I. VRSTEVNICE FUNKCE, OTEV ENÉ A UZAV ENÉ MNOšINY

Podobné dokumenty
1. Spo t te limity (m ºete pouºívat l'hospitalovo pravidlo) x cotg x 1. c) lim. g) lim e x 1. cos(x) =

Implicitní funkce. 2 + arcsin(x + y2 ) = arccos(y + x 2 ), [0, 0] , 5] stacionární bod?

Text m ºe být postupn upravován a dopl ován. Datum poslední úpravy najdete u odkazu na staºení souboru. Veronika Sobotíková

Uzavřené a otevřené množiny

QR, b = QS, c = QP. Dokaºte ºe vzdálenost bodu P od roviny spl uje. a (b c) d =

Zkou²ková písemná práce. 1 z p edm tu 01MAB4

+ n( 1)n+1 (x 7) n, poloměr konvergence 6. 3.Poloměr konvergence je vždy +. a) f(x) = x n. (x 7) n, h(x) = 7 + 7(n+1)( 1) n. ( 1)n

Zkou²ková písemná práce. 1 z p edm tu 01MAB4

I. Určete(a nakreslete) definiční obor a vrstevnice funkcí 1. f(x, y)=x+ y 2. f(x, y)= y 3. f(x, y)=x 2 + y 2 4. f(x, y)=x 2 y 2

Písemná zkouška z Matematiky II pro FSV vzor

VIDEOSBÍRKA DERIVACE

Zápo tová písemná práce. 1 z p edm tu 01MAB4 varianta A

I. TAYLORŮV POLYNOM. 2. a) x x3, b) x x3 + x5, c) 1 + 2x x2 2x 4, f (4) (0) = 48, d) x , c)

DERIVACE. ln 7. Urči, kdy funkce roste a klesá a dále kdy je konkávní a

EXTRÉMY FUNKCÍ VÍCE PROMĚNNÝCH

Zkou²ková písemná práce. 1 z p edm tu 01MAB4

Zápo tová písemná práce. 1 z p edm tu 01MAB3 varianta A

Příklady z matematiky(pro ITS)

5. Aplikace diferenciálního a integrálního po tu v jedné dimenzi ZS 2017/18 1 / 32

1. Písemka skupina A...

VIDEOSBÍRKA DERIVACE

MATEMATIKA. Příklady pro 1. ročník bakalářského studia. II. část Diferenciální počet. II.1. Posloupnosti reálných čísel

ÚSTAV MATEMATIKY A DESKRIPTIVNÍ GEOMETRIE. Matematika BA01. Cvičení, zimní semestr DOMÁCÍ ÚLOHY. Jan Šafařík

I. Diferenciální rovnice. 3. Rovnici y = x+y+1. převeďte vhodnou transformací na rovnici homogenní (vzniklou

Zápo tová písemná práce. 1 z p edm tu 01RMF varianta A

Diferenciální počet funkcí více proměnných

. 1 x. Najděte rovnice tečen k hyperbole 7x 2 2y 2 = 14, které jsou kolmé k přímce 2x+4y 3 = 0. 2x y 1 = 0 nebo 2x y + 1 = 0.

Zápo tová písemná práce. 1 z p edm tu 01MAB3 varianta A

Matematika I A ukázkový test 1 pro 2014/2015

Nalezněte hladiny následujících funkcí. Pro které hodnoty C R jsou hladiny neprázdné

f(x) = ln arcsin 1 + x 1 x. f(x) = (cos x) cosh x + 3x a nalezněte rovnici tečen ke grafu této funkce v bodech f(x) = (sin x) x2 + 3 cos x

Skalární sou in. Úvod. Denice skalárního sou inu

Zápo tová písemná práce. 1 z p edm tu 01MAB3 varianta A

Přijímací zkouška na navazující magisterské studium 2018

Sbírka p íklad k p edná²ce Matematická analýza I a II. Lubo² Pick

Katedra matematiky Fakulty jaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT v Praze Příjmení a jméno ➊ ➋ ➌ ➍ ➎ ➏ Bonus

Zkou²ková písemná práce. 1/A z p edm tu 01RMF

x 2 +1 x 3 3x 2 4x = x 2 +3

Matematika 2 (Fakulta ekonomická) Cvičení z lineární algebry. TU v Liberci

1. LINEÁRNÍ ALGEBRA Vektory Operace s vektory... 8 Úlohy k samostatnému řešení... 8

Matematika I A ukázkový test 1 pro 2011/2012. x + y + 3z = 1 (2a 1)x + (a + 1)y + z = 1 a

Transformujte diferenciální výraz x f x + y f do polárních souřadnic r a ϕ, které jsou definovány vztahy x = r cos ϕ a y = r sin ϕ.

Separovatelné diferenciální rovnice

5. cvičení z Matematiky 2

ÚSTAV MATEMATIKY A DESKRIPTIVNÍ GEOMETRIE. Matematika I/1 BA06. Cvičení, zimní semestr

Matematika vzorce. Ing. Petr Šídlo. verze

Program SMP pro kombinované studium

ÚSTAV MATEMATIKY A DESKRIPTIVNÍ GEOMETRIE. Matematika I/2 BA07. Cvičení, zimní semestr

ÚSTAV MATEMATIKY A DESKRIPTIVNÍ GEOMETRIE. Matematika AA01. Cvičení, zimní semestr DOMÁCÍ ÚLOHY. Jan Šafařík

Derivace úvod. Jak zjistit míru změny?

VYBRANÉ APLIKACE RIEMANNOVA INTEGRÁLU I. OBSAH A DÉLKA. (f(x) g(x)) dx.

arcsin x 2 dx. x dx 4 x 2 ln 2 x + 24 x ln 2 x + 9x dx.

Pro jakou hodnotu parametru α jsou zadané vektory kolmé? (Návod: Vektory jsou kolmé, je-li jejich skalární součin roven nule.)

1 Spo jité náhodné veli iny

Otázku, kterými body prochází větev implicitní funkce řeší následující věta.

Line rn oper tory v euklidovsk ch prostorech V t to sti pou ijeme obecn v sledky o line rn ch oper torech ve vektorov ch prostorech nad komplexn mi sl

2. Ur íme sudost/lichost funkce a pr se íky s osami. 6. Na záv r na rtneme graf vy²et ované funkce. 8x. x 2 +4

Matematická analýza KMA/MA2I 3. p edná²ka Primitivní funkce

nazvu obecnou PDR pro neznámou funkci

Matematická analýza 1, příklady na procvičení (Josef Tkadlec, )

1. Je dána funkce f(x, y) a g(x, y, z). Vypište symbolicky všechny 1., 2. a 3. parciální derivace funkce f a funkce g.

Katedra aplikované matematiky, VŠB TU Ostrava.

POČÍTAČOVÁ PODPORA ZPRACOVÁNÍ TÝMOVÝCH PROJEKTŮ - MATHCAD

(k 1)x k + 1. pro k 1 a x = 0 pro k = 1.

Základy matematiky pracovní listy

EXTRÉMY FUNKCÍ VÍCE PROMĚNNÝCH

PŘÍKLADY K MATEMATICE 2

CVIČENÍ Z MATEMATIKY II

Vektor náhodných veli in - práce s více prom nnými

Proseminář z matematiky pro fyziky

VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA. Katedra matematiky. Matematika 2. pro technické obory. Petr Gurka, Stanislava Dvořáková

ÚSTAV MATEMATIKY A DESKRIPTIVNÍ GEOMETRIE. Matematika 0A1. Cvičení, zimní semestr. Samostatné výstupy. Jan Šafařík

+ 2y y = nf ; x 0. závisí pouze na vzdálenosti bodu (x, y) od počátku, vyhovuje rovnici. y F x x F y = 0. x y. x x + y F. y = F

Požadavky ke zkoušce

Matematická analýza III. Jan Malý

Kuželosečky a kvadriky ve škole i kolem

MATEMATIKA 1B ÚSTAV MATEMATIKY

Diferenciáln. lní geometrie ploch

Exponenciála matice a její užití. fundamentálních matic. Užití mocninných řad pro rovnice druhého řádu

Primitivní funkce a Riemann uv integrál Lineární algebra Taylor uv polynom Extrémy funkcí více prom ˇenných Matematika III Matematika III Program

Integrování jako opak derivování

Matematika II Extrémy funkcí více promìnných

7. Derivace složené funkce. Budeme uvažovat složenou funkci F = f(g), kde některá z jejich součástí

1 1 3 ; = [ 1;2]

Rovnice a nerovnice. Posloupnosti.

Požadavky ke zkoušce. Ukázková písemka

9. přednáška 26. listopadu f(a)h < 0 a pro h (0, δ) máme f(a 1 + h, a 2,..., a m ) f(a) > 1 2 x 1

5. Limita funkce a spojitost strana 1/5 2018/KMA/MA1/přednášky. Definice 5.1. Mějme funkci f : D R a bod x 0 R.

Mezi elementární komplexní funkce se obvykle počítají tyto funkce: f(z) = az + b,

Metodický list pro první soustředění kombinovaného studia. předmětu MATEMATIKA A

1. (18 bod ) Náhodná veli ina X je po et rub p i 400 nezávislých hodech mincí. a) Pomocí ƒeby²evovy nerovnosti odhadn te pravd podobnost

1. Přímka a její části

f(x) = arccotg x 2 x lim f(x). Určete všechny asymptoty grafu x 2 2 =

Obsah. Pouºité zna ení 1

Cvi en 86: Najd te nutn a posta uj c podm nky pro kompaktnost mno iny M v diskr tn m metrick m prostoruè! ë M je kompaktn, pr v kdy je kone n. ë Cvi e

10 Funkce více proměnných

SPECIÁLNÍCH PRIMITIVNÍCH FUNKCÍ INTEGRACE RACIONÁLNÍCH FUNKCÍ

P íklad 1 (Náhodná veli ina)

Matematická analýza I

1. a) Určete parciální derivace prvního řádu funkce z = z(x, y) dané rovnicí z 3 3xy 8 = 0 v

Transkript:

I. VRSTEVNICE FUNKCE, OTEV ENÉ A UZAV ENÉ MNOšINY 1. Ur ete a nakreslete deni ní obor a vrstevnice funkcí: a) f(, y) = + y b) f(, y) = y c) f(, y) = 2 + y 2 d) f(, y) = 2 y 2 e) f(, y) = y f) f(, y) = 1 2 y 2 1 g) f(, y) = h) f(, y) = ( 2 + y 2 1)(4 2 y 2 ) 2 +y 2 1 i) f(, y) = 1 ( 2 + y) 2 j) f(, y) = sin( 2 + y 2 ) k) f(, y) = sgn(sin sin y) l) f(, y) = + y 2. P i a te grafy funkcí k p edpis m: a) b) c) d) e) f) i) 2 + y 2 ii) ep() + y iii) 2 y 2 iv) + y v) 2 y 2 vi) 4 + y 3. Rozhodn te, zda následující mnoºiny jsou otev ené ev. uzav ené a ur ete vnit ek, uzáv r, hranici. a) N b) Q c) { 1 n : n N} d) {( 1)n : n N} e) {[, y] R 2 : > 0, y 0} f) {[, y] R 2 : 2 + y 2 < 1} g) {[, y] R 2 : 2 + y 2 1} h) {[, y] R 2 : 2 + e y > 17} i) {[, y] R 2 : + y > + y} j) {[, y] R 2 : y = y} k) {[, y] R 2 : 2 + y 2 + 2y = 5} l) {[, y, z] R 3 : 0, y > 0, + y = 2, z 0}

II. PARCIÁLNÍ DERIVACE 1. Spo t te parciální derivace funkcí v²ude, kde eistují ( a) m y n b) e y c) y +yz +z d) y e) y +cos f) sin y sin g) cos y sin h) { π i) y z j) sin( y e ) k) f(, y) = 2 +3y+3y 2 (, y) 0, l) + y 2 0 (, y) = (0, 0) 2. Ur ete a nakreslete deni ní obor funkce f, vy²et ete parciální derivace funkcí a napi²te rovnici funkce jejímº grafem je te ná rovina ke grafu funkce f v bod B (p íklady ze zkou²kových písemek z minulých let) a) e y e; B = [1, 1 + log 2, f(1, 1 + log 2)] b) log 1 ; B = [5, 5, f(5, 5)] 1 y c) e 2 +y 2 e 4 ; B = [3, 0, f(3, 0)] d) 2 y 2 ; B = [ 1, 0, f( 1, 0)] e) arcsin y2 +7 ; B = [9, 0, f(9, 0)] +5 f) log 2 +y+1 1 ; B = [4, 18, f(4, 18)] 3. Pomocí v ty o derivaci sloºené funkce spo t te parciální derivace funkce F a) f : R 2 R dána p edpisem f(, y) = 2 + y 2 ; ϕ 1, ϕ 2 : R 3 R dány p edpisy ϕ 1 (r, s, t) = 2r + s, ϕ 2 (r, s, t) = t; F : R 3 R dána p edpisem F (r, s, t) = f(ϕ 1 (r, s, t), ϕ 2 (r, s, t)) b) f : R 3 R dána p edpisem f(, y, z) = + y 2 + 2z; ϕ 1, ϕ 2, ϕ 3 : R 2 R dány p edpisy ϕ 1 (s, t) = 3st, ϕ 2 (s, t) = s 2 + 2t, ϕ 3 (s, t) = t; F : R 2 R dána p edpisem F (s, t) = f(ϕ 1 (s, t), ϕ 2 (s, t), ϕ 3 (s, t)) y ) z

III. IMPLICITNÍ FUNKCE 1. Je dán vztah 2 + 2y 2 + y 4 y 5 = 0 a bod [0, 1]. Dokaºte, ºe: i) tímto vztahem je denována hladká funkce y = f() v jistém okolí bodu 0, pro kterou platí f(0) = 1; ii) spo t te f (0); iii) spo t te f (0); iv) napi²te rovnici te ny ke grafu funkce f v bod 0; v) zjist te, zda je f na okolí bodu 0 konkávní/konvení. 2. Ukaºte, ºe daná rovnice ur uje v jisté okolí bodu M = [m 1, m 2 ] implicitn zadanou funkci y = f(). Spo t te f (m 1 ) a f (m 1 ) a napi²te rovnici te ny ke grafu funkce f v bod m 1. (p íklady ze zkou²kových písemek z minulých let) a) arctg +2y 3 + arctg 2+y 3 = π 2, M = [1, 1] b) y + y = 3, M = [1, 2] c) cos(y + e ) + sin(y e ) = 1, M = [0, π] d) e (2 +y 2) + e (y2 ) = 2, M = [1, 1] e) e ( y 1) + e ( y2) = 2, M = [1, 1] f) 4 arctg ( y 2 ) + log (3y ) = π, M = [5, 2] 3. Je dán vztah 2 + 2y 2 + 3z 2 + y z 9 = 0 a bod [1, 2, 1]. i) Dokaºte, ºe tímto vztahem je denována hladká funkce z = z(, y) v jistém okolí U bodu [1, 2], pro kterou platí z(1, 2) = 1; ii) ur ete z, z y v okolí U; iii) napi²te rovnici te né roviny ke grafu funkce z = z(, y) v bod [1, 2]. 4. Ukaºte, ºe daná rovnice ur uje v jisté okolí bodu M = [m 1, m 2, m 3 ] implicitn zadanou funkci = f(y, z). Spo t te te nou rovinu ke grafu f v bod [m 1, m 2, m 3 ]. (p íklady ze zkou²kových písemek z minulých let) a) + sin( + y + log(y + 2)) = e 2z, M = [1, 1, 0] b) tg(y + 2 z) = log(y 2 z + e ), M = [1, π/4, 0] 5. Ukaºte, ºe soustava rovnic ur uje v jisté okolí bodu M = [m 1, m 2, m 3 ] implicitn zadané funkce = f(y), z = g(y). Spo t te první a druhé derivace t chto funkcí v bod m 2. (p íklady na motivy zkou²kových písemek z minulých let) a) b) c) ze +y = e z + cos(z) + sin(zy) = 2 e 2(y z) + sin( + z) = 2 + 2y yze y+z = 1 z + arctg(z) = log(y) + z + arctg( + y) = log(y 2 z 2 ) M = [1, 1, 1] M = [1, 1, 0] M = [ 1, 1, 1]

IV. EXTRÉMY FUNKCÍ VÍCE PROM NNÝCH 1. Zjist te sup a inf funkce f na mnoºin M a vy²et ete, zda t chto hodnot funce f na M nabývá (bez Lagrangeových multiplikátor ). a) f(, y) = 2y 3; M = {[, y]; 0 1, 0 y 1, + y 1} b) f(, y, z) = ( + y) 2 + ( y) 2 + z; M = 1, 1 1, 1 1, 1 c) f(, y, z) = 2 + 4 + 5 3y 2 3y; M = R 2 d) f(, y, z) = 3 + 5 2 2 y 2 ; M = R 2 e) f(, y) = 2 y +y 2 ; M = {[, y]; + y 1} f) f(, y) = a + y b, a > 0, b > 0; M = {[, y]; 2 +y 2 1} g) f(, y) = ( 2 + y 2 )e (2 +y 2) ; M = R 2 h) f(, y) = ( 2 + 5y 2 )e (32 +y 2) ; M = R 2 i) f(, y) = 2 + y 2 ; M = {[, y]; 2 + 4y 2 = 1} j) f(, y) = ( + y)e (2+3y) ; M = {[, y]; > 0, y > 0} k) f(, y) = y; M = {[, y]; + y = 5} l) f(, y, z) = 2 + 3y 2 z 2 ; M = {[, y, z]; 2 + y 2 + z 2 100} 2. Zjist te sup a inf funkce f na mnoºin M a vy²et ete, zda t chto hodnot funce f na M nabývá (s Lagrangeovými multiplikátory). a) f(, y, z) = 2y + 2z; M = {[, y, z], 2 + y 2 + z 2 = 1} b) f(, y, z) = 2y + 2z; M = {[, y, z], 2 + y 2 + z 2 = 1, + y + z = 0} c) f(, y, z) = sin sin y sin z, M = {[, y, z] ; + y + z = π, > 0, y > 0, z > 0} 2 d) f(, y, z) = y 2 z 3, M = {[, y, z] ; + 2y + 3z = a, > 0, y > 0}, kde a > 0 e) f(, y) = + y, M = {[, y, z], 3 + y 3 2y = 0, 0, y 0} f) f(, y, z) = 10z + y, M = {[, y, z], 2 + y 2 + z 2 1, y + 0} 3. Zjist te sup a inf funkce f na mnoºin M a vy²et ete, zda t chto hodnot funce f na M nabývá (ze zkou²kových písemek). a) f(, y, z) = ( 1) 2 + (y 1) 2 + (z 2) 2, M = {[, y, z] R 3 : 2 + y 2 + z 2 = 1, 2 + y + 2z 0} b) f(, y, z) = y + z, M = {[, y, z] R 3 : 2 + y 2 + z 2 4, 2 + y 2 + 1 z 2 } c) f(, y, z) = ( 1) 2 + (y 2) 2 + 1 2 z2, M = {[, y, z] R 3 : 2 + y 2 + z 2 4, 2 + y 2 z 2 = 1} d) f(, y, z) = (y + z), M = {[, y, z] R 3 : 2 + y 2 + 2z 2 = 4, + y + z 1} e) f(, y, z) = 2 y 2, M = {[, y, z] R 3 : 2 + y 2 + z 2 = 9, + z 1}

V. MATICE 1. Ur ete hodnost matic (v závislosti na parametru): 1 2 2 3 5 a) 6 15 12 25 42 a 1 1 1 2(a 1) (3a + 1) a 2 5 4 8 14 b) 1 a 1 a c) (1 a) 2 1 1 1 a a 1 1 2 4 7 2 a 2a a 2 3 5 7 1 2 3 4 ze zkou²kových písemek: d) 19 17 13 11 5 3 2 e) 5 6 7 8 9 10 + 1 11 13 17 y y y + 1 15 16 2. Spo tete (je-li to moºné) sou in matic AB a BA, kde: 2 1 ( ) 2 0 3 a) A = 0 3 2 0 1 4, B = b) A = 0 3 1, 3 1 1 1 1 0 1 0 4 5 0 1 B = 1 0 1 1 2 1 3. Nalezn te inverzní matice k následujícím maticím (v závislosti na parametru): 1 2 1 1 1 2 1 3 4 5 a) 2 3 0 b) 2 3 1 c) 1 0 0 1 0 1 1 0 0 1 1 3 5 1 1 2 0 0 1 1 0 14 ze zkou²kových písemek: d) 10 2 4 28 0 0 0 7 7 4 4 7 4. Spo t te determinanty (v závislosti na parametru): 2 5 1 2 a) 3 7 1 4 1 2 1 1 2 1 1 5 9 2 7 b) 2 3 0 c) 1 0 0 1 4 9 1 2 0 1 1 0 1 1 0 1 2 0 0 1 0 1 2 2 1 0 2 ze zkou²kových písemek: d) A = 3 2 1 0 1 1 1 2 1 1. Pro která R je det A = det(a 1 )? 1 0 2 1 1

5. Najd te e²ení soustav lineárních rovnic: a) + 2y z = 1 2 + 3y = 1 y + z = 1 ze zkou²kových písemek: d) b) 2 + 3y w = 1 3 + 2y + 4z 2w = 0 y + 4z w = 2 + 5y + w = 1 2 + 6y + z + w = 3 3 + 7y + 2z + w = 5 4 + 8y + 2z + w = 6 c) 4 + 3y + 6z = 1 3 + 5y + 4z = 10 2y + 2z = 9 6. Najd te v²echna e²ení soustavy A = b pro uvedenou matici A a uvedené t i vektory pravých stran b 1, b 2 a b 3 (ze zkou²kové písemky): 1 1 2 3 3 9 0 A = 5 8 13 21 1 5 1 8, b 1 = 3 2, b 2 = 6 1, b 3 = 0 1 2 13 3 21 1 2 1 7. Ur ere parametry p R pro které je determinant matice následující soustavy nulový a pro tyto parametry soustavu vy e²te (ze zkou²kové písemky): 2 + y + 5z + 3w = 1 3 y + pw = 2 2 + y + z + 2w = 0 3 y + pz + 2w = 4

1. Ur ete, zda konvergují následující ady: a) k 5 b) 2 k 2 k c) 2k 2 +3k+4 k! 2k 3 f) sin(k2 + 3k) 4k +3 k g) 2k 2 +3k+4 5 k +2 k 2k 4 +3 j) n) 9 k 10 + 10 k 9 9 k 11 + 11 k 9 ( 1 cos 1 k ) k) ( 1)k 1 k 2 k k VI. ADY o) k e ( k 2 +11 k 2 +8), R d) ( k + 1 k 1) e) h) ( k 2 + 1 k 2 1) i) k 8 3 k +5 k l) k sin( 1) k+1 k m) log(1 + Ak ), A > 0 2. Vy²et ete konvergenci (absolutní i neabsolutní) následujících ad: a) ( 1)n 1 n log n b) cos(n2 )( n 6 + n n 3 ) c) ( 1)n n cos( 1 ) n+1 n d) ( 1)n n n 2 +1 cos( 1 n ) e) 1 n log n f) log n cos ( ) sin n+8 n 2 n 8 ( 3 k 2 + 1 3 k 2 1) g) ( 1)n 1 log n cos ( n n 2 +1 3. Vy²et ete konvergenci a absolutní konvergenci následujících ad (ze zkou²kových písemek): a) k, R b) 3 k k k 2 ( 1)k ( k + 2 1 k) arctg k+k, R c) ( ) cos 1 (k 2 ) k d) ( ) ( 1)k log 1 + k k, > 0 e) k+1 log( k 2 + 2k + 15 k) f) k, R 1+k log k2 +2 k 2 +1 cos 1 k )