I. TAYLORŮV POLYNOM. 2. a) x x3, b) x x3 + x5, c) 1 + 2x x2 2x 4, f (4) (0) = 48, d) x , c)

Podobné dokumenty
+ n( 1)n+1 (x 7) n, poloměr konvergence 6. 3.Poloměr konvergence je vždy +. a) f(x) = x n. (x 7) n, h(x) = 7 + 7(n+1)( 1) n. ( 1)n

1. Spo t te limity (m ºete pouºívat l'hospitalovo pravidlo) x cotg x 1. c) lim. g) lim e x 1. cos(x) =

arcsin x 2 dx. x dx 4 x 2 ln 2 x + 24 x ln 2 x + 9x dx.

. 1 x. Najděte rovnice tečen k hyperbole 7x 2 2y 2 = 14, které jsou kolmé k přímce 2x+4y 3 = 0. 2x y 1 = 0 nebo 2x y + 1 = 0.

Teorie. Hinty. kunck6am

f konverguje a g je omezená v (a, b), pak také konverguje integrál b a fg. Dirichletovo kritérium. Necht < a < b +, necht f : [a, b) R je funkce

Určete (v závislosti na parametru), zda daný integrál konverguje, respektive zda konverguje. dx = t 1/α 1 dt. sin x α dx =

Teorie. Hinty. kunck6am

x 2 +1 x 3 3x 2 4x = x 2 +3

I. TAYLORŮV POLYNOM. Taylorovy řady některých funkcí: Pro x R platí: sin(x) =

Pro jakou hodnotu parametru α jsou zadané vektory kolmé? (Návod: Vektory jsou kolmé, je-li jejich skalární součin roven nule.)

I. TAYLORŮV POLYNOM ( 1

Integrální počet - II. část (další integrační postupy pro některé typy funkcí)

Matematika 1. 1 Derivace. 2 Vlastnosti a použití. 3. přednáška ( ) Matematika 1 1 / 16

Diferenciální počet 1 1. f(x) = ln arcsin 1 + x 1 x. 1 x 1 a x 1 0. f(x) = (cos x) cosh x + 3x. x 0 je derivace funkce f(x) v bodě x0.

II. 3. Speciální integrační metody

Zimní semestr akademického roku 2014/ prosince 2014

Seznámíte se s pojmem primitivní funkce a neurčitý integrál funkce jedné proměnné.

Kapitola 7: Neurčitý integrál. 1/14

Integrální počet - I. část (neurčitý integrál a základní integrační metody)

Derivace funkce. Obsah. Aplikovaná matematika I. Isaac Newton. Mendelu Brno. 2 Derivace a její geometrický význam. 3 Definice derivace

Primitivní funkce a Riemann uv integrál Lineární algebra Taylor uv polynom Extrémy funkcí více prom ˇenných Matematika III Matematika III Program

(5) Primitivní funkce

VIDEOSBÍRKA DERIVACE

f(x) = ln arcsin 1 + x 1 x. f(x) = (cos x) cosh x + 3x a nalezněte rovnici tečen ke grafu této funkce v bodech f(x) = (sin x) x2 + 3 cos x

Separovatelné diferenciální rovnice

Nalezněte hladiny následujících funkcí. Pro které hodnoty C R jsou hladiny neprázdné

Požadavky k zápočtu a ke zkoušce z předmětu Matematická analýza 2 kód NMMA102, letní semestr Luboš Pick

Matematika vzorce. Ing. Petr Šídlo. verze

Matematika 1 pro PEF PaE

VIDEOSBÍRKA DERIVACE

Katedra aplikované matematiky, VŠB TU Ostrava.

F (x) = f(x). Je-li funkce f spojitá na intervalu I, pak existuje k funkci f primitivní funkce na intervalu I.

Konvergence kuncova/

PRIMITIVNÍ FUNKCE DEFINICE A MOTIVACE

Implicitní funkce. 2 + arcsin(x + y2 ) = arccos(y + x 2 ), [0, 0] , 5] stacionární bod?

PRIMITIVNÍ FUNKCE. Primitivní funkce primitivní funkce. geometrický popis integrály 1 integrály 2 spojité funkce konstrukce prim.

ÚSTAV MATEMATIKY A DESKRIPTIVNÍ GEOMETRIE. Matematika BA01. Cvičení, zimní semestr DOMÁCÍ ÚLOHY. Jan Šafařík

I. VRSTEVNICE FUNKCE, OTEV ENÉ A UZAV ENÉ MNOšINY

30. listopadu Derivace. VŠB-TU Ostrava. Dostupné: s1a64/cd/index.htm.

1. sin(x + y) = sin(x) cos(y) + cos(x) sin(y) pro x, y R, cos(x + y) = cos(x) cos(y) sin(x) sin(y) pro x, y R;

Kapitola 7: Integrál. 1/17

7.1 Úvod. Definice: [MA1-18:P7.1a]

Požadavky k písemné přijímací zkoušce z matematiky do navazujícího magisterského studia pro neučitelské obory

I. Diferenciální rovnice. 3. Rovnici y = x+y+1. převeďte vhodnou transformací na rovnici homogenní (vzniklou

Matematická analýza ve Vesmíru. Jiří Bouchala

Definice derivace v bodě

SPECIÁLNÍCH PRIMITIVNÍCH FUNKCÍ INTEGRACE RACIONÁLNÍCH FUNKCÍ

Text m ºe být postupn upravován a dopl ován. Datum poslední úpravy najdete u odkazu na staºení souboru. Veronika Sobotíková

Matematická analýza 1, příklady na procvičení (Josef Tkadlec, )

11. Číselné a mocninné řady

Kapitola 7: Integrál.

1. Obyčejné diferenciální rovnice

Test M1-ZS12-2 M1-ZS12-2/1. Příklad 1 Najděte tečnu grafu funkce f x 2 x 6 3 x 2, která je kolmá na přímku p :2x y 3 0.

WikiSkriptum Ing. Radek Fučík, Ph.D. verze: 4. ledna 2017

3. Derivace funkce Definice 3.1. Nechť f : R R je definována na nějakém okolí U(a) bodu a R. Pokud existuje limita f(a + h) f(a) lim

Zimní semestr akademického roku 2015/ ledna 2016

MATEMATIKA 1B ÚSTAV MATEMATIKY

DEFINICE,VĚTYADŮKAZYKÚSTNÍZKOUŠCEZMAT.ANALÝZY Ib

VII. Limita a spojitost funkce

I. Určete(a nakreslete) definiční obor a vrstevnice funkcí 1. f(x, y)=x+ y 2. f(x, y)= y 3. f(x, y)=x 2 + y 2 4. f(x, y)=x 2 y 2

Matematika III. Miroslava Dubcová, Daniel Turzík, Drahoslava Janovská. Ústav matematiky

8. Elementární funkce. I. Exponenciální funkce Definice: Pro komplexní hodnoty z definujeme exponenciální funkci předpisem ( ) e z z k k!.

1 L Hospitalovo pravidlo

Derivace úvod. Jak zjistit míru změny?

Zobecněný Riemannův integrál

Úvodní informace. 17. února 2018

Michal Fusek. 10. přednáška z AMA1. Ústav matematiky FEKT VUT, Michal Fusek 1 / 62

Obsah. Aplikovaná matematika I. Gottfried Wilhelm Leibniz. Základní vlastnosti a vzorce

Příklady k přednášce 3

ŘADY KOMPLEXNÍCH FUNKCÍ

Cvičení 1 Elementární funkce

Matematika 2 LS 2012/13. Prezentace vznikla na základě učebního textu, jehož autorem je doc. RNDr. Mirko Rokyta, CSc. J. Stebel Matematika 2

VIII. Primitivní funkce a Riemannův integrál

ÚSTAV MATEMATIKY A DESKRIPTIVNÍ GEOMETRIE. Matematika 0A1. Cvičení, zimní semestr. Samostatné výstupy. Jan Šafařík

Posloupnosti a řady. 28. listopadu 2015

dx se nazývá diferenciál funkce f ( x )

Derivace a průběh funkce příklady z písemných prací

Derivace funkce. Přednáška MATEMATIKA č Jiří Neubauer

METODICKÝ NÁVOD MODULU

Diferenciální rovnice separace proměnných verze 1.1

ÚSTAV MATEMATIKY A DESKRIPTIVNÍ GEOMETRIE. Matematika I/1 BA06. Cvičení, zimní semestr

Příklady ke cvičením z matematické analýzy- ZS 2008/2009- Série I.

Otázky k ústní zkoušce, přehled témat A. Číselné řady

Seznámíte se s principem integrace metodou per partes a se základními typy integrálů, které lze touto metodou vypočítat.

Elementární funkce. Polynomy

1. Písemka skupina A...

Text může být postupně upravován a doplňován. Datum poslední úpravy najdete u odkazu na stažení souboru. Veronika Sobotíková

1. Je dána funkce f(x, y) a g(x, y, z). Vypište symbolicky všechny 1., 2. a 3. parciální derivace funkce f a funkce g.

MATEMATIKA. Příklady pro 1. ročník bakalářského studia. II. část Diferenciální počet. II.1. Posloupnosti reálných čísel

Matematická analýza ve Vesmíru. Jiří Bouchala

11. KŘIVKOVÝ INTEGRÁL Křivkový integrál I. druhu Úlohy k samostatnému řešení

Sbírka příkladů z matematické analýzy II. Petr Tomiczek

LEKCE10-RAD Otázky

(FAPPZ) Petr Gurka aktualizováno 12. října Přehled některých elementárních funkcí

ÚSTAV MATEMATIKY A DESKRIPTIVNÍ GEOMETRIE. Matematika AA01. Cvičení, zimní semestr DOMÁCÍ ÚLOHY. Jan Šafařík

FAKULTA STAVEBNÍ MATEMATIKA I MODUL 7 STUDIJNÍ OPORY PRO STUDIJNÍ PROGRAMY S KOMBINOVANOU FORMOU STUDIA

Úvod, základní pojmy, funkce

Petr Hasil. Podpořeno projektem Průřezová inovace studijních programů Lesnické a dřevařské fakulty MENDELU v Brně (LDF)

8.2. Exaktní rovnice. F(x, y) x. dy. df = dx + y. Nyní budeme hledat odpověd na otázku, zda a jak lze od této diferenciální formule

Transkript:

VÝSLEDKY I. TAYLORŮV POLYNOM. a) ( ) + ( ) ( 6 ), b) ( π ). a) +, b) +, c) + + 4, f (4) (0) = 48, d) + 4 4, e) + 0, f), g) ++ 6 4, h) + 70 4, i) 4 j) + 6 k) 7 8 40. + o( ), 8 4. a), b), c), d) -, e) 4 log a, f) 0, g), h), i), j), k) 6, l) 6. a) n = 7, limita je rovna, b) n =, limita, c) n = 4, limita 0 6. a = 4, b = 7. a =, b =, limita je rovna 0 8. P () = 7 6 + 4 +, limita vyjde 7 8 9. ( + ) + ( + ) ( + ) 0. a) absolutně konverguje (AK), b) diverguje (D), c) AK, d) AK, e) D, f) AK, g) pro α > AK, jinak D, h) pro α 4 AK, jinak D, i) D. a), b) 840 4, c) (n+)!. a), 78888, b), 6, c), 049 4. 0,00 4 6,

II. MOCNINNÉ ŘADY. a) R=; pokud p > pak AK pro a D jinak; pokud p (0, ] pak AK pro <, K pro = a D jinak; pokud p 0, pak AK pro < a D jinak b) R=/, AK pro + < R, K pro = /, jinak D c) R=, AK pro < R, jinak D e d) R=, pokud a > pak AK pro R a jinak D, pokud a pak AK pro < R a jinak D e) R =, AK pro < R, jinak D 4 f) R=ma{a, b}, AK pro < R, jinak D g) R=, AK pro R, jinak D h) R = +, AK pro všechna R i) R = +, AK pro všechna R j) R = 4, AK i K pro 4 < < 4 k) R =, AK pro < <, K pro < e e e e e l) R=, AK i K pro < < m) R=, AK i K pro < < e e e n) R=, AK pro < <, K pro <. a) n n=0 ( )n, R n! b) n+ n=0 ( )n, (, ) n+ c) n=0 n, (, ) d) ( ) n+ n n= n, R (n)! e) + n+ ( )n+ n= ( / n(n+) f) n= g) n= ( ( )n ) n, < / n ) ( ) n n, < / ( ) n n h) arctg + n= n, < / n i) n= nn, < j) n+ n=0, < n+ k) l) n=0 b n n, kde b k =, b k+ =, b k+ = 0, b N 0 c) log( ). a) e 4, R b), (, ) ( ) 0 pro = 0 d) (+), (, ) e) ( ), (, ) f) ( ) (+) g) e/ 9 ( + 9) +, R h) cosh, R[hint: n=0 (cos + cosh ), R i) j) 4 ( ) ( ), (, ) 4. a) log b) c) π 4 i) 4 e log( ) +, 0 <, součet je n = +( ) n (n)! n=0 n ] n! d) 8 e) 8 f) arctg(/) g) π 4 h) log( )+ 4

III. HLEDÁNÍ PRIMITIVNÍ FUNKCE Výsledky jsou uvedeny vždy až na konstantu :. a) 0 + log 0 e sin na (, 0) a (0, ) b) e + ( ) 6, R 6 c) na (, 0) a (0, ) d) ( ) + ( ), R e) f) g) h) i) j) tg na ( π/ + kπ; π/ + kπ), k Z l) m) n) tg(/) na ( π + kπ; π + kπ), k Z o) p) q) arctg, D f = R. a), R { sin + 4k [ π b) F () = + kπ, π + kπ], k Z sin + 4k + ( π + kπ, π + kπ), k Z c) 4, R { d) F () = cos( ) cos( ) < e) F () = ( ) k ( cos + sin ) + k, [ π + kπ, π + (k + )π], k Z 4 4 (, 0) { e f) F () = [0, ] g) F () = < 0 + e 0 (, ) 6 4. a) log cos na každém z intervalů ( π + kπ, π + kπ), k Z b) log sin na každém z intervalů (kπ, (k + )π), k Z c) tg na každém z intervalů ( π + kπ, π + kπ), k Z d) arctg, R e) log log na (0, ) a (, ) f) +, R g) log log(log ) na (, e) a (e, ) h) F () = { ( + ) < + +. a) 4( +7) 7 4, D 6 f = (0, ) b) 7 + 9, D f = (0, ) c) 4 6 + log 4 log 6 log 9 f = R d) arctg, D f = R e), Df = (, ) f) 4 arctg(4 ), D f = R g) cos( ), D f = R\{0} R h) + sin(), D 4 f = R i) arctg( +), D f = R j) arctg(sin ), D f = k) l) m) n) o) ( sin() cos()); R p) q) ( 8 sin() + sin(4)); R

r) s) t) u) v) cos, D f = k Z ( π + kπ, π + kπ) 6. a) arcsin + sin( arcsin ) = arcsin + 4, D f = (, ) b) tg(arcsin ) =, D f = (, ) c) sin(arctg ) = a a a, D a + f = R d) a(arcsin cos(arcsin )) = a arcsin a a a a, ( a, a) 7. a) cos + sin + 6 cos 6 sin, R b) (e sin + e cos ), R c) log, (0, ) d) I n := n e d = n e ni n ; I := e e, R e) 4 ( log ), (0, ) f) e ( sin + cos sin ), R g) pro a + b 0: ea (a sin(b) b cos(b)) ; pro a = b = 0: ; oboj pro R a +b h) i) j) ( + π) ln( + π) ; ( π, ) 8. a) b) 8 + 7, D 8 f = R \ { } c) d) log ( log ), D f = R \ {0} e) arctg log( + ), D f = R f) cos() + sin(), D 4 f = R g) ( / log 4 log + 8 9), Df = (0, ) h) e ( + + ), D f = R i) (log + log + ), D f = (0, ) j) ( )e, D f = R k) ( )e, D f = (0, ) l) (6 ) cos 6( ) sin, D f = (0, ) m) arcsin( / sin )/ ; R n) o) p) q) ( 9. j) log + + 8 log + 6 log + ), D 6 f = R \ {,, } k) 7+8 log + +, D + f = R\{ } l) +log log +, D f = R\{, } m) 8 log( + +)+ arctg( +) 8 log( +)+ + n) + log log ( ++) 9 9 ( + + ) + 8 o) + + 0 + 0 log arctg( ), D f = R + arctg ( ), D f = R \ {}, D ( ) f = R \ {} 0. a) log cos, D 4 +cos (cos +) f = R\ k Z {kπ, π +kπ} [dá se řešit substitucí t = cos ] tg, b) tg +log (tg +) Df = R\ k Z {kπ, π +kπ, π +kπ} [dá se řešit substitucí t = tg ] 4 c) log(cos + ) log(cos ), D f = R \ k Z { π + kπ} d) tg + log tg tg +, Df = R \ k Z { π + kπ, π 6 + kπ, π 6 + kπ} ( e) log(cos +) log(cos +)+ log( cos ) = log ( cos )(cos +), D 6 6 f = R\ k Z { {kπ} arctg(tg ) arctg( tg ) + kπ( / ) ( π f) F () = + kπ, π + kπ), k Z π π + kπ( / ) = π + kπ, k Z (+cos ) )

( ) log tg tg + + ( ) arctg tg 6 (tg +) ( π + kπ, π + kπ) 4 g) F () = π 6 ( ) = π + kπ log tg tg + + ( ) k Z arctg tg 6 (tg +) + π ( π + kπ, π + kπ) 4 h) viz cvičení 7. března 07 i) arctg(sin ), D f = R j) viz příklad. z materiálů Luboše Picka http://www.karlin.mff.cuni.cz/~pick/06-07-ls-cviceni.pdf k) viz příklad. tamtéž l) viz příklad. tamtéž ( ) m) F () = 6 arctg tg ( ) + k π 6 pro ( π + kπ, π + kπ), k Z 6 π + k π 6 pro = π + kπ, k Z 6 6 { ( ) tg arctg 8 n) F () = tg + kπ pro ( π + kπ, π + kπ), k Z 4(tg +) 8 π + kπ pro = { π + kπ, k Z 8 ( 8 ) o) F () = arctg tg + + kπ pro ( π + kπ, π + kπ), k Z π + kπ pro = π + kπ, k Z. a) log(e /6 + ) log( e / + ) arctg(e /6 ), D f = R b) viz příklad.4 z materiálů Luboše Picka http://www.karlin.mff.cuni.cz/~pick/06-07-ls-cviceni.pdf c) log( + e ) + e +, D f = R d) + log e + 6 log(e + ), D f = R \ {0}. a) log( + ), D f = (0, ) [dá se řešit substitucí t = ] b) 6 6 + ( 6 + ) ( 6 + ) + ( 6 + ) 4 + 6 ( 6 + ) 6 7 ( 6 + ) 7 + log ( + ( 6 + ) ) 6 arctg ( 6 + ), D f = (, ) [dá se řešit substitucí t = 6 + ] c) ( + ) 4 ( + ) log + + log (( + ) + + + ) 7 4 4 8 4 arctg ( ( +)+ 7 7 ), D f = R \ { } [dá se řešit substitucí t = + ] d) e) ( ++ f) log ) + + ++, D f = (, ). b) + a + a log( + + a ), D f = R c) a sgn() a log( + a ), (, a), (a, ) d) ln( + + 4) + + 4 e) ln + + ( ) + 4. a) + sgn() log( + ), D f = (, ] [, ) b) + a a log( + + a ), D f = R c) log( + + ), D ++ f = R d) sgn( ), D + f = (, ) (, ). a) (t +t+) b) (t t+) c) (t+) ( t+) = +, =. Pak na intervalu (, ) vede na integrál z t ( ) ; na intervalu ( (t ), ) vede na integrál z t ( ). (t )

V. RIEMANNŮV A NEWTONŮV INTEGRÁL. a) π b) c) log d) 4π e) f) 00 g) π h) a4 π i) e 6 ab j) log π k) ( ) ( π l) log m) π n) 6 π o) log 8 + + 4. a) (q p)(b a) b) π c) 9 4 d) e) n n+ f) 4 g) h) π a tg() arctg( ) ) b ( +). a) konverguje (K) b) diverguje (D) c) K d) K e) D f) K právě tehdy, když (p < a q < ) g) K právě tehdy, když (q < a p < /) h) K i) K právě tehdy, když (q > 0 a p > 0) j) K právě tehdy, když m < k) K právě tehdy, když k < l) K m) K právě tehdy, když α < < α + β n) K právě tehdy, když α (, ) o) K právě tehdy, když (α + γ > a β γ > ) 4. a) K b) K. a) K právě tehdy, když p > nebo (p = a q > ) b) K pro a R c) K právě tehdy, když a (, ) d) K právě tehdy, když p > e) K 7. a) konverguje neabsolutně (NAK) b) NAK c) NAK d) K právě tehdy, když α (, ) e) NAK f) NAK g) K právě tehdy, když q < / 8. a) NAK b) K právě tehdy, když α > c) K právě tehdy, když α < < β nebo β < < α d) K právě tehdy, když α (, 0); absolutně konverguje (AK) právě tehdy, když α (, ) 9. a) arctg / b) 6/ c) 9/4 d) / 0. a) a sinh(b/a) b) log / c) 8 (0 ) d) 6 + log e) 7 4 ln(e4 + ) ( ). a) V = 4π, S = 4π b) 6π c) V = π a b, S = 4π ab d) π( ) e) 8π + ln(+ ) 6. a) K b) D c) K d) K

VI. METRICKÉ PROSTORY. a) ano b) ne c) ne. a) ano b) ano c) ne d) ne e) ano. 4. ano. 6. 7. a) b) f 4 n ano, g n ne 8. a) b) a = 6 9. obě tvrzení platí pokud je metrika generovaná normou, jinak ne (jako příklad lze vzít prostor s diskrétní metrikou) 0.. a) je uzavřená, má prázdný vnitřek, N = N = N b) Int Q =, Q = Q = R, Q není otevřená ani uzavřená. c) Množina není uzavřená ani otevřená, vnitřek je prázdný, hranice i uzávěr jsou { : n N} {0}. d) Množina není uzavřená ani otevřená. Vnitřek je n {[, y] R : > 0, y < 0}, uzávěr {[, y] R : 0, y 0}, hranice{[, y] R : 0 & y 0 & ( = 0 y = 0)}. e) Otevřená, uzávěr {[, y] : + y 0}, hranice {[, y] : + y = 0}. f) Uzavřená, vnitřek {[, y] : > y}, hranice {[, y] : = y}. g) Uzavřená, prázdný vnitřek. h) Ani uzavřená ani otevřená, vnitřek prázdný, hranice i uzávěr {[, y, z] R : 0, y 0, + y =, z 0}. i) Uzavřená, prázdný vnitřek. j) Otevřená, uzávěr {f C[0, ] : f( ) [0, ]}, hranice {f C[0, ] : f( ) {0, }} k) Uzavřená, prázdný vnitřek.. a) platí A B A B ale naopak ne (třeba pro A = Q, B = R \ Q v R) b) platí Int(A \ B) Int(A) \ Int(B) ale naopak ne (třeba pro A = [, 4], B = [, ] v R) c) rovnost platí pro A otevřenou. pokud není A uzavřená, ekvivalence neplatí (například pro = 0 a A = (0, ) v R)

VII. FUNKCE VÍCE PROMĚNNÝCH - LIMITY, DERIVACE. viz pdf limita a spojitost funkce. viz pdf limita a spojitost funkce. viz pdf limita a spojitost funkce 4. a) b) = mm y n, (, y) R. d) pro 0. pro 0 neeistují. = y + z, = nm y n pro (, y) R. c) = + y, = + y pro (, y, z) z R. (, y) = sgn y pro y 0. f) (0, 0) = (0, 0) = 0. (, y) = sgn(y + cos ) sin, = yey, = ey pro (, y) = y sgn e) (0, y) pro y 0 a (, 0) (, y) = sgn(y + cos ), pokud y cos. (, cos ) neeistuje pro R. (kπ, ( )k+ ) = 0 pro k Z. (, cos ) neeistuje pro kπ. g) (, y) = cos sgn(sin sin y), (, y) = cos y sgn(sin sin y), pokud sin sin y. ( π + kπ, π + lπ) = ( π + kπ, π + lπ) = 0. V ostatních bodech parciální ( ) derivace neeistují. h) Pokud, y > 0 nebo, y < 0, pak = z z ; ( ) = z z ; y y y y ( ) z = z y log. i) Pokud > 0 a z 0, pak = y y z ; = y z log ; y z z = y z log y. j) Pokud > 0, pak = z z cos(y ) y y; = cos(y ) y log. k) = π e +y+y π(+y), = π ( +y+y ) e +y+y π(+6y) pro (, y) (0, 0); v bodě (0, 0) ( +y+y ) jsou obě parciální derivace nulové. l) Pokud > y, pak +y ; +y. Jinak parciální derivace nemají smysl.. a) ne b) ne c) ano d) ne e) ano f) ano = = y 6. a) f(, y) = ( (4 +y 4 ) ( y )4 ( 4 +y 4 ), y(4 +y 4 ) ( y )4y ( 4 +y 4 ) ) pro (, y) (0, 0), v bodě (0, 0) totální diferenciál neeistuje b) f(, y) = (, 0) pro > y, f(, y) = (0, y ) pro < y, f(0, 0) = (0, 0), v bodech (a, a) kde a 0 totální diferenciál neeistuje 7. viz pdf parc. derivace a tot. dif.