rozpočet musí být nejpozděj do konce posledního období vyrovnán, nepřpouští se možnost nesplacení dluhu. Tímto se od základu odlšují od Barrovy teore, která předpokládá nekonečný horzont rozhodování. Dalším společným předpokladem je exstence pouze dvou poltckých stran s výrazně odlšným preferencem co se týče objemu, případně struktury veřejných výdajů. Argumentace jakým způsobem je vládní dluh strategcky využt je však u každého z modelů zcela odlšná a autoř také prezentují odlšné závěry. Tabelln a Alesna rozlšují volče na dvě skupny podle jejch preferencí ohledně struktury veřejných výdajů. Předpokládají, že exstují dva druhy veřejných statků, přčemž jedna skupna volčů výrazně preferuje jeden typ před druhým. Stuac lustrují na příkladu, kdy jedné skupně záleží více na žvotním prostředí, a proto je jejch preferovaným veřejným statkem čsté ovzduší, zatímco druhá skupna dává přednost výdajům na veřejnou obranu. Preference skupn jsou reprezentovány poltckým stranam, lberální stranou v případě prvním a konzervatvní v případě druhém. Pokud se vládnoucí konzervatvní strana domnívá, že nevyhraje volby, volí poltku státního defctu utratí více prostředků na národní obranu než tomu dovoluje rozpočtové omezení. Tím omezí nastupující lberální vládu ve svých výdajích na čsté ovzduší, neboť ty budou svázané splacením dluhu z období mnulého. Přestože se v příštím období nebude konzervatvní vláda podílet na moc, může zanecháním dluhu významně ovlvnt strukturu výdajů dalšího období. Zcela analogcky může postupovat vláda lberální, je-l ona vládou prvního období. Tabelln a Alesna tak nabízejí závěr: poltcká strana, která 0

12 očekává prohru ve volbách, volí poltku státního defctu, a to bez ohledu na svou poltckou orentac. Persson a Svensson zase vycházejí z předpokladu, že se volč lší ve svých preferencích ohledně objemu veřejných výdajů. Zatímco někteří volč preferují vzdělání č zdravotnctví jako soukromé statky, jní by je uvítal jako statky veřejné. Volč reprezentovaní lberální stranou požadují výrazně vyšší podíl veřejných výdajů než volč strany konzervatvní. Dle tohoto modelu konzervatvní strana, která očekává neúspěch ve volbách, zanechá dluh. Splácením dluhu sváže ruce nastupující lberální vládě, která se bude muset krott ve svých výdajích a přblíží se tudíž poltce vlády konzervatvní. Stejným způsobem však nemůže postupovat vláda lberální. Ta naopak, v případě nejstoty ohledně volebního výsledku, zanechá vládní přebytek, čímž zajstí vládě druhého období dostatečné prostředky k fnancování veřejných statků. Opět se tak v druhém období poltka pravcové strany přblíží levcové. Závěrem pak je, že stratege využtí vládního dluhu závsí na poltcké orentac: pravce, očekává-l prohru, volí poltku defctu, zatímco levce volí poltku přebytku státního rozpočtu. Model Lambertn je postaven na zcela odlšné argumentac. Výše uvedené teore ukazují, že poltc mohou ovlvnt podobu budoucích výdajů formou nepřímou a sce omezením rozpočtu nastupující vlády. Lambertn však dokazuje, že využtím vládního dluhu s poltc mohou zajstt podporu ve volbách a podílet se tak na vládě následujícího období přímo. Konzervatvní strana je v modelu charakterzována jako strana reprezentující zájmy vysokopříjmových skupn, zatímco lberální strana zastupuje nízkopříjmové skupny. Obě strany budou-l chtít vyhrát ve volbách musí získat hlas volče medána, který o výsledku voleb rozhoduje. Lambertn ukazuje, že změnou daňové sazby (která vzhledem k danému rozpočtovému omezení povede k vytvoření vládního dluhu, resp.přebytku) můžou poltcké strany manpulovat s bohatstvím volče medána a zařadt ho tak do vysokopříjmové, resp. nízko-příjmové, skupny tak, aby získaly jeho hlas. Závěr modelu je v podstatě totožný s modelem Persson a Svensson - pravce v stuac nejstoty volí defct, levce přebytek státního rozpočtu avšak vysvětlení je dametrálně odlšné.

13 3. Lambertn model Základní charakterstkou modelu Lambertn je předpoklad o tom, že preference volčů jsou dentcké a pouze výše jejch příjmu hraje rol v rozhodování o volbě poltcké strany. Je uvažován systém dvou poltckých stran, strany konzervatvní, jež reprezentuje zájmy vysokopříjmových skupn, a strany lberální, jež je podporována volč s nžším příjmy. Lambertn ukazuje, že volbou daňového systému můžou poltc manpulovat s výší příjmu volčů tak, aby s zajstl poltckou podporu. Čelí-l vláda danému rozpočtovému omezení, odrazí se změna daňového systému ve výš vládního dluhu. 3. Předpoklady modelu Preference volčů jsou charakterzovány užtkovou funkcí U, U = ln c + β ln c, () kde c s je soukromá spotřeba období s, β je osobní dskontní faktor. Svět trvá dvě období, s =,. Exstuje možnost vypůjčovat s a půjčovat za světovou úrokovou míru r, přčemž ale všechny dluhy musejí být do konce druhého období splaceny. Pro jednoduchost budeme předpokládat, že úroková míra je konstantní a platí β + r =. r ( ) Znamená to, že nepředpokládáme rozdílnou úrokovou míru domácí a světové ekonomky. Dále se přepokládá, že lberální strana je podporována volč s nžším příjmem (L), naopak konzervatvní strana je zastávána bohatší vrstvou (R). Volč medán (M) má své preference na pomezí obou poltk. Objem vládních výdajů g je v modelu určen exogenně, vláda podléhá určtému omezení, danému například ústavou, které j nařzuje poskytovat konstantní množství veřejných statků. Vláda na počátku období musí rozhodnout jaký daňový systém a daňové sazby zvolí, aby pokryla výdaje na požadované množství statků. Přtom je ještě omezena podobou daňového schématu, který je pro každou z nch charakterstcký (bude specfkováno dále).

14 Průběh poltcké hry je následující: vláda prvního období je zvolena náhodně. Rozhodne o daňovém systému a mezní daňové sazbě, kterým determnuje vládní defct. Následují volby, z nchž vyjde vláda druhého období. V druhém období je její poltka svázána dodržením mezčasového rozpočtového omezení. 3. Optmalzace spotřebtele Volč maxmalzuje svoj užtkovou funkc U : ( β ) B = arg maxu = arg max ln c + ln c, =L,M,R. () Je přtom svázán mezčasovým rozpočtovým omezením ( ( )) c w T + d T c + = w0 ( T + d( T )) B + + r + r, (3) kde, w jsou příjmy -tého rozhodovatele v prvním a druhém období, přčemž platí w0 w < w < w R. Předpokládáme, že nomnální výše příjmu je stálá, příjem druhého období L M je tedy roven příjmu prvního období zvýšeného o zhodnocené úspory, 0 ( ) w = w + B + r. (4) B, úspory prvního období, jsou defnované jako rozdíl příjmu, daňových výdajů a spotřeby, ( ( )) B = w T + d T c. (5) 0 Dle předpokladu musí být úspory do konce druhého období utraceny. T s je daň období s jako funkce w, dt ( ) jsou náklady spojené s výběrem daní. Pro zjednodušení uvažujeme s s dt ( ) = T /. 3

15 Podmínky prvního řádu optmalzace jsou : U B ( ln c β ln c ) + = = B ( ln ( w0 ( T d( T )) B ) β ln ( B ( r) w0 T d( T) )) = = 0 B U = + ( r) 0 B c c β + =. Předpokládáme, že β ( + r) =, píšeme tedy U = + = 0 c = c c. (6) B c c Výsledkem maxmalzace je, že rozhodovatel v optmu vyrovnává spotřebu v průběhu žvota. To je evdentní důsledek toho, že ) okamžtý užtek v obou obdobích je dentcká konkávní funkce a ) spotřebu lze vyrovnávat na trzích s kaptálem ( úsporam) bez dodatečných nákladů. Optmální výše úspor je pak B T = ( T ) ( T ) + T + r (7) a spotřeba maxmalzující užtek ( T ) ( T ) c = w0 ( + r) T + + T +. (8) + r 3.3 Optmalzace vlády 3.3. Pokud se na počátku druhého období nekonají volby 4

16 Vláda na počátku každého období rozhoduje o podobě daňového schématu. Předpokladem je, že konzervatvní vláda preferuje nejméně progresvní systém, který je možný, zatímco lberální vláda preferuje systém vysoce progresvní. Dále ( ) 0 předpokládejme, že regresvní daňový systém nelze uvalt, tj. nutně platí T w. Označením progresvní daňový systém budeme mít v tomto textu na mysl daňové schéma defnované níže jako (0). Nemíní se tím tedy, v lteratuře běžně používaný, pojem progresvní (resp. regresvní) pro systém, v němž je efektvní daňová sazba rostoucí (resp.klesající) funkcí příjmu. Vyjádřeno formálně, konzervatvc zastávají daňové schéma T s = t = L, M, R s =,. (9) s Lberálové pak preferují schéma τ pro ws s T s = τ s τ s a + α pro w s ( a, b ) (0) + φα pro w b, s kde ab,, α > 0 a φ > jsou exogenně dané koefcenty. Koefcent φ představuje míru progresvty zdanění a bude jednou z klíčových proměnných př optmalzac poltky L M R vlády. Dle předpokladů modelu nutně platí w0 a< w0 < b w0. Pokud není rozhodování ovlvněno volebním očekáváním, bude vláda maxmalzovat užtkovou funkc svého volče j = L, R: ( J, J ) arg max j arg max ( ln j ln j T T = U = c +β c ), () na mezčasovém rozpočtovém omezení +. () ( ) ( ) + r T + T = + r g g 5

17 Poltc mohou v prvním období přesáhnout svým výdaj sumu vybraných daní o vládní dluh D, defnovaný jako D= g T, (3) ten však musí být v následujícím období splacen, možnost nesplacení závazků model nepřpouští. Dluh může být fnancován z domova ze zahrančí, není tedy nutné v modelu řešt otázku jeho korespondence s domácím úsporam. Popšme nejprve poltku pravcové strany. Pravcová vláda volí takovou daňovou sazbu, která maxmalzuje užtek volče R. Řeší tedy úlohu: (, ) arg max R R R t t = U = arg max ( ln c +β ln c ). (4) Svázána dodržením mezčasového rozpočtového omezení (), pro konzervatvní vládu (zastávající schéma rovné daně) ve tvaru ( ) 3 3 ( ) + r t + t = + r g+ g. (5) Z rovnce (5) vyjádříme jako funkc t : t t g g = ( + r) + ( +r) t. 3 3 Dále vláda musí vzít př svém rozhodování v úvahu funkc spotřeby maxmalzující užtek volče, která je závslá na stanovených sazbách pravcové strany bude mít tvar t, t (8). Funkce pro volče 0 ( ) t t c R = w R + r t+ + t + + r. (6) 6

18 Vyjádřením daňové sazby t ze vztahu (5) a dosazením do funkce optmální spotřeby (6) dostáváme kompletní omezení, které musí vláda splnt: g g R c = w + r t r + + r t + + r 3 3 (7) ( + r) + ( + ) R t g g ( ) ( ) ( ) r t Podmínky optmalzace prvního řádu jsou potom: ( + r) R U + r + r g = ( + t) + + ( + r R ) t + t c + r + r 3 + r ( + r) + r + r g + β ( + t) + + ( + r) 0 R c + r + r 3 + r t = Z předpokladů modelu víme, že ( r) β + =, proto rovnc přepíšeme do tvaru ( + r) + r + r g ( + t) + + ( + r) t = + r + r 3 + r + r + r g ( + t ) + + ( + r) + r + r + r 3 + r ( + r) t (8) g Řešením rovnce je optmální daňová sazba období jedna t = a ze vztahu (5) pak 3 g nutně platí t =. Výsledkem poltky konzervatvní vlády je nulový vládní defct 3 D = 0. Analogcky levcová vláda maxmalzuje užtek volče L: L L L ( τ, τ) = arg maxu = arg max ( ln c + β ln ) c. 7

19 Její mezčasové rozpočtové omezení odpovídá rovnc (vzhledem k defnc preferované progresvní daňové poltky (0) ): ( τ α φ ) ( τ α( φ) ) ( r) ( r) ( ) = + g + g ( r) ( g α( + φ) ) ( r) τ = + + τ. (9) 3 Stejným způsobem jako vláda konzervatvní bere v úvahu optmální spotřební funkc volče L : L L τ τ c = w0 ( + r) τ + + τ + + r, (0) takže celkové omezení můžeme přepsat takto: c L ( g α( + φ) ) τ ( + r) τ + + ( + r) ( + r) τ 3 + r ( g α( + φ) ) ( + r) ( + r) τ 3 + l = w 0 () Napíšeme podmínku maxmalzace prvního řádu : ( g α( + φ) ) ( + r) R U + r + r = ( + τ) + + ( + r) τ + R t c + r + r 3 + r, + r + r ( g α( + φ) ) ( + r) + β ( + τ) + + ( + r) τ = 0 R c + r + r 3 + r do které dosadíme předpoklad ( r) β + = a rovnc zjednodušíme: 8

20 r ( g α( + φ) ) ( + r) ( τ ) ( r) + r = + r + r 3 + r + r + r ( + τ ) + + ( + r) + r + r + r 3 + r ( g α( + φ) ) ( + r). () τ ( ) g α + φ Jejím řešením je optmální daňová sazba τ =. Ze vztahu (9) jednoduše 3 g α ( + φ ) odvodíme optmální daňovou sazbu τ = a je evdentní, že levcová vláda 3 volí ve svém optmu poltku nulového defctu, D = 0 Shrňme nyní výše odvozené závěry. Vláda v stuac, kdy nečelí žádné předvolební nejstotě, zvolí poltku vyrovnaného rozpočtu, a to bez ohledu na její poltckou orentac. Optmální poltkou bude vždy nulový vládní defct, D = 0. Lšt se bude pouze poltka struktury daní, dle preferencí stran. Konzervatvní vláda přjme daňové schéma T = t = T = t = = L, M, P. 3 g Lberální vláda zvolí T L L T M M T R ( + φ) g α = τ = T = τ = 3 3 g α 3 ( + φ) = τ + α = T = τ + α = R g α = τ + α( + φ) = T = τ + α( + φ) = ( φ ) (3) 3.3. Pokud se na počátku druhého období konají volby Předpokládejme nyní, že se počátku druhého období se konají volby. Uvažujeme většnový systém, tj. vítěz voleb musí získat alespoň dva ze tří hlasů L, M, R. Preference 9

21 skupn L a R jsou jednoznačné, neboť jsou přímo reprezentovány stranou lberálů a konzervatvců. Klíčovým se pro poltky stane hlas skupny M, volče medána. Zsk hlasu M znamená výhru ve volbách, proto je zřejmé, že poltcké strany budou ochotny odchylovat se od své frst-best poltky tak, aby tento hlas získaly. Není jednoznačně určeno, zda je volč medán v lepší stuac v případě daňového schématu lberální č konzervatvní strany. Porovnáním optmálních daňových sazeb obou stran lze nahlédnout, že volč M odevzdá svůj hlas konzervatvní straně, bude-l platt t < τ+ α. To znamená, bude-l platt, že medánová daň v progresvním systému bude vyšší než průměrná daň. Dosazením optmálních daní konzervatvní a lberální vlády dostáváme formální podmínku ( ) g g α 3 + φ < + < φ < Platí-l však φ >, odevzdá volč M svůj hlas lberálům. Hodnota koefcentu φ, který představuje progresvtu daňového systému, tedy bude mít zásadní vlv na jeho rozhodování. Nechť je náhodou určená vláda prvního období vládou konzervatvní. Je-l φ > a vládní strana se drží své preferované poltky (t =g/3 a D=0), volby prohraje, protože volč medán s polepší volbou lberálů. Strana může být zvolena jedně tehdy, změní-l svou poltku. Snížení daňové sazby v období jedna zvýší bohatství medána, který se tak na počátku druhého období zařadí do vysokopříjmové skupny. Tím bude mít sklon odevzdat svůj hlas konzervatvcům. Změna daňové sazby spolu se závazkem konstantních vládních výdajů vede k defctu, který se takto stává strategckým nástrojem k získání poltcké podpory. Výše uvedený závěr odvodíme nyní formálně. Chce-l konzervatvní strana získat podporu ve volbách, v stuac kdy φ >, řeší opět maxmalzační problém (). Kromě omezení danému vztahem (), bude vláda čelt dalšímu omezení 0

22 wm b, (4) tj. vláda musí zajstt, aby příjem volče M na počátku druhého období byl natolk vysoký, že se pro něj stane pravcová poltka výhodnější, resp. musí zajstt, aby volč medán spadl do pásma vyššího zdanění. Medánová daň v progresvním systému se pak stává vyšší než průměrná daň. To je jednoduše zajštěno tím, že exstuje skupna volčů L, kteří platí nžší daň a zároveň celkový objem veřejných výdajů systému je neměnný, exogenně daný. Ze defnce příjmu druhého období (4) a výše úspor maxmalzující užtek volče (7), může psát nové omezení takto: ( ( ) ( )) 0 + r wm + t + d t t d t + r Rozhodování vlády je nyní podmíněno třem rovnostm: b. (5) D g = 3 t + D t = 3 g+ ( + r) D g+ ( + r) D= 3 t t = 3 0 ( t) ( t ) + r wm + t + t = b + r g (6) Vyjádřením t, t z prvních dvou rovnc, jejch dosazením do rovnce třetí a algebrackým úpravam získáme podmínku optmalty: ( ) ( ) g+ + r D g+ + r D g D g D + r b wm 3 + = r 0 ( ) g r D r( r) 6D ( r+ ) 8 ( b w 0 M ) = r Jejím řešením je vládní defct

23 3 g 3 g r D = r 3 r 3 + r a daňová sazba M ( b w 0 ) (7) g g g r t = r 3 r 3 + r M ( b w ) 0. (8) M Přpomeňme, že platí w < b, lze tedy snadno nahlédnout, že D > 0. 0 Drží-l se poltcké strany svých preferovaných daňových schémat, rozhoduje se volč M na počátku druhého období mez volbou t a τ, kde g + ( + r) D g + ( + r) D + αφ = < = + αφ. 3 3 τ t Je evdentní, že poltka konzervatvní strany je pro něj výhodnější, neboť t < τ + αφ. Volby skončí v tomto případě vítězstvím pravce. Stručně ještě konstatujme, že platí-l < φ, vyhraje volby pravce se svou frst-best poltkou, tedy schématem rovné daně a nulovým defctem. V takovém případě neexstuje strategcký defct. Analogcky analyzujme stuac, v níž je vláda prvního období lberální. Pokud platí < φ a vláda se drží své preferované poltky, volby zcela jstě prohraje. Změníl však vláda daňovou poltku tak, aby volče medána zařadla do nízkopříjmové skupny a tím získala jeho podporu, volby vyhraje. Medánová daň se v tomto případě stane nžší než průměrná daň. To je dáno tím, že exstuje ještě skupna volčů R, kteří platí vyšší daň v progresvním systému a přtom celkový objem výdajů je exogenní. Formálně vláda čelí v tomto případě dodatečnému omezení danému nerovností: w M a. (9)

24 Podmínku můžeme opět přepsat do tvaru: ( ( ) ( )) 0 + r wm + T + d T T d T + r a. (30) Pro algebracké zjednodušení, uvažujme nyní nulové náklady spojené s výběrem daní, w 0 M + r + r τ + α τ + α ( ) a. (3) Podmínky rozpočtového omezení jsou dány takto: ( φ) g α + D g = 3τ + α( + φ) + D τ = 3 g+ ( + r) D α( + φ) g+ ( + r) D= 3τ + α( + φ) τ =. (3) 3 Řešením problému je vládní přebytek 3 M D = ( w0 α ) < 0. (33) + r Levce zařazením volče M do nízkopříjmové skupny získá jeho hlas, ale jen za cenu poltky nenulového rozpočtového přebytku. To není úplně ntutvní závěr. Vláda v prvním období ustanoví velm vysoké daně, za což j střední třída odmění hlasem ve volbách, neboť to pro n znamená lepší mezčasový daňový mx. Model tak dochází k paradoxnímu výsledku, že zvýšení daní přnáší volební úspěch. Dodejme, že bude-l platt φ >, vyhraje levce se svou preferovanou poltkou, kterou je progresvní systém a nulový defct. Strategcký přebytek v tomto případě nevznká. 3

25 3.4 Závěr modelu Model dokazuje, že defct státního rozpočtu může být použt konzervatvním vládním stranam jako prostředek k zajštění s volebního úspěchu. Stanovením výše průměrné daňové sazby mohou poltc manpulovat s příjmem volče medána, který ve volbách rozhoduje. Konzervatvní strana, očekává-l volební prohru, sníží daňovou sazbu, čímž zvýší příjem volče medána. Medán se takto zařadí do skupny bohatých volčů a podpoří stranu konzervatvní. Důsledkem této poltky je vytvoření vládního defctu. Naopak strana lberální ve stejné stuac daňovou sazbu zvýší, sníží tím příjem medána a tím jeho příjem následujícího období, čímž s zajstí jeho podporu. Vláda lberálů tak aplkuje poltku rozpočtového přebytku. 4. Lambertn, dskuse předpokladů modelu V předchozí kaptole byl prezentován jednoduchý model poltcké ekonome, který ukazuje, jakým způsobem může být defct státního rozpočtu využt strategcky, k ovlvnění volebního výsledku. Další část textu bude věnována dskus jeho předpokladů a testování robustnost výsledků modelu vůč různým rozšířením a zobecněním. 4. Defnce příjmu Původní model předpokládá, že příjem spotřebtele je nomnálně stálý v čase. To lze snadno nahlédnout z rovnce (4), která defnuje příjem druhého období jako nomnální příjem prvního období zvýšený o zhodnocené úspory. Analyzujme nyní, jak se změní závěry modelu, defnujeme-l příjem odlšně. Předpokládejme, že namísto nomnálního bude v čase stálý spotřebtelův příjem reálný. Redefnujme tedy příjem druhého období následovně ( ) ( w = w0 + r + B + r). (34) 4

26 Analýzu začneme opět optmalzací spotřebtele. Spotřebtel maxmalzuje svou užtkovou funkc () na nově defnovaném rozpočtovém omezení ( + ) + ( + ) ( + ( ) ) c w 0 r B r T d T c + = w0 ( T + d( T )) B + + r + r. (35) Vyjádříme podmínku prvního řádu optmalzace ( ln c β ln c ) U + = = B B, ( ln ( w0 ( T + dt ( )) B) + β ln ( B( + r) + w0( + r) T dt ( ) )) = = 0 B jejíž řešení vede ke stejnému výsledku jako řešení optmalzace modelu původního, tj. c = c c. Optmální výše úspor pak bude dána vztahem: B = T ( ) ( ) r T T T w0r. (36) Jejch výše je v porovnání s původním modelem, který předpokládá konstantní nomnální příjem, nžší o wr 0 + r (lze nahlédnou srovnáním s rovncí optmálních úspor (8)). To je dáno tím, že spotřebtel vyrovnává spotřebu v čase, a vzhledem k tomu, že v budoucnu očekává zvýšený příjem, stačí mu nyní vytvořt menší úspory. Funkce optmální spotřeby pak bude: ( r + ) ( T ) ( T ) c = w0 ( + r) T + + T +. (37) + r + r 5

27 Optmalzac vlády rozdělíme na případ, kdy se na počátku druhého období konají, resp. nekonají volby. Nekonají-l se na počátku příštího období volby, volí vláda poltku, která maxmalzuje užtkovou funkc () na mezčasovém rozpočtovém omezení T ( w 0)( + r ) + T ( w ) = ( + r ) g + g. (38) Zapíšeme podmínku prvního řádu j J ( ln ln ) U j c +β c = = 0 T T, její řešení povede, stejně jako v modelu původním, k rovnc (8), vládne-l pravce, resp. () je-l u moc levce. Z výsledků předchozí kaptoly je tedy zřejmé, že pravcová vláda g g zvolí poltku t =, t =, D = 0, zatímco levcová zvolí 3 3 ( ) g α + φ τ =, D = 0. 3 ( ) g α + φ τ =, 3 Zabývejme se nyní stuací, kdy se na počátku druhého období konají volby. Předpokládejme, že u moc je pravcová vláda, a platí φ >. Analogcky s původním modelem, chce-l konzervatvní strana získat podporu ve volbách, musí změnt svou poltku tak, aby získala hlas volče medána. Čl musí zajstt, aby medán spadl do skupny volčů s vyšším příjmy a konzervatvce podpořl. Stále je přtom svázána dodržením mezčasového rozpočtového omezení (38). Dodatečnou podmínku, kterou vláda musí splnt, zapšme formálně: wm b. Z defnce (0) a funkce optmální spotřeby (3) j můžeme psát jako 6

28 0 + r 0 ( T ) ( T) wm ( + r) + wmr T + + T + b + r + r 0 ( T ) ( T) wm T + + T + r b. (39) + Optmální poltka vlády tak musí splňovat tyto tř rovnost: g = 3 t + D t = g D 3 ( ) g + + r D g + ( + r) D = 3 t t = 3 + r 0 ( T ) ( T) wm T + + T + = b. (40) + r Vyjádřením t, t úpravam dostaneme rovnc z prvních dvou rovnc, jejch dosazením do rovnce třetí a algebrackým ( ) ( ) g + + r D g + + r D g D g D + r 0 + = b wm r g r D r( r) 6D ( r ) 8 + b w M = 3 0, + r jejímž řešením je optmální vládní defct 3 g 3 g D = r r 3 r 3 + r + r M b w 0 (4) a optmální daňová sazba 7

29 g g g M = r 0 t b w. (4) 3 r 3 r 3 + r + r Výsledkem tohoto modelu je, že vládní defct bude větší než nula pouze v případě, kdy platí nerovnost w M 0 + r < b. + r T a platí tehdy, je-l příjem volče medána dostatečně vzdálený od hrance b. M V opačném případě, tj. blíží-l se hodnota w 0 k b, bude optmální poltkou rozpočtový přebytek. Přjmeme-l tedy předpoklad o konstantním reálném příjmu v čase (namísto nomnálního), platí závěry modelu Lambertn pouze za specfckých okolností. M w 0 4. Defnce daňového základu Dále se budeme zabývat tím, zda-l se změní závěry modelu, defnujeme-l jným způsobem daňový základ. Lambertn považuje za daňový základ příjem volče w0, w. Z defnce (4) vyplývá, že základ pro výpočet daně v sobě zahrnuje úspory. Zkusme nyní odvodt závěry modelu pro případ, kdy a) zdanění podléhá jenom spotřeba, tj. daňový systém bude mít podobu nepřímých spotřebních daní b) zdanění podléhají jenom úspory, tj. zdaněny budou pouze kaptálové příjmy. 4.. Spotřeba Defnujme jako základ pro výpočet daně spotřebu, namísto příjmu. Formálně vyjádřeno daňovým základem období jedna a dva bude: c = w B 0 0 ( ) c = w + B + r 0. (43) 8

30 Potom daňové schéma lberální vlády redefnujeme následovně, τ s pro g g c s a 3 9 g g g g T c s ( a, b s = τ s + α pro ) s=,. (44) 9 τ s + φα pro g g c s b 3 9 L M R Schém a takto volíme proto, že nadále předpokládáme w0 a < w0 < b w0. P řpomeňme defnc příjmů w L 0, w M 0, w R 0 : T 0 0 w = c T (uvažujeme nulové úspory, neboť spotřebtel v optmu svou spotřebu vyrovnává). Z těchto dvou vztahů pak přímo plyne rozdělení skupn na základě spotřeby: L T M T c0 a T < c0 < b T c 0 R, kde za T dosadíme hodnotu g g nutnou k pokrytí exogenně stanovených veřejných 3 9 výdajů. Konzervatvní strana bude stále zastávat poltku rovné daně, tj. T s = t = L, M, R s =,. (45) s Nekonají-l se v příštím období volby, budou se strany držet svých preferovaných poltk, odvozených v původním modelu. Budeme se tedy zabývat pouze stuací, kdy se volby konají. Opět uvažujme případ, kdy je ve vládě konzervatvní strana a zároveň platí φ >. 9

31 Bude-l s chtít vláda zajstt znovuzvolení, potřebuje zajstt, aby se volč medán zařadl do skupny s vysokou spotřebou, tedy splnt podmínku c M b g g. (46) 3 9 Vláda přtom musí vzít v úvahu funkc optmální spotřeby volče (8), která je reakcí na danou poltku t, t (odvození vz část 3). M M t t c = w0 ( + r) t + + t + + r. Předpokládejme, že vláda nejprve zvolí a ohlásí svou poltku, kterou skutečně dodrží, subjekty se této poltce přzpůsobí. Pro zjednodušení uvažujme, že vláda má zajštěné fnancování veřejných výdajů (které je povnna poskytnout) pro případ, kdy subjekty zvolí tak nízkou spotřebu, že daňové výběry na pokrytí vládních výdajů nestačí. Představme s to jako podporu vládní poltky nějakou slnou meznárodní organzací, např. Meznárodní měnový fond. Nové rozpočtové omezení pak můžeme psát jako: M t t g g w0 ( + r) t + + t + b (47) + r 3 9 Stále platné je také mezčasové rozpočtové omezení vlády (), podmínky optmalzace budou mít podobu tří rovnc: g = t + D t = 3 g D 3 ( r) g + + g + ( + r) D = 3t t = 3 D 30

32 t t w g g M r t r ( + ) + t = b. (48) Dosazením a algebrackým úpravam získáváme podmínku M g g w0 b+ + = 3 9 g D ( g D) g + ( + r) D ( g + ( + r) D) = ( + r) r M g g = ( ) ( ) D r g g 6 8 w0 b ( ) ( 0 ) M D + r g 8 w b = 0, jejímž řešením je optmální vládní defct D g M M ( ) + ( w b) 0 g w b = = 3 + r + r (49) a daňové sazby g t = 3 g r M ( w b) (50) t g 0 g + 3 = + ( + r ) 3 + r M ( w b). (5) Výsledkem optmalzace pravcové vlády, v modelu založeném na zdanění spotřeby, je vždy nezáporný vládní defct (očekává-l se vláda volební prohru). Defct 3

33 bude tím větší, čím větší bude rozdíl mez příjmem volče medána M w0 a hrancí pásma zdanění b. Zvětšovat se bude také s rostoucím objemem veřejných výdajů g. 4.. Úspory Předpokládejme nyní, že základem pro výpočet daně jsou pouze úspory. Konzervatvní vláda volče njak nerozlšuje a stanoví každému stejnou daň. Lberální strana rozlší volče do třech skupn L,M,R, a mez ně náklady redstrbuuje takovým způsobem, aby volč s nejnžším úsporam platl nejméně. Znamená to, že vláda stanoví hranc úspor B tak, že volč nacházející se pod touto hrancí mají z redstrbuce čstý příjem, volč nacházející se pod hrancí mají z redstrbuce čstou ztrátu. Pro B bude platt: B = b w, (5) M 0 L M R aby byl dodržen předpoklad modelu w0 a < w0 < b w0. Pokud je vládou prvního období vláda konzervatvní, bude uslovat o zařazení volče medána do skupny s vyšším úsporam. Tato skupna evd entně podpoří pravc, nebo ť v jejím daňovém systému nedochází k žádnému přerozdělování, zatímco v systému levcové strany dojde k přerozdělení, na kterém bude tratt. Pravcová poltka se tak stane pro medána jednoznačně výhodnější. Formálně, chce-l získat pravce podporu medána musí zajstt: > =. (53) M M B B b w0 Př volbě daně je svázána dodržením rozpočtového omezení: g = t + D t 3 g D = 3 ( ) g + + r D g + ( + r) D = 3 t t =. 3 3

34 Optmální výše úspor medána je (vz rovnce (7), kaptola 3): B M ( t) ( t) t + t =, + r proto můžeme podmínku (53) zapsat takto: ( t ) ( t ) + t t M > b w0. + r Dosazením podmínky rozpočtového omezení, řeší vláda problém: ( r D) ( ) g + ( + ) g + + r D g D ( g D) M = b w0 + r (54) ( ) ( M 0 ) = 0, Dr D g b w jehož výsledkem je defct: D g g = r r 3 3 M ( b w0 ). (55) Protože platí b > w, platí také D > 0. Docházíme k výsledku totožnému s výsledkem M 0 modelu původního. To znamená, že modfkujeme-l daňový základ tak, že bude mít podobu daní z úspor, závěry modelu se nezmění. 33

35 4.3 Závěr V této kaptole bylo ukázáno, jakým způsobem model reaguje na změny v některých předpokladech. Konkrétně jsme se zabýval změnou v defncích příjmu a daňového základu. Ukázalo se, že pokud budeme předpokládat v čase stálý reálný příjem, namísto nomnálního, nedojde nutně ke vznku vládního defctu. Predkce původního modelu se tak pro tento případ nepotvrdly. Dále jsme odvodl výsledky modelů založených na odlšné defnc daňového základu. Optmalzace poltky pravcové strany vedla v těchto modelech ke stejným závěrům jako model původní. 34

36 5. Alternatvní modely strategckého dluhu V této sekc budou stručně prezentovány modely strategckého dluhu navržené Tabellnm, Alesnou a Perssonem, Svenssonem. Závěr kaptoly se pak zaměří na jejch porovnání s modelem Lambertn. 5. Předpoklady Oba modely strategckého dluhu analyzují rozhodování vlády v stuac nejstoty ohledně volebního výsledku. Předpokládají malou otevřenou ekonomku, jejíž obyvatelé mají heterogenní preference. Charakter preferencí je popsán užtkovou funkcí volče, která je v každém modelu vymezena odlšně. Exstují dvě poltcké strany zastávající rozdílné zájmy volčů. Předpokládá se exstence dvou období. V každém období vláda rozhoduje o podobě veřejných výdajů. Přpouští se možnost vlády vypůjčovat s a půjčovat za světovou úrokovou míru r, nejpozděj v druhém období však musí být všechny dluhy splaceny. Aby vláda ve volbách uspěla, musí získat podporu většny, to znamená, že o výsledku voleb rozhoduje hlas volče medána. Základní charakterstkou obou modelů je fakt, že ačkolv ndvduální preference jsou stálé v čase, dentta medána nemusí být nutně tatáž v prvním a druhém období (proto také nejstota ohledně výsledku voleb). Změny v denttě medána v čase mohou být způsobeny změnou charakteru volební populace, například změnou věkové struktury. 5. Model Tabelln, Alesna Tabelln a Allesna předpokládají, že preference volčů jsou charakterzovány užtkovou funkcí ve tvaru U = E u g + u f t= α ( t) ( α ) ( t), (56) 35

37 kde gt a f t jsou výdaje na dva typy veřejných statků v období t =,. Nechť g představuje výdaje na národní obranu a f výdaje na čsté ovzduší. Koefcent α 0, dentfkuje volče. Znamená to, že rozhodovatelé jsou heterogenní ve svých preferencích ohledně struktury veřejných výdajů. Volč s α < 0.5 získávají více užtku z národní obrany než z čstého ovzduší, jejch zájmy jsou reprezentovány konzervatvní stranou. Volč s α > 0.5 naopak preferují čsté ovzduší namísto národní obrany, jejch zájmy jsou zastávány stranou lberální. Dále se předpokládá, že úroková míra r = 0, proto v užtkové funkc nehraje žádnou rol dskontní faktor. Toto zjednodušení neubírá na obecnost, protože v modelu uvažujeme konečný počet období. E ( ) je faktor očekávání, ve funkc je zahrnut kvůl nejstotě ohledně dentty volčů v budoucím období. Mezčasové rozpočtové omezení, kterému vláda čelí je dané rovncí g + f + g + f =, (57) neboť se předpokládá, že společnost je vybavena jednou jednotkou výstupu v každém období. Model přpouští možnost vytvoření dluhu, mezčasově však musí být vyrovnán. Poltcká rovnováha pak bude řešením maxmalzace užtkové funkce (56) za podmínek rozpočtového omezení (57) pro α = α M, kde α M charakterzuje preference volče medána. Z výsledků optmalzace 3 lze odvodt dva základní závěry: M ) pokud E ( α ) ) α, potom D > 0 M D je tím větší, čím větší je rozdíl mez D = D E α α a platí ( ( ) ) M M M M D ( E( α ) α ) M M E ( α ) α > 0. M α a E ( α M ), tj. 3 Formální odvození vz Tabelln, Alesna: Votng on the budget defct 36

38 To znamená, že defct, který vláda vytvoří, bude závset na stabltě preferencí volče medána v čase. Očekává-l vláda změnu preferencí medána (tj. prohru ve volbách) s jstou poztvní pravděpodobností, aplkuje poltku veřejného defctu. Defct pak bude tím větší, čím větší bude tato pravděpodobnost. Logku modelu lustrujme na případě, kdy α = 0 nebo α =, takže konzervatvc mají užtek pouze z národní obrany a lberálové naopak pouze z čstého ovzduší. Proto konzervatvc poskytují pouze veřejný statek g, lberálové pouze veřejný statek f. Je-l s konzervatvní vláda jsta volební výhrou, zvolí poltku vyrovnaného rozpočtu, neboť optmální je spotřebu vyrovnávat v čase. Pokud ale konzervatvní strana očekává prohru s pravděpodobností p, zvolí poltku rozpočtového defctu. Redukuje tím objem veřejných výdajů nadcházejícího období (budoucí vláda sníží veřejné výdaje, neboť bude zatížena splácením dluhu vytvořeného v období prvním), redukce se ale s pravděpodobností p budou týkat pouze výdajů na statky, ze kterých konzervatvc nemají žádný užtek. Naopak zvýší výdaje stávajícího období, ze kterých užtek mají. Čím vyšší bude pravděpodobnost p, tím vyšší bude defct. Analogcky vytváří strategcký defct vláda lberální. Formálně vyvodíme tento závěr z rovnce očekávaného užtku pro konzervatvní stranu (předpokládejme nejprve, že vládnoucí strana je konzervatvní): = ( + ) + ( ) ( ) + ( 0) = ( + ) + ( ) ( ) R EU u D p u D p u u D p u D. (58) Rovnce lustruje, že s pravděpodobností p nastane v příštím období stuace, ve kterém bude užtek konzervatvní vlády nulový (bude platt víme, že u( f ) = 0 ). Řešíme podmínku optmalty: g = 0, f = D a z předpokladu ug ( + D) = ( p) ug ( D) (59) 37

39 u u g g ( + D) = ( p) < ( D) ( ) ( ) u + D < u D D>0 g g, kde ug značí první dervac užtkové funkcí vzhledem k g. Výsledkem optmalzace je nenulový vládní dluh. Zcela analogcky lze lustrovat stuac pro případ, kdy je vládní strana lberální. 5.3 Model Persson, Svensson V modelu Persson, Svensson, exstuje pouze jeden typ veřejných statků g. Preference rozhodovatele jsou charakterzovány užtkovou funkcí = + t= U E u c H g ( t) α ( t). (60) Volč jsou v tomto případě heterogenní, co se týče užtku z poskytovaného objemu veřejných statků. Volč charakterzovaní nízkou hodnotou koefcentu α, konzervatvc, získávají malý užtek z veřejných statků, zatímco volč s vysokým α, lberálové, C L naopak. Položme α = α pro zastánce konzervatvců, α = α pro lberály a nechť platí C L 0 < α < α. Stejně jako v modelu Tabelln, Alesna se předpokládá nulová úroková míra. Optmální poltka vlády bude opět výsledkem maxmalzace užtkové funkce (60) volče medána. Svázána bude dodržením mezčasového rozpočtového omezení, které vyjadřuje podmínku, že všechny výdaje musí být mezčasově pokryty vládním příjmy: + = τ + τ, (6) g g kde τ, τ jsou vládní příjmy v čase,. 38

40 Výsledky optmalzace 4 jsou shrnuty takto: ) konzervatvní strana aplkuje poltku vládního defctu, který bude přímo úměrný pravděpodobnost její volební prohry ) lberální vláda aplkuje poltku rozpočtového přebytku, který bude přímo úměrný pravděpodobnost její prohry ve volbách. Pokud s je konzervatvní vláda jsta svým znovuzvolením, je optmální poltkou vyrovnaný rozpočet. Aplkuje-l tutéž poltku v stuac kladné pravděpodobnost prohry ve volbách, bude veřejná spotřeba nízká v stávajícím období, ale s pravděpodobností p > 0 bude vysoká v nadcházejícím období, což není v zájmu vlády. Aby konzervatvní vláda vyrovnala spotřebu veřejných statků v čase, sníží daně a zvýší veřejné výdaje v současnost. Vznká tak strategcký defct. Čím vyšší je pravděpodobnost prohry p a L C čím vyšší je stupeň polarzace poltckých systémů ( α α ), tím vyšší bude defct. Na druhou stranu, očekává-l volební porážku strana lberální s pravděpodobností p > 0, zvýší daně a redukuje veřejné výdaje tak, aby zajstla vyrovnání spotřeby v čase. Vznká strategcký přebytek. Námtkou vůč přístupu Perssona a Svenssona je exstence ještě jného efektu ovlvňujícího volbu rozpočtové poltky. Ilustrujme ho na následujícím obrázku. 4 Formální odvození vz Persson, Svensson: Why a stubborn conservatve would run a budget defct: Polcy wth tme nconsstent preferences 39

41 Obrázek znázorňuje křvky mezních užtků z veřejných výdajů pro levcové ( u ) a pravcové vlády ( u ). Dle předpokladů modelu preferuje pravcová vláda menší objem R g veřejných výdajů, proto je její funkce položena níže. Optmální poltky vlád jsou dány průsečíkem křvek jejch mezních užtků s křvkou mezních nákladů na veřejné statky ( MC g ) to znamená pravcová vláda volí v optmu veřejné výdaje g L. g R L g, levcová vláda Model Persson, Svensson predkuje, že očekává-l pravcová vláda prohru ve volbách, bude redukovat výdaje budoucí vlády tím, že zanechá vládní defct. V prvním období tedy vláda poskytne preferovaný objem veřejných výdajů g R, které však částečně fnancuje dluhem. Na počátku druhého období se konají volby, které vyhraje levce. Levce bude skutečně nucena kvůl závazkům ze splácením dluhů snížt objem veřejných výdajů z g L na g L. V grafcké analýze to znamená, že pravcová vláda se bude vytvořením dluhu snažt redukovat plochu R, tedy náklady na veřejné výdaje, ze kterých nemá žádný užtek, a to se jí skutečně podaří. Ncméně kromě těchto nákladů musí být v druhém období zaplaceny ještě všechny závazky plynoucí z vytvořeného dluhu, které jsou dány plochou S. Pravcová vláda tak svým jednáním v prvním období získá plochu velkost Q, ale 40

42 v druhém období ztratí plochu o velkost S. Porovnáním zsků a ztrát je evdentní, že dluhová poltka není pro pravcovou vládu njak výhodná. 5.4 Teore Partsan Cycles Pro doplnění uveďme, že na podobných základech jako modely prezentované v této sekc jsou postaveny také teore Partsan Cycles, které se taktéž zabývají změnou chování poltků v souvslost s volebním cyklem (Mles, Ferrett, 994; Alesna 987). Opět se předpokládá systém dvou poltckých stran s odlšným preferencem. Levcové vlády jako zastánc nžších příjmových skupn volčů jsou charakterzovány preferencí nízké nezaměstnanost, když nastává na úkor vyšší nflace. Pravcové vlády naopak upřednostňují nžší nflac, a to za cenu vyšší nezaměstnanost. Pokud se konají volby, budou poltc uslovat o zsk hlasu volče medána, jehož preference jsou na pomezí poltk obou stran. Snaha o podporu volče medána může vést k odklonu poltckých stran od jejch jnak preferované poltky. Konkrétně, chce-l pravcová strana získat podporu ve volbách, může dočasně zvýšt nflac například redukcí mzdové ndexace nebo zvýšením nomnálního dluhu aby tak svou poltku přblížla levcovým volčům. Výsledkem stratege bude vyšší pravděpodobnost volebního úspěchu. Jelkož skutečná nflace bude vyšší než očekávaná nflace, projeví se tato poltka dočasným zvýšeným tempem růstu v období po volbách. 5.5 Porovnání modelů Zásadní odlšností modelu Lambertn od modelů prezentovaných v této sekc, je předpoklad exogennost veřejných výdajů. Persson, Svensson Tabelln, Alesna umožňují poltkům vytvářet defct (resp. přebytek) rozhodováním o objemu veřejných výdajů. V modelu Lambertn jsou však poltc svázán poskytnutím daného množství veřejných statků, poltc tedy rozhodují pouze o tom, jakým způsobem skrze volbu daňového schématu rozdělí náklady na tyto statky mez jednotlvé skupny volčů. Oba typy modelů mají naprosto odlšnou logku. V modelech Persson, Svensson a Tabelln Alesna je ukázáno, jak současní poltc ovlvňují budoucí vlády stanovením výše veřejných výdajů. Jelkož jsou budoucí vlády svázány dodržením mezčasového rozpočtového omezení, promítne se nutně rozhodnutí současné vlády do poltky vlád 4

43 budoucích. Tento mechansmus však není umožněn, přjmeme-l předpoklad o exogennost veřejných výdajů. Lambertn svůj model staví na zcela jné argumentac, ukazuje, že vhodným zvolením daňového systému mohou poltc manpulovat preferencem volče medána tak, aby s zajstl znovuzvolení. Klíčovým předpokladem této teore je popsání preferencí volčů pouze na základě výše jejch příjmů. To je další velká odlšnost od jných modelů, které rozlšují volče obvykle na základě jejch preferencí ohledně výše, případně struktury veřejných výdajů. Podstatným rozdílem modelů je také motvace, která vede poltky k vytvoření vládního defctu. V modelech Persson, Svensson a Tabelln, Alesna je touto motvací omezení poltky svého nástupce, kterým přblíží jeho poltku svým preferencím. Neexstuje však možnost změnt svého nástupce. Zatímco model Lambertn ukazuje, že skrze výš vládního defctu je možné ovlvnt volební výsledek a zvolt tak vládu druhého období. 6. Emprcká evdence strategckého dluhu Emprcké stude se zaměřují na testování dvou základních hypotéz strategckého dluhu. První, navržená Tabellnm a Alesnou (TA), předpokládá, že vláda vždy v stuac očekávané volební prohry zanechá vládní dluh. Poltcká orentace vlády v jejch modelu nehraje žádnou rol. Druhá, prezentována Persssonem a Svenssonem (PS), předpokládá, že pouze pravcová vláda akumuluje více dluhu, pokud očekává volební porážku, zatímco levcová vláda ve stejné stuac vytvoří rozpočtový přebytek. K totožnému závěru dochází model Lambertn. Celkem bylo provedeno pět emprckých studí strategckého užtí vládního dluhu: Grll, Mascandaro, and Tabelln (99), Cran and Tollnson (993), Franzese (998), Lambertn (003) a Pettersson-Ldbom (00). První čtyř jmenované nepotvrzují žádnou systematckou evdenc strategckého chování vlády. Petterrsson-Ldbom jako jedný nachází statstckou evdenc závslost výše vládního dluhu a očekávaného výsledku voleb. Dvě nejnovější stude, které docházejí k odlšným závěrům, budou prezentovány v této část textu. 4